Dláždění

 

Již v Babyloně byla velká poutní silnice, zřízená někdy v 8. stol. př. Kr. vydlážděná uprostřed vápencovými kvádry a po stranách plotnami z brekcie a spáry byly vylity dehtem. Možno-li věřiti zprávě Josefa Flavia, byly ulice vedoucí k jeruzalémskému chrámu vydlážděny černým kamenem již někdy kol r. 950 př. Kr. Ve starém Řecku byly dlážděné ulice vzácností ještě v 1. století po Kr. Ve starém Římě se vyskytuje první dláždění poč. 6. století př. Kr. V Pompejích byly vydlážděny ulice v šířce 6 m lávovými kvádry. Ve středověku se objevuje dláždění nejprve v maurské Kordově (ve Španělsku) kol r. 850 po Kr. R. 1186 začali po prvé dláždit v Paříži. Příkladu pařížského následovala nejdříve města česká. Praha se začíná dláždit r. 1329 nebo 1330, r. 1354 se připomíná dláždění v Hradci Králové a v Mostě, r. 1360 v Poličce, r. 1361 v Havlíčkově Brodě, r. 1364 v Budějovicích, r. 1370 v Domažlicích. V Londýně se dláždí až r. 1417. Jde ovšem vesměs o dlažby z kamene lomového nebo z tzv. kočičích hlav. Dlážditi kostkami navrhl londýnské obci známý anglický silniční stavitel Telford (v. t.) r. 1824. Mechanické udusání dlažby navrhl po prvé Le Large r. 1717 ve svém podání paříž. akademii věd. Dláždění dřevěné se vyskytlo nejprve v Rusku a odtud bylo přejato r. 1827 do Vídně, v menším měřítku. Ve větším rozsahu bylo dlážděno dřevem roku 1838 v Londýně podle patentu D. Steada a r. 1841 podle patentu R. Careye (z. r. 1839).