Domácí lékař 1903: Moučná jídla, Světlo a světloléčba

Moučná jídla

Z mouky připravují se chutné pokrmy (nudle, knedlíky, buchty atd.), jimiž v mnohých krajinách lidé se živí téměř výhradně. K přípravě jich používá se zpravidla mouky pšeničné (za bídy též žitné) a mléka, vajec, másla, často se přidává též cukr nebo různé druhy ovoce (zavařenina) a koření.

Mouka patří mezi nejvydatnější živiny, poněvadž jest bohatá na uhlohydráty (škob, v. t.) a vedle toho obsahuje i poměrně dosti bílkovin (lepek).

Škrob se dobře v těle využitkuje, a při spálení jeho v těle tvoří se značné množství tepla; proto slouží hlavně k výrobě tepla a jako zdroj energie pro práci svalovou. Není však k výživě nevyhnutelně nutný, poněvadž teplo a práce svalová může se tvořiti též na útraty jiných živin (tuky, bílkoviny). Bílkoviny naproti tomu tělo nezbytně potřebuje.

Poměr škrobu k bílkovině v mouce jest však pro výživu člověka málo výhodný, škrobu obsahuje mouka poměrně mnoho, bílkovin málo. Proto kdyby tělo obdržeti dostatečné množství bílkoviny jedině v podobě mouky, bylo by k výživě dorostlého člověka potřebí na 24 hodin asi 1 kg mouky pšeničné, množství poměrně značné.

Aby se docílilo lepšího poměru bílkoviny ke škrobu, přidává se tedy zpravidla při přípravě moučných jídel ještě bílkovina (mléko, vejce), často také tuk (máslo, sádlo), čímž se stravitelnost a výživnost pokrmu značně zvýší.

Také se k docílení lepší ztravitelnosti používá k přípravě mnohých jídel z mouky kvasnic nebo prášků k pečení a těsto nechává se kynouti, čímž se pokrm stává porosnějším a při následujícím pak pečení docílí se zároveň toho, že lepek (bílkovina) nabývá a zrnka škrobová bubří, jich buněčný obal puká, čímž se škrob stává mnohem záživnějším.

Takto připravené pokrmy moučné jsou cenny, poněvadž se v těle velice dobře využitkují: uhlohydráty jich (škrob) vstřebávají se až na nepatrné zbytky, pouze z bílkovin zůstává kolem asi 15 % nevyužitkováno.

Avšak výživa výhradně pokrmy moučnými, nebo stravou takovou, kde pokrmy tyto převládají, má své stinné stránky. Tělu přivádí se při takovémto způsobu výživy nadbytečné množství škrobu, jehož není potřebí. Takovéto množství škrobu nestačí tělo zpracovati, škrob nevstřebává se ze střeva dosti brzo a následek toho jest, že počíná se rozkládati, kvasí, při čemž se vytvořují mastné kyseliny. Tyto kyseliny dráždí sliznici střevní, střevo hledí se obsahu svého zbaviti, dostavují se průjmy a s těmito odchází obsah střevní dříve, než mohl býti řádně využitkován.

Světlo a světloléčba

Ve starších spisech lékařských pro lid byla důležitost světla pro zdraví dokládána upozorňováním na stonky hrachu, vzešlé ze semene v temnu, např. ve sklepě, což mělo mluviti ve prospěch světla. Víme dnes, že jsou také rostliny, jež milují stín, v němž se jim dobře daří, např. lašťovičník, kokost smrdutý a jiné. A máme výmluvnější důkazy, jak je tělu člověka třeba světla (rozuměj slunečního). Uvedu jen dva tři. Jsou lidé, kteří za zamračeného nebe jsou zasmušilí, v zimě, kdy se málo slunce ukáže, neveselí. Existují choroby, jež slunce samo dovede zhojiti, např. tuberkulosní zánět pobřišnice, kde pouhé ozařování chorého břicha sluncem v některých případech (u dětí) ke zhojení pochodu postačilo. A negativní důkaz prospěšnosti slunce je časté vyskytování se chorob v bytech temných, např. u dětí tzv. flykteny (viz zánět oka a zákal), pak častost tuberkulosy v nižších třídách, které obývají byty nejen vlhké a těsné, ale i temné. Máme však i přímé důkazy. Bakterie choroboplodné, bacily difterie a jiných chorob na slunci rychle hynou, v temnu zvláště při jistém stupni vlhkosti udrží se při životě.

Ale světlo jest nejen ničitel bakterií choroby plodících – ono přímo léčí choroby. Na tom poli v posledních letech stal se znamenitý pokrok skrze Prof. Finsena, jenž důmyslně odňal světlu slunečnímu paprsky tepelné, zachovav paprsky léčebně působící (pomocí zvláštních čoček a skel), čímž podařilo se mu úspěšně a trvale vyhojiti neduh kožní velice tvrdošíjný a vracející se (lupus).

Ostatně zásluhu úspěchů léčebných na jihu, při moři má z části také světlo sluneční, nejen čistý vzduch pobřežní a ostatní výhodní činitelé onoho věčně smavého a věčně jarního či letního podnebí.

Už těmito, přiznávám, stručnými (pro nedostatek místa) doklady vysvítá důležitost světla pro zdraví. Nechť to mají bohatí na mysli, že chorob, jež z chudiny pak i na zámožné přecházejí, lze se uvarovati jen pečovati o zdravé byty i chudým. Z části už tzv. cottagemi a dělnickými domky dle vzoru amerického učiněn na tom poli nějaký krok k lepšímu, ale velkoměstské brlohy chudiny dosud existují a měli by bohatí, když ne z krásného hnutí srdce, když ne z altruismu a humanity, aspoň ze sobectví všemi silami se zasaditi o assanaci chudoby.

Ve velkých městech leccos se činí proti pauperismu, ač není ještě všecko vykonáno – na venku děje se však dosud pramálo tím směrem.