Domácí lékař 1903: Otylost – Derkumova nemoc, Ovoce

Počne-li člověk tloustnouti po celém těle (hlavně ve tkáni podkožní tuk se ukládá, leč i jinde, ve svalstvu, srdci, jatrech), mluvíme o otylosti. Stav lid za chorobu nepokládá, ačkoli mnohé známky nasvědčují chorobnosti jeho (slabost takových osob, snadné podléhání chorobám, jimž hubení zpravidla odolají, dna neb cukrovka v rodině jich se vyskytující atd.). Tělo osob takových je neforemně zakulacené, povaha těžkopádná. Zvláštní tvar choroby se vyskytuje po 40. roce u pijáků, jen málo se pohybujících, a u živnostníků dobře, leč jednostranně se živících (řezníků a uzenářů).

Mírné tvary kromě jisté pohodlnosti nejeví těžší obtíže. Je-li však srdce porušeno (tukem prorostlé), trpívají nemocní dušností, špatným spánkem, zácpou, katary plic, zlatou žilou.

Je to choroba výživy, jejíž léčení není snadné. Provádí se dietou dle Bantinga (tuk a uhlohydráty nejsou dovoleny) neb dle Oertela (málo pití, za pokrm: hlavně libové maso, vejce, ovoce) dále pohybem minerálními vodami (Mariánské Lázně, Karlovy Vary). Léčení musí říditi lékař.

Nahromadění tuku na jistém místě, zvl. pod kůží co nádor zove se tučník (lipom). Bývají to nádory na zádech, na krku a jinde uložené, časem mnoho kilogramů těžké, pomalu rostoucí, jež nejsou zhoubné a léčí se vyříznutím nádoru s úspěchem. Někdy je tuk prorostlý vazivem hojnějším. Takové smíšené nádory slují fibrolipomy.

Známe z posledních let nemoc, zvanou po americkém lékaři, jenž ji pospal, choroba Derkumova. Vyznačuje se nahromaděním tuku na různých místech těla v podobě mas, které jsou při tlaku bolestivy. Odtud latinské jméno ji dáno – adiposis dolorosa. Příčina choroby není známa – pro některé poruchy nervové i duševní za nervovou chorobou se pokládá. Je průběhu zdlouhavého. Léčení její je málo úspěšné. Smrtná není.

Ovoce

Lepším a hojně upotřebeným druhům ovoce věnovali jsme v knize této články samostatné; zde chceme promluviti o ovoci vůbec ze stanoviska diaetetického.

Přírodopisci rozeznávají ovoce dle podoby i dělí je na jadernaté, peckovité, jahodovité, dle jakosti (plané čili divoké a štěpné), dle doby (letní, podzimní a zimní). K jadernatému ovoci řadíme z domácích nebo zdomácnělých druhů: jablka a hrušky, kdoule, mišpule, šípky; peckaté jsou broskve, meruňky, třešně, švestky a různé její odrůdy; mezi jahodovité ovoce počítáme jahody, borůvky čili černé jahody, brusnice, maliny, ostružiny, moruše, rybíz a angrešt čili srstku. O nich nalezne čtenář kratší úvahu v heslech samostatných. Není úkolem naším předmět vyčerpávati; kdo chtěl by se o něm blíže poučiti, nalezne v české literatuře více spisů, pojednávajících o ovoci. My máme na zřeteli ohledy diaeteticko-lékařské a poněkud i lučební.

Všecky tyto oblíbené plody chovají kyselinu citronovou, vinou a jablečnou, mucin a extraktivní látku, Jsou proto více méně nakyslé, chladí. Někdy mají účinek mírně projímavý. Užívá se jich k přípravě syrupů i šťáv rostlinných jak diaeteticky, tak lékařsky. Dle lučební jich skladby dlužno je počítati vesměs k potravinám uhlíkatým. Obsahujíť také hojnost cukru, někdy silice, které chuti naší lahodí. Aby čtenář nabyl poněkud jasnějšího názoru také o lučební skladbě různých druhů ovoce, připojujeme přehlednou tabulku:

Jiná tabulka poskytne nám přehledný názor o jiných dvou pro zdraví významných a důležitých součástkách ovoce nejobyčejnějšího, tj. o volných kyselinách a solích.

Ač oboje ty součástky zřídka převyšují 1 %, mají přece důležitý význam. Vliv jejich vztahuje se k trávení. Také patrno z tabulek výše uvedených, jak málo bílkoviny chovají různé ty plody stromů a keřů ovocných.

Čerstvé ovoce ztráví vždy jenom žaludek zdravý, který dobře pracuje. Nemá-li hojné požívání ovoce zaživadlům škoditi, musí i častý a vydatný pohyb výměnu látek ve stálé činnosti udržovati. Slabý žaludek čerstvého ovoce nesnáší, neboť vzniká po něm kyselé říhání, nadýmání a pálení žáhy; také průjmy nastávají snadno po některém ovoci (jablkách, a hruškách apod.), bylo-ji jich požito ve značném množství. Kdyby nebyl žaludek kulturního člověka seslaben a pokažen nesčetnými pokrmy a nápoji kořeněnými a teplými, přílišným požíváním masa apod., a kdybychom byli od mládí jenom poukázáni na čerstvé ovoce a čerstvou vodu pramenitou, bylo by ovoce zajisté každému člověku zdravé a nepůsobilo by žádných obtíží. Tak jest tomu u národů divokých, tak tomu bylo dle slov bible i u prvních lidí. Kulturní diaeta však pokazila tak mnohý žaludek, jenž uvykl příkrým dráždidlům, a otupila zaživadla mnohého v té míře, že potřebuje teprve nějakého dráždidla, má-li ztráviti pokrm nedráždicí, např. ovoce.

Ovoce vařené a dušené snáze se ztráví, nežli syrové. Také kompoty, tj. s cukrem vařené a dušené ovoce je velmi zdravé a ztravitelné i žaludku slabšímu. Proto hodí se kompoty, zvláště ze zralých jablek a hrušek (nikoli však z nezralých srstek) za pokrm osvěžující a chladicí pro nemocné a rekonvalescenty; jde-li o to, mírně žaludek podrážditi, lze k ní přidati víno a vodu, nebo lze ovoce vařiti ve víně.

Syrové, čerstvé ovoce slouží obyčejně k zákuskům, jako desert. Tak stává se denně v nesčetných rodinách. Naskýtá se otázka, je-li to zdravé a správné? Hygiena nemůže obyčejně to nikterak schvalovati. Protože je úkolem dessertu povzbuditi trávení, ovoce pak není takovým dráždidlem, naopak, když po obědě jsme se nasytili a jíme ještě ovoce, jen žaludek přetěžujeme, nerado k dessertu pojídati ovoce, které vzbuzuje často větry. Proto se nehodí ovoce za dessert a slušno od obyčeje toho upustiti, kde zavládl, stejně jako nerado zakončovati oběd pojídáním dortů, mandlí, ořechů nebo sušených hrozinek.

Syrové ovoce má i tu nevýhodu, že na jeho povrchu z rukou prodavačů, ze země atd. tkví mnoho nečistoty, a, jak bakteriologie zjistila, mnoho bakterií. Proto se radí ovoce, jež to připouští, loupati, jiné, jež toho nepřipouští, dobře několikráte vyprati (nikoli však ve vodě vodovodů, jež sama může zárodky chorob obsahovati).