.png?s3=1)
Pálení žáhy. Choroby zaživadel
Není snad nikoho, kdo by neznal toho pocitu palčivého v hltanu spojeného často s říháním nepříjemně, silně kysele chutnajících plynů, při čemž někdy se zdá, jakoby kyselá, hustá vlna zvedala se ze žaludku a vystupovala k ústům. O říhání pojednáváme jinde, zde budiž řeč jen o pálení žáhy. Vyplývá z poruch trávení a nejčastěji je příčinou jeho chorobný rozklad potravin v žaludku, při němž vznikají v hojném množství kyseliny, jež v žaludku nemají přicházeti, např. kyselina mléčná a jiné. Známe však od nějaké doby choroby, při nichž vyvinuje se v žaludku přílišné množství kyseliny solné, jež je sice normální součást žaludeční šťávy, ale jen v určitém, malém množství tu smí přicházeti. Tato hyperchlorhydria vyžaduje léčení odborného. Protože seznáno, že kyselina solná v žaludku se tvoří ze soli kuchyňské (žlázy žaludeční ji vytvořují z chloridu sodnatého krví přinášeného) a protože shledáno, že hyperchlorhydrie přestala, jakmile se přestaly pokrmy pro nemocného soliti, radí se nesoliti v takových případech, které však může rozpozonati jedině lékař, někdy teprve lučebním vyšetřením obsahu žaludečního.
Pálení žáhy z odchylných kyselin žaludečních povstává po chybách diaetních, někdy po každém pokrmu, zvláště moučných. Tu je nejrozumnějším lékem diaeta. Den uložme si půst a po té bude asi zase dobře. Lidé však, než by se nějaký čas jídel a zvláště nápojů zdrželi, léčí se právě naopak lihovinami, jimiž stav svůj jenom zhoršují, nebo pijí magnesii s vodou nebo dvojuhličitan sodnatý (na špičku nože do ½ sklenice vody), čímž, nezachovávají-li při tom diaetu, také jen na chvíli si pomohou. Nepomine-li však přísné diaetě pálení žáhy za den nebo vrací-li se častěji po jistých pokrmech nebo snad po každém jídle, může běžeti závažnější onemocnění zaživadel neb i orgánů vzdálenějších (roztažení žaludku, rakovina žaludku, choroby ledvin, jater, nervové choroby rozmanité). Tu neradno ztráceti čas lehkomyslným sebeléčením, které zpravidla není nic platno; zvláště varujme se zažívacích prášků, hořkých i jiných kapek a vyhledejme lékaře, jenž učiní po velmi svědomitém vyšetření, čeho třeba.
Paprika. Srov. pepř
Paprika nazývá se červený prášek chuti palčivé, jehož se užívá ke kořenění některých pokrmů masitých, při nakládání okurek – a to v některých krajích, např. v Uhrách, měrou více než potřebnou. Protože pokrm takto okořeněný vzbuzuje žízeň, bývá paprika, zvl. pokrm takto nejčastěji připravovaný, tzv. paprikáš v hostincích pravidelně nabízen, aby se více piva prodalo. Platí o tom, co o koření řečeno. Protože je paprika z nejprudších koření, má se jí varovati každý, kdo jakkoli trpí trávením. Zvláště lidé játry neb ledvinami trpící vyhněte se paprice na sto honů. Též kdo jakkoli žaludkem chorý, varuj se papriky a paprikovaných pokrmů. Prudké i vleklé choroby žaludeční nejen se neléčí paprikou, ale přímo zhoršují.
Prášek ten poskytuje zralý plod lilkovité rostliny papriky Capsicum annuum. Za účinnou součást pokládá se červenohnědá massa kapsicin. Tinctura capsici užívá se zevně proti bolestem hostcovitým i jiným. Známý lidový léka Pain expeller obsahuje též přípravek paprikový.
Pás. Opasek
Jest to buďto pouhý široký šátek, který se obvine kolem života, neb bývá to obvaz složitější z kusu flanelu na obou koncích v užší pruhy vybíhajícího, se stuhami na přitažení k tělu.
Účelno jest nositi pás, aby útroby břišní byly udržovány na místě náležitém. Stává se u žen, které několikráte rodily, že zůstává přední stěna břišní roztažena, takže při postoji visí přes sponu stydkou. Příčinou toho je, že přímé svaly břišní, které se táhnou po obou stranách pupku kolmo, od žeber ke sponě stydké, rozestoupivše se za těhotenství, zůstávají i porodu rozestouplé a chabé. Protože táž příčina (těhotenství) pospolu s ostatními vlivy (zřejmě nervovými), jež způsobují ochablost vaziva, mívá v zápětí i protažení pruhů pobřišnicových, na nichž visí některé útroby (játra, žaludek, tlusté střevo, sleziny, ledviny atd.), stávají se i tyto vnitřnosti pohyblivějšími, nežli za normálních poměrů býti mají, opouštějí své místo a vyvalují se mezi rozestouplými přímými svaly břišními pod kůži, což platí zvláště o střevech. Ač by taková ochablost účinně se spraviti mohla nejlépe elektřinou, vodoléčbou, masážemi apod. spokojují se ženy obyčejně tím, že horní část přední stěny břicha utahují šněrovačkou, střední a dolní širokým pasem, který má nahraditi ztracenou pružnost měkkých stěn břišních. V dřívějších dobách zhotovovány bývaly rozličné druhy těchto pasův. Zvláště rozeznávali pás abdominální (při tzv. visutém břichu) a pás hypogastrický, který měl vytlačovati střeva a dělohu v před ohnutou zpět a byl zhotovován z tvrdého, tlustého, žíněmi vypolštářovaného a měkkou koží potaženého polštáře (peloty); tento byl na zadní stěně opatřen kovovou ploškou, s perem ocelovým, jež mělo udržovati polštář na pravém místě. Takové pasy sloužily a slouží dosud k zadržení všelikých průtrží (kýl) tzv. ventrálních a při bloudivé ledvině. Obyčejný pásek břišní zhotovují nyní bandažisté ze dvou vrstev tuhého, šedého plátna, mezi které všívají se kosticové proužky, aby pás byl pružnější a pevnější. Podobné pasy nosí též šestinedělky, dále osoby, které byvše velmi otylé, značně zhubeněly, také ženy po operacích, kterým byly vyňaty veliké nádory (vaječníků, dělohy).
Pěstování krásy
Ztráta krásy jest jedněm smrtí, druhým největší neštěstí. Umění pěstovati krásu čili kosmetika nevšímá si jen povrchu těla; chce-li býti rozumovou, skutečnou vědou, hledí si nejen kůže a jejich přívěsků, nýbrž i nitra, vůbec ústrojí celého, neboť krásná kůže a sličný vzhled nemůže při poruchách orgánů vnitřních trvati. Úkol kosmetiky jest: pěstovati zdraví a odstraňovati příčiny, které by na krásu škodně mohly působiti. V tom smyslu jest kosmetika, tolik, co péče o zdraví (Z toho vysvítá, že kosmetiku nemůže ovládnouti nějaký holič nebo bývalý lékařský asistent, nýbrž jen lékař, nejlépe odborný). Proč líbí se nám svěží, zdravé vesnické děvče více, nežli vypiplaná městská slečna s chorobným ruměncem ve tvářích? Obecenstvo ovšem žádá od kosmetiky něco jiného, zdánlivě mnohem méně, ale v pravdě nesmírně mnoho. Žádať od ní, aby příspěla mu k zachování zevní sličnosti, krásné, čisté příjemné kůže, a nedbá při tom hlubokých zásad hygieny. Žádá pak od kosmetiky některé zevní prostředky, kterými lze prý docíliti pěkné pleti; toho ovšem kosmetika dáti nemůže, protože není kůže člověka věc samostatná; odrážiť se na ni jako v zrcadle téměř všechno, co v nitru těla se děje. Tento prostonárodní klam je také příčinou toho, že lidé obracejí se zřídka na lékaře, jako na kosmetika, a jeho rad ještě řidčeji si všímají. Za to šarlatánství a dryáčnictví v „kosmetice“ bují jako svízel, klame obecenstvo, které hledá tu prostředky pro krásu. Zdánlivá krása, dryáčnickými prostředky dosažená, po krátkém květu uvadá.
Sama sebou se rozumí, že lékařství nemůže nikomu kůži do běla vypreparovati, a svraštělou, žlutavou, nebo šedou pleť zabarviti, aby byla jako krev a mléko. Vědě podaří se sice odstraniti kožní neduhy, vyčistiti pleť úpravou životosprávy a odstraněním některé poruchy v trávení, vyrovnati ochromeniny a skřivení orthopaedií a šlachořezy (tenotomiemi), operovati zaječí pysky, odstraňovati šilhání, utvořiti nový nos a falešné ozubí – tyto věci nežádá však obecenstvo od kosmetiky; chce jen vodičky pro krásu, mýdla, prášky a kupuje je za drahé peníze od voňavkářů, holičů, od všelikých spekulantů a švindléřů. Větší část podniků k dosažení krásy doposud neměla s hygienou nic společného – spadajíc v obor šarlatánství a dryáčnictví. Zdravotnictví opírá se těmto snahám, odmítá vše zdánlivě a žádá pravdu, přirozenost, pátrá po skutečných pramenech krásy. Její prostředky jsou však přímé a zároveň jednoduché: diaetetika a náležitý způsob života s případnou léčbou při chorobách a náchylnosti k chorobám. Rady k té příčině nalezne čtenář v rozmanitých článcích této knihy.
Přes to nemůžeme tu pomlčeti o všeobecně platných prostonárodních prostředcích ku pěstování krásy.
Krásné vlastnosti kůže jsou: čistota, bělost, měkkost, hladkost a svěžest, živá, zdravá barva. Má-li býti kůže krásná, nesmí dále zapáchati a musí být prosta skvrn a vyrážek.
Co jest to sličná pleť, tento nezbytný přívlastek ženské krásy a příjemného vzhledu? Za jakých podmínek lze této krásné pleti dosáhnouti? Kůže jest ústrojí velmi důležité a složité; každý ústroj v kůži uložený má určitý úkon. Každý z těchto ústrojů může ochuravěti sám, načež ústroje druhé súčastňují se potom více méně chorobného toho pochodu. Každá porucha taková kazí však úhlednost spleti puchýřky, skvrnami, odbarvením kůže, pupenci, vřídky apod.
Pěkná pleť je souhrn, výslednice pravidelného stavu všech těch jemných ústrojů, ze kterých se kůže skládá. Když všecky tyto drobounké, pouhému oku neviditelné ústroje pracují pravidelně, nabývá kůže vzhledu, jemuž říkáme „pěkná pleť“. Hlavní účast spadá tu na pokožku a pak na tkáň podkožní. Jako rozumný diaetetik buduje lékař i hygienu krásy na pevných základech a určuje k ošetření pleti závažná pravidla ochrany proti nemocem; třeba se varovati všeho, co by škodilo jemným žlázovým ústrojům kůže. Sem patří především čistota a normální trávení. Každá porucha tohoto úkonu může míti v zápětí řadu chorob pleti. Aby kůže nebyla tak náchylna k poruchám těm, třeba ji otužovati a o předmětu tomto s ohledem na pohlaví ženské promluvili jsme ve stati Otužování.
Špatná pleť je vždy buďto neduh kůže, nebo reflex některé choroby vnitřní, nebo konečně výraz choroby celkové. Proto třeba považovati vady pleti za prvotné a druhotné poruchy kůže, které třeba léčiti jako neduhy, nejsou-li to právě pomíjející jen změny z porušeného trávení, které záhy zase mizejí, když trávení opět se upraví. Proto nesmíme tu pleť pačochovati zevními prostředky, vodičkami, pomádami, prášky atd., nýbrž třeba pátrati po hlubší příčině, která budiž odstraněna; pak podaří se i pleť opět ve stav pravidelný uvésti. Za to nemají hlubšího významu uhry, trudy, bradavičky, žlutiny, pihy, rozmanité žluté a do medové barvy nabíhající odstíny pleti. Bývajiť obyčejně následek znečištění kůže prachem nebo nedostatečné ochrany kůže proti vlivům povětří, slunce, větru atd. Pro zdraví celku jsou bezvýznamny.
Každý touží pleť svou zjemniti a docíliti jisté uhlednosti. Tato potřeba zrodila hojnost kosmetických a toaletních prostředků, které se v obchodech hemží v podobě nejrozmanitější. Jsou to mýdla, vodičky, tinktury, prášky, pomády, masti atd. atd. Každá kosmetika oplývá předpisy toho druhu, a nahlédneme-li do insertu jakéhokoli listu, setkáme se ne s jedním, ale s desíti takovým přípravky. Měli jsme již příležitost na jiných místech poukázati k tomu, že právě na tomto poli buben reklamy nejvíce oveček pomate, které pak litují vyhozených peněz a ještě více pokažené pleti. Na tomto místě nebudeme vypočítávati podvodné ty výrobky, ba nechceme se ani zabývati nevinnějšími z nich, ježto neškodnými výrobky toho druhu každý sám doma dle prastarých zkušeností rodin manipuluje. O některých prostředcích toaletních a všelikých skupinách nezbytného toho zla promluvili jsme již na četných místech této knihy. Zde nechť platí čtenářům heslo: Užívejme co možná nejméně prostředků pro zušlechtění pleti – nebo ještě lépe: neužívejme jich vůbec.