Dr. Miroslav Šulc
Používání bojových chemických látek učinilo dopravu postižených osob důležitější složkou, než byla dříve, kdy šlo jen o zranění nebo popálení. Tehdy bylo poměrně málo případů, které bylo třeba ihned a šetrně dopravit k odbornému ošetření, jakým byla zpravidla operace. Většina zraněných mohla buď sama dojít k takovému místu, nebo po prvním ošetření a obvazu počkat, až byla postupně odvezena. Naproti tomu máme u bojových látek jednak skupinu látek dusivých, kdy postižený musí být bezpodmínečně odnesen nebo odvezen, i když jinak nepůsobí dojmem těžkého pacienta, jednak skupinu látek leptavých, kdy záleží na každé minutě, o kterou přijde pacient dříve k důkladnému ošetření. Konečně je zde třetí přitěžující moment, který znesnadňuje nejjednodušší způsob, totiž doprava na nosítkách záchranných mužstev. Plynová maska velmi snižuje výkonnost člověka, zvláště je-li to člověk slabší, jakým členové záchranné služby jistě budou, když musí být vybíráni z osob, nepovinných službou vojenskou. Směrnice CPO 4 také počítají s tím, že doprava nosiči bude končit u stanic první pomoci. Odtud do ošetřoven anebo do léčebných ústavů musí již být v činnosti doprava hromadná. Dnešní automobilové záchranné stanice mohou být jádrem řešení tohoto problému. Ty ovšem nejsou všude. I tam, kde jsou, nestačí úplně, mohou skutečně být jen jádrem. Dnes chci upozornit na technickou pomůcku, která usnadní obcím přípravu i po této stránce. Jde o všechny obce bez výjimky, poněvadž všechny musí zřídit alespoň stanice první pomoci a dopravovat z nich osoby postižené do ústavů, často dosti vzdálených.
Jaké jsou požadavky na takovou technickou pomůcku? Předně, aby bylo možno ji připevnit v krátkém čase na jakýkoli dopravní prostředek – ruční vozík, povoz, nákladní auto, vůz železniční nebo elektrické dráhy. Jen to učiní ji použivatelnou pro všechny obce v jednotném provedení. Za druhé, aby byla uzpůsobena pro normální dřevěná nosítka vojenského typu. Ta budou výstrojem samaritánů i záchranných mužstev a je základním požadavkem, aby nemocný nemusel být překládán a zůstal od prvního ošetření samaritánem do ošetření lékařského na týchž nosítkách. Za třetí, aby byla odpérována. Musí to vyrovnat nepružnost improvisovaného vozidla. Za čtvrté, aby umožnila několik nosítek na jednom vozidle. To teprve činí dopravu hromadnou a tím úspornou co do času i energie. Za páté, aby nebyla příliš drahá. Čím je souprava lacinější, tím více jich mohou obce zakoupit a tím větší je jejich pohotovost.
Obrázek ukazuje jednu takovou soupravu, která vyhovuje všem uvedeným požadavkům. Ve čtvrthodině může být upevněna 8 šrouby na kterémkoli dopravním prostředku, který má podlahu nebo alespoň 2 podlahové trámy. Je určena pro 2 nosítka vojenského typu nad sebou. Na lehkém nákladním autu mohou být tak umístěna 4 nosítka s nemocnými, na venkovském voze dvě. Obě nosítka jsou odpérována. Při tom konstrukce pro horní nosítko je sklopná, takže k šetrnému uložení horních nosítek stačí v nouzi dva samaritáni. Rozměry nosítek určují, kolik se jich vejde do vozu elektrické dráhy, železničního, autobusu a p.
Celá konstrukce i s 2 nosítky přijde podle kalkulace Společnost ČsČk, která ji připravila, na 1500 Kč. Poněvadž může být nosítek používáno v době normální při službě samaritánské i k výcviku CPO, není to částka pro obce příliš veliká. Mohla by být nižší, kdyby nebylo nutno klást takový důraz na důkladné provedení.
Je třeba, aby se všichni velitelé samaritánské služby CPO zabývali také touto otázkou.
Zdroj: Bojové plyny, účinek a první pomoc, Společnost čs. Červeného kříže 1938
