Druhá nejnižší inflace v EU, ale…

Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS

Podle dnes zveřejněných dat Eurostatu dosáhla česká harmonizovaná inflace (1,8 %) druhé nejnižší úrovně v celé EU. Lépe si vedlo jen Švédsko, naopak hůře Dánsko. Zajímavé přitom je, že trojice zemí s nejnižší inflací leží mimo eurozónu.

Pro úplnost dodejme, že do harmonizovaného indexu se nezahrnuje imputované nájemné (tedy ceny bydlení), které jinak českou národní inflaci výrazně ovlivňuje.

Na nízké celkové inflaci se zásadně podílí především klesající ceny potravin. Při pohledu na jádrovou inflaci už však obrázek tak příznivý není.

Jádrová harmonizovaná inflace, která nezahrnuje energie, potraviny, tabák ani alkohol, činí 2,8 % a řadí Česko až na čtrnácté místo v rámci EU.

Za vyšší jádrovou inflací stojí především stále svižný růst cen služeb. Ten odráží nejen dynamický vývoj mezd, ale i stále silnou poptávku, která zdražování akceptuje.

Česko v tomto ohledu není v našem regionu výjimkou – podobný inflační tlak ve službách je patrný ve většině východní části EU.

Výrazný je rovněž růst nájemného, který je u nás šestý nejvyšší v Unii a odráží dlouhodobé napětí na realitním trhu. I zde platí, že východní část EU čelí rychlejšímu zdražování než západní Evropa.

Inflace by navíc mohla být znatelně vyšší, pokud by stále nedozníval efekt dřívějšího poklesu cen elektřiny a plynu daný dlouhými fixacemi cen pro domácnosti.

Shrnutí:

Na první pohled vypadá česká inflace velmi příznivě. Při detailnějším pohledu na její strukturu však obrázek tak optimistický není. Pozitivní vliv levnějších potravin a energií je dočasný, zatímco zdražování služeb působí mnohem trvalejším dojmem. Částečně jde o projev konvergence, zčásti však o důsledek přetrvávajících domácích nerovnováh. Takže ano, máme nízkou inflaci, ale…

Ceny v průmyslu pod vlivem války

Podle v úterý zveřejněných dat statistického úřadu pokračoval i v květnu růst cen v průmyslu, a to nepřekvapivě kvůli situaci na trzích s ropou.

Oproti dubnu se sice situace mírně zklidnila, nicméně meziroční nárůst cen rafinérských produktů zůstal hlavním důvodem růstu výrobní inflace.

Vyššími cenami reagoval na situaci i chemický průmysl a výrobci některých stavebních materiálů. Ostatně stavebnictví se už musí vypořádávat s cenami materiálů vyššími o 6,1 %.

Pokud bude situace v Perském zálivu skutečně směřovat k uklidnění, jak naznačují zprávy z posledních dní, může se i tato menší inflační vlna postupně vytrácet.

Ropa se nyní pohybuje kolem 83 dolarů za barel a plyn pro příští rok zhruba na 35 eurech. To je sice stále výrazně více než před válkou v Zálivu, avšak znatelně níže oproti úrovním ze začátku energetické krize po napadení Ukrajiny.

Pro spotřebitele přináší příznivý signál i cenový vývoj v zemědělství, kde se ceny meziročně snížily o více než 13 %.

Potraviny tak mohou inflaci brzdit i v dalších měsících. Ostatně právě jejich vývoj podle všeho letos v květnu snížil celkovou inflaci zhruba o tři desetiny procentního bodu.

Zklidnění situace v Zálivu a nadějné vyhlídky na obnovení provozu v Hormuzském průlivu by mohly výrobní inflaci postupně vzít vítr z plachet. Je však třeba dodat, že sentiment na trzích zatím do značné míry předbíhá fundament – lodní doprava se sice pomalu obnovuje, ale zůstává výrazně omezená a bezpečnostní rizika přetrvávají. Nelze proto očekávat, že by se ceny hlavních energetických komodit ještě letos vrátily na předválečné úrovně.

Jejich současná korekce však i tak znamená zpomalení růstu výrobních nákladů. Celkově tak situace působí příznivěji, i když zůstává nadále křehká. (17.6.2026)