Důvody pro přírodní stravu

Historikové tvrdí, že strava národa a jeho trvání jsou zřejmě spojeny, že na jednoduché a vydatné stravě závisí národní zdatnost a síla, že národové, kteří se oddají hýřivým a nemírným zvykům v jídle a pití, jistě upadají. Gibbon ve svém díle „Úpadek a zkáza říše římské“ podává mnohé obrázky výstřelků Římanů v jídle, jež vedly k jejich zhoubě. Canon Farrar podal podobný živý obraz příčin, jež vedly staré Řeky k úpadku mravnosti. Kniha proroka Daniela jasně ukazuje tentýž pramen vysílení a ztráty moci lidu velkého Babylonu a mohli bychom uvésti celou historii za svědka, že žádný národ nezachoval si svou sílu, nežil-li jednoduše, střídmě a mírně.
Výhody střídmého jídla. Uvažují-li dějiny o fysické síle a vytrvalosti národů, často vyslovují se pro národy, jež neživily se masem. Světu dostalo se skvělého příkladu v rusko-japonské válce. Skutečnost, že drobný národ, který po staletí odmítal styk s ostatním světem, v málo desetiletích tak pokročil v užívání nejmodernějších metod a zbraní válečných, zdála se ostatnímu světu zázrakem. V duševní síle, v tom, jak dovedli ovládati všechny okolnosti a podmínky, ve schopnosti ukázňovati a podřizovati se kázni, právě jako v odvaze a fysické síle osvědčili Japonci, že vyrovnají se nejpokročilejším národům světa. Všichni spisovatelé, kteří psali o této otázce, přiznávali, že vítězství Japonců nutno přičítati za zásluhu dokonalým fysickým podmínkám celé jejich armády, důstojníků i prostých vojáků, a že dosáhli svých fysických sil a svého zdraví jednoduchostí, střídmostí a mírností v jídle, jež sestávalo hlavně z obilnin, na příklad z rýže a ryb.
V této válce vynikly hlavně čtyři věci, pokud šlo o japonskou armádu: 1. vysoký průměr fysické síly a zdraví vojáků, 2. obdivuhodná odolnost epidemiím všeho druhu, 3. jejich vynikající vytrvalost i v největších námahách, na příklad za dlouhých pochodů, za špatného počasí v nedostatku potravy atd., 4. zvláštně rychlá hojivost ran střelných i jiných, jež svědčí o výborných podmínkách tělesného systému.
Náš národ prožívá nyní mládí a má plnou sílu a zdatnost mladého národa. Chce-li si však zachovati tyto vlastnosti, nesmí jimi plýtvati jako starší národové. Musí žíti umírněně, střídmě a rozumně. Podobné příčiny působí vždy podobné účinky. Budeme-li žíti rozmařilým, slabým, smyslným a zženštilým životem pozdních Řeků, Římanů a Egypťanů, i my upadneme jako oni, a naše místo zaujme národ střídmější, zdatnější a jednodušší.
Potrava a morálka. Zákon, jenž platí pro národy, musí též platiti pro jednotlivce, z nichž se národy skládají. Chce-li si tedy někdo uchovati zdatnost, zdraví a sílu, musí býti střídmý, jednoduchý a umírněný. A s tímto blahodárným účinkem na jeho fysický stav jest zároveň spojeno povznesení jeho mravní úrovně. Vegetariáni a ti, kdož se živí přírodní stravou, mají mnohé příklady, posilující tvrzení, že jejich způsob stravy vede ke zvýšení moci nad nižšími, či spíše zvířecími pudy lidské přirozenosti a že při stejných jinak podmínkách ten, kdo se stravuje jako vegetarián, vyvine lepší podmínky pro vzrůst své mravnosti, než ten, kdo jí maso. Římsko-katolická církev, která má za sebou mnohá staletí zkušeností, potvrdila to ustanovením a doporučováním postů a všichni psychologové se shodují, že občasný půst má úžasný vliv na mravní povahu toho, kdo se postí, tím, že se učí odříkání a určitému sebeovládání, způsobenému ochlazením krve, které nutně následuje i po krátkém postu.
I s jiného stanoviska působí ještě způsob stravy přímo na mravní povahu. Špatné trávení ve svých rozmanitých podobách vyvolává nevrlost a podrážděnost a mnohdy vede též k vášním. Hrubé činy ukrutnosti a vražednosti měly původně příčinu ve špatném trávení zločinců. Špatný žaludek může býti nejen mravně, nýbrž i fysicky příčinou špatného srdce. Mnohým mužům a ženám se vytýká, že jsou mrzutí a nevlídní, kdežto pouze špatně tráví. Carlylův pesimismus byl pouhou fysickou a duševní skleslostí, způsobenou stále špatným trávením. Kterýsi učený lékař kalifornský napsal důkladný spis, v němž přesvědčivě dokazuje, že většinu evropských válek, vedených po mnohá staletí, lze přímo odvoditi ze žaludečních a střevních nemocí, vládců, ministerských předsedů a státníků, zodpovědných za osudy jednotlivých států.
Shledá-li kdokoliv, jenž prohlašuje sebe za bytost mravní, že způsob stravy má zhoubné účinky, tím, 1. že snižuje jeho mravní sílu; 2. že zvětšuje jeho sklon oddati se pokušení; 3. že zmenšuje sebeovládání; 4. že působí rozmrzelost, podrážděnost a sklon k vášním, tedy jest mravně zavázán změniti způsob své stravy, jakmile najde způsob lepší.
Nejlepší způsob stravy máme ve vegetariánství nebo ve stravě s velmi malým množstvím masa. Vyhýbejte se koření a omáčkám – i soli, pokud lze nejvíce, neboť přílišné jich užívání budí žízeň a touhu po opojných nápojích a ničí normální chuť k jídlu, protože nás vybízí k požívání stravy silně kořeněné a smyslnost budící, místo přírodní a nervy utišující. Ať jde čtenář, který není ještě přesvědčen o vlivu stravy na mravní povahu, do některé z nočních místností našich velkých měst. Uvidí, jak muži i ženy hojně jedí dráždivá jídla o půlnoci, kdy normální tělo touží po odpočinku. Noc je proměněna v den. Všichni shánějí dráždidla, aby něco vzpružilo jejich nervy, a štěstí, které většinou hledají, dávno jim uniklo, protože nedovedou je poznati. Tyto ubohé, byť i penězi bohaté oběti zvrácenosti jsou opravdu politování hodny. Jsou pronásledovány věčným neuspokojením, věčnou palčivou nespokojeností, stále touží něco dělati, aby nějak zahnaly neb uklidnily hrozný neklid, který je stále souží. Nejsou sebe mocny; jsou v moci své nižší přirozenosti. Na nich vidíte výsledek nepřirozené stravy a vnikne-li oheň chtíčů do krve, podrážděné již na nepřirozený stupeň zvířecí stravou, kdo jest vinen? Je dobře známo, že dráždění znamená konec konců ničení síly, kterou živočišná strava dráždí; proto musíme býti na vyšším stupni mravní síly, abychom sebe ovládali.
Ovocná a ořechová strava. Ovoce a ořechy zároveň se syrovými vejci byly stravou a 1 a 1 a, prvotního to předka člověka, který se proháněl vrcholky dávných pralesů hledaje potravy; této stravě byly přírodním výběrem přizpůsobeny jeho orgány žvýkací a zažívací, které jsme zdědili. Jsou tedy přírodní potravou lidí.
Protivníci často nazývají tuto stravu „syrovou potravou“; toť termín nejasný a tedy nesprávný. Hrozen tmavě červeného ohnivého tokajského vína nebo znamenitý zelený muškát nebo rozkošně zbarvená růže z Peru nebo jemné, bílé protáhlé okurky těžko nazveme „syrovou“ potravou. Jsou takové, jaké je uvařil nejslavnější kuchař světa, a přispěje-li snad člověk nějak dodatečně k jejich úpravě, přece jen připravil sám velký pramen světla a tepla dokonalé jídlo. Kdybychom měli slova, která by rozlišovala jídla připravená přírodou od jídel uměle uvařených člověkem, byl by náš slovník značně obohacen. Jsou-li ovoce, zelenina a ořechy úplně zralé sluncem, jsou dokonale uvařeny – nejsou syrové – a jest tedy tento termín nevhodný a nesprávný.
Biblický dějepravec zcela správně tvrdí, že „člověk vykonal mnohé objevy“. Rozumný člověk nebude popírati, že mnohé z nich jsou lidstvu prospěšné, ale jsou lidé, kteří tvrdí, že umělé připravování potravy je objevem, jehož jsme měli býti ušetřeni. Tvrdí, že ovoce, ořechy a zelenina, uzrálé přírodními pochody, jsou v dokonalém ukončeném a pro člověka úplně vhodném stavu. Kterýsi spisovatel praví: „Jsou dokonalé, nejsou syrové, jsou hotové; a jsou-li uzavřeny, nejsou hotové“. Jiný pravý o této věci: „Musíme pochopiti, že vaření potravy není přirozené, protože vysoká teplota ničí chemické složení potravy. Moc slunce vyprchá. Jemné plynné látky jsou vyhnány. Posilující látky (organické soli) jsou uvolněny, mineralizovány a neutralizovány. Dusíkaté látky se srážejí. Škroby jsou tak změněny, že procházejí vnitřnostmi nestráveny. Atomové složení cukrů stalo se neúměrným. Oleje jsou rozpuštěny. Proto vařená strava snadno kvasí a kazí se v zažívacím ústrojí; mimo to neposkytuje její hutnost dostatečného cviku drtícím, trávícím a vstřebávajícím orgánům; snadno mate, ruší a převrací zažívací úkony – a je příčinou mnohých nemocí.
Bylo řečeno a zdá se, že jest nutno toto tvrzení hájiti, že „přirozenou stravou člověka je ovoce, šťavnaté rostliny a kořínky, ořechy a obilí, které ve své přirozené (ohněm nedotčené) podobě vábí jeho nezkažený smysl pro potravu. Příroda postarala se o značnou rozmanitost v každé roční době, aby potěšila smysly a předešla jednotvárnosti“. Že může býti člověk dobře živ stravou, již uvařila sama příroda, a vyvinouti z ní tělo plné síly, zdatnosti a vytrvalosti, o tom není sporu. Nevařená strava získává již po léta rostoucí počet nadšených přívrženců, kteří si zachovávají zdraví a zdatnost v nejvyšším stupni při nejmenších výlohách a domácí práci.
Kritikům tohoto způsobu stravy vytýkalo se ne neprávem, že jen málokteří opravdu zkusili tento systém. Jeho zastánci prohlašují oprávněně, že pouhá zkouška přirozeně se stravovati, při níž požívá se též strava umělá, nemá vůbec ceny, neboť jeden druh stravy ničí prospěšné účinky druhého druhu. Je jediný způsob, jímž lze vyzkoušeti přírodní stravu, že totiž výhradně ji budeme jísti dostatečně dlouho, abychom se důkladně přesvědčili o jejích účincích.
Lidé, kteří se živí výlučně přírodní stravou, prohlašují, že přirozená chuť její, jakmile ji vloží do úst, ihned podráždí jemné a nezkažené chuťové bradavky a vyvolá vylučování šťáv, které se nejlépe hodí k jejímu zpracování. Je-li strava vařená, změní se její chuť tak, že se za nějaký čas zkazí chuťové bradavky a patřičné šťávy nejsou pak vždy dodávány.
Zdraví a vegetariánství. Mnozí lidé tvrdí, že masitá strava je naprosto nutná k výživě těla, že bez masa nemůžete žíti. Je pravda, jste-li zvyklí na maso a změníte-li náhle způsob stravy, že vás obyčejné bezmasé jídlo neuspokojí, protože potřebujete tohoto dráždidla. Postrádáte ho právě jako člověk, jenž přivykl lékům, postrádá svých prášků; neustanete-li však a budete-li se nadále zdržovati masa, brzy zmizí pocit neuspokojení z požívání bezmasého jídla. Rovněž mnozí budou ukazovati na vegetariány, kteří jsou slabí nebo bledí nebo hubení, ale tyto případy jsou skoro vždy následek chudé stravy. Tito lidé nejedí sice masa, ale nejedí též stravy, které je zapotřebí, aby nahradila maso, a velmi často shledáte, že tito vegetariáni požívají velmi mnoho bílého chleba a jiných nevýživných a nestravitelných látek.
Velmi rozšířeno jest nepochopení podstaty a cílů tak zvané vegetariánské stravy a z toho plynoucí mínění o nedůslednosti jejich přívrženců, dávají-li tito na svůj jídelní lístek živočišné produkty, např. vejce, máslo, sýr a mléko. To neznamená, že by „vegetarián“ musil se vyhýbati veškeré stravě mimo rostlinou, právě jako slovem „knihovník“ není míněn pouze, kdo přechovává knihy, čímž by byly vyloučeny všechny ostatní literární podklady, např. dopisy, rukopisy atd. Podobné slovo je oprávněno, vyjadřuje-li hlavní znak a nejsou-li ostatní podružné znaky v přímé protivě s principem, označeným znakem hlavním. A principem vegetariánství je, že zvířata nemají býti zabíjena pro potravu. Požívání vajec, mléka a výrobků z nich neprotiví se tomuto principu, naopak podporuje jej, protože vede k zachování a většímu pěstování živočichů tím, že jich potřebujeme, aby nám dodávala potravu. Teorie, na níž je založeno vegetariánství, jest, že v původní stravě, jakou nám příroda poskytuje, je nahromaděno určité množství látek, které mohou býti buď přímo proměněny ve vlastní potravu, například mléko a bílek vejce, nebo ve svalovou energii. Jsou-li proměněny ve svalovou energii, užívá se určité části této energie. Je-li tedy zvíře zabito, dostává se těm, kteří jedí maso, pouze oné nevydané části z původního množství energie.
Rovněž je menší nebezpečí, že se přejíme stravou vegetariánskou spíše, než masitou. Zdá se, že maso samo má určitou dávku bezprostřední dráždivosti a dráždivost není vždy zdravá. Jen málokteří lidé potřebují podráždění, aby jedli více než obyčejně. Bylo by opravdu dobré, kdybychom přivedli většinu lidí k tomu, aby jedli méně, než obyčejně.
Poukazuje se obyčejně na to, že vegetariáni nejsou útočně silní a zdatní jako ti, kteří jedí maso. To snad je pravda, ale musíme míti na mysli, že si zřídka všímáme otázky stravy některé osoby, nejsme-li na ni upozorněni právě špatným jejím zdravím; vegetariáni sotva představují nejsilnější třídu lidí. Rád připouštím, že masem se živící zvířata i lidé jsou útočnější těch, kteří se živí stravou vegetariánskou, ale útočnost není vždy vlastnost, které bychom si měli přáti. Lev, tygr a jiní masožravci jsou silní a statní, ale jsou rovněž krvežízniví a ukrutní. Slon, ovocem a ořechy se živící medvěd, trávu a zrní pojídající kůň a býk, jsou rovněž silní a mocní, a jde-li o otázku vytrvalosti, předčí jistě masožravého lva a tygra, jsou však méně útoční než masožravci a nemají jejich krvežíznivých a ukrutných vlastností.
Toto přirovnání hodí se též na lidi živící se masem nebo zeleninou. Ti, kdož se živí masem, jsou nervosně činní a tudíž útoční a bojovní. Angličané, živicí se hojně hovězím masem, pronikli do všech dílů světa podmaňujíce si obyvatele a zakládajíce kolonie všude, kam přišli. Naopak Indové, kteří nejedí masa, dosáhli sice vysokého stupně duševního vývoje, ale jsou neschopni odporovati síle a mohutným útokům Britů, masem se živících, a byli jimi tudíž podmaněni a po mnohá léta ovládáni.
Nemají-li tedy ti, kdož se neživí masem, oné drzé, silné útočnosti, neznamená to, že by postrádali vůbec odvahy, síly, energie, zdatnosti a schopnosti pokroku. Naopak se časem pozná, že mají tyto vlastnosti jistěji a trvaleji, než jejich masem se živící bratři. Jejich vytrvalost bude pevnější, jejich otužilost větší, jejich energie ovládanější a budou zároveň mnohem méně nakloněni „kráčeti přes mrtvoly“ těch, kteří jsou jim v cestě.
Že má vegetarián stejně síly, jako kdo se živí masem, bylo dokázáno v mnohých případech, takže nestojí za to, zdržovati se touto otázkou. Mnozí z nejsilnějších lidí, které kdy svět znal, byli po většinu života vegetariány. A na různých cestách života je příliš mnoho lidí, kteří nikdy nejedli masa, takže možno již navždy opustiti tuto otázku.
„Výhody“ lidí živících se masem. Zkušenost dokázala také tato fakta, pokud jde o následky obou způsobů stravy. Ti, kdo jedí maso, jsou častěji oddáni požívání alkoholu, než vegetariáni; jsou náchylnější k smyslnosti a hrubosti. Naopak vegetariáni jsou snad méně útoční a bojovní, než jejich bratři masem se živící, fysicky se jim však vyrovnají, ba mnohdy je i předčí, mají jasnější mysl, nepodléhají tak snadno tělesnému pokušení a nemusí býti stále naplněni úzkostí, že onemocní tou kterou nemocí.
Bylo provedeno mnoho přesvědčivých důkazů, že vegetariánská strava jest lepší masité. Při běhu o závod na 125 mil mezi Drážďany a Berlínem r. 1902 bylo 32 závodníků, z nichž 12 živilo se masem a 20 bylo vegetariánů. V závodě zvítězil vegetarián v čase skoro o osm hodin kratším, než nejlepší jeho soupeř, živící se masem. Z dvanácti závodníků, živících se masem, proběhli pouze tři závodní drahou v předepsaném čase 45 hodin, kdežto ze dvaceti vegetariánů vyhovělo této podmínce deset. Vítěz tohoto závodu živil se téměř výhradně stravou nevařenou, ovocem a ořechy, a předstihl svého nejlepšího soupeře o více než dvě hodiny. Byl jím osmadvacetiletý vegetarián, jenž byl vegetariánem již devět let a jedl pouze dvakrát denně. V sedmnácti letech byl slabým hochem nemocného vzezření, ale pravidelný tělocvik a rozumná vegetariánská strava vykonaly na něm pravé zázraky. Již dva roky odstraňoval se svého jídelního lístku i živočišné produkty, např. vejce, máslo, sýr a mléko. Tvrdil, že luštěniny, kterých se často užívá náhradou za maso, spotřebují příliš mnoho životní síly k trávení a tudíž nehodí se k denní stravě, zvláště ne tomu, kdo je odkázán po celý život na práci v uzavřené místnosti. Jeho jídelní lístek se skládal z čerstvého a sušeného ovoce, z ovocných šťáv, z čistě pšeničného chleba a i z jiných dobře upravených obilnin, jakož i z ořechů (ořechů madraských, lískových a mandlí, jež jedl většinou v podobě másla); 120 g těchto ořechů stačí denní potřebě těla. Vínu, pivu, kávě, čaji, kakau a jiným podobným dráždidlům se ovšem přísně vyhýbal.
Za dlouhého, velmi rychlého pochodu pojedl vždy po dvou nebo třech hodinách něco lehkého, např. ovocnou šťávu nebo sladké ovoce, kdežto jinak jedl jen dvakrát nebo třikrát denně. Doporučoval zvláště kalifornské sušené ovoce, například fíky, broskve, švestky, hrušky nebo meruňky, které byly napřed namočeny ve vodě tak dlouho, až nabyly zase původní velikosti. Jeho vědecké důvody pro užívání sladkého ovoce a ovocných šťáv byly tyto: Pokusy bylo dokázáno, že hlavním úkolem ovocného cukru v krvi jest tvořiti teplo a energii. Zvláštním způsobem lze rozbírati krev, plynoucí do svalů žijícího živočicha nebo z nich, a bylo shledáno, že svalem, který je v pohybu, probíhá mnohem více krve a ztrácí se z ní mnohem více cukru, než když je sval nečinný. Rovněž bylo shledáno, že se musí všechny škroboviny nejdříve proměniti v ovocný cukr, než jich může být užito v těle. Jest tedy sladké ovoce vždy výhodnou náhražkou škrobových potravin, protože nepřetěžuje zažívací ústrojí a vyžaduje méně síly k trávení. Velmi mnoho životní síly se tím zachrání pro činnost svalů, jichž zdatnost jest tím utužována.
Námitky proti masu. Námitky proti masité stravě, hlásané těmi, kteří se jí vystříhají, jsou tyto:
1. Jest to strava dráždivá. Tj., dodává jednak výživy, ale zároveň obsahuje umělá a nepřirozená dráždidla, která ji zřejmě odlišují od stravy rostlinné, jež poskytuje výživu zdravou, prostou dráždidel.
2. Snižuje zdatnost. Vědecké výzkumy na atletech-vegetariánech jasně dokazují pravdu tohoto tvrzení ukazujíce, že ti, kteří se vyhýbají masité stravě, mají nejvíce síly v tuhých fysických zápasech.
3. Zkracuje život tím, že činí cévy a jiná tkaniva tvrdá a křehká a brání jim vykonávati jejich úkoly, jak toho vyžaduje dokonalé zdraví.
4. Není ani přibližně tak čistá jako strava vegetariánská, neboť není možno, aby nezůstalo určité množství vyměšovaných látek ve tkáních zvířete, jehož maso jíme, i když je zcela zdrávo.
5. Jsou určití cizopasníci, na příklad trichiny ve vepřovém mase, kteří se často přenesou do živých tkání lidského těla požitím zvířecího masa. Známe tisíce dokázaných případů toho druhu a mnohé případy smrti lze přičísti na vrub pouze této příčině.
6. Obchodníci masem nejsou někdy dosti čistotní, ani dosti poctiví a důvěryhodní, prodávajíce mnohdy maso, které se nehodí člověku za stravu, a šidíce jak jen mohou své zákazníky tím, že falešně označují salámy, šunky, konservované maso atd.
7. Jatky jsou místa hrůzy a řezníci jsou tupí k bolestem a utrpení. Člověk nemá práva ničiti život bez vážného důvodu a není důvodem pouze skutečnost, že jíme rádi maso. Každému je vrozen mocný pocit, že všechny živé bytosti jsou spojeny všeobecným příbuzenstvím a že nikdo nemůže porušiti kdekoli toto příbuzenství, aniž přímo a nutně poškodí svoji vlastní duševní povahu.
Není naším úkolem podrobně debatovati o těchto důvodech. Kdo si přeje poznati hrůzy továren na konservované maso, učiní nejlépe, přečte-li si „Džungli“ Uptona Sinclaira, a obává-li se, že tato kniha obsahuje jednostranné a nesprávné vylíčení, nechť si přečte úřední zprávy o prohlídkách, vykonaných znalci právě po vydání oné knihy.
I zarputilý obhájce masité stravy neomluví častější požívání masa než jednou denně, byť bylo jeho zaměstnání jakékoli a jeho práce sebe těžší. Jest téměř nemožno, aby někdo strávil tři masitá jídla denně a neutrpěl škodlivých následků, leda má-li neobyčejně silné zažívací ústrojí a cvičí-li mnoho na čerstvém vzduchu.
Proti masité stravě máme ještě dva jiné mocné důvody, že totiž svádí k přejedení a k pití alkoholických nápojů. Bylo jasně dokázáno, ve stech a tisíci případech těmi, kteří se v různých dobách svého života živili obojím druhem stravy, že masitá strava velmi dráždí k přecpávání. Hltavost je zjev velmi rozšířený a žádný dobře poučený člověk nepochybuje, že přecpávání hoví právě ti, kteří se živí masem. Dalším následkem jest nepřirozená touha po alkoholických dráždidlech. Dráždivost příliš těžké masité stravy a z ní plynoucí skleslost, která je materiálně zvětšována jedy, jež tvoří nestrávené maso ve vnitřnostech a kazí krev a šíří otravné a ničivé vlivy celým tělem, působí v těle tuto touhu po nějakém dráždidle. To není pouhá teorie. Devět desetin pijáků lze vrátiti normálnímu životu a vysvoboditi z nepřirozené dráždivosti, budou-li se přísně vyhýbati masité stravě.
Přes to má maso výživnou cenu a tudíž i místo na jídelním lístku, takže nelze je v některých případech nahraditi stravou rostlinnou.
Cítím, že jest nutno na tomto místě se zmíniti o jedné stránce této otázky, totiž o výlučném požívání masa jakožto léku v nemoci. Přiznávám se, že jsem po léta pohlížel na tuto věc nejen nedůvěřivě, nýbrž i s opovržením. Má obvyklá snášenlivost a ochotnost vše prozkoumati zdála se mi v tomto případě zbytečná, neboť jsem byl přesvědčen o neužitečnosti výlučné masité stravy tak, že jsem pokládal za zbytečné mařiti čas pátráním po svědectví jiných nebo vlastními pokusy. Časem však dolehla na mne tato otázka, že nebylo déle možno se jí vyhýbati a po důkladném pátrání, provázeném velkým počtem pokusů na těch, kteří trpěli nějakou nemocí, přišel jsem k náhledu, že jsou případy, v nichž výlučně masitá strava nejen pomůže, nýbrž i obnoví zdraví, že by toho nikdy nedokázalo léčení, jehož jsem obvykle užíval.
Nechci, aby z toho mojí přátelé usuzovali, že tento můj názor nějak otřásl mojí vírou v tvrzení, které opět opakují, že totiž máme ve většině případů dávati přednost stravě bezmasé. Věřím pevně, že zdravý člověk může si opatřiti více a lepší výživy stravou, z níž jest maso vyloučeno. Vegetariánská strava poskytne více zdatnosti a stejné síly a nepůsobí tolik náchylnosti k různým nemocem způsobeným ve velké míře nesmírným požíváním masa, jsou však případy, kdy churavý žaludek stráví živočišnou stravu s větším prospěchem než stravu bezmasou. V takových případech jsem pro stravu živočišnou. Přirozeně dával bych přednost zejména výlučně mléčné stravě, a kdyby nestačila, teprve mléku a vejcím, a konečně, jako poslednímu útočišti, pouze masité stravě a horké vodě. Podrobnosti o užívání masité stravy při chorobách nebo slabostech najde čtenář ve svazku IV.
Špatné kořenění jídel. Koření jsou většinou škodlivá dráždidla. Jejich užívání ruší základní zásadu hmotného života, aby totiž přírodní a jednoduchá chuť potravy zůstala nedotčena a nezkažena vnějšími vlivy. Jinými slovy, jediný způsob správně jísti jablko jest jísti je v jeho přírodním stavu, a to se slupkou. Tak poznáme jeho pravou chuť a pocítíme jeho zvláštní vlastnosti.
Muže nebo ženu, kteří jedí pouze stravu připravovanou kuchařem tak zvaného prvotřídního hotelu, nazývají lidé labužníkem. To však je nesprávné. Takový člověk nezná pravé chuti jídel, jako člověk s chorobnou sítnicí nemůže viděti jemné odstíny barev vzácné květiny.
Opravdovým labužníkem je ten, jehož chuť je tak jemná, tak přirozená a tak nezkažená, že poznává i nejjemnější odstíny chuti každé potravy, kterou požívá. Takovému člověku je chuť vždy dobrým ochráncem před nečistou a nezdravou potravou.
Lze prohlásiti za pevnou zásadu, že škodlivé je každé koření, které ničí náš smysl chuti tak, že nemůžeme poznati pravou chuť některého jídla. Jinou zásadou jest, že koření, které příliš dráždí, jest zvláště škodlivé a zavrženíhodné.
Podle obou těchto zásad dlužno zavrhnouti černý pepř, papriku a hořčici. Nejsou vůbec výživné, jsou dráždidla, která ničí nebo zastírají chuť pokrmů, které s nimi jíme. Mají jediný účel, totiž povzbuditi a pobídnouti skleslou nebo zkaženou chuť k jídlu, takže vzbuzují zdánlivou rozkoš. Potravu, kterou nelze jísti bez takových dráždidel, raději vůbec nejezme.
Rozeznáváme dva druhy pepře: bílý a černý. Mnozí lidé považují papriku za velmi škodlivou, kdežto klidně užívají pepře bílého nebo černého; kdyby však byli lépe poučeni, věděli by, že je paprika rozhodně méně škodlivá. Černý a bílý pepř, jenž jest vlastně jeden a týž, jest nedozrálý plod rostliny, rostoucí na Ceylonu, v Indii a v jiných zemích horkého podnebí. Jediný rozdíl mezi bílým a černým pepřem jest, že bílý pepř je jádro semene této rostliny, kdežto černý pepř jest plod i jádro její.
Žádný druh pepře není pokládán dobrými autoritami za zdravý a někteří tvrdí, že je méně škodlivý, je-li vařen s pokrmem a pronikne-li jím takto úplně, než je-li nasypán na pokrm již připravený. Tvrdí se, že pepř, je-li pozřen za sucha, přichytí se sliznice a často působí škodlivé podráždění buď hrtanu, jícnu nebo žaludku. Není ani potřeba ho pojísti, abychom se zřejmě přesvědčili o jeho dráždivých vlastnostech. Stačí jen, abychom jej náhodou ucítili, a budeme míti o tom jasnou představu.
Mnozí snad řeknou: „Ach!, vždyť ale pepř dodává tak zvláštní příchuť pokrmům!“ Ano, opravdu se zdá, že tomu tak jest; ale proč? Pouze proto, že svým drážděním způsobí nenormální přítok slin a žaludeční šťávy, ale toto dráždění je škodlivé, a trvá-li dlouho, potrvá a způsobí škody a nemoci.
Všechno, co bylo řečeno o rušení jemné chuti pepřem a hořčicí, platí stejně o ostatním koření, např. o skořici, hřebíčku atd., které je tak silné a ostré, že brání poznati jednoduchou a původní chuť pokrmů. Vzhledem ku přirozené chuti jablek jest zavržení nejhodnější, zkazíme-li je upečená skořicí nebo hřebíčkem, nebo přidáme-li některé z nich nebo oboje k dušeným švestkám. Přírodní chuť zmizí a účinek koření jest pouze škodlivý a ničí zároveň nezkaženou chuť přírodních pokrmů.
Koření vyvolává ještě jinou vážnou závadu, působí totiž nepřirozenou žízeň. Přirozenou touhu po vodě ovšem nutno ukojiti, jak jsem ukázal na jiném místě, třeba i při jídle, ale jinak je tomu v příčině přílišného pití čaje, kávy nebo i jinak neškodné vody, mléka, ovocných šťáv nebo jiných nápojů, jehož příčinou jest koření. V tom jest tajemství pádu mnohých mužů i žen, kteří by byli jinak zůstali ozdobou společnosti, kdyby nebyli hasili vydrážděnou žízeň alkoholickými nápoji. Proč bychom ohrožovali své mužství a ženství za cenu této pošetilé a pochybné náhrady, jíž jest jen krátko trvající polehtání smyslů kořením.