Elektrické stroje

První e. s. byly tzv. magnetoelektrické, elektrický proud se budil ve vinutí magnetickým pólem permanentních magnetů. První toho druhu byl strojek M. Faradaye r. 1831. V krátkých obdobích následovaly konstrukce Dal Negriho, Pixiiho (1832), Ritchieova, Stöhrerova, Petřinova aj., vesměs strojky bez valného praktického významu, vyráběly proud slabý a velmi kolísavý. První komutátor navrhl (pro strojek Pixiiho) Ampére. Teprve Woolwich sestrojil r. 1844 generátor pro potřebu průmyslovou. R. 1832 nahradil Sturgeon permanentní magnety elektromagnety, r. 1837 následoval Page, r. 1845 Wheatstone aj. konstruktéři. R. 1851 vystoupil S. Hjort s myšlenkou e. generátoru s vlastním buzením. Byla to myšlenka předčasná, objevila se hromadně až o desetiletí později, v 1. 1866-67, jako tzv. dynamoelektrický princip; připadli na něj samostatně Wilde, Werner v. Siemens, S. Varley, Ch. Wheatstone. Lepšího využití magnetického pole dosáhl W. v. Siemens r. 1855 válcovou armaturou (kotvou) s 2 protilehlými drážkami; tuto konstrukci podstatně zlepšil r. 1872 v Hefner-Alteneck. Mezitím se objevila armatura prstencová, navržená r. 1860 A. Pacinottim a užitá v konstruktivně dobře řešených dynamech Z. T. Grammeových (od r. 1870). R. 1873 na vídeňské výstavě se náhodně prakticky prokázalo, co dokazovali teoreticky již Lenz (1838) a Jasobi (1850), totiž, že elektromotor je obrácené dynamo. Do konce 70 let ovládaly elektrický pohon jen stroje stejnosměrné.

Stroje na proud střídavý: v 80. letech začíná postupný a rychlý rozvoj generátorů (alternátorů) a motorů, podporovaný sestrojením vhodného transformátoru (1882) a objevením principu paralelního spínání alternátorů (Hopkinsonem 1882-84).

Stroje na proud točivý: v 1. 1883 až 1887 vytvořil N. Tesla nový typ generátoru i motoru založený na indukci a otáčivém magnetickém poli. Do svých základních patentů (1888) zahrnul asynchonný generátor, as. motor (s kotvou na krátko i s kroužky), točivý motor synchronní, jednofázový indukční motor, zásady konstrukce motorů mnohofázových aj. Nezávisle na T-ovi sestrojili motory na toč. proud Ferraris (1885 až 1888), Haselwander (1887), Dolivo-Dobrovolskij (1889 m. s kotvou na krátko; 1891 třífázový m.).

Komutátorové motory: A. Siemens sestrojil r. 1884 jednofázový sériový k. m., Wilson r. 1888 dvojfázový k. m., E. Thomson r. 1887 k. m. repulsní.

Měniče proudu, rotační stroje k přeměně proudu stejnosměrného v střídavý nebo naopak. Zprvu se užívalo tzv. motorgenerátorů, dvou strojů na společném hřídeli; r. 1880 sestrojil Zipernowski měnič jednostrojový tzv. rotační konvertr (zlepšený r. 1887 Ch. Bradleyem), r. 1904 se objevil kaskádový konvertr Bragstadův a La Courův; r. 1924 sestrojil Hifhfield a Calverley transvertr.

Metadyn, měnič stálého napětí v stálý proud stejnosměrný sestrojil r. 1937 E. Pestarini.