Energetická zamyšlení 14: K postupnému stárnutí energetiky

Zahrňme pod pojem „energetika“ všechno, co k ní bezprostředně patří, tedy techniku i lidi a podívejme se, jak se vyvíjí v čase. Uvidíme, že stárne, což je zcela přirozené, neměl by to být problém a nemělo by to vyvolávat obavy. V evropském měřítku je zhruba sedmdesát procent uhelných elektráren ve druhé polovině životnosti, podobně jsou na tom jaderné elektrárny a jen plynové jsou v poněkud lepší kondici. Není to kritické, doba na dožití je ještě dosti dlouhá a může být ještě prodloužena uplatněním principů tzv. řízeného (nebo lépe kontrolovaného) stárnutí bloků. Přirozená obnova v důsledku postupného dožívání a nová výstavba pro pokrytí očekávaného růstu spotřeby přinese omlazení a zlepší energetice kondici. Přinese to také nové poznatky, dokonalejší technologie, spolehlivější řídicí systémy a to vše rovněž kondici prospěje. Přesto však stárnutí energetiky obavy vyvolává a zdá se, že největší hrozbou je stárnutí energetiků. Ne nadarmo se touto záležitostí zabývá také aktualizovaný návrh Státní energetické koncepce z října 2009, který za jeden ze základních faktorů, které budou ovlivňovat rozvoj české energetiky v dalších letech, považuje postupné stárnutí stávající technické inteligence a klesající odbornou úroveň absolventů škol. Není to pouze naše domácí starost. Podle zveřejněných odhadů bude v evropské energetice zapotřebí díky demografickému vývoji nahradit postupně do roku 2015 zhruba čtyřicet procent provozních pracovníků a díky modernizaci a výstavbě nových zdrojů vzroste také dvojnásobně potřeba inženýrů. Zkrátka nejsou lidi. Jednou z příčin tohoto stavu jsou pravděpodobně politické změny ve světě z konce osmdesátých let. Po pádu železné opony skončila na obou jejich stranách potřeba vzájemně bojovat a protože svět motivaci potřebuje, začal boj za lepší životní prostředí. Je to bohulibý cíl, chránit prostředí, ve kterém žijeme, jenže se to trochu přehnalo. V poklidném a spolehlivém prostředí evropské energetiky se snadno ujaly myšlenky o významu a téměř neomezených možnostech obnovitelných zdrojů energie a mladí ztratili zájem učit se o pomlouvaných, nebezpečných a neperspektivních uhelných a jaderných elektrárnách. Navíc je to studium náročné a obtížné a tudy nikdy přirozená volba nevede. Energetické obory, vedeny pudem sebezáchovy, zaměřily pozornost tímtéž směrem a dnes produkují pozoruhodné množství obnovitelných energetiků. Ty ale energetika nepotřebuje a tak si stěžuje na nedostatek absolventů a jejich klesající odbornou úroveň. Vysoké školy za to nemohou. Vede je k tomu používaný způsob financování i zvýšená pozornost, věnovaná výzkumu v oblasti ochrany životního prostředí. Je samozřejmě snazší získat výzkumný grant na snižování produkce oxidu uhličitého, než na prodloužení životnosti uhelného bloku. Je opravdu načase vydat se cestou ke spolehlivé energetice. Ta bude ještě hodně dlouho stát na fosilních a jaderných palivech a je velice užitečné uvědomit si, že éra obnovitelné energetiky teprve začíná a že současné způsoby využívání obnovitelných zdrojů jsou teprve v počáteční fázi vývoje. Výzkum a vývoj v této oblasti jistě jednou přinese nová a efektivnější řešení, jenže energii potřebujeme dnes a denně. Je dobře známo, že nejcennější výsledky se nezískávají ve fázi počátečního projektového nadšení, ale až v následující fázi realizačního vystřízlivění. Věřme, že se tato fáze již blíží. A nakonec ještě poznámka ke klesající úrovni absolventů. Odborné školství se v posledních letech hodně změnilo. Vysoké školy produkují bakaláře, inženýry a doktory, věnují se výzkumu a velice touží po spolupráci s průmyslovými podniky. Musí to však být spolupráce oběma stranám užitečná a přínosná, zaměřená na aplikovaný výzkum s bezprostředním uplatněním výsledků v praxi. To pak přitáhne studenty k oboru. Jestliže podnik potřebuje omladit, může nové pracovníky nakoupit na trhu práce a sám si je poté doškolit. Může se však taky dohodnout se školou a ta mu potřebné odborníky vychová. Nejhorší je pouze si stěžovat na klesající kvalitu. Nikdy v historii nebyla stará generace spokojena s kvalitou generace nastupující a nespokojenost je v tomto případě typickým příznakem stárnutí. Řečeno slovy Pabla Picassa: „Dnešní mládež je hrozná, ale horší je, že k ní nepatříme.“ Březen 2010