Energetická zamyšlení 25: Palivo na staletí

O budoucnosti uhlí dnes hovoří celý svět a aktuální data rostoucí význam uhlí v energetice potvrzují. V poslední dekádě vzrostla jeho spotřeba o 46 %, zatímco u zemního plynu to bylo 27 % a u ropy 10 %. Předpokládá se, že do roku 2035 vzroste globální produkce elektřiny z uhlí o 90 %, životnost světových zásob uhlí se odhaduje na tisíc let. Uhlí je palivem budoucnosti a negativní vlivy jeho spalování na životní prostředí jsou záležitostí používaných technologií, přičemž moderní technologie spolehlivě vyhovují racionálním technickým i ekonomickým požadavkům. V současné době rozvíjí nejvíce uhelnou energetiku Čína a produkce elektřiny z uhlí tam od konce minulého století vzrostla o 475 %. Brzy bude mít každý Číňan svou žárovku.

Evropa se staví k uhlí hodně nevraživě, preferuje snižování spotřeby a obnovitelné zdroje a v České republice, zemi se stále bohatými zásobami uhlí, s tím máme problém. Naše energetika je stabilizovaná, na evropské poměry dosti soběstačná a je výrazně závislá na dvou domácích zdrojích, uhlí a jaderném palivu. Zatímco jaderná energetika již má to nejhorší období za sebou, k uhlí stále převládá averze. Hlavní argumenty proti němu vycházejí z myšlenek, týkajících se globálního oteplování a skleníkového efektu, jenže z tohoto pohledu je ovzduší skutečně globální a dynamický rozvoj uhelné energetiky v jiných částech světa, a nejedná se pouze o Čínu, dělá z našeho domácího uhelného problému nicotnost. V energetickém a ekonomickém světě málokdo pochybuje o tom, že aktuálně hlavním úkolem je zajištění spolehlivosti dodávky energie. Máme-li tu možnost, musíme ji v zájmu zdravého vývoje ekonomiky využít. S rozmyslem a co možná nejefektivněji. Za územními limity jsou zásoby uhlí, schopné spolehlivě posloužit ještě v dalším století. Jen v lomu ČSA představují zhruba 750 mil tun velmi kvalitního hnědého uhlí. Podobnou garanci spolehlivosti dodávky energie a ekonomického rozvoje představuje na severní Moravě černouhelné ložisko dolu Frenštát, jehož geologické zásoby energetického a koksovatelného uhlí jsou odhadovány na 1,5 mld. tun.

Kam může vést odříkání se vlastních zdrojů energie, ukazuje současná situace v teplárenství, které je převážně postaveno na uhlí. Hrozba budoucího nedostatku paliva vede k růstu jeho ceny, což postihne více než milion domácností, vytápěných dálkovým teplem. Zvýšení ceny tepla vyvolá napětí mezi dodavateli a odběrateli, které může přispět k oboustranně racionálnějšímu, hospodárnějšímu a zodpovědnějšímu chování. Další prohlubování disproporce přinutí dodavatele tepla k záměně paliva, k náhradě uhlí zemním plynem a to přinese další zvýšení ceny. Odběratelé časem pochopí, že dálkové vytápění postavené na zemním plynu je energetický a ekonomický nesmysl a začnou si budovat vlastní lokální plynové kotelny. Snížení počtu zákazníků znovu zvedne cenu dálkového tepla a další vývoj si lze jen těžko představit. Existují názory, že nám naše teplárenství západní Evropa závidí. Možná že ano. Při naznačeném vývoji už nám nikdo závidět nebude.

Společným jmenovatelem vzpomenutých problémů je prohlášení oxidu uhličitého v ovzduší za původce současného oteplování planety. Existuje však také jiný a přinejmenším stejně odborně fundovaný názor, který říká, že teplotu na povrchu planety rozhodujícím způsoben ovlivňuje sluneční aktivita. Ta je v současné době na minimu a podle dlouhodobých poznatků lze v následujících letech očekávat ochlazení. Dojde-li k němu, bude to vítězství rozumu nad ideologií. Poražení protagonisté sporu poté nanejvýš oznámí litujeme, neměli jsme pravdu. Jenže vlak se už rozjel a kdo ho dokáže zastavit? Být mocným vládcem přírody je velmi obtížné, obvykle neúspěšné a v každém případě zodpovědné. Kdo je v tomto případě zodpovědný? Nebylo by lepší nechat vládnout přírodu a věnovat se zvyšování efektivity, racionálnímu hospodaření s energií a využívání jejích dostupných zdrojů? Duben 2011