Energetická zamyšlení 26: Léta páně 2020

Současná koncepce evropské energetické politiky direktivně stanovuje, že do roku 2020 se musí emise skleníkových plynů snížit o dvacet procent, obnovitelné zdroje musí přispívat dvaceti procenty ke konečné spotřebě energie a zvýšením energetické účinnosti musí být dosaženo dvacetiprocentní úspory ve spotřebě. Ponechme stranou znepokojivou symboliku čísel a podívejme se blíže na jednotlivé požadavky. Na skleníkovém efektu planety se sice nejvíce, zhruba ze dvou třetin, podílí vodní pára, jenže za její přítomnost v atmosféře se těžko hledá viník a tak je při ruce druhý v pořadí, oxid uhličitý. Jeho globální roční produkce ze spalování paliv představuje v současnosti zhruba 30 Gt a nejvíce se na ní podílí zcela přirozeně nejvyspělejší a nejlidnatější státy světa: Čína – 22,3 %, Spojené státy – 19,9 %, Evropská unie – 14 %, Indie – 5,5 %, Rusko – 5,2 %, Japonsko – 4,3 %, atd. Prvních deset zemí v řebříčku zajišťuje přes 67 % světové produkce. Podíl České republiky je 0,43 %, což představuje zhruba 130 Mt ročně a tedy necelých 13 tun na osobu. K tomu, abychom snížili produkci oxidu uhličitého o dvacet procent je zapotřebí, aby každý náš občan „ušetřil“ ročně 2,6 tuny oxidu uhličitého. Pro představu, takové množství přibližně odpovídá roční produkci nepříliš moderního středního osobního automobilu, vytápění menšího rodinného domu (v přepočtu na jednu osobu), nebo osobnímu příspěvku jednoho pasažéra při delším mezikontinentálním letu. Úvahy o reálných možnostech řešení mají rozhodně větší opodstatnění v Evropě, jejíž celková produkce oxidu uhličitého se v průběhu uplynulého čtvrtstoletí prakticky nezměnila. Jinak tomu ale bude v Číně, nebo v Indii, kde za tu dobu narostla více než čtyřikrát, globální nárůst je přitom necelých šedesát procent. Vyspělost zemí lze dosti spolehlivě poměřovat spotřebou energie, nebo produkcí oxidu uhličitého (což je v karbonové ekonomice víceméně totéž) a Evropa má nyní v plánu stát se vlajkonošem změn, lídrem bezkarbonové ekonomiky. Tomu pak napomůže splnění zbývajících dvou úloh – posílení role obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti. Nepochybně by podstatná část obyvatelstva přivítala energii, pocházející z obnovitelných, nevyčerpatelných a životní prostředí neohrožujících zdrojů. Jenže ještě větší část obyvatelstva je již dnes znepokojena růstem ceny energie a další podstatný nárůst, způsobený zvýšenou produkcí obnovitelných zdrojů se jistě nebude nikomu líbit. České republice bylo předepsáno zvýšení podílu obnovitelných zdrojů pouze na 13 %, což si při současném podílu obnovitelných zdrojů a roční konečné spotřebě energie na úrovni 1200 PJ vyžádá navýšení roční produkce o 60 PJ, tedy asi 17 TWh. Pro představu. Jeden megawatt instalovaného výkonu ve fotovoltaických panelech vyžaduje podle zkušeností plochu zhruba 1,7 hektarů a při ročním využití na obvyklé úrovni 12 % vyrobí jednu GWh ročně. Pro potřebných 17 TWh by bylo zapotřebí asi 250 km² vhodných pozemků. Zájem však bude pouze o dotovanou výrobu na střechách a tak bude zapotřebí asi pět milionů střech s instalací 30 m² panelů. Podobně vychází kalkulace větrných elektráren a ani biomasa na tom není příliš lépe. Snad pomůže snížení spotřeby. Každý má přece přirozený zájem o energetické úspory a rostoucí cena tento zájem posiluje. Snižování spotřeby a zvyšování účinnosti bylo vždy řídící silou výzkumu a vývoje v energetice a motivovalo její vývoj již od počátku moderní doby. Současně s tím však vždy spotřeba energie rostla v přímé závislosti na ekonomickém vývoji země a zvrátit tento historický trend půjde jistě velmi ztuha, pokud vůbec. Necelou polovinu roční produkce energie v České republice spotřebovává průmysl, doprava a domácnosti asi po pětině. Bude to těžká cesta a úsporné žárovky to nevyřeší. Optimistickým závěrem této úvahy je, že pokud se podaří snížit do roku 2020 spotřebu energie o 20 %, sníží se v podobném poměru také produkce oxidu uhličitého, protože obnovitelné zdroje se jistě omezovat nebudou. Podobný efekt přinese také zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. A tak je vlastně vítězství jisté. Zbývá jen to snížení spotřeby. Bude to historická událost a času příliš nezbývá. Květen 2011