Evropský soud pro lidská práva odmítl stížnost ve věci Rath proti České republice jako nepřijatelnou a uzavřel, že trestní řízení splňovalo požadavky spravedlivého procesu. Námitky stěžovatele týkající se údajné podjatosti soudce i přísedících a jejich možného ovlivnění mediální kampaní a výroky veřejných činitelů neshledal opodstatněnými. Pokud jde o tvrzené porušení presumpce neviny, stěžovatel nevyčerpal dostupné vnitrostátní prostředky ochrany.
Stěžovatel byl v květnu 2012 zadržen policií se značnou hotovostí v krabici od vína. Krátce nato byl vzat do vazby, stíhán a později i odsouzen za rozsáhlou korupční trestnou činnost související s manipulací veřejných zakázek. Trestní řízení se těšilo značnému zájmu médií, veřejnosti a politiků. Někteří, zejména tehdejší prezident M. Z., probíhající řízení a rozhodování soudů opakovaně veřejně komentovali.
Stěžovatel upozorňoval na řadu údajných pochybení. ESLP se zaměřil na dva aspekty: zda byli soudce a přísedící krajského soudu vůči němu nezaujatí a zda veřejné výroky vrcholných představitelů výkonné moci neporušily presumpci neviny. Pokud jde o namítanou podjatost, stěžovatel tvrdil, že soud umožnil médiím přístup k jeho osobním údajům a že on sám kvůli tomu vedl civilní spor s předsedou senátu krajského soudu. Nestrannost přísedících zpochybňoval, protože byli zvoleni zastupitelstvem kraje, který měl v řízení postavení poškozeného. A konečně poukazoval na to, že soudy byly při rozhodování pod tlakem médií a výroků veřejných činitelů, které předjímaly jeho vinu.
Podle názoru ESLP nebyly pochybnosti stěžovatele o nestrannosti soudce krajského soudu důvodné. Dřívější zpřístupnění osobních údajů médiím a na něj navazující civilní spor sice mohly u stěžovatele vyvolávat určité subjektivní obavy, avšak nebyly způsobilé podložit závěr o podjatosti. Vznesené námitky byly řádně přezkoumány vnitrostátními soudy a neprokázalo se žádné pochybení v profesním postupu soudce, který se sám cítil nezaujatý. Účast přísedících na rozhodování o vině nezakládá sama o sobě porušení práva na spravedlivý proces. Přísedící byli sice zvoleni do funkce zastupitelstvem kraje, který byl jednáním stěžovatele poškozen, k jejich zvolení však došlo před zadržením stěžovatele a krajský úřad v řízení žádné nároky vůči němu neuplatnil. ESLP vyzdvihl postavení a zákonné garance nezávislosti a nestrannosti přísedících, na které poukazovala vláda, zastoupená Kanceláří vládního zmocněnce. Dále zdůraznil, že vnitrostátní rozhodnutí vydali profesionální soudci, kteří jsou schopni odolávat vnějším tlakům; účast přísedících na tom nic nemění. Žádné rozhodnutí se neodvolávalo na sporné výroky kromě výslovného ujištění, že je soudci neberou v potaz. Své závěry soudy opřely o řádné dokazování, část námitek stěžovatele dokonce akceptovaly a zmírnily právní kvalifikaci i trest. Napadené výroky tedy neměly reálný vliv na průběh či výsledek řízení. ESLP proto odmítl stížnost v tomto rozsahu jako zjevně neopodstatněnou.
Tvrzené porušení presumpce neviny se podle ESLP netýkalo postupu soudů, ale výhradně prohlášení veřejných funkcionářů učiněných mimo něj. Trestní soudy před nimi nemohly stěžovatele ochránit, jelikož nemají pravomoc zjednat nápravu. ESLP dal za pravdu vládě, že účinné procesní prostředky obrany existovaly v rovině civilního a správního práva. Zejména soudy v řízení o žalobě na ochranu osobnosti mohly nařídit povinnost zdržet se podobných komentářů, veřejně se omluvit a přiznat stěžovateli odškodnění. Podle okolností se mohl domáhat náhrady i podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Vládě se podařilo ESLP přesvědčit, že tyto prostředky jsou v českém právu účinné, což stěžovatel nedokázal vyvrátit. Z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy proto i tuto námitku odmítl.
Rozhodnutí ESLP v originálním anglickém znění naleznete zde.
Anotace a překlad rozhodnutí budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury mezinárodních lidskoprávních orgánů. (26.6.2026)
