CzechIndustry > Evropská komise chce v novém rozpočtu dramaticky navýšit svůj vlastní příjem z peněz občanů EU
Evropská komise chce v novém rozpočtu dramaticky navýšit svůj vlastní příjem z peněz občanů EU
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
O více než 1000 miliard Kč ročně. Chystá totiž nové celounijní daně a odvody a chce si také brát více peněz z dosavadních příjmů států, třeba z povolenek či z tabáku; pro občany EU jde o další zdražování.
Evropská komise uchystala ve svém návrhu rozpočtu na léta 2028 až 2034 pro občany členských zemí další zdražení. Chce si totiž mnohem více peněz než dosud brát z toho, co si samy vyberou členské státy a co jim proto dosud zatím také zůstává pro vlastní potřebu.
Aby toho nebylo málo, navrhuje Evropská komise nové celounijní daně a odvody (viz grafika níže). Dohromady mají její nové daně a nové odvody zajišťovat bruselské kase extra příjem ve výši v přepočtu 1,1 bilionu korun ročně. Jedná se přitom o příjem nad rámec běžných příspěvků států, které do rozpočtu EU přispívají z rozpočtů vlastních. To vše povede k dalšímu zdražování a k dalšímu náporu na peněženky občanů zemí EU.
Přitom to bude v době, kdy bude již v platnosti nový systém emisních povolenek EU pro domácnosti, který už sám o sobě zatíží peněženky domácností v EU v zásadní míře. Vždyť život běžné domácnosti v ČR má do roku 2030 prodražit o více než 80 000 Kč ročně.
K tomu tedy Brusel nyní navrhuje své nové daně a své nové odvody. Které to jsou?
1) Brusel nyní chce mít 30 procent z výnosu emisních povolenek prvního typu. Dosud peníze z povolenek zůstávají cele členským státům, i když výdaje jimi financované jsou dle pokynů Bruselu poměrně přísně účelově vázány.
2) Evropská komise si chce přisvojit také 75 procent výnosu uhlíkového cla. To občanům EU už v nejbližších letech potenciálně zdraží vše od lžičky na pudink po automobil, protože povede například ke zdražení dovážené oceli. Svoji vlastní ocel si EU již zdražuje kupříkladu právě povolenkami prvního typu.
3) Členské státy by měly také Bruselu nové odvádět speciální poplatek z elektroodpadu, který zůstává nerecyklován. Státům pak mohou chybět prostředky jinde, což může přispět k růstu daní, tedy dalšímu zdražování.
4) Nově si chce Brusel brát 15 procent ze spotřební daně z tabákových a příbuzných výrobků. Toto inkaso mají nyní plně k dispozici členské státy. Nově Brusel chystá celounijně speciálně zatížit také zahřívaný tabák a e-cigarety. Pokud by Evropská komise připravila členské státy o část výnosů tabákové daně, její sazba tak může narůstat ještě o to rychleji, aby členské státy výpadek kompenzovaly. Což znamená ještě výraznější než dosavadní růst ceny tabákových výrobků.
5) V neposlední řadě Brusel navrhuje vlastní firemní daň, uplatněnou jako „daň z hlavy“ na všechny firmy EU s obratem větším, než je 100 milionů eur ročně. Pokud firmy daň přenesou na zákazníky, znamená to další zdražení pro konečného spotřebitele napříč EU. V Česku by se taková daň mohla týkat až 600 největších firem.
Návrh rozpočtu Evropské komise už odmítlo Německo, jemuž vadí jeho nečekaně velký objem takřka dvou bilionů eur, Maďarsko (premiér Viktor Orbán odmítá, aby se z kasy EU platila Ukrajina na úkor unijních zemědělců) či třeba Švédsko. Tomu se zase příčí, aby se o výnos ze svých daní dělilo s Bruselem.
Češi se v dohledné době mohou dočkat osmi nových daní, což je mimořádné
Způsobily by další zdražování
Češi se v dohledné době, v letech 2026 až 2028, mohou dočkat osmi nových daní. Byť, pravda, často v zakuklené podobě. Taková daňová „nálož“ ovšem způsobí výrazné zdražování. Nicméně dané daně se buď už přímo zavádějí, nebo jsou jako návrhy na stole k jednání.
Už od roku 2027 se Češi, podobně jako jiné národy EU, mají dočkat emisních povolenek pro domácnosti, neboli EU ETS 2. Jedná zjednodušeně vlastně o tři nové daně, které budou uvaleny nad rámec těch stávajících, a to na benzín, naftu a vytápění bytu či domu, zejména prostřednictvím uhlí a zemního plynu. Daně v podobě povolenek budou mít pohyblivou sazbu podle toho, za kolik se zrovna bude povolenka obchodovat na burze. Půjde vlastně o první takto pohyblivou a burzovně odvozenou daň v českém právním pořádku, která dopadne přímo na peněženky domácností.
Domácnosti ji nebudou platit přímo, nýbrž v podobě vyšší ceny, kterou zaplatí i čerpací stanice nebo kterou uvidí na svém vyúčtování za energie.
Další daní, kterou EU Čechům uchystala, je uhlíkové clo. Stejně jako povolenka pro domácnost se ani tato jako daň nenazývá, avšak její efekt na peněženky lidí je podobný jako v případě daně. Protože představuje zdražení, tedy dodatečný náklady nakonec právě pro rozpočty domácností. Oficiální název pro uhlíkové clo, čili uhlíkovou daň, je mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích neboli CBAM. Ostrá platnost uhlíkové daně začíná už v o příštím roce.
Uhlíkové clo bude vztaženo na dovoz ze zemí s laxnějšími klimatickými regulacemi. Dovozci budou muset nakupovat emisní certifikáty obdobně jako evropští výrobci platící v systému povolenek prvního typu EU ETS 1. Buď tímto dovoz ustane, nebo bude pokračovat, zhusta pak ovšem s promítnutím ceny certifikátu do ceny, takže zdražení nakonec bude čelit i konečný spotřebitel. Nejvíce budou zpočátku zasaženy komodity jako železo, ocel, hliník nebo elektřina.
Občanům EU proto v nejbližších letech potenciálně zdraží třeba vše od lžičky na pudink po automobil, protože uhlíkové clo povede například ke zdražení dovážené oceli. Svoji vlastní ocel si přitom EU již zdražuje kupříkladu právě povolenkami prvního typu, EU ETS 1.
Aby toho nebylo málo, zveřejněný návrh rozpočtu EU na léta 2028 až 2034 pak fakticky počítá se zavedením tří dalších de daní.
Zaprvé, členské státy by měly Bruselu nově odvádět speciální poplatek z elektroodpadu, který zůstává nerecyklován. Státům pak ovšem mohou chybět prostředky jinde, což může přispět k růstu daní, tedy dalšímu zdražování. Dlouhodobě Česko nehospodaří prakticky s žádnými jinými penězi, než jsou daně poplatníků. Pokud se z těchto daní bude muset do Bruselu odvádět více za elektroodpad, jde prostě o další zátěž pro veřejné finance ČR, tedy pro daňové poplatníky ČR.
Zadruhé, nově si chce Brusel brát 15 procent ze spotřební daně z tabákových a příbuzných výrobků. Toto inkaso mají nyní plně k dispozici členské státy. Nově Brusel chystá celounijně speciálně zatížit také zahřívaný tabák a e-cigarety. Pokud by Evropská komise připravila členské státy o část výnosů tabákové daně, její sazba tak může narůstat ještě o to rychleji, aby členské státy výpadek kompenzovaly. Což znamená ještě výraznější než dosavadní růst ceny tabákových výrobků.
Zatřetí, v neposlední řadě Brusel navrhuje vlastní firemní daň, uplatněnou jako „daň z hlavy“ na všechny firmy EU s obratem větším, než je 100 milionů eur ročně. Pokud firmy daň přenesou na zákazníky, znamená to další zdražení pro konečného spotřebitele napříč EU. V Česku by se taková daň mohla týkat až 600 největších firem.
Vedle daně v podobě emisních povolenek na benzín, naftu a vytápění a vedle uhlíkové daně a vedle tří možných nových daní z návrhu rozpočtu EU – na elektroodpad, tabák a firmy – mohou navíc přijít i daně ryze české provenience. Více českých politických stran se například netají ideou zavedení „daně z cukru“, neboli daně ze slazených nápojů. I ona by měla podobu nepřímé daně, takže by ji konečný spotřebitel zaregistroval zdražením – zdražením slazených nápojů.
Pokud by jedna česká nová daň (může jich být i více) okruh nových daní unijních vskutku rozšířila, celkový počet nových daní bude osm. To je historicky mimořádné.
Kempování už není za hubičku, ale v Česku stále vychází nejlépe
Češi jsou národem kempařů. Kempování má u nás dlouhou tradici, která se však za poslední roky významně proměnila. Doba, kdy stačil stan u rybníka a suchý záchod za keřem, je dávno pryč. Dnešní kempař očekává čisté sociální zázemí, elektrické přípojky, kvalitní restauraci nebo alespoň Wi-Fi. A je připraven si za to připlatit.
Přestože ceny kempů v celé Evropě postupně rostou, Česká republika si udržuje jednu z nejdostupnějších pozic. Průměrná noc pro dvě dospělé osoby s obytným vozem, elektřinou a místními poplatky letos vychází na 19,08 eura, tedy zhruba 470 korun. To je pod evropským průměrem 22,36 eura (asi 550 Kč), a výrazně pod úrovní kempů v zahraničních destinacích, kam Češi tradičně vyrážejí nejčastěji, tedy na Jadran a do Itálie.
V Chorvatsku i v Itálii se průměrná cena za noc přehoupla přes 40 eur, tedy okolo 1 000 korun. Slovinsko, další populární destinace, se letos drží na úrovni 34 eur (cca 830 Kč). Rozdíl oproti Česku tak může za týdenní dovolenou činit několik tisíc korun, a to ještě před započtením výdajů za dopravu nebo dálniční poplatky. Přesto kempy u moře zůstávají pro řadu Čechů atraktivní, mořské pobřeží a vysoký standard služeb jsou silným lákadlem. Pokud je ale hlavním kritériem rozpočet, domácí kempy mají nad zahraničím jasnou výhodu.
Zajímavý je i pohled na vývoj cen u našich sousedů. V Polsku stouply letos ceny kempování meziročně o 11,6 %, na Slovensku dokonce o 13,2 %. V Česku ceny vzrostly jen mírně, zhruba o 4,5 %, což odráží jak střídmější inflaci ve službách, tak snahu provozovatelů udržet cenovou konkurenceschopnost. Tuzemské kempy tak v evropském srovnání nadále vycházejí jako jedna z cenově nejrozumnějších voleb.
Ani v rámci republiky ale nejsou ceny plošné. Zatímco v Praze se nocleh pro rodinu s karavanem může vyšplhat až k 850 korunám, v krajích jako Plzeňsko nebo Vysočina lze stejnou službu pořídit o dvě až tři stovky levněji. Rozdíl v nákladech za týdenní pobyt tak může činit i tři tisíce korun, jen v závislosti na lokalitě.
Kempy se mezitím mění. Reagují na náročnější klientelu, investují do modernizace a rozšiřují nabídku. Kromě tradičních stanových ploch přibývají jurty, glampingové stany, stylové chatky na stromech nebo maringotky s výhledem. Kempování se tak stává plnohodnotným turistickým produktem, který dnes musí obstát nejen cenou, ale i kvalitou.
Ačkoliv už kempování dávno není synonymem nejlevnější možné dovolené, stále nabízí velmi dobrý poměr ceny a zážitku. A Češi to oceňují, nejen svými peněženkami, ale i loajalitou k tomuto typu dovolené. (19.7.2025)
.jpg?s3=1)
