Nová unijní pravidla pro obnovitelný vodík jsou podle firem i států příliš přísná a brzdí rozvoj technologií. Evropská komise plánuje jejich revizi až v roce 2028, ale připouští, že by mohla přijít dřív. Tlak sílí i kvůli obavám, že současný rámec může v některých případech zvyšovat emise.
Evropská komise je pod stále větší kritickou palbou kvůli pravidlům pro výrobu obnovitelného vodíku. Podle některých členských států i zástupců průmyslu jsou tato pravidla nastavena příliš přísně a v praxi brzdí rozvoj vodíkových technologií, zejména v zemích, jako je Česko.
Komise pro Euractiv.cz uvedla, že revize legislativy je možná dříve než v roce 2028, pokud se prokáže, že současný rámec skutečně blokuje rozvoj trhu.
Současná pravidla vycházejí z tzv. delegovaného aktu k obnovitelnému vodíku, který Komise přijala v roce 2023. Delegované akty Komisi umožňují doplnit nebo upravit některé části evropských legislativ – v tomto případě šlo o zpřesnění pravidel pro tzv. obnovitelná paliva nebiologického původu (RFNBO), kam spadá i vodík vyráběný z elektřiny z obnovitelných zdrojů. Delegovaný akt konkretizuje, za jakých podmínek lze takový vodík považovat za „zelený“.
Podle schválené legislativy má Komise do 1. července 2028 provést první oficiální přezkum fungování tohoto rámce. Mezitím v Evropě platí přechodné období, které umožňuje určité výjimky z přísných podmínek. Podle řady zástupců průmyslu je ale už nyní jasné, že podmínky nejsou a v blízké době ani nebudou splnitelné, a volají proto po rychlejší revizi pravidel.
„Komise zahajuje studii, jejímž cílem je posoudit účinnost vodíkového rámce a určit možné překážky rozšíření vodíku z obnovitelných zdrojů. Dřívější přezkum než v červenci 2028 je možný v případě, že se objeví spolehlivé známky toho, že kritéria v aktech v přenesené pravomoci ovlivňují náběh vodíku,“ uvedl zdroj z Evropské komise.
„Studie bude mít zásadní význam pro poskytnutí potřebných podkladů pro rozhodnutí,“ dodala unijní exekutiva.
EU je na správné cestě k dosažení klimatických cílů pro rok 2030, uvedla Komise
Evropská unie je v současné době na cestě ke snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2030 o přibližně 54 procent ve srovnání s úrovní z roku 1990. Zmíněných 54 procent je těsně pod klimatickým cílem. Informovala o tom Komise.
Tři klíčové překážky: adicionalita, časová a geografická korelace
Pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku, která stanovila Evropská komise, obsahují tři technické podmínky, jež se ukazují jako nejproblematičtější: adicionalitu, časovou korelaci a geografickou korelaci. Tyto požadavky měly zajistit, aby vodík skutečně přispíval k dekarbonizaci. V praxi ale výrazně zvyšují náklady, komplikují projektové plánování a některé země a firmy zcela odrazují od investic.
Adicionalita znamená, že elektřina použitá k výrobě vodíku musí pocházet z nově postavených obnovitelných zdrojů. Smyslem je podpořit vznik nových kapacit, nikoliv přesměrovávat stávající zelenou elektřinu právě k výrobě vodíku.
„Evropská komise se adicionalitou snaží o to, aby s vodíkem rostly i obnovitelné zdroje, ale způsob, jakým Komise definovala podmínky, je nešťastný – zamezili možnosti jakékoli dotační podpory pro tyto nově stavěné obnovitelné zdroje, což je podmínka, která platí jen u vodíku, a tudíž je velmi diskriminační,“ vysvětlil redakci Petr Kůt, vedoucí odboru regulace pro dekarbonizaci ze společnosti Orlen.
Za současných podmínek se pak investoři musejí rozhodovat mezi dotací a tím, že jejich elektřina bude uznána pro výrobu zeleného vodíku – což je v zemích jako Česko dilema nahrávající v neprospěch obnovitelného vodíku.
Druhou překážkou je časová korelace. Pravidla požadují, aby výroba vodíku probíhala pouze tehdy, kdy aktuálně vyrábí elektřinu i příslušný obnovitelný zdroj – tedy v hodinovém taktu. Cílem je zabránit tomu, aby elektrolyzéry odebíraly elektřinu z uhelných nebo plynových elektráren, v praxi jsou ale dopady složitější.
„Hodinová korelace vede k velmi nízkému využití elektrolyzérů a tím pádem k vysokým nákladům. Aby měl projekt ekonomický smysl, je nutné zasmluvnit zhruba třikrát více instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů, než je instalovaný výkon elektrolyzéru, což vede k vysokým odchylkám,“ upozornil Kůt. Průmysl proto navrhuje přejít alespoň na měsíční korelaci, která by zachovala environmentální smysl, ale umožnila by flexibilnější provoz.
Třetím sporným bodem je geografická korelace. Ta má zajistit, že vodík bude vyráběn z elektřiny dodané v rámci přiměřeně propojené části evropské sítě. Cena elektřiny v každém hodinovém bloku ale musí splňovat cenový test, což je těžké předvídat. Zvláště proto, že dlouhodobé smlouvy na dodávky elektřiny – tzv. PPA (Power Purchase Agreements), tedy smlouvy o nákupu elektřiny za předem dohodnutou cenu – se obvykle uzavírají na 10 a více let dopředu jako tzv. take or pay kontrakty. Tyto smlouvy jsou klíčové pro plánování a financování projektů, ale kombinace jejich délky a současných pravidel činí výpočet návratnosti velmi nejistým, upozornil Kůt. Výsledkem je, že v mnoha případech musí výrobci odebírat elektřinu pouze z tuzemských zdrojů, což vede k izolaci národních trhů a omezuje přínosy jednotné energetické unie.
