Evropská unie chystá cenový šok v oblasti potravin, varují Němci

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Zdražit i Čechům ale může vše od hovězího a kávy po pneumatiky a kondomy

Češi si od konce letošního roku nejspíše připlatí za řadu potravin, ale také za pneumatiky či kondomy. Z potravin mohou podražit výrobky z hovězího masa, ty využívající sóju či palmový olej nebo káva či čokoláda. Růst cen hrozí i dalším obyvatelům EU. Důvodem je totiž nová směrnice EU o odlesňování, jež vstupuje v platnost letos 30. prosince. Nová legislativa se netýká jen potravin, ale také kaučuku či dřeva.

Německý deník Bild hovoří přímo o „cenovém šoku“, jež na zákazníky napříč EU čeká, a to na základě vyjádření zástupců německých maloobchodních řetězců, ale také třeba tamních fairtradeových organizací.

Brusel si tentokrát „bere na mušku“ odlesňování. Chce mu do budoucna zabránit. Proto se rozhodl zakázat dovoz a prodej kávy, kakaových bobů, palmového oleje, sóji či dřeva a kaučuku z oblastí, které byly v nedávných letech odlesněny, konkrétně po 31. prosinci 2020. EU přitom zakáže nejen dovoz a prodej oněch primárních výrobků, jejichž produkci musely v uplynulých více než čtyřech letech lesy či pralesy ustoupit, ale také zpracovaných výrobků z nich.

Firmy, které dané produkty dovážejí a prodávají v EU, budou nově muset doložit, že nepocházejí z nedávno odlesněných oblastí. Za tím účelem budou muset úřadům deklarovat GPS souřadnice původu předmětné produkce. Pokud by souřadnice falšovaly, čekají je tučné pokuty a tvrdý postih, včetně konfiskace pochybné produkce či rovnou zákazu dovozu, což u řady firem může hraničit se zákazem podnikání.

Pro dovážející a obchodující firmy představuje nová směrnice nové a výrazné dodatečné administrativní náklady, které se budou snažit přenést na konečného spotřebitele. Přitom třeba při dovozu z Afriky je krajně problematické určit skutečný původ zboží. Už v Africe, třeba v Pobřeží slonoviny, totiž může dojít hned k několikerému přeprodeji mezi tamními farmáři a obchodníky, než pak zboží typu kakaových bobů nebo kaučuku doputuje do EU.

Dovozci do EU tak budou muset uskutečňovat takřka detektivní činnost, aby mohli nade vší pochybnost doložit, že „zboží je čisté“.

Směrnice tudíž může poškodit také drobné pěstitele třeba právě v Africe. Dovoz i tamní organické nebo fairtradeové produkce může být ukončen prostě proto, že importér z EU nebude chtít riskovat pokutu. Výsledkem tedy bude zdražení v EU a zároveň oslabení hospodářského výkonu rozvojového světa, jemuž se nutně zhorší odbyt na klíčovém trhu EU.

Vskutku nejde jen potraviny. Třeba kaučuk celosvětově ze zhruba 70 procent slouží k produkci pneumatik, ze zbylých třiceti procent pak – například – k výrobě ochranných a lékařských rukavic či kondomů. To vše tedy může zdražit.

Rozsah zdražení bude závislý na tom, jak je na něj zákazník v EU citlivý. Čím snáze může novými náklady zatížené zboží nahradit alternativou, tím ve větší míře si dodatečně náklady schová do marže dovozce či prodejce, případně se import zcela ukončí. Čím hůře se zákazníkovi hledá alternativa, tím ve větší míře na něj prodejce naopak náklady přenese.

 

Kdo bude pracovat, až my všichni zestárneme?

Ještě před pár desetiletími jsme se báli, že nás bude na planetě příliš. Obavy z přelidnění byly součástí veřejné debaty, učebnic i politických rozhodnutí. Známým příkladem je čínská politika jednoho dítěte, zavedená právě proto, aby se růst populace udržel na uzdě. Když svět v roce 2022 překročil hranici osmi miliard obyvatel, média to připomínala jako další mezník v příběhu nekončícího růstu. Jenže krátce nato začala Čína, ještě nedávno symbol populačního boomu, poprvé v moderní historii hlásit úbytek obyvatel. A nebyla sama. Může mít Elon Musk pravdu, když říká, že „klesající porodnost je zdaleka největším nebezpečím, kterému civilizace čelí“?

Dnes už víme, že porodnost klesá prakticky všude, nejen ve vyspělých ekonomikách. Celosvětová míra plodnosti se od roku 1990 propadla z více než tří dětí na ženu na dnešních 2,25. A polovina zemí světa je už pod hranicí 2,1, tedy mírou obnovy populace. Pětina států klesla ještě hlouběji, pod 1,4 dítěte na ženu. Tam už začíná působit fenomén, který demografové nazývají past nízké plodnosti. Společnost si na malé rodiny zvykne natolik, že ani výrazné finanční pobídky či jiné státní programy nedokážou trend zvrátit. Japonsko do podpory porodnosti investuje ekvivalent stovek miliard korun ročně, a přesto se jeho porodnost dlouhodobě drží u dna.

Pokud se podíváme do budoucnosti, nečeká nás náhlý zlom, ale spíš dlouhý a vytrvalý proces, který bude rok od roku více cítit v každodenním životě i ekonomice. Méně narozených dětí znamená méně lidí v produktivním věku o dvacet či třicet let později. Tím se snižuje počet pracovníků, kteří by mohli tvořit nové nápady, zakládat firmy, vyrábět, prodávat a spotřebovávat. Zmenšuje se motor, který táhne ekonomiku kupředu.

Stárnoucí populace má navíc jinou strukturu potřeb a chování. Starší lidé obvykle méně utrácejí, více spoří a častěji využívají zdravotní péči. Spotřební koš celé země se tak postupně změní, stejně jako atmosféra ve společnosti. Místa, kde dnes stojí školky a dětská hřiště, mohou být v budoucnu nahrazena domovy pro seniory a zdravotnickými zařízeními.

Podle Oxford Economics dosáhne světová populace ve svém základním scénáři vrcholu kolem poloviny století a v roce 2060 bude čítat 10,2 miliardy lidí. Tento vývoj bude probíhat v kulisách rychlého stárnutí a zpomalujícího růstu pracovní díly. Hlavní ekonomické dopady půjdou třemi kanály: méně mladých pracovníků oslabí inovace, starší populace utlumí poptávku a menší počet lidí v produktivním věku zvýší tlak na veřejné finance. Regionálně se příběh bude vyvíjet různě. Západní Evropa, Severní Amerika a Čína už prošly svým demografickým vrcholem, zatímco Latinská Amerika a části Asie nejsou daleko za nimi. Naproti tomu Afrika má před sebou ještě několik desetiletí demografického růstu. Ale ani africký boom není bez rizika, vysoký počet mladých lidí bez odpovídajícího vzdělání a pracovních příležitostí může být spíš zdrojem napětí než prosperity.

Česká republika patří k zemím, které dopady stárnutí pocítí silně. Průměrný věk už přesáhl 43 let a více než pětina obyvatel je starší 65 let. Statistici odhadují, že v polovině století připadne na každých sto pracujících až devadesát nepracujících. To znamená extrémní tlak na veřejné finance, důchodový systém i zdravotnictví. Počet seniorů vzroste ze současných 2,3 milionu na více než tři miliony už kolem roku 2060. Přitom plodnost se dlouhodobě drží kolem 1,5 dítěte na ženu, a věk prvorodiček se stále zvyšuje, dnes už přesahuje 29 let.

Příčin nízké porodnosti je řada. K těm dlouhodobým patří vysoké ceny bydlení, proměna pracovního trhu a touha po dosažení profesní stability před založením rodiny. Události posledních let (pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize a vysoká inflace) tento trend jen prohloubily. Lidé se do rodičovství pouštějí opatrněji, protože mají pocit, že budoucnost je méně předvídatelná než kdy dřív. Přidávají se i kulturní změny: vstup do manželství už není samozřejmostí, roste počet singles a i páry, které děti chtějí, je často odkládají na pozdější věk. Výsledkem je méně dětí, než by bylo potřeba k zachování populační rovnováhy, a to se promítne do ekonomiky v příštích desetiletích.

Přelidnění se tedy, navzdory obavám minulého století, nedočkáme. Spíš se musíme připravit na to, že lidí bude ubývat a společnost stárnout. Pokud se s tím ekonomiky nenaučí pracovat – například skrze růst produktivity a technologické inovace – čeká nás éra pomalejšího růstu, vyšších daní a napjatých veřejných rozpočtů.

 

Skupujte emisní povolenky pro domácnosti EU rychle

Cena záhy vyskočí nad 200 eur, doporučuje finančníkům americká investiční společnost, které radí i nobelista. České domácnosti by si tak připlatily i vyšší desetitisíce ročně 

Investoři by si měli pospíšit a skupovat emisní povolenky pro domácnosti EU, jakmile budou roku 2027 spuštěny. Jejich cena totiž rychle stoupne nad 200 eur. Ve své nové analýze (zde) to doporučuje americká společnost KraneShares. Jedná se o vysoce renomovanou firmu, s níž poradensky spolupracuje třeba i Robert Engle, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, dříve pak také John Kerry, někdejší ministr zahraničí USA (zde).

Společnost KraneShares ve své zmíněné analýze připomíná, že Evropská komise uvede emisní povolenky pro domácnosti coby součást plnění programu Fit for 55.

Trh s emisními povolenkami pro domácnosti EU bude podle dané analýzy světově druhý největší, jenž se zaměřuje na obchodování s uhlíkovými „odpustky“ a který je zároveň přístupný finančním investorům z celého světa. Větší už bude jen existující trh EU s povolenkami prvního typu, které se vztahují na velké průmyslové podniky či elektrárny.

Výhodou investování do emisních povolenek pro domácnosti bude podle společnosti KraneShare to, že poptávka po vytápění bytů či domů není cyklická. Lidé si zkrátka budou potřebovat v zimě zatopit, i když vinou propadu hospodářského cyklu třeba přijdou o zaměstnání. V tom americká společnost spatřuje z hlediska mezinárodních investorů a finančníků benefit oproti stávajícímu systému povolenek prvního typu. Ty jsou na hospodářském cyklu daleko více závislé. Když je totiž ekonomika v recesi, cyklus dole, kdejaká fabrika omezí výrobu, tedy i emise, tím pádem klesne i její sháňka po povolenkách. Když někdo přijde o práci, hned „pod most“ bydlet nepůjde.

Povolenky pro domácnosti EU tudíž vykazují nižší potenciál kolísavosti v ceně než existující povolenky průmyslové, což je pro mezinárodní investory a finančníky lákavá představa. Snižuje se totiž rizikovost jejich investice.

Po prvních dvou letech fungování povolenek pro domácnosti navíc Evropská komise přiškrtí jejich nabídku, prognózuje KraneShares. Takže zatímco roku 2027 by se cena povolenky měla pohybovat kolem ceny 110 eur, v roce 2029 zdraží na 200 eur a od roku 2030 se její cena má pohybovat v blízkosti 250 eur (viz graf níže). Právě proto analytici KraneShares doporučují nakupovat povolenky, co nejdříve budou k mání.

Cena kolem 110 eur, s níž KraneShares počítá jako s výchozí, je dvojnásobná oproti ceně, s níž jako s maximální počítá ve své nejnovější prognóze Česká národní banka. ČNB počítá jako s maximální s cenou 57 eur za povolenku, která představuje inflačně upravený údajný horní limit, stanovený roku 2020 v tehdejších cenách na 45 eur.

Někteří čeští politici dosud částku 45 slibují jako stropovou, a to přímo, nominálně, tedy bez inflační úpravy. To ovšem znamená, že pro rok 2027 počítají s takřka 2,5krát nižší cenou povolenky, než s jakou jako výchozí počítají analytici KraneShares!

Dosavadní obchodování s termínovými kontrakty na emisní povolenky pro domácnosti se však zatím kloní ke scénáři, který předestírá KraneShares, nikoli k tomu, jejž vyzdvihují někteří čeští politici. Na londýnské burze ICE cena termínového kontraktu na emisní povolenku pro domácnosti EU s termínem vypořádání v prosinci 2027 stoupla od zahájení obchodování začátkem května na 86,40 eura koncem minulého týdne. Na lipské burze EEX se pak kontrakt na povolenku s termínem vypořádání v prosinci 2028 dostal v pátek na uzavírací hodnotu bezmála 89 eur.

To znamená, že investoři na těchto burzách jsou nyní ochotni platit za to, že si uvedené ceny povolenky pro domácnosti, tedy přes 86, resp. takřka 89 eur, pro daná období let 2027 a 2028 „pojistí“. Přijdou jim tedy stále atraktivní v porovnání s tím, jaká může být realita.

Mezi investičními profesionály tedy nyní máloco nasvědčuje tomu, že by cena povolenky měla být roku 2027 nižší, než odpovídá minimálně dvojnásobku údajného stropu 45 eur. Co víc, dvojnásobek úrovně stropu představuje spíše jen startovací pozici, odkud se cena povolenky do roku 2030 dostane třeba do blízkosti 250 eur, jak předpokládá KraneShares.

Cena povolenky v blízkosti 250 eur ovšem znamená nárůst životních nákladů běžné české domácnosti, jež topí plynem či uhlím a má jedno auto se spalovacím motorem, o střední, ale spíše vyšší desítky tisíc korun ročně.

 

Největší česká koupaliště počítají ztrátu návštěvníků v desítkách tisíc

Nebývale chladný červenec si vybral svoji daň napříč Českem

Letní sezóna 2025 začala slibně. Červen přinesl teplo, plná lehátka a spokojené provozovatele. Pak ale přišel červenec. S průměrnou teplotou 17,9 °C byl sice podle klimatologů „v normě“, ovšem ne v normě naší současné představy o létě. Po letech tropických červenců jsme prostě zvyklí na více. Nízké teploty, zatažená obloha a déšť odradily příležitostné návštěvníky, přičemž podobný trend pokračoval i na začátku srpna.

Dopady jsou znatelné i na číslech – propad návštěvnosti hlásila koupaliště napříč Českem. Pražské Podolí zaznamenalo v červenci meziroční pokles návštěvnosti o více než 12 tisíc lidí. Neztrácely se jen rodiny s dětmi, ale i ti, kteří chodí k vodě čistě pro letní zážitek. Kondiční plavci však návštěvnost drželi nad vodou. Ostravské koupaliště Poruba zažilo horší scénář. Návštěvnost klesla na dvě třetiny loňských hodnot, v červenci sem přišlo jen 38 339 lidí, zatímco loni to bylo přes 56 tisíc. Slabá čísla hlásila i brněnská Kraví hora, kde návštěvnost spadla o třetinu. Výjimkou zůstává Aqualand Moravia, který díky krytým částem a termálním bazénům nepříznivému počasí odolal. V červenci přilákal téměř 100 tisíc návštěvníků, což je jen o několik procent méně než loni.

Chladné počasí nepostihlo jen bazény, ještě výrazněji se projevilo u přírodních koupališť. Ta tvoří významnou část letní rekreace. Hygienická služba letos monitoruje 124 lokalit, plus zhruba 57 dalších, kde kvalitu vody sledují přímo provozovatelé. K tomu je třeba připočíst i 100 až 120 betoňáků a biokoupališť.

Provoz koupališť má přitom význam i pro místní ekonomiku. Návštěvníci totiž neutrácejí jen za vstupné, ale také v okolních obchodech, restauracích a dalších službách, což přímo ovlivňuje živobytí místních podnikatelů.

Situace se ale nyní začíná obracet. Do Česka dorazily tropické teploty a s nimi i šance zachránit alespoň část sezóny. Teploty se v příštích dnech budou pohybovat kolem třiceti stupňů, obloha bude bez mráčku a lidé se budou snažit dohnat, co v červenci zameškali. Tento efekt odložené poptávky může koupalištím přinést výrazný návštěvnický boom a částečně tak vykompenzovat předchozí propad.

 

Ministerstvo práce chce v příštím roce „eráru“ přidat na platech až dvojnásobek toho, o kolik mají růst mzdy sféry soukromé

Česko by se vrátilo do let 2016 až 2020, ovšem při mnohem hlubším zadlužení

Průměrný plat ve státní a veřejné sféře, 49 049 korun hrubého měsíčně, byl loni stále vyšší než průměrná mzda ve sféře soukromé, tj. 48 910 Kč měsíčně. Přesto ministerstvo práce a sociálních věcí nyní přichází s návrhem, jenž by platy „eráru“ v příštím roce nejspíše navyšoval citelně výrazněji, než jak mají růst mzdy sféry soukromé.

Obnovil by se tak stav z let 2016 až 2020, kdy platy „eráru“ rostly rok co rok znatelně výrazněji než mzdy sféry soukromé, která přitom na onen „erár“ vydělává. Současná vláda navíc předešlé kabinety za nedostatečnou konsolidaci veřejných financí v předcovidových letech kritizuje; jedním z důvodů logicky musí být i přílišné přidávání ve veřejné sféře v té době.

V letech 2016 až 2020 rostla průměrná mzda v soukromé sféře, kterou Česká národní banka označuje jako tržní, průměrně o 6,1 procenta ročně. Pracovníci placení z peněz „eráru“ si ovšem v těch letech polepšovali průměrně o 7,6 procenta ročně, vyplývá dále z dat České národní banky, která „erár“ označuje jako „netržní odvětví“. V letech 2021 až 2024 rostly už rychleji výdělky pracovníků soukromé sféry. Tak by tomu mělo být i letos. V příštím roce ale tedy už tomu tak opět být nemusí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž nyní navrhuje plošné navýšení platů „eráru“ v příštím roce minimálně o pět procent. V další variantě by to mohlo být dokonce plošně o sedm procent. Ve zbývajících čtyřech variantách by navýšení svými náklady z hlediska veřejných rozpočtů buď zhruba odpovídalo zmíněnému plošnému navýšení sedmiprocentnímu, jehož náklady činí necelých 33 miliard korun, nebo je ještě výrazně převýšilo, v krajním případě o přibližně dvanáct miliard korun. Tento krajní scénář předpokládá plošné navýšení platů „eráru“ o sedm procent, přičemž část pracovníků tohoto „eráru“ – konkrétně úředníci, pracovníci v kultuře nebo administrativní a technické síly – by si polepšila dohromady dokonce o třináct procent.

V průměru tak náklady pěti ze šesti variant ministerstvem navrhovaných navýšení odpovídají průměrnému růstu platů v příštím roce v pásmu přibližně sedmi až deseti procent. To vše za situace, kdy mzdy sféry soukromé, resp. v tržních odvětvích, mají v příštím roce růst podle jarní prognózy České národní banky stoupnout jen o 5,1 procenta.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tak navrhuje až takřka dvojnásobný nárůst výdělků pracovníků „eráru“ v porovnání s těmi, kteří ze svých daní a odvodů onen „erár“ financují.

Ze šesti variant, jež ministerstvo práce navrhuje, je vzhledem k očekávanému vývoji mezd v soukromé sféře obhájitelná pouze varianta nejméně nákladná, tedy varianta plošného přidání „eráru“ o pět procent. Ovšem i ta znamená dodatečné náklady pro veřejné rozpočty, tedy pro daňové poplatníky, v rozsahu přes 23 miliard korun.

Jestliže ministerstvo práce hájí své návrhy výraznou inflací zejména let 2022 a 2023 a pomalejším vzestupem platů „eráru“ v porovnání se mzdami sféry soukromé, což je situace, která nastala po roce 2020, resp. 2021, pak hájí nejen to, co současná vláda kritizuje na kabinetech předchozích, leč přehlíží i vývoj v jednotlivých částech netržní, platové sféry. Například reálné, tedy o inflaci očištěné, výdělky lékařů placených z veřejných rozpočtů stouply v letech 2020 až 2024 hned o 8,2 procenta. Přitom reálné mzdy v celé sféře soukromé v letech 2019 až 2024 nejen že nerostly, ale dokonce poklesly, a to dvě procenta.

Pokud tedy ministerstvo práce chce v situaci hluboce schodkového vývoje veřejných financí České republiky, kdy jsou deficity výrazně hlubší než v uvedeném období let 2016 až 2020, v příštím roce přidávat, mělo by tak činit přísně selektivně, pouze ve vybraných částech státní a veřejné sféry. A to tak, aby průměrný nárůst platů činil nejvýše pět procent, spíše však méně, ideálně kolem tří procent. Neboť jinak je otázkou, zda je takové navyšování dlouhodobě udržitelné.

 

Česko má v rámci EU nejrychlejší internet ve vlaku

Internet ve vlacích není jen o komfortu, je i o růstu ekonomiky

► https://www.politico.eu/article/why-internet-in-trains-cant-get-on-track/

► https://www.itu.int/dms_pub/itu-d/opb/pref/D-PREF-ECON.MOD-2025-PDF-E.pdf?

Stačí přesednout z domácí židle do kupé vlaku a rázem se ocitáme v digitálním středověku.

Nejnovější měření platformy Speedtest ukazuje, že rychlost internetu ve vlacích napříč Evropou je žalostně nízká. Česko sice obsadilo druhé místo, hned za Švýcarskem, s mediánem 23,4 Mb/s. Na papíře to nevypadá špatně, v praxi však připojení často kolísá natolik, že není možné stabilně uskutečnit ani videohovor. V některých úsecích je Wi-Fi zcela mimo provoz. Stačí tunel nebo zalesněný úsek a cestující je offline.

České dráhy se rozhodly situaci změnit, a to rovnou ve spolupráci s Elonem Muskem. Už měsíc jezdí po českých kolejích první vlaky s nainstalovaným satelitním internetem Starlink od jeho společnosti SpaceX. InterPantery s anténou Starlink obsluhují trasy mezi Brnem, Prahou, Českou Třebovou a Olomoucí. Od začátku srpna se pokrytí rozšířilo i na další tratě. Odezvy jsou pozitivní. Testování potrvá do poloviny září, poté dopravce vyhodnotí, zda se investice do technologie vyplatí. Nejde přitom jen o komfort cestujících, ale také o ekonomický přínos.

Podle dat Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) má rozšíření rychlého internetu přímý dopad na ekonomiku. Zvýší-li se podíl domácností s pevným připojením o deset procent, HDP na obyvatele vzroste v průměru o 1,59 procenta. V bohatších evropských zemích, jako je Česko, je tento efekt ještě výraznější – až 3,09 procenta. Údaje se týkají hlavně domácího internetu, ale princip platí obecně. Kvalitní připojení zvyšuje produktivitu, ať už doma, v práci, nebo ve vlaku.

České dráhy loni přepravily přes 168 milionů cestujících. Každý den sedí ve vlacích statisíce lidí – studentů, manažerů, pracovníků. Pokud budou připojení, budou moci pracovat, komunikovat a tvořit. Tisíce hodin denně se tak mohou proměnit z pasivního cestování v aktivní výkon.

 

Emisní povolenky pro domácnosti mohou hned zkraje svého fungování zvednout inflaci na dvojnásobek

Plyne z nové prognózy České národní banky. Čechy před jejich dopadem může částečně chránit to, že nepřijalo euro

Ve své představené prognóze počítá Česká národní banka s tím, že pokud bude cena emisních povolenek pro domácnosti v roce 2027 na úrovni stropu, zvýší to spotřebitelskou inflaci v Česku o zhruba 1,2 procentního bodu (viz obr. 1 níže z prezentace k prognóze).

Primární inflační dopad zavedení emisních povolenek pro domácnosti by měl činit bezmála 0,9 procentního bodu, přičemž druhotný dopad pak další 0,3 procentního bodu. V rámci primárního dopadu přidá zdražení benzínu 0,22 procentního bodu, zdražení nafty 0,16 procentního bodu, růst cen zemního plynu a uhlí pak shodně 0,24 bodu (viz obr. 2 níže).

Termínový kontrakt na emisní povolenky pro domácnosti pro rok 2027 přitom v pátek na burze ICE v Londýně uzavřel na své dosud rekordní ceně 86,40 eura (viz obr. 3; na této burze se s danými kontrakty obchoduje od začátku letošního května). To je přibližně 52 procent nad úrovní stropu, který předpokládá ČNB, tedy 57 eur (odpovídá 45 eur v cenách roku 2020).

Zmíněný inflační dopad povolenek pro domácnosti, 1,2 procentního bodu, tak vychází z ceny povolenky o zhruba 52 procent nižší, než jakou nyní indikuje burza.

Pokud bude roku 2027 platit spíše cena emisní povolenky pro domácnosti, kterou nyní indikuje burza, celkový inflační dopad by nebyl 1,2 procentního bodu, ale blížil by se 2 procentním bodům. To je zhruba v souladu s inflačním dopadem povolenek pro domácnosti, jak jej předpokládá i polská centrální banka (viz obr. 4).

Pokud by inflační dopad povolenek v prvním roce vskutku byl zhruba 2 procentní body, přičítané k běžné inflaci, jež by nastala bez nich, má celková inflace značný potenciál být roku 2027 hned na dvojnásobku inflace cílované ČNB či ještě výše.

Uvedené procentní body se přičítají k běžné inflaci, jež by nastala bez zavedení emisních povolenek pro domácnosti.

Víme-li už, jaký dopad má v souvislosti s povolenkami zaznamenat Česko a Polsko, jak na tomu bude Slovensko?

Nelze čekat, že tam dopad povolenek do inflace bude příliš odlišný od dopadu polského či českého. Vždyť pro celou EU má být v každém časovém okamžiku stanovena jedna jediná cena emisních povolenek. To je podstata jejich fungování.

Slovensko je však oproti Polsku či Česku v nevýhodě. Na vyšší inflaci vyvolanou povolenkami nebude moci reagovat vlastní měnovou politikou. Tu odevzdalo do Německa, když přijalo euro.

Základní úroková sazba v eurozóně má být podle nynějších tržních odhadů v roce 2027 kolem 2 procent. Naproti tomu, Česká národní banka ve své zmíněné nové prognóze signalizuje, že z podstatné části právě kvůli zavedení povolenek pro domácnosti zvýší na přelomu let 2026 a 2027 základní úrokovou sazbu zpět k nynějším úrovním kolem 3,5 procenta.

Zřetelně se tedy projevuje výhoda nezávislé měnové politiky. Na jednu a tutéž burzovní cenu povolenek bude moci Česko reagovat pružněji než Slovensko, nastavením třeba právě o 75 procent vyšší základní úrokové sazby v porovnání s eurozónou. Nezapomeňme totiž, že Česko vykazuje citelně nižší náklady na obsluhu dluhu než eurozóna. V Česku loni činily 1,3 procenta HDP (jejich historický vývoj zachycuje obr. 5), v eurozóně byly o přibližně polovinu vyšší, když dosahovaly 1,9 procenta HDP.

Navyšování úrokových sazeb je tedy pro eurozónu relativně nákladnější než pro Česko.

To může Evropskou centrální banku vést k pochybení jako v letech 2021 a 2022, kdy na tehdejší inflační tlaky reagovala až příliš pozdě, mnohem později než Česká národní banka. Takže třeba v Estonsku pak měli inflaci až 25procentní, přičemž v Česku nejvýše 18procentní. Česká koruna tak může účinněji tlumit celkový inflační dopad povolenek pro domácnosti než euro.

A představovat tak lepší ochranu než euro proti poklesu životní úrovně, jejž povolenky způsobí.

Nutno však dodat, že pokud má totiž mít systém emisních povolenek pro domácnost smysl z hlediska plnění Green Dealu EU, musí do roku 2030 stát jedna taková povolenka zhruba 260 eur, tedy zhruba 4,5krát více, než odpovídá stropu, s nímž počítá ČNB. Jestliže tolik stát nebude, nebude plněn Green Deal a z toho hlediska pak je otázkou, proč nákladný systém povolenek pro domácnost vůbec zavádět. Totiž buď tedy bude povolenka pro domácnost dostatečně drahá, za alespoň 260 eur v roce 2030, nebo je systém celého obchodování s nimi zbytečně drahý, vlastně zcela zbytečný. Pak jej ale nemá smysl vůbec zavádět.

Výše uvedená cena 260 eur za povolenku přitom není žádná „extrémní horní mez“, nýbrž „průměr průměrů“. Tolik musí povolenka pro domácnost stát, aby lidé v EU nasadili takové tempo dekarbonizace, že se uhlíková neutralita stihne k roku 2050. To je onen vlastní smysl Green Dealu.

Pokud bude povolenka levnější než 260 eur, lidé nebudou dostatečně odrazováni od využívání aut se spalovacími motory či vytápění uhlím nebo plynem, takže dekarbonizace nebude probíhat dostatečně rychle, aby se uhlíková neutralita stihla do roku 2050. Cena 260 eur je „průměr průměrů“, neboť vychází z několika odborných studií a projekcí ceny povolenky. Tyto studie vyčíslují, kolik musí povolenka stát, aby se průběžně, k roku 2030 plnil Green Deal.

Podle jedné z takových studií, té z pera Evropské komise musí povolenka stát v roce 2030 průměrně 75 eur (v cenách roku 2022). Podle European Climate Foundation to musí být necelých 200 eur (opět v cenách roku 2022). Dle týmu vědců převážně z Institutu pro světovou ekonomiku v německém Kielu to musí být necelých 180 eur (taktéž v cenách roku 2022). Dle týmu vědců Projektu Kopernikus, který financuje německá vláda, to musí být necelých 300 eur (v cenách roku 2022), podle týmu vědců převážně z Postupimského institutu pro výzkum vlivu klimatu to musí být 166 eur (v cenách roku 2022). A konečně podle Univerzity v Kolíně nad Rýnem pak minimálně 250 eur. Jednotlivá pásma odhadů těchto studií viz obr. 6.

Uvedené hodnoty v průměru v současných cenách činí 226 eur. Tato částka bude roku 2030 v úpravě o inflaci odpovídat právě hodnotě 260 eur (při předpokladu průměrné roční inflace v eurozóně kolem 2,5 procenta). Cena povolenky 260 eur znamená, že běžná domácnost v Česku, bydlící v rodinném domě a mající jedno auto, musí nejpozději do roku 2030 počítat s nárůstem svých životních nákladů o zmíněných zhruba 83 000 Kč ročně. Jinak nebude plněn Green Deal a vlastně nemá smysl zavádět emisní povolenky pro domácnosti.

Sumu 83 000 Kč lze dovodit při znalosti údajů k běžné roční tuzemské spotřebě benzínu, nafty a uhlí a plynu k vytápění, odpovídajícím způsobem přepočtených na domácnost a vztažení emisí této spotřeby k výše uvedené očekávané průměrné ceně povolenky ladící se závazky Green Dealu.

Samozřejmě, zejména nízkopříjmové domácnosti se dočkají erární úlevy od těchto plateb, která bude financována právě z výnosů z povolenek. Ale běžná domácnost ze střední třídy už s takovou úlevou moc počítat nemůže. To by nemělo smyslu, jednou rukou brát a druhou vracet. Právě střední třída tedy ponese břímě povolenek pro domácnost zejména, pokud má tedy být plněn Green Deal. A pokud tedy vůbec má smysl povolenky pro domácnost zavádět. A většina států EU, marná sláva, si stále celkem neochvějně myslí, že to smysl má. (14.8.2025)