Fialova vláda končí s úplně stejným ratingem dluhu, s jakým začínala

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Akorát tehdy říkala, že veřejné finance jsou v rozvratu, zatímco nyní, že jsou v pořádku

Dnes končící kabinet Petra Fialy předává štafetu vládnutí s úplně stejným ratingovým hodnocením dluhu České republiky, s jakým jej na sklonku roku 2021 přebíral. Tehdy ovšem říkal, že veřejné finance ČR jsou „v rozvratu“, zatímco nyní praví, že jsou „v pořádku“.

Ratingové hodnocení od světově významných agentur přitom představuje mezinárodně vůbec nejautoritativnější posudek stavu veřejných financí. Celosvětově se investoři podle něj rozhodují, například, zda a za jakých podmínek českému státu půjčí. Bez těchto půjček by se přitom chod českého státu – včetně třeba výplat důchodů – obešel jen stěží. Už jen proto, že kvůli trvaleji deficitnímu hospodaření na jeho chod jen vybrané daně a odvody dlouhodobě nestačí.

Jakou „známku“ tedy měly ve světě české veřejné finance a jejich dluh přesně před čtyřmi lety, v prosinci 2021, kdy Fialova vláda začínala? Agentury Standard & Poor’s a Fitch Ratings je hodnotily známkou „AA-“, v obou případech se stabilním ratingovým výhledem. Agentura Moody’s, jež používá jinou známkovací škálu, jim pak přisuzovala hodnocení „Aa3“, ovšem rovněž se stabilním výhledem.

Přitom ovšem Fialova vláda tehdy říkala, že české veřejné finance jsou v rozvratu. Vlastně ve volbách roku 2021 uspěla z velké části proto, že podstatná část tuzemské veřejnosti jí uvěřila, že české státní hospodaření se v rozvratu nachází, ba málem spěje do bankrotu, a že právě Fialův kabinet jej dá do pořádku.

Přesně to dnes, po čtyřech letech, Fialův kabinet také říká. „Veřejné finance se nám podařilo dát do pořádku.“

Pokud ale dnes veřejné finance jsou vskutku v pořádku, jak mohly být před čtyřmi lety v rozvratu, když přitom hned od všech třech uvedených světově významných ratingových agentur mají nyní navlas stejné hodnocení – včetně výhledu – jako tehdy?

Něco tady zkrátka neštymuje.

Buď totiž tedy tehdy české veřejné finance nebyly v rozvratu, nebo nyní nejsou v pořádku…

Bortí se plán Evropské komise převést peníze z ruských rezerv Ukrajině

Proti jsou Belgie, Francie, Evropská centrální banka, Japonsko, Spojené státy, ale také Maďarsko, Slovensko či i Česko

Snaha Evropské komise převést peníze ze zmrazených ruských rezerv na ukrajinské účty se bortí. Proti už je i Francie. Paříž sice souhlasí, aby se Kyjevu poskytla ta část ruských rezerv, která je uložena v Belgii, ale už nechce, aby se poskytla ta část, která je ve Francii.

Tím pádem může Belgie říkat, že když ruské rezervy neuvolní Francie, pak ani ona. Belgie tak poskytnutí rezerv dále zatvrzele odmítá (blíže zde: https://x.com/LukasKovanda/status/1997243616427655432)

Část ruských rezerv se dále nachází třeba v Japonsku. Ale i to odmítá dané ruské peníze Ukrajině poskytnout (blíže zde: https://x.com/LukasKovanda/status/1998303062717239586).

Evropská komise sama žádné ruské rezervy nemá. Proto je tedy tak smělá ve vyzývání zejména Belgie, ať tak je poskytne. Na poskytnutí ruských rezerv se ale nechce podílet dokonce ani Evropská centrální banka, jež odmítá převzít související záruku věřitele poslední instance (blíže zde: https://x.com/LukasKovanda/status/1996232040413331827).

Vedle Evropské komise tak na poskytnutí ruských rezerv tlačí hlavně Německo. To se totiž bojí, že pokud je zejména Belgie neposkytne, bude se muset Ukrajina financovat novým společným zadlužením na úrovni EU. K tomu se Berlín dlouhodobě staví odmítavě, protože nechce přebírat závazky za předlužené země typu Francie, Itálie či Belgie.

Proti poskytnutí rezerv – či zaručení se za ně – jsou ovšem vedle Belgie, Francie, Japonska či Evropské centrální banky také samy Spojené státy (blíže zde: https://x.com/LukasKovanda/status/1996866588134285578). A pak také Maďarsko, Slovensko a nově zjevně i Česko.

Vztahy mezi USA a Běloruskem se přelomově oteplují

Washington s okamžitou platností ruší sankce na běloruský potaš, věří ve zrušení všech dalších sankcí vůči Minsku

Americký prezident Donald Trump rozhodl o okamžitém ukončení sankcí na běloruský potaš. Zprávu, kterou cituje agentura Bloomberg, přinesla minulý týden běloruská státní tisková agentura Belta, jež se odvolává na zvláštního amerického zmocněnce Johna Coalea.

Coale v běloruské metropoli Minsku podle Belty také uvedl, že Spojené státy nakonec mohou zrušit veškeré své sankce namířené proti Bělorusku. To přitom představuje stěžejního spojence Ruska, a to i během probíhající války na Ukrajině. Roku 2022 Bělorusko umožnilo ze svého území Rusku Ukrajinu napadnout.

Bělorusko je druhým až třetím největším světovým producentem potaše, tedy uhličitanu draselného. Druhou příčku se vyměňuje s Ruskem, citelně větším producentem je už pouze Kanada. Potaš představuje klíčovou surovinu užívanou jako hnojivo, při výrobě skla nebo také v textilním či papírenském průmyslu. V době zavedení sankcí Bělorusko zodpovídalo za zhruba pětinu globálního vývozu potaše.

Spojené státy přitom společně s dalšími ekonomikami, včetně EU, zavedly dané sankce na Bělorusko už v roce 2020, tedy ještě za vlády první Trumpovy administrativy, v reakci na tamní evidentně zmanipulované prezidentské volby. Posléze je rozšířily i v souvislosti s válkou na Ukrajině, kdy tím zkomplikovaly život též Číně. Ta totiž představuje velkého dovozce potaše a sankce znemožnily jeho vývoz z Běloruska přes jediný litevský námořní přístav v Klaipédě. Od té doby využívá Bělorusko k vývozu potaše Rusko, což vztah obou zemí upevňuje.

Ukončení mezinárodních sankcí na Bělorusko by tak potenciálně pomohlo také Číně, byť je nepravděpodobné, že EU bude v rušení sankcí vůči Bělorusku Spojené státy následovat.

Česko coby šestý světový tygr? Kdeže, jde o klamání veřejnosti, které pramení buď z politicky motivované manipulace, nebo z neznalosti

Česko je prý šestou nejrychleji rostoucí ekonomikou světa. To teď slýcháme často. Ale dosti vlhkých snů, jaká je tvrdá realita?

Jde samozřejmě o klamání veřejnosti, které pramení buď z politicky motivované manipulace, nebo z neznalosti. Vezmeme-li totiž v potaz světově významnější ekonomiky, ocitá se Česko až ve třetí desítce. Pokud bychom brali v potaz všechny země světa, dopadá ještě hůře. Je však pravda, že nelze příliš srovnávat míru růstu chudých ekonomik, třeba subsaharské Afriky, s tou ekonomik vyspělejších. Z nižšího (chudšího) základu se zkrátka procentuálně roste snáze.

Jenže ani šestá příčka Česka v množině necelých 40 členských zemí OECD, která je teď skutečně realitou, neopravňuje ke zkratce, že roste šestým nejrychlejším tempem na světě, ba ani k tvrzení, že roste šestým nejrychlejším tempem mezi vyspělými zeměmi světa. Je členství v OECD automatickým dokladem vyspělosti? Vždyť členem je i Kostarika či Turecko. Zato členem není Čína, Indie, Vietnam ani třeba Chorvatsko a Bulharsko – a to dvě posledně jmenované země platí eurem (či brzy budou). A často titíž, kdo teď tleskají manipulaci o „6. místě Česka na světě“, o eurozóně tvrdí, že jde o elitní klub. Je to tedy elitní klub, když některé jeho země evidentně ani neřadí mezi vyspělé?

Ve skutečnosti Česko letos ze zemí EU roste osmým nejrychlejším tempem, pokud tedy zprůměrujeme jeho umístění v rámci unijní sedmadvacítky v dosavadních třech čtvrtletích roku. Ale samozřejmě, říci, že se Česko umisťuje osmé v EU, už nezní tak velkolepě jako pravit, že je šesté na světě či mezi vyspělými zeměmi světa.

Navíc je přirozené, že Česko v rámci OECD nebo EU vykazuje nadprůměrnou míru ekonomického růstu. Stále totiž dohání bohatší státy, ať v OECD, či EU, jichž je v obou organizacích většina. Dříve se z toho věda nedělala. Vždyť roku 2015 bylo Česko dokonce čtvrtou nejrychleji rostoucí ekonomikou OECD, v roce 2017 taktéž. A roku 2019 skončilo sedmé. Bralo se to tehdy jako běžná věc.

Teze manipulátorů a neználků o šestém českém místě na světě podporuje navíc ještě jiná nová statistika, ta z dílny časopisu The Economist. Renomovaný magazín poměrně arbitrárně vybírá pět kritérií – růst ekonomiky, jádrová inflace, inflace, zaměstnanost, výkonnost akciového trhu – a na jejich základě přisuzuje mezi 36 zeměmi Česku šesté místo. Kolumbie je čtvrtá, zato Norsko 29., Rakousko 33. a Estonsko 34… Mimochodem, třeba takové Slovensko, obsazující 36. příčku, akciový trh prakticky nemá, je naprosto miniaturní, takže zůstává otázkou, proč dané kritérium The Economist vůbec zahrnuje a na jeho základě hodnotí.

Umístění v žebříčku The Economist je jen využíváno v politickém boji. Proto stojí za to pohled do jeho „střev“. (Z)krocení inflace v ČR totiž nemají na svědomí politici dosluhující vlády, ale i podle jejich vlastních vyjádření z dřívějška Česká národní banka.

A to, že se letos daří českému akciovému trhu, je zase vládním politikům spíše navzdory. Daří se mu, protože rostou akcie bank a společnosti ČEZ. Na ty všechny vláda uvalila daň z navátých zisků, což burzu spíše tedy táhlo dolů. ČEZ se letos drží nahoře, a pomáhá tak k dobrému umístění Česka v žebříčku The Economist, protože investoři sázejí na to, že nastupující vláda podnik zestátní za pro ně příznivých podmínek…

Politici dosluhující vlády vlastně tak trochu tleskají – zjevně nevědomky – těm z vlády nastupující. Což je docela k popukání.

PS: Kdo a co tedy ve skutečnosti může za to, že Česko je letos podle The Economist šestou nejlepší ekonomikou z 36 vyhodnocovaných?

1. Ekonomiku ČR letos táhne spotřeba domácností. Po letech šetření kvůli nejvýraznějšímu pádu reálných mezd v OECD v letech 2022 a 2023 se konečně osmělují k výraznějším nákupům.

2. Jádrovou inflaci krotí Česká národní banka skrze její vlastní měnovou politiku, tedy díky tomu, že Česko platí korunou, nikoli eurem (s eurem by jádrová inflace byla vyšší).

3. Celkovou inflaci krotí Česká národní banka skrze její vlastní měnovou politiku, tedy díky tomu, že Česko platí korunou, nikoli eurem (s eurem by inflace byla vyšší).

4. Zaměstnanost, resp. míra nezaměstnanosti z mezinárodního hlediska sice stále není špatná, ale přece jenom je na tom Česko v tomto ohledu nejhůře za celou dobu od začátku roku 2017.

5. Český akciový trh, jež setřásl neblahé dopady windfall tax, táhne vzhůru společnost ČEZ, tedy zejména plán nové vlády na výkup akcií minoritních akcionářů. A táhnou jej ještě též tři bankovní tituly, které se na pražské burze obchodují a které rovněž musely překonávat tíživý dopad windfall tax, jež burzu v minulých letech spíše stahovala dolů.

Sečteno, podtrženo, za hezké šesté místo v žebříčku mohou:

1. české domácnosti

2. Česká národní banka

3. česká koruna

4. ČEZ a plán nové vlády na výkup akcií minoritářů

5. Erste Bank, Komerční banka, Moneta (15.12.2025)