Filip Dobrovolný: Špehoun

V době válečné horečky kvete špehounské řemeslo. Je po špehounech čilejší poptávka, nu a dle obchodních zákonů se zvýšenou poptávkou roste i cena. Proto čteme každou chvíli, že tam a tam zatčena byla různá individua, podezřelá ze špehounství. S rozkvětem tohoto řemesla rozvíjí se totiž také činnost bezpečnostních orgánů na jeho potírání. Četníci, policajti, starostové a všichni ostatní činitelé, kteří určeni jsou k ochraně veřejného klidu a bezpečnosti, dostali přísné instrukce, týkající se chytání a pronásledování lidí ze špehounství podezřelých.
V těchto abnormálních dobách není radno nositi s sebou mapu a orientovati se dle ní ve volné přírodě. Kouká z toho propadnutí protišpehnounské inkvizici, pře níž musíte se zpovídat z každé minuty svého života a svědky dokládat, že ani jediné minuty nepoužili jste k zemězradě. A běda vám, strávil-li jste někde minutku beze svědků. Podezření je tím zesíleno a vy posedíte si v nejlepším případě několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, zatímco celý byrokratický aparát pracuje, aby vás usvědčil. Neboť není účelem naší spravedlnosti hledati spravedlnost, nýbrž jest jejím účelem sháněti usvědčující doklady, když již vás má ve spárech. Úřední šimlové pak rychle poskakují, haldy aktů se množí a vy pak pod tíhou takového vyšetřování začínáte sami sebe podezřívat, že snad přece něco jste spáchali, a konečně jste o svém špehounství sami přesvědčeni.
Není-li radno nositi mapu, tím méně je radno ve volné přírodě malovati. Odstrašující příklad dává nám případ malíře Kubíčka. Jeho případ je zkomplikovaný ještě tím, že je to malíř školy futuristické a jeho malby, že je nutno pojímati subjektivně, takže kdo chce obrazu jeho porozumět, musí se vžít do Kubíčkových citů, musí se dívat Kubíčkovýma očima, musí zkrátka a dobře státi se Kubíčkem. A poněvadž nynější barbarské pokolení to nedovede, zůstává Kubíčkovo umění nepochopeno a nedoceněno. V klidném běhu života by to konečně nevadilo – nanejvýše to má za následek, že obrazy nejdou na odbyt. Ale vadí to, začnou-li takového Kubíčka valchovat c. k. úřady pro podezření ze špehounství, o čemž jasné svědectví vydává tento případ:
Kubíček vyšel si na kopec za město, aby si učinil náčrtek pro obraz Západ slunce. A co tak sedí a črtá futuristické kontury zapadajícího slunce, vyrušen je náhle nezdvořilou výzvou: „Ve jménu zákona vás zatýkám.“ Bylo by zbytečno líčit scénu, která se nato odehrála. Přidržíme se jen hlavních rysů.
Kubíček byl zatčen pro podezření ze špehounství. Jako corpus delicti předložen byl soudu jeho náčrtek. Pak při domovní prohlídce zabaveny byly jeho malby jako přitěžující a krajně kompromitující materiál. Kubíček sice tvrdil, že kreslil zapadající slunce – ale vyšetřující úředník, zkušený to starý pán, jenom se usmíval jeho naivní výmluvě a dokládal:
„Nezapírejte tak pitomě. Tyhle špice a tady ty čárky naznačující kusy hradeb a příkopů, to že je zapadající slunce? A zde na druhých obrazech, jež připomínají rafinované plány různých pevností, co je to? To je také zapadající slunce?“
„Ne,“ odsekl ostře Kubíček, pobouřený uměleckým idiotismem, jejž u c. k. úředníka zkonstatoval. „Toto zde je ,Hra na klavír´, toto ,Koupající se dáma´, toto ,Bouře na moři´, toto…“
„Zavoláme si na to soudní znalce.“
Soudní znalci se ve svém mínění rozcházeli. Jeden tvrdil, že obrazy představují plány jakýchsi podzemních podkopů, druhý viděl v nich totéž, co vyšetřující úředník. Proto povolán byl jeden věhlasný futurista, aby pronesl o té věci svůj soud. Ten viděl ve „Hře na klavír“ makové pole, v „Koupající se dámě“ lov na pštrosy, v „Bouři na moři“ viděl lesní zátiší a v náčrtku „Zapadajícího slunce“ viděl srážku vlaků v tunelu.
Jak vidět, stávala se věc stále spletitější. Čím více rukama obrazy prošly, tím více názorů se rojilo. A Kubíček byl stále a stále vyslýchán, což mělo za následek, že jeho umělecké pojmy nasákly konečně duchem úředním, a facit toho byl, že jednoho dne, když mu opět jeho obrazy byly předloženy, nemohl sám pochopiti, že by mohly představovat hru na klavír, koupající se dámu, bouři na moři a zapadající slunce. I přiklonil se k názoru, že jsou to plány jakýchsi podzemních chodeb nebo pevností. A tím zpečetěn byl jeho umělecký i občanský osud…
Zdroj: Kopřivy 1914