Fotografie

Německý učenec J. H. Schulze objevil r. 1727 citlivost stříbrných solí na světlo. R. 1777 zjistil chemik K. W. Scheele, že neosvětlený chlorid stříbrný se rozpouští v amoniaku, objevil tedy první ustalovač. R. 1802 se podařily T. Wedgwoodovi (synu znám. angl. keramika J. W.) světelné otisky listů a p. na papíru n. kůži potřených dusičnanem stříbrným. R. 1816 se podařilo J. N. Niépceovi zachytit obrazy na zinkových deskách potřených jistými laky podle vlastního receptu. R. 1824 zachytil na zinkové desce potřené asfaltem, rozpuštěným v anim. oleji, obraz, ustálil jej (ustalovačem nezn. složení) a vyleptal, zhotoviv tak nejstarší heliogravuru. R. 1826 se spojil N. s malířem L. J. M. Daguerrem k zdokonalení svého fotogr. procesu. Když roku 1833 zemřel, pokračoval D. v díle sám a podařilo se mu r. 1839 objevit, že rtuťovými parami lze vyvolat obraz zachycený (neviditelně) na stříbrné desce vystavené jódovým parám. To byl počátek tzv. „daguerrotypie“. R. 1839-40 objevil W. H. F. Talbot, že kyselina duběnková je dobrým vyvolavačem negativů na citlivém papíru povlečených chloridem n. jodidem stříbrným, a ustalovačem zase roztok bromidu draselného. Z T-ových negativů se mohly pořizovat kopírováním pozitivy, byl to pokrok proti daguerrotypii, poněvadž tu byla každá fotografie unikátem. Niépcův synovec N. de St. Victor usnadnil kopírování pozitivů zavedením skleněných desek povlečených vrstvou vaječ. bílku s roztokem jodidu draselného, na nichž se po vykoupání v lázni dusičn. stříbrného vytvořila vrstvička jodidu stříbrného. Obraz se vyvolával duběnkovou kys. a ustaloval v roztoku bromidu draselného. V 1. 1850-51 zavedli J. Le Gray, W. Frey a Scott Archer tzv. mokrý proces kolodiový, skleněné desky povlečené kolodiem. Musily se zpracovat za vlhka; tento nedostatek odstranil r. 1855 Desprats a A. Tupenot suchým procesem kolodiovým zdokon. r. 1858 J. Forhergillem. Dalším významným pokrokem byl vynález fotogr. desek želatinových. Pokoušeli se o to A. L. Poiterin (1850), A. Gaudin (1853), W. J. Harrison (1868), ale teprve R. L. Maddoxovi se podařilo vyrobit (r. 1871) dobré fot. desky bromostříbrné s želatin. emulsí, užívané dosud. R. 1856 vynalezl H. Smith tzv. rychlofotografii (ferrotypii) užívanou dříve často jarmarečnými fotografy: snímky se pořizují na lakovaném želez. plechu povlečeném asfaltem a vyvolávají roztokem zelené skalice. Citlivost fotogr. emulsí pro všechny vlnové délky sluneč. světla (barvy sluneč. vidma) zajistil r. 1873 H. W. Vogel svým objevem vlivu jistých barviv (tzv. sensibilátorů) na tuto citlivost. Hromadné rozšíření amatérské fotografie umožnil až celuloidový film s citlivou emulsí vynalezený angl. duchovním H. Goddwinem (1887) a zdokonalený G. Eastmanem.