František Němec: Slečna Tuli

Mladý muž Kuc klekl před pány rodiče a ti se dojatě rozeštkali: „Budiž! Tuli je vaše!“ I povstal mladý muž a ruče běžel požádat o ohlášky.

Zatím slečna Tuli seděla v kruhu přítelkyň a říkala: „Jejej, ten zkusí, až já si ho vezmu! Ten bude skákat! Jak já ho budu prohánět – no ne!“

Mladý muž Kuc se to doslechl, utekl a ze svatby sešlo.

Slečna Tuli ho žaluje pro bezdůvodné zrušení slibu manželského a pan Kuc míní zasmušile: „Jakpak bezdůvodně!

Jenom ať řekne Tuli, co povídala! Jak mě bude prohánět!“

„Budu!“ odpovídá Tuli. „Proč bych neproháněla?“

„Tak prosím!“ nadskočil pan Kuc. „Copak takhle lze mluvit? To je nějaká příprava na manželství? Vezme si mě a zkusím! To je mi pěkná snoubenka!“

„Zkusíš!“ odpovídá Tuli neochvějně. „A abys věděl – pořádně zkusíš!“

„Vida ji!“ míní pan Kuc, „takhle se připravuje pro manželství!“

„Dobře se připravuju – pročpak ne! Vezmeš si mě a budeš skákat! To uvidíš!“

„Nikdy mě, prosím, nemilovala! Tady to možno slyšet!“

„Jakpak nemilovala – miluju… Ale zkusíš – skákat budeš… Vemeš si mě a zkusíš…“

 A slečna se zasnila: „Tadyhle dostaneš škatuli na límečky – tak… A špinavý budeš dávat semhle a čistý si budeš brát z týhle škatule. Kravaty si srovnáš. A jak bude nějaká rozházená – zkusíš! Vždycky v sobotu ti sama přežehlím kalhoty – já ti dám, chodit takhle jako čuník! Koupelnu máme, tak když se večer vykoupáš, vydrbu ti hlavu, dyť je hřích, co máš lupů, a jednou tejdně pudeš k holiči se dát ostříhat. Jakýpak nezkusíš, když zkusíš! Copak je to možný, v jednej košili chodit den po dni? Z toho, co našetřím, budu ti sama přikupovat prádlo… A jejej, ty budeš skákat… To nebude jako teďka… Jeden límeček semhle, druhej támhle, šaty samej flek… Sama ti je vemu do prádla… Jo, jo – aby sis nemyslel, že se s tebou budu celý večery courat jako teďka, když nejsme eště svoji… Ty si di, ty si mužskej – ale já si zatím vyperu punčochy, zaštupuju, vydrhnu podlahu a připravím večeři – tak! A pořádně se mi najez! Ne jako teďka, jen tak klovnout do talíře a už utíkat. Žaludek vodbejvat nebudeš… A dyby to nemělo jít po mým, tak budu brečet, brečet, brečet… Tak! Šak ty bys mě brečet nenechal! A povídám ti, budeš skákat a proženu tě…“

Mladý muž Kuc naslouchá rozzářeně. Tady, pánové, musí být nějaký omyl. On je žalován, jako by si slečnu Tuli nechtěl vzít za manželku… ale to přece není pravda…

On už si oběhal ohlášky a…

„Tulinko, víš přece, že tě mám rád!“

„Tak sbohem!“ usmívá se pan rada a mladý muž Kuc a Tuli spolu odcházejí. Tak, tak! Prožene ho Tulinka, a kdyby to nemělo jít po jejím, tak bude brečet, brečet, brečet… Pan Kuc se usmívá a odpovídá měkce: ˇ“Šak já bych tě brečet nenechal!“

František Němec Paničky a dámy, Svoboda 1973