Galvanolysa čili elektrolysa

Přiměřeně silné kovové dráty tak lehce vedou určité množství elektřiny, že ani na nich nepozorujeme, zdali jimi proud skutečně právě prochází, čili nic. Proto kovy řadíme mezi dobré vodiče, nebo mezi vodiče I. třídy. Naproti tomu klade čistá voda takový odpor elektřině, že jí proud takřka ani proniknouti nemůže. Touto svou vlastností je tedy voda příbuzna sklu a kaučuku, které počítáme mezi nevodiče neb isolátory. Látky, které elektřinu sice vedou, ale obtížně, neboť se při tom značně zahřívají a lučebně rozkládají, řadíme mezi vodiče II. třídy. K nim především přináleží roztoky solí, a pak také lidské tělo.

Účinek elektrického proudu na lučební složení vodičů II. tř. zove se elektrolysou. Vodiče, které právě změnám elektrolytickým podléhají, označujeme co elektrolyty. Proto také lidské tělo po dobu svého elektrování představuje elektrolyt.

Lučební součástky elektrolytickým rozkladem vodičů vzniklé nazýváme ionty. Hromadí se jen tam, kde kovové (výslovně podotýkáme: nikoli vlhkým povlakem opatřené) elektrody přímo na elektrolyt pevně jsou přiloženy. Na anodě vylučují se kyselé, na katodě zásaditě ionty. Z té příčiny vzniká působením elektrolysy na kůži lidské u +polu poleptání a příškvar suchý a tvrdý s následující svrašťující se jizvou jako po kyselinách, kdežto na –polu vzniká vlhký měkký příškvar s následující pružnou jizvou, jako po žíravinách. Nepozorovatelné změny, které elektrický proud během elektrolysy zevní ve všech hlubších vrstvách tkaní tělesných vyvolává, nazýváme vnitřní polarisací.

Lékařské provádění elektrolysy řídí se svrchu popsanými jejími účinky. Když jest potřeba rozpustiti, nebo ke vstřebání se příměti i dosti hluboko pod neporušenou kůží nalézající se chorobnou tkáň, např. vole, zabodává se do těla elektroda podoby jehly (z toho název galvanopunktura čili elektropunktura), která spojuje se se záporným polem. Také vlasy na nepravém místě vyrůstající touto metodou (radikální epilace) trvale se odstraňují.

Jde-li o to, aby např. chorobné výpotky tělesných dutin, nebo krev v rozšířených cévách se srazily, zabodáváme do příhodných míst jehlu spojenou s kladným polem. Aby druhý pol, jehož účinku si nepřejeme, na zdravém místě nemile nepůsobil, činíme jej elektrolysy neschopným tím, že za elektrodu volíme širokou, plochou destičku kovovou, která tlustou vrstvou plátna jest obalena, a kterou mimo to dobře navlhčujeme.

Současným vbodnutím kladné i záporné jehlovité elektrody rozrušují se a k vstřebávání se nabádají nádory vnitřní i zevní a hlavně vady kosmetické, jako jsou znamení a bradavice.

Celkem se však nyní galvanopunktury ve vážných případech vnitřních onemocnění málo používá a také elektrolytické leptání povrchních vředů plochými, hladkými elektrodami kovovými nahrazuje přesnějšími a účinnějšími výkony chirurgickými.