Hrnčířství

 

Vzniklo pravděpodobně z košíkářství, pletené nádoby se omazaly hlínou a při vypalování se zjistilo, že nádoba drží i bez pletiva. Nejstarší zbytky hliněných nádob pocházejí asi z 15. tisíciletí př. Kr. Ze starého Egypta jsou známy nejstarší polévané (glazované) výrobky h. a také hrnčířský kruh (z vyobrazení); kdy a kým byl h. kruh vynalezen, není zjištěno. Technika polévaného zboží byla velmi vyspělá zejména v přední Asii, odtud se dostala do Řecka. Do Říma se dostala z Egypta, ale Římané v době císařské vyráběli vlastní technikou jemné zboží zv. terra sigillata, krásné červené se sametovým leskem; podařilo se napodobiti teprve v 20. století němec. keramiku K. Fischerovi. Stav h. techniky v 10. století popsal Theofilus Presbyter. Vyspělou asijskou techniku h. rozšířili Arabové a zejména Maurové, ti přivedli h. k velkému rozkvětu ve Španělsku v 13. - 15. století. Od Maurů se této technice naučili Italové někdy v 13. století), vyráběli jemné h. zboží tzv. majoliku a zejména (ve Faenze) zboží s polevem olovnato-cíničitým (vynalezeným kdysi Peršany), tzv. fajáns. Zvláště prosluly výrobky umělce Lucca della Robbia (v 15. století). V Čechách se objevuje hrubší glazované zboží v 13. století, od 16. století se tu vyrábí pravá hlinina. Stav h. techniky v 16. století popsal podrobně Ital C. Piccolpasso ve spisu I tre libri della´rte del vasajo asi r. 1548. Proslulým výrobcem jemné keramiky byl v 16. století. B. Palissy ve Francii. Kamenina (hrnč. zboží pálené až do slinutí) je pravděpodobně vynálezem čínským, někdy z 18. století př. Kr. Někdy koncem 16. n. poč. 17. století se objevuje k. se solnou polevou (dosud se tento vynálezpřisuzoval angl. hrnč. Palmerovi, někdy k 1. 1670 až 1680). Počátky výroby jemné k. položil Astbury z Betfordu r. 1720, přidávaje k hlíně mletý pazourek. Na velkou výši přivedl tuto novou techniku J. Wedgwood (od r. 1771).