Inženýři

Ve starém Egyptě byli ti, které bychom nyní nazvali inženýry všech oborů v jedné osobě, vysokými státními hodnostáři a v náhrobních nápisech dávají mluvit o sobě a svém díle velmi honosivě. Také v starém Řecku i Římě musil inženýr, říkali mu v obou zemích architekt, umět všechno. Pravda, Pappus, matematik z Alexandrie, žijící ve 3. - 4. století po Kr., již v 8. knize svého spisu matematického, pojednávajícího o věcech technických (a mechanice) podle spisů Heronových, „inženýry“ rozlišuje: mluví o mechanicích a stavitelích strojů. „Ze všech (technických) umění, spočívajících na mechanice, jsou pro život nejdůležitější tato: umění hotovitelů kladkostrojů (ars mangananiorum), u starých zvaných též mechaniky, neboť ti zvedají velká břemena od přirozenosti nehybná..., poté pak umění těch, kteří staví stroje vrhací (tormenta), potřebná pro válku a jsou rovněž nazýváni mechaniky. Poté umění těch, kteří jsou vlastně zváni staviteli strojů (machinarum fabri); stroji, jaké staví k čerpání vody, se voda snadno zvedá do velké výše.

Mechaniky však nazývají staří i divotvorné umělce, z nichž jedni uplatňují pilně nauku o vzduchu, jako Heron ve své Pneumatice, jiní pak se pokoušejí napodobit, skrze struny a tenké šňůry, pohyby živých bytostí, jako Heron ve své Automatice a Ekvilibristice, jiní pak zase stroji pohybovanými vodou. Mechaniky se konečně nazývají i ti, kteří dovedou hotovit globy a znázornit pohyby nebeských těles rovnoměrným kruhovým pohybem vody.“ Vitruvius, který do svých Deseti knih o stavitelství (kol r. 16. př. Kr.) pojal stavební inženýrství, vojenské inženýrství, hotovení vodních hodin, žebříků, lešení, hudebních strojů a zdvihadel, požaduje, aby architekti byli vzděláváni v geometrii, a aritmetice, v optice, ve filosofii, v dějinách, v právních vědách, v lékařství a v astronomii, a to již od chlapeckých let. Kolem r. 228 po Kr. založil císař Severus v Římě společnou školu pro řečníky, gramatiky, lékaře, dozorce nad obětmi, matematiky, mechaniky a architektury.

Dlouho do novověku je inženýr osobou universálních technických znalostí a je to inženýr vojenský. Teprve v 17. století vzniká povolání a název inženýra civilního. Název inženýr se vyskytuje po prvé v 11. století a to ve formě angigneor, ve 12. století též ingeniosus, ingeniarus i encingnerius.