Josef Kraus
Poslední únorový den došlo nad ránem k synchronizovanému americko-izraelskému vojenskému útoku na Írán. Mnohatýdenní spekulace a výhružky ze strany amerického prezidenta byly nakonec navzdory probíhajícím diplomatickým rozhovorům ve švýcarské Ženevě naplněny. Přestože detaily o úderu, jeho průběhu i cílech nejsou doposud vyjasněné, některé už teď lze identifikovat několik základních dopadů této vojenské intervence. Prvním a ihned zřejmým bodem je, že mezinárodní právo už v 21. století nehraje vůbec žádnou roli a nikdo si už ani neláme hlavu s tím, jak by se vymluvil či vylhal z jeho porušování. Demontáž mezinárodního systému a pokrytectví světových politických elit budou mít dost negativní dozvuky v následujících dekádách.
Dalším významným dopadem, který byl potvrzen v ranních hodinách v neděli 1. 3. je zabití íránského nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího a několika dalších čelních politických a vojenských režimních figur. Dlouhodobě rozdělená íránská společnost z části slaví, z části požaduje pomstu. Odvetná opatření Írán uvedl v život hned pár hodin po svém napadení, přičemž jejich intenzita doposud nenaplnila černé scénáře o maximální eskalaci a dávala prostor pro blízká jednání o klidu zbraní.
V tuto chvíli je ale mnohem pravděpodobnější dramatické zvýšení intenzity útoků na izraelské a americké cíle v regionu, a to nejen ze strany samotného Íránu, ale také ze strany jeho spojenců v podobě libanonského Hizballáhu, iráckých šíitských milic či jemenských Húthiů. Do plamenů se tak může dostat prakticky celý region s dost nejasnými a špatně odhadnutelnými následky.
Zároveň s tím je ale třeba dodat, že euforické výkřiky řady (i českých) světových politiků a nejrůznějších bezpečnostních influencerů rámujících smrt Chameneího jako příležitost Íránců se konečně domoci svobody ve vlastní zemi, neodpovídá úplně realitě. Přestože silně centralizovaný, iránský mocenský systém není až tak personifikovaný. Fyzická eliminace Chameneího neznamená, že se celý sesype jak domeček z karet. Naopak. Alí Chameneí měl už svůj věk a dlouhodobé zdravotní komplikace. Téma nástupnictví se v Íránu intenzivně řeší dobře deset let. Týdny před hrozícím americkým úderem se na světlo světa dostávaly informace o přípravě systému na scénář úmrtí nejvyššího duchovního vůdce.
Přestože v tuto chvíli nevíme, co se přesně v Íránu a uvnitř jeho mocenského aparátu děje, kára zjevně jede dál. Tlačit ji před sebou teď nebude Chameneí, ale dost možná jeho syn, technokraté napojení na bezpečnostní aparát země, případně samy ozbrojené síly. Íránský režim se tak nemusí nutně rozpadnout, tím méně se transformovat do liberální demokracie západního střihu. Může se také proměnit v ještě tužší diktaturu vojenského ražení se sice pragmatičtějším vynuceným přístupem k regionálním otázkám, ale tvrdším přístupem k domácím záležitostem.
Autorem komentáře je expert na Blízký východ Josef Kraus z Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (1.3.2026)
