.jpg)
Extrémní projevy počasí jako vichřice, sucho nebo povodně se kvůli klimatickým změnám i v Česku stávají čím dál častějšími. Míra dopadů těchto katastrof závisí na resilienci, tedy odolnosti společnosti a její schopnosti se s podobnými událostmi vyrovnat a předcházet jim.
Nová studie Národního institutu SYRI ukazuje, že je český systém snižování rizik katastrof zatím zaměřený především na tradiční krizové řízení a rychlé reakce záchranných složek po příchodu katastrof. Vědkyně a vědci však přichází s poznatky o tom, jak lze kromě reakce ex post podporovat i přípravu na budoucí katastrofy a jakými konkrétními kroky je možné odolné české společnosti dosáhnout.
Vědecký tým z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe mezi roky 2022 a 2025 dlouhodobě spolupracoval s ministerstvy, výzkumnými institucemi, zástupci integrovaného záchranného systému i samospráv, ale také s humanitárními organizacemi, dobrovolníky či lidmi přímo zasaženými katastrofami. Vědkyně a vědci společně s těmito aktéry definovali osm klíčových oblastí pro vytvoření resilientní společnosti. Patří mezi ně (1) podpora sociální spravedlnosti, (2) dlouhodobá spolupráce a komunikace mezi aktéry, (3) flexibilita systému a práce s nejistotou, (4) schopnost místních komunit samostatně fungovat v době krize, (5) ponaučení se z chyb a vzájemné učení, (6) rozvoj občanské angažovanosti a politická i finanční podpora, (7) ochrana životního prostředí a (8) téma snižování rizik katastrof.
„Při katastrofách, jako jsou například povodně, často dochází k tomu, že místní samospráva a občané musí umět fungovat samostatně, dokud k nim nedorazí pomoc a podpora zvenku. Je proto důležité, aby se zdroje a kapacity nekumulovaly v nějakém vzdáleném centru, ale byly pro všechny v případě potřeby dosažitelné,“ vysvětluje výzkumnice SYRI Anna Bromová.
Klíčovou roli pro budování resilience hrají starostky a starostové. Ti musí být proškolení a měli by aktivně mapovat situaci ve svých obcích. K tomu mohou sloužit jak systematicky provedené analýzy zranitelnosti a dostupných zdrojů, tak i místně zakotvené znalosti a zkušenosti. Ty je možné zjišťovat přímo od místních obyvatel.
„Důležité je i nastavení spolupráce a komunikace s neziskovými a humanitárními organizacemi, které v době krize dokážou samosprávy rychle materiálně i kapacitně podpořit, a dále vytvoření procesů pro co nejrychlejší zapojení dobrovolníků. Zájem o dobrovolnictví je pak potřeba v obci pěstovat dlouhodobě a podporovat obecnou angažovanost lidí na veřejném dění v místní komunitě,“ upřesňuje jednu z vizí směrem ke zlepšení Bromová.
Výzkum dále zdůrazňuje význam dlouhodobého budování vztahů mezi starosty a místními leadery. „Mezi místní leadery patří například farář, ředitelka školy nebo trenér sportovního klubu. Jsou to typicky lidé, kteří mají důvěru obyvatel a jejich zapojení v době krize snižuje u veřejnosti pocit nejistoty. Právě budování vztahů v době klidu pak v případě katastrofy umožňuje účinnější spolupráci napříč systémem,“ uvádí další z autorů studie Jakub Mácha.
Aktuálně zveřejněná výzkumná zjištění mohou sloužit různorodým aktérům k praktickému rozvoji jejich činnosti za účelem budování společenské odolnosti, ať už jde o instituce veřejné správy, nevládní organizace, média či širokou veřejnost. Studie ukazuje, že další technická opatření zdaleka nestačí. Resilientní a zdravá společnost je ta, která dokáže čelit krizím díky důvěře, spolupráci, aktivitě a schopnosti učit se z vlastních chyb.
Pro zájemce o hlubší seznámení a práci s teorií sociálně-ekologické resilience vznikl v rámci výzkumu navíc i web resiliencnimysleni.cz.
.jpg?s3=1)