Tak jsme vyměnili kalendář a jsme zase o rok starší. A protože rok je taková veskrze pozemská míra, je starší vše na Zemi, včetně rostlin. Rostliny nemají rodný list, takže většinou nevíme, jak jsou staré. Jistě, u stromů v sezonním klimatu se tvoří letokruhy – roční přírůstky dřeva, které můžeme spočítat a dozvíme se jejich věk. Ale co byliny? Jakého věku se dožívají?
U některých je snadné pozorovat, jak žijí od semínka do semínka, protože jejich život je krátký a končí produkcí semen pro novou generaci. Jiné byliny vytrvávají pomocí podzemních orgánů až desítky let, dokud se jejich jediný kořen nezačne rozpadat a odumírat. Nakonec jsou tady rostliny, které hlavní kořen nahradí během života novými kořeny vyrůstajícími se stonků, tedy rostliny klonálně se rozmnožující. Ty nechají svoje nejstarší části odumřít a nahradí je částmi novými. Zjistit věk těchto rostlin je velmi obtížné, protože rostlina, ač vyrostla ze semene třeba před 70 lety, se skládá jen z orgánů, které obvykle nejsou starší než tři roky.
Protože o věku, kterého se mohou dožít klonální rostliny, toho moc nevíme, je každý spolehlivý údaj zaznamenán a je jisté, že se dostane do učebnic. Co to však znamená mít spolehlivý údaj a jaké metody máme k určení věku klonálních rostlin? Tuto otázku jsme se položili v týmu složeném z expertů na anatomii, morfologii, molekulární biologii, evoluční biologii a modelování rostlinného růstu. Jako nejlepší postup jsme doporučili použít molekulární metody pro zjištění velikosti klonální rostliny, využití morfologických a anatomických vlastností pro pochopení jejího růstu a využití molekulárních hodin k zjištění stáří. Pokud můžeme doplnit studii modelem růstu takové rostliny, můžeme dojít k nejlepšímu odhadu věku klonální rostliny, jaký nám kombinace klasických a moderních metod umožňuje.
Šance objevit opravdu hodně starou klonální rostlinu není velká, většina našich ekosystémů je mladá a narušená člověkem, tam Metuzalémy mezi rostlinami těžko najdeme. Nejstarší rostliny, jejichž věk byl určen moderními metodami, je endemická rumunská bylina podobná jestřábníku rostoucí na hřebenech Karpat (Andryala laevitomentosa, odhad se pohybuje v rozmezí 22–109 tisíc let, v závislosti na použité metodě) nebo porosty topolu osikovitého v Nevadě (Populus tremuloides, 16–81 tisíc let).
Pro určení stáří živých části klonální rostliny můžeme využít anatomické a morfologické metody.
Nahoře: na průřezu nejstarší částí oddenku černohlávku velkokvětého je viditelných pět letokruhů. Fotografie V. Langová
Dole: pravidelné jizvy po nadzemním výhonu na oddenku měsíčnice vytrvalé znamenají, že oddenek přežívá 15 let. Doba od vyklíčení semene je u obou druhů delší, protože oddenek postupně odumírá od nejstarších částí. Kresba J. Klimešová
Klimešová J, Mráz P, Oborny B, Harris T, Santos da Silva G, Ferraro A, Doležal J, Millan M. 2026. Challenges in age determination of clonal plants. Trends in Ecology and Evolution. https://doi.org/10.1016/j.tree.2025.10.010 (16.1.2026)
