Jaroslav Hašek: Jak se máme chovati doma, na ulici, v úřadech, v obchodech, v divadlech, na aeroplánu a na fotbalových zápasech

Článek tento je určen pro ty, kteří nemají kdy, aby chodili na přednášky paní Laudové-Hořicové, a nemají času na delší četbu katechismu občana Gutha, či dokonce být posluchači kursů před odjezdem delegace pražské městské rady do Paříže.
Článek tento přináší opravdu něco nového a lze jej všem s klidným svědomím doporučiti. Jest zde souhrn myšlenek a pokynů, o kterých byste se nic nedověděli ani od Laudové-Hořicové, ani od Gutha, ani na výše zmíněných kursech.
Domnívám se, že jsem to vhodně nazval: „Jak se máme chovati doma, na ulici, v úřadech, v obchodech, v divadle, na aeroplánu a na fotbalových zápasech.“
Bude-li někdo ještě na pochybách, jak se má chovati jinde, například v parlamentě, prosím, by se obrátil na mne písemně, neboť si nepřeji, aby takové věci přišly do veřejnosti.
Můj návod a pokyny jsou stručné, praktické a velmi populární. Jest to podle mého názoru jediné pravé uvedení do dobrého tónu. Kromě toho upozorňuji, že při svých výkladech dbám plně na jemnocit, nesvolávaje přednášek, jak to dělá pí Laudová-Hořicová. Zde si je čtenáři přečtou a nikdo je nekontroluje, kdežto při podobných přednáškách každý návštěvník si pomyslí o druhém: „Vida ho, také neví, jak se má chovat doma, na ulici, v úřadech atd.“
Podobně i Guthův katechismus prozrazuje v knihkupectvích slabiny těch, kteří jej kupují.
Takhle ale přišlo to náhodou do knihy a nikdo se to dál nedoví, že jsem četl, abych se naučil, jak se mám chovat.
Úvaha tato jest životní, není to mrtvě narozené dítě. Přečta tuto úvahu, řekneš, že si nyní troufáš žít mezi lidmi.
Jak se máme chovati doma
Doma se má každý chovati slušně, aby nezpůsobil pohoršení sobě samému i svému okolí. Slušný člověk nerozbíjí nikdy svůj nábytek v nočních hodinách, aby nerušil spánek svých sousedů. Činí tak ve dne, přičemž spustí gramofon, aby se nikdo nedověděl, co vlastně dělá. Má-li nábytek vypůjčený, pojistí jej u pojišťovny. Chová se vůbec velice seriózně.
Tluče-li talíře nebo láhve, hází je na koberec, aby tlumil rámus a neuváděl do zoufalství dolejší nájemníky. Bydlí-li nad sklepem, může ovšem talíře házet na podlahu přímo, zjistiv předem, nešel-li někdo do sklepa pro uhlí.
K hostům, kteří ho navštívili, chová se přátelsky, a dojde-li ke konfliktu, má se snažit vždy vyhodit svého hosta tak, aby přitom nepoškodil dveří. Nadávat přitom smí se jedině francouzsky nebo anglicky. Neovládá-li hostitel těchto dvou řečí, vyhazuje svého hosta beze slova. Pravý džentlmen nikdy neroztrhne přitom límeček nebo vestu tomu, kterého vyhazuje. Chytne ho v zápěstí levé ruky pravou, zkroutí mu ji dozadu a levou rukou chytne ho vzadu za kalhoty a vynese z bytu, poprosiv ho slušně, aby volnou pravou rukou otevřel dveře. Dojde-li k boxu, hostitel nesmí se před hostem svléci z kabátu. Naprosto jet nemístné, ztratí-li se hostu hodinky nebo peněženka.
Doma má každý dbáti na pořádek a musíme se vystříhat plivat na podlahu nebo na strop. Náš domov má nám býti svatým.
Jak se máme chovat na ulici
Musíme si být vědomi toho, že ulice je pro všechny kolemjdoucí a nejen pro nás. Slušný mrav žádá, abychom nestrkali do lidu na chodníku, neobtěžovali neznámé dámy a pány a neprali se v jízdní dráze se strážníkem. Takové věci se vyřizují v průjezdě. Stejně není slušné a hezké pokřikovati na kolemjdoucí a vyplazovat jazyk na obecenstvo, které jede kolem v elektrice, v kočáře, na automobilech. Na promenádě musíme dbáti toho, abychom nevymáčkli výkladní skříně, nepropálili cigaretou či doutníkem šaty těch, kteří jdou před námi, nezašlápli cizího psa a nestrkali ruce do cizích kapes. Jestli se však tak stane, musíme říci: „Pardon, račte odpustit, neračte se zlobit.“ Naší povinností je omluviti se co nejslušněji, abychom se vyhnuli soudnímu řízení, a aby ten, kterému se omlouváme, odnesl si nikoliv krevní podlitiny, ale dojem, že má před sebou džentlmena. Tím ovšem není řečeno, že máme být na ulici sentimentální, neboť klekat na kolena před dámami, které potkáváme, nedělá dobrý dojem, poněvadž vycházkový šat nemá být na kolenou zaprášen. Náš šat i obuv musí býti čisty; čistit si boty na chodníku, nebo kartáčovat si šaty na promenádě jest nepřípustno. Na ulici musíme všechny kolemjdoucí okouzlovat svým bezvadným chováním. Musíme se vystříhat objevit se na ulici s nezapjatými knoflíky a s rozvázanými tkaničkami u spodních kalhot i botek. Není naprosto slušné podrážet nohy starším pánům či paním, kteří jdou na chodníku proti nám. V každém případě musí se tak dít nenápadně, abychom se uvarovali pohoršení. Máme mít úctu před starším a pozdravovat uctivým smeknutím klobouku a přívětivým úsměvem všechny lidi starší nás. Nejsem-li si jist, že pán či dáma, kteří jdou proti, jsou mne starší, přistoupím slušně k nim a optám se jich na jejich stáří. Musíme se snažit být na ulici vždy roztomilými. Válet se po chodníku jest nepřístupné.
Jak se máme chovati v úřadech
Vcházíme-li do úřadu, pozdravíme všechny přítomné a kyneme jim přívětivě rukou. Potom jdeme od jednoho k druhému a poptáváme se tak dlouho na jich zdraví, odkud jsou, jaké mají služné, dokud nás nevybídnou, abychom vysvětlili, co si vlastně přejeme. Taktnost nám velí, abychom se v úřadech nikomu nevnucovali. Není přípustno veřejně rozdávat cigarety nebo doutníky. Příroda nezná podobných konsekvencí. Podplácení úřadnictva musí se dít způsobem naprosto taktním. Peníze vložíme do růžové obálky, aby to činilo dojem, že jde o milostné dobrodružství. Způsobíme-li v úřadě výtržnost, musíme se snažit nenápadně se vytratit. Dojde-li ke rvačce, vystříhejme se nedovolených hmatů. Nepřípustné jest střílet v úřadě z revolveru. S přivolaným policejním strážníkem zápasíme dle všech pravidel džiu-džitsu. V každém případě musíme si být vědomi toho, že jedině důstojným a slušným vystupováním získáme si sympatie úřednictva. Krást svrchníky v úřadech jest nepřípustné.
Jak se máme chovati v obchodech
Vstoupivše do obchodu, poptáváme se vlídným a slušným způsobem na ceny zboží, varujíce se štípat prodavačky do tváře a plácat důvěrně příručím na ramena. Potom se odebereme k šéfu či řediteli obchodu, podáme mu svou vizitku a poprosíme ho o dovolení, smíme-li si zakouřit. Není taktní vyptávat se přitom, kolik vydělá na jednotlivých druzích zboží. Pohovořivše s ním, stiskneme mu srdečně ruku a odejdeme opět do obchodních místností, kde personálu i přítomným kupcům vyprávíme několik slušných anekdot. Jsme-li upozorněni, abychom odešli, s mužnou hrdostí, příznačnou všem pravým džentlmenům, rozloučíme se se všemi v místnosti a ustupujeme pomalu ku dveřím, snažíce se neublížit nikomu z útočníků. Rozbijeme-li přitom někomu nos, omluvíme se mu písemně, jakmile nás propustí z policejního ředitelství.
Využitkovat vzniklé paniky k vykradení pokladny jest nepřípustné.
Jak se máme chovat v divadle
Má-li divadlo podporovat naše ušlechtilé vzněty, nesmíme přijít na představení opilí. Jsme-li však opilí, musíme dbáti toho, abychom nespadli z galerie do přízemku a nerušili tak klidný průběh představení. Nesmíme se též hlasitě hádat se svými sousedy, číst při představení nahlas noviny, hulákat a při opeře zpívat s účinkujícími. Loupáme-li si v divadle pomeranč, kůru neházíme do přízemí, nýbrž pod sedadlo. Máme-li s sebou láhev piva, snažíme se během představení vytáhnout zátku bez hluku. Zátky neházíme na jeviště. Vypůjčené divadelní kukátko musíme vrátiti biletářce, a jestli je odnese do zastavárny, vrátíme zástavní lístek vyplaceně poštou. Kouříme-li během představení, musíme dbáti toho, aby nevznikl požár. S přivolaným strážníkem se v hledišti nehádáme a vyřizujeme celou záležitost na chodbě. Podaří-li se nám vniknout v zákulisí do dámské šatny, vlezeme si pod stůl, aby převlékající se umělkyně neulekla se naší přítomnosti.
Jak se máme chovat na aeroplánu
Pravý džentlmen ani ve výši 6000 metrů nemluví sprostě a hrubě. Před vzletem napíše přátelské dopisy svým věřitelům, ve kterých se s nimi loučí a prosí je za prominutí, že se dal na tak nebezpečný podnik. Spadne-li z aeroplánu, musí dbát toho, aby nespadl nikomu na hlavu. V každém případě opatří před vzletem svou vizitku těmito slovy: „Promiňte laskavě.“
Plivati z aeroplánu na zeměkouli jest nepřípustné.
Jak se máme chovati na fotbalových zápasech
Pobodat soudce rezavým nožem jest nepřípustné.
Doslov
Ačkoliv všechny výše ukázané rady a pokyny nejsou úplné a ještě mnoho schází, jsem přesvědčen, že každý si je lehce osvojí a zapamatuje. Tato stručná pomůcka dobrého chování neměla by scházet v žádné rodině, a prosím slavnou školní radu i ministerstvo vyučování, aby na základě mých rad a pokynů v témž duchu byla vychována i studující mládež. Navrhuji, aby tento můj článek se dostal i do školních učebnic. Honoráře se zříkám ve prospěch fondu pro zchudlé džentlmeny.
Zdroj: Jaroslav Hašek, Třetí dekameron, Československý spisovatel 1977