V Myslíkově ulici v Praze žili dva bohabojní manželé kupeckého původu. Ona byla dcerkou zámožného kupce a on zdědil po otci rozsáhlý kupecký krám, který zdokonalil, když od své manželky věnem získané peníze do obchodu přivtělil.
A tak chválili oba manželé Boha mezi sudy se slanečky, mezi pytli kávy z ostrova Ceylonu a mezi indickým kořením a cukrem z Čakovic.
A jejich modlitby nesly ovoce. Jmění jejich rostlo a množilo se, a do věčné lampy nad vchodem do krámu nepřilíval už kupec Pažouch obyčejný olej na svícení, nýbrž nejjemnější bramborový olej. A když ještě víc zbohatl, udělal věčnou lampu s acetylenovým světlem, a když si koupil dům, dal věčnou lampu zřídit na žárovku osramku a později, když měl již tři filiálky po Praze, udělal v krámu elektrický transparent: buď Boží požehnání. Pak jeho manželka slehla a porodila hezké, roztomilé dítě, kterému na křtu svatém dali jméno Bohuslav. Dítě to bylo pokřtěno samotným vyšehradským kanovníkem a bohabojný kupec Pažouch konal toho dne mnoho dobrých skutků a chudé rodině dělníka Konipáska poslal kilo cukru.
Oproti tomu, jak bohabojně žil bohatý kupec Pažouch, protloukal se obdarovaný dělník Konipásek jen bídně světem a činil dojem člověka úplně mravně zvrhlého. Nejenže neměl ničeho občas se svou manželkou dáti do úst, přestal i věřit v Pána Boha, a to tak ohavnou měrou, že byl jednou zavřen pro rušení náboženství na tři měsíce a pak už se teprve spustil Boha a chytil se Ferrera.
Popravený Ferrer stal se jeho novým Pánem Bohem, on pozdravoval Bartoška a Myslíka, Pelantovi říkal „na zdar“, dru Boučkovi „servus“, ale když jel arcibiskup v kočáře, tu nejenže nesmekl, nýbrž od kočáru se odvrátiv, křičel, jak to přijde, že on sám nejede v tom kočáře a že jsme si přece všichni rovni. Měl z toho nepříjemností mnoho, ale ať byl zavřen jak chtěl, nepolepšil se, nýbrž stále vedl svou, že chce ject v arcibiskupově kočáře, a říkal dál Pelantovi: „Na zdar“!
Měl ženu, která nebyla však ještě tak mravně zkažená jako on, ženu, o které by byl se nikdo však nenadál, jak na ní osvědčí se přísloví, že špatné příklady kazí dobré mravy. Ona zprvu věřila v Pána Boha, ale tu stalo se, že přišla na ni doba, které se říká „mateřské radosti“.
I ona hleděla těmto vstříc. Ale tu počal mluvit špatný manžel Konipásek, že dítě pokřtít nedá, a obrátil se na „Volnou Myšlénku“, co má dělat, že nemá peníze na křest, že by vyvedl škandál a že dítě pokřtít nesmí dát, tomu že brání jeho svědomí.
A zde mu peníze ovšem na křest nedali, ale dali mu dobrou radu, aby i se ženou vystoupil z církve a dítě prostě ohlásil magistrátu, že se narodilo a jaké mu dá jméno.
A on tak učinil. Vystoupil se ženou z církve, a když tak přemýšlel, jak se dítě bude jmenovat, usmyslil si, že mu dá jméno Ferrer. Tedy Ferrer Konipásek.
Proto všemu nadání trval však onen stav, ve kterém ženy nerady se objevují na ulici, příliš dlouho.
Městská porodní babička s tím nechtěla nic mít, a když se rozhlásilo, že oba vystoupili z církve, tu dvanáctý měsíc zavolala zvěrolékaře.
Zvěrolékař byl původně kaplanem, a když nebyly upraveny platy kaplanů, zběhl z toho a stal se diplomovaným zvěrolékařem.
Ten prohlédnuv z církve vystoupivší Konipáskovou, prohlásil, že nic se nemůže narodit, než čert mužského pohlaví.
A došlo na jeho slova. Konipásková porodila malého čerta, po celém těle hustě černými hrubými chlupy obrostlého, jako hrubosrstý stájový pinč. Jazyk měl čertík dlouhý čtvrt metru, svítící fosforem, a rohy úplně krásně vyspělé, rozkošné zahnuté kupředu a ohon měl aksamitový, velice hebký, ale také, drazí křesťané, neobyčejně dlouhý.
Zprvu byl velký nářek v rodině Konipáskově, bylo vidět, že to prst a trest boží, ale o celém případu dozvěděl se Pelant, který čerta prohlédnuv, omdlel. Když ho vzkřísili, utekl, chtěl vstoupit do církve a odjel do Ameriky, trápen výčitkami svědomí.
O celém případě dozvěděl se však snaživý impresário světového panoptika bratří Wilsonů, který navštívil rodinu bezvěrců a těmto nabídl za celoroční vystoupení čerta Ferrera Konipáska 12 000 liber šterlingů, tj. 288 000 K. Rázem stali se Konipáskovic velkými boháči, zato však s rodinou bohabojného kupce Pažoucha šlo do od pěti k čtyřem.
Když bylo čertovi Ferreru Konipáskovi 18 let, měli již jeho rodiče i při neřízeném životě, který vedli, na půldruhého milionu jmění, ale 18letý syn bohabojné rodiny křesťanské Pažouchů, zbožný Bohuslav, utahal již zatím celé jmění otcovské a stal se nakonec sluhou v rodině nevěrce Konipáska, který všude, kde čekají radostnou událost, zcela nezištně říká: „Vystupte z církve a uvidíte, jak vám Pán Bůh požehná.“
Posledním činem Konipáska jest, že si vzal Pelanta za vlastního, a jeho první syn, čert Ferrer Konipásek, těší se oblibě obecenstva a prospívá na duchu i na těle.
Váží dnes i s ohonem a jazykem 180 kg a čte „Volnou myšlénku“.
Zdroj: Jaroslav Hašek, Karikatury 1912
