V Chvaleticích potlouklo. Josefu Roubíčkovi, bratru obchodníka se střižním zbožím Antonína Roubíčka na Malé Straně, zatloukly kroupy do země trávu na jeho louce v rozloze dvou korců.
Na Antonína Roubíčka působilo psaní bratrovo, líčící onu katastrofu, příjemným způsobem.
S rozradostněnou tváří vstoupil do krámu a pravil příručnímu: „Pane Jakino, předělejte cedulky s cenami. Ve Chvaleticích potlouklo.“
Pod dojmem této katastrofy stal se metr širtynku dražším o 10 h a barchetu o 12 h.
Čím déle však přemýšlel pan Roubíček o zničené trávě na louce svého bratra, tím více zdály se mu ceny zboží v jeho krámu nepatrnější. Jeho veselost zmizela a do večera přirazil na nitích.
Večer po zavření krámu sešel se v restauraci, kam chodil denně, s majitelem elektrotechnického závodu Hýskem a přikročil hned s utrápenou tváří, uváživ zatím dalekosáhlé důsledky této katastrofy, k líčení živelní pohromy ve Chvaleticích.
„V Lišnově také potlouklo, mouka bude dražší,“ povzdechl pan Hýsek, a když v noci ležel na posteli, líčil si v duchu tak živými barvami důsledky neštěstí, že ráno po otevření krámu uviděli kolemjdoucí, jak na žárovkách jsou nové cedulky: „Dříve 1.20 K, nyní 1.40 K.“
Kromě toho, když si ráno přečetl „Politiku“, přirazil pan Hýsek korunu na Bunzenovy aparáty a na isolátory. V jeho domácnosti nemluvilo se o ničem jiném než o velkých živelních pohromách, a když paní Hýsková byla kupovat u řezníka, stěžovala si, že bude mouka dražší.
Pan Franta, řezník a uzenář, se zamyslil. „Když bude mouka dražší, bude všechno dražší,“ řekl k ženě. „Musíme od zítřka na vepřovém přirazit 20 h a na telecím 10 h.
Chodila tam kupovat služka od domácích. Když přišla domů a řekla paní domácí, že vepřové a telecí jsou dražší, poněvadž ve Chvaleticích a Lišnově potlouklo, promluvila paní domácí se svým manželem o všeobecné drahotě a pan domácí si umínil, že přirazí na hořejší partaje 100 K.
Bylo to sděleno hořejší partaji, která měla syna bezplatným kontoáristou v Brně, kterému posílala měsíčně 50 K. Ubohý praktikant dostal proto psaní, ve kterém mu otec píše, že mu nemůže, poněvadž ve Chvaleticích a Lišnově potlouklo a pan domácí na ně přirazil 100 K, posílati více než 40 K měsíčně, poněvadž jest též všechno dražší: maso, nitě, elektrické žárovky a barchet – aby tedy šetřil a hleděl s tím vystačit.
Byla to skvostná logika. Ubohý praktikant však nemohl vystačit se 40 K, sáhl na peníze svěřené mu firmou, aby je odnesl na poštu, a když je utratil s lehkými ženštinami ve Vídni, sáhl si na život a to jen proto, poněvadž v Lišnově a Chvaleticích potlouklo.
Nežli se však udála tato tragedie, služka domácích stěžovala si u kupce na dražší maso a kupec přirazil na olejové sardinky a na petrolej.
Kupec ten se jmenoval Křapáček a byl bratrem známého velkoobchodníka s uhlím Bedřicha Křapáčka, který hodlal rozmnožiti svůj personál o jednu osobu. Tou měla být velice vzdělaná vdova Žofie Pálková, která, jsouc vystavena se svými třemi malými dítkami velké bídě, ocitla se na pokraji zoufalství a které vstupem do závodu pana Křapáčka otvírala se při 60 K měsíčního platu blažená budoucnost.
Pak Křapáček, dozvěděv se však o oné živelní katastrofě, přirazil na uhlí dva krejcary a vzhledem k očekávané drahotě propustil dva úředníky z personálu a nepřijal vzdělanou vdovu. Ta upadla pak do rukou kuplířů a vedla lehký život, její dítky postrádaly pečlivého dozoru a zpustly úplně; dcera, když dospěla, uškrtila novorozeně a dva hoši jako výrostkové okradli pekařku. A to všechno jedině proto, že v Lišnově a Chvaleticích potlouklo.
Ke kupci Křapáčkovi chodil pro petrolej manžel paní Kláry. To byla velice záletná žena, a proto on si umínil, že ji a sebe poleje litrem petroleje a zapálí. Vstoupil tedy do krámu s lahví a tázal se, co stojí litr petroleje. Bylo mu řečeno, že je dražší o pět krejcarů. On však u sebe těch pět krejcarů neměl, i šel si domů pro ně a na cestě si tu věc rozvážil a místo litru petroleje koupil ho jen za šest krejcarů, což stačilo k naplnění lampy, při jejímž světle děkoval Bohu, že nahodilým zdražením petroleje byly zachráněny dva lidské životy. A proč? Poněvadž v Lišnově a Chvaleticích potlouklo.
Rolníče, dej ruku na srdce a zvolej se mnou: „Co Bůh řídí, dobře řídí!“ U kupce kupoval si v tu dobu majitel závodu s automobily pan Spáčil. „Sardinky jsou tedy dražší,“ zvolal s údivem, když kontrolní pokladna ukazovala 1 K místo 80 haléřů jako dříve. „Prosím, vašnosti, v Lišnově a Chvaleticích potlouklo,“ pravil kupec, „je strašná drahota a bída mezi lidem, ráčejí si to přečíst v „Politice“.
Druhého dne dostavil se hrabě Otto k panu Spáčilovi a velice se divil, že ten chce za automobil o 1000 K více. Poněvadž však vzhledem k živelním pohromám ve Chvaleticích a Lišnově nemohl pan Spáčil slevit ani krejcaru, sešlo s uzavření obchodu. Za dva dny nato automobil, o který se jednalo, sám o sobě v garáži vybuchl a znalci potvrdili, že by se tak bylo stalo hned při 10 kilometrech, které by byl hrabě Otto v něm ujel.
A tak kroupy zachránily život i hraběti Ottovi, pozdějšímu velvyslanci v Petrohradě, který vyjednal, že Země císaře Františka u severního pólu bude vždy ruským státem považována za neutrální půdu.
Tímto slavným diplomatickým činem bylo Rakousko postaveno v čelo velmocí a nabylo vlivu v celé Evropě, takže ve Francii umístilo svou půjčku 30 miliard K na školství. Z Rakouska stal se tak nejvzdělanější stát. A proč? Protože ve Chvaleticích a Lišnově potlouklo.
Zdroj: Jaroslav Hašek Panoptikum měšťáků, byrokratů a jiných zkamenělin, Nakladatelství Práce 1950
