Jaroslav Trojan: Veselá bída

Praha je město mansard. Každý domek na Malé straně mrká na vás šelmovským okénkem ve střeše. Do večerních mlh probleskují světla atelierů, pevnůstky umění a hnízda lásky. Všechny nové domy na předměstích mají prokousnuty střechy rozkošnými vikýři, ve kterých se bydlí. Praha je město veselé, aspoň pokud se střech týká. V mansardě totiž nemůže bydlit nikdo, kdo si potrpí na měšťanskou střízlivost a vážnost. Třikrát denně praštit hlavou o trám a obejít devět rohů, než se domotáte do postele, k tomu je, prosím, třeba být optimistou. Postavit postel tak, aby hlava ležela u okénka a nohy už se tísnily v předsíňce, obložit se skříní, kufrem a umyvadlem, posadit návštěvu na střechu a mlít kávu na schodech, když v bytě se nemůžeš rozehnat – k tomu je třeba umět pohrdnout všemi konvencemi. Je třeba mít lehké srdce i žaludek. Ale i tak se dá žít.

Vysoko nad městem ve staré mansardě bydlí medik Vladimír. Rostou mu semestry i dluhy. Ale když člověk všecko ztratí, nemá proto ještě ztrácet dobrou náladu. Medik má lásku, jmenuje se Andělka a prodává mléko. Andělka o něho pečuje. Každé ráno mu poskytuje láhev mléka a chleba. A to medikovi stačí někdy i na celý den. Vidíte, i tohle živobytí najednou bylo ohroženo. Medik platí nepořádně činži a pan domácí každé ráno číhá na schodech, aby medikovi vyložil, že se platit musí, že ani on tenhle dům s mansardou nedostal zadarmo. Medik se doma zamyká, aby k němu domácí nemohl. Pan domácí před polednem vždycky odchází. Pak už i medikova cesta je volná. Ale jak má vydržet až do poledne o hladu? Andělka je anděl. Medik má okno do dvora. Spustí dolů provázek, Andělka na něj zavěsí láhev s chlebem a už se uvězněnému souká nahoru ta bílá, životodárná tekutina. Tak to udělali asi týden, až si pan domácí všiml, že nějaká slečna pravidelně ráno chodí na dvůr, ačkoli tam nemá co dělat.

Proto ji stopoval. Přišel zrovna ve chvíli, kdy láhev opustila její ruce a vznášela se k oblakům. Dívka vyjekla hrůznou a utekla. Pan domácí vzhlédl k nebi – ale v tom se stalo málo neštěstí. Medik se polekal, trhl provazem, láhev narazila na římsu a rozbila se. Pan domácí se proměnil v mléčnou reklamu: Byl od hlavy až ke kolenům polit mlékem. Na vousech mu zůstalo i několik kousků čerstvého másla.

„To jste mi udělal schválně…“ rozzlobil se pan domácí. A tak u okresního soudu pro přestupky obžalován byl medik Vladimír V. pro přestupek zlomyslného poškození cizího majetku. Pan domácí dokazoval, že student rozezlen upomínkami schválně si na něho počíhal a polil ho mlékem. Medik však za pomoci andělské dívky vylíčil, jak to bylo doopravdy. Poškozený byl odkázán na pořad práva civilního a medik zproštěn obžaloby.

Už mu Andělka nenosí mléko. Už nebydlí v mansardě u nebe. Má promoci na dosah ruky. A pak začne třít veselou bídu jako pan doktor. Doufejme, že ani potom na Andělku nezapomene.

Zdroj: Jaroslav Trojan, Lidičky před soudem 1939