Jubilejní Cena Arnošta Lustiga udělena za charitativní činnost

Cenu založila v roce 2011 Česko-izraelská smíšená obchodní komora v rámci podpory odkazu Arnošta Lustiga, spisovatele světového formátu, významného představitele českého společenského života a dlouholetého čestného člena Česko-izraelské smíšené obchodní komory.

Cena se každoročně uděluje jednomu z žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot, jakými jsou zejména odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Laureáta každoročně volí Výbor Ceny Arnošta Lustiga složený ze 14 osobností české kultury, politiky a vědy. Historicky prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga za rok 2011 se stal pražský biskup mons. Václav Malý. Její druhou držitelkou byla v roce 2012 legendární česká hlasatelka Kamila Moučková. Třetím laureátem byl za rok 2013 zvolen Bedřich Utitz. Za rok 2014 byl oceněn Petr Sýkora. Pátým laureátem Ceny se pro rok 2015 stal spisovatel Jiří Stránský. V roce 2016 Cenu získala někdejší mluvčí Charty 77 Dana Němcová. V roce 2017 se pak laureátem Ceny stal česko-americký podnikatel Paul Rausnitz a v roce 2018 generál Karel Řehka. V roce 2019 se cena z důvodů pandemie poprvé ve své historii neudílela. Loňským laureátem byl chirurg Pavel Pafko, „Poskytovat pomoc těm potřebným v nejodlehlejších částech světa, často v situacích živelních katastrof a válečných konfliktů, je jasným důkazem nejen lidskosti a spravedlnosti, ale i odvahy a statečnosti. Všechny tyto vlastnosti projevoval letošní laureát již od studentských let," uvedl k letošnímu udělení předseda výboru ceny kardiochirurg Jan Pirk.

Letošní laureát      

Jubilejní desátou Cenu Arnošta Lustiga převzal ředitel a zakladatel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek z rukou premiéra Petra Fialy (ODS) v rezidenci pražského primátora. Šimon Pánek (*27.prosince 1967) studoval Přírodovědeckou fakultu UK obor biologie, studium však nedokončil. V roce 1988 byl Šimon Pánek hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii. Jako studentský aktivista byl během sametové revoluce v roce 1989 vůdcem několika stávek proti režimu. Po Sametové revoluci působil jako zahraniční specialista pro oblast Balkánu a lidských práv v prezidentské administrativě Václava Havla. Krátce působil v politice. Před politikou dal ale přednost charitativní činnosti, začal se věnovat projektům humanitární a rozvojové pomoci a stál u zrodu společnosti Člověk v tísni. Organizace Člověk v tísni působí ve 30 zemích. V ČR a na Slovensku působí ve více než 60 městech. Pomáhá nejen po přírodních katastrofách, například povodních a loni po tornádu na Moravě, ale zaměřuje se i na problematiku inkluzivního vzdělávání, dluhů, neadekvátního bydlení a nezaměstnanosti. Člověk v tísni stojí i za festivalem dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V současné době výrazně pomáhá lidem zasaženým válkou na Ukrajině. Pánek byl za svou práci již několikrát oceněn. V roce 2002 převzal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy, o rok později obdržel cenu Evropan roku, kterou uděluje časopis Reader's Digest Výběr. V roce 2010 získal od občanského sdružení Post Bellum Cenu Paměti národa. „Je to pro mě velká čest," řekl k udělení ceny Pánek. Dodal, že ocenění patří i jeho kolegům a kolegyním v Člověku v tísni. Společnost podle něj v současné době kvůli covidu, tornádům či válce na Ukrajině vnímá, jak je pomoc druhým lidem potřebná. „Jsme vděčni za podporu společnosti, je to zároveň velký závazek," dodal na závěr. Česko-izraelská smíšená obchodní komora nechala pro jubilejního desátého laureáta Ceny Arnošta Lustiga vyrobit novou sošku, kterou navrhl designér Maxim Velčovský.

Arnošt Lustig se narodil v Praze v r. 1926. Pocházel z rodiny malého obchodníka. Roku 1941 byl z rasových důvodů vyloučen z reálky, poté se vyučil krejčím. V roce1942 byl poslán do ghetta Terezín, později poznal další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. Zážitky z té doby představují těžiště jeho tvorby. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Holokaust přežila jen jeho maminka a sestra Hana. Po válce vystudoval novinařinu a pracoval mimo jiné jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor týdeníku Mladý svět a scenárista na Barrandově. V roce 1968 emigroval. Nejprve žil krátce v Izraeli, potom v Jugoslávii a od roku 1970 v USA. Od roku 1973 přednášel film, literaturu a scenáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na zde jmenován profesorem. Do Čech se vracel pravidelně v posledních 20 letech svého života. K nejznámějším jeho dílům patří Démanty noci, Dita Saxová či Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací. V roce 1967 obdržel Státní cenu za literaturu za televizní inscenaci románu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, cenu Karla Čapka dostal v roce 1996. Medaili za zásluhy I. stupně mu udělil prezident Havel roku 2000.V roce 2008 obdržel Cenu Franze Kafky a byl i nominován na Pulitzerovu cenu za román Krásné zelené oči. Arnošt Lustig zemřel 26. února 2011 ve věku 84 let.

Jaromír a Věra Hamplovi, foto: archiv Ceny A. Lustiga