K diskusi: Zestátnění ČEZ - zajištění větší transparence či nikoliv?

aneb skončila by zestátněním “republika ČEZko” nebo by posílila? 

Jana Palaščák, zakladatel Skupiny Amper

Význam Skupiny ČEZ pro stát se zdaleka neomezuje pouze na její strategickou roli v rámci české energetiky. Jen za loňský rok získal stát více než 17,6 miliard korun jako dividendu za jím držených 69,8 procent akcií kolosu. Erár navíc na ČEZ opět uplatnil daň z mimořádných zisků (windfall tax) o výši bezmála 50 procent, to je dalších 12,6 miliard do státní kasy za stejné období. Zároveň Skupina ČEZ za rok 2024 proinvestovala 56,8 miliard korun. Místopředseda ANO Karel Havlíček i další politici proto chtějí ČEZ po volbách zcela zestátnit s argumentací, že je třeba, aby měla vláda ČEZ a tím pádem energetiku jako celek více pod kontrolou.

Jenže kdo tu má koho pod kontrolou? Pamětníci si vzpomenou na éru Martina Romana, za jehož šéfování se mluvilo o tom, že spíše ČEZ řídí politiky, než aby tomu bylo opačně. Právě v těchto dnech slaví 14 let ve funkci jeho nástupce Daniel Beneš, „pod kterým“ se vystřídalo pět premiérů včetně toho současného. Mezitím ČEZ procházely i některé diskutabilní či vyloženě kontroverzní kroky, jako byly investice v Albánii a Rumunsku nebo prodeje IC Energo či uhelné elektrárny Počerady. Pravdou je, že v posledních letech po ukončení zahraniční expanze kontroverze okolo ČEZ poněkud opadly. Dosluhující vláda uzavřela v této věci s vedením ČEZ zjevný nekorektní kompromis: věnujte se Česku, odvádějte windfall tax, nestěžujte si na ni a jinak si dělejte, co chcete.

S ohledem na tyto vazby je namístě se ptát, zdali by zestátnění ČEZ nějak přispělo k vyšší míře kontroly ze strany státu. A hlavně, co si politici obhajující zestátnění ČEZ pod onou kontrolou vlastně představují. Předně je faktem, že vláda, zejména v osobě ministra financí a prostřednictvím obsazování dozorčí rady, má dostatek nástrojů, aby svoji kontrolu uplatnila, a nejen to. Bezesporu nejdůležitějším projektem na poli energetiky je výstavba nových jaderných bloků, kterou má na starosti společnost Elektrárna Dukovany II. Ta byla založena jako dceřinka ČEZ, stát v ní však mezitím odkoupil osmdesátiprocentní podíl a na nedostatečnou kontrolu nad tímto strategickým záměrem si tedy stěžovat nemůže - pokud ji tedy umí manažersky uplatnit.

Diskuzi o plném zestátnění Skupiny ČEZ je proto třeba nahlížet hlavně v kontextu blížících se voleb. Navzdory řečem politiků by tento krok neznamenal snížení cen energií - viděli jste už nějakou kvalitní a přitom levnou komoditu nebo službu, poskytovanou národním podnikem? Na druhou stranu je nutné ukončit praxi, kdy se stát prostřednictvím windfall tax financuje (odhadem souhrnně ve výši 30 miliard korun) z kapes minoritních akcionářů ČEZ. Pokud by výkup byl realizován v tržně právním rámci za férovou cenu, tato ošklivá epizoda poškozující české kapitálové trhy jako takové by byla vyřešena. 
Potřebuje ale stát kontrolovat celý ČEZ? Stát by měl plně investovat a provozovat jaderné bloky, o tom není diskuse. Stát by měl kontrolovat prostřednictvím ČEZ nabytou plynárenskou infrastrukturu. Nedává také smysl rozprodávat patrně za nízké ceny a nejspíš předem známým hráčům uhelné elektrárny, které česká energetika potřebuje i do budoucna jako záložní zdroje. Potom nám na případné dělení ČEZ a jeho zachování na pražské burze v menším rozsahu zbývají v podstatě ČEZ Distribuce, což je skutečná “dojná kráva” v ČEZ z hlediska stabilního příspěvku k EBITDA skupiny, a ČEZ ESCO. 

Elektrická distribuční síť nepochybně má strategický význam, ale jedná se o regulované odvětví, které by mimo polostátní či plně státní koncern mohlo fungovat nadále bezpečně a dost možná i více transparentně - zatuchlý ekosystém dodavatelských společností ČEZ Distribuce vyžaduje provětrat, což by v tržním prostředí mohlo fungovat lépe. Notabene v době, kdy do sítí míří rekordní objem investic. A samozřejmě není důvod, aby měl stát podíl v progresivní divizi ČEZ ESCO. Prodeje energií, energetické úspory i investice do OZE jsou oblastmi, kde česká energetika bude nejvíce těžit z otevřeného tržního prostředí a ČEZ ESCO má dostatečně silnou pozici, aby obstál.

Jakákoliv budoucí vláda by měla říct jednoznačně, zda s ČEZ hýbat bude či nebude. A pokud ano, měla by pojmenovat obě varianty, zestátnění i rozdělení - o rozdělení ČEZ se dlouho mluvilo a najednou jako by ta varianta vůbec nebyla na stole. Bylo to tedy někdy míněno vážně? Je třeba vypočítat všechna pro a proti a ukázat čísla - do té míry, do které nepůjde o manipulaci s kurzem akcií. Anebo současnou debatu ukončit v případě, že se s ČEZ nic dít nemá. V každém případě by nová vláda měla pojmenovat hranice státního zájmu a volného trhu, narýsovat rozhraní mezi vládou a ČEZ, a nadále se těchto hranic držet. (22.9.2025)