Karel Havlíček Borovský: Slovan a Čech (4)

Kromě těch uvedených duševních výhod můžeme i my Čechové mnohé jiné, materiální užitky ze Slovanstva míti. Jak snadno jest nám pro blízkost a podobu jazyku vyučiti se velmi rychle kterýkoli jiný slovanský jazyk. Poněvadž ale všichni ostatní národové slovanští mnohem méně vzděláni jsou než my a zároveň vlast naše lidmi již dost naplněna jest, máme vždy nejlepší příležitost co vzdělanci všelikých způsobů, řemeslníci, umělci atd. v jinoslovanských zemích dobré obživy najíti, řádné jmění nashromážditi a pak doma ovoce své pilnosti v pokoji stráviti. Štěstí a dobrý byt každé země musí ale růsti, když občané jakýmkoli způsobem z jiných zemí přičinlivostí svou hojné jmění do země své táhnou. I této okolnosti jsme ještě jak náleží nepoužili, a jenom v našem císařství co úředníci přicházejí Čechové hojně do jinoslovanských zemí, za hranice ale rakouského mocnářství málokdo se odvažuje.

Tu také na jednu okolnost pozornost svou obrátiti musíme, že my, jakožto národ nízkomyslný, pokažený a zmalátnělý, nemajíce dost národní hrdosti, brzy mezi jinými Slovany, zapomínajíce řeč svou, národnost a řeč jinoslovanskou přijímáme. Obyčejně se to dělo ze sprostoty a bez pomyšlení, že by to nedobře bylo, co však nastala myšlenka vzájemnosti slovanské, málem by se takové podlé počínání ještě ctností bylo nazvalo. Poněvadž se s podivnou převráceností a nepraktičností ne Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, nýbrž celé Slovanstvo za vlast naši považovalo, myslilo se také, že Čech kupř. v Rusích a Polsku tak dobře doma jest jako v Praze a že opustiti řeč a národnost svou a přijmout jinou slovanskou jest tak jako přestěhovati se z Chrudimska do Čáslavska! Přijmouti kupř. profesuru v Rusích nezdálo by se žádnému z takových Všeslovanů našich počínáním nevlasteneckým,* a pracujíce pro jiné slovanské národy, mínili tím i o vlast svou českou již důstatečné zásluhy míti.

Proti takovému záhubnému smýšlení zde určitě vystoupiti držíme za svatou povinnost a vyslovujeme zjevně, že Čech přestoupivší k národnosti jinoslovanské zrovna tak se proti vlasti své prohřešuje, jako by se byl přetvořil ve Francouze, Němce atd., a zrovna tak odrodilcem se stává. Neboť opakuji ještě jednou s důrazem, že vlast naše není Slovanstvo, nýbrž jen Čechy, Morava, Slovensko, Slezsko. Kdyby celé Slovanstvo vlastí naší bylo, kdyby všichni Slované jedním národem byli, již bychom byli měli dávno přijmout jazyk ruský jako převládající co spisovní řeč, co jistě posud žádnému moudrému z nás nenapadlo. V tom musí být první zásada naší národnosti, že se jazyka svého nikdy odříci a jej nikdy a za žádný sebepříbuznější dobrovolně vyměniti nechceme. Kdo jinák smýšlí, není s námi, nýbrž proti nám.

Jiný, ačkoli jen zdánlivý užitek myšlenky Slovanstva byl ten, že se nepřátelé a hubitelé naší české národnosti odstrašiti měli tak velikým osmdesátimiliónovým jménem, jako jest Slovan, tak aby proti každému hodlajícímu potlačiti nevelmi hojný národ český všichni ostatní Slované co nepřátelé stáli. Taková politika je ale v každém ohledu dětinská a směšná. Nechceme se ani obšírně toho dotýkati, že beztoho každý rozumný a v záležitostech těchto honěný člověk dobře ví, že všichni Slované dohromady, jako jedna síla vzati, skoro nic neplatí, protože vždy jedna polovice proti druhé jako oheň proti vodě jest, a tudy jedna druhou v šachu drží a k činnosti nepřipouští, a že tedy vyhrůžka celým Slovanstvem jenom planá jest a zkušenému ještě směšná býti musí.

Ale abychom zkrátka a určitě věc odbýti mohli, kdožpak jsou tito nepřátelé naší národnosti, před kterými tak přehrozný strach míti musíme, že je touto osmdesátimiliónovou banknotou Slovanstva odstrašiti chceme? Pan Šuselka, Laube atd.? Ti jsou sami rádi na světě a nedovedou zahladiti národ český! A kdyby i všichni Němci dohromady o naši záhubu stáli, ačkoli tomu tak není, vždyť nejsme sami Češi proti nim! Jsme část mohutného mocnářství, a stát náš co do mocnosti vyrovná se jistě celému Německu. A vláda naše národnost naši nikterak nepotlačuje, ba naopak ji zvelebí a v čas potřeby i zastávati bude!

Jediný a opravdový nepřítel naší národnosti – jsme my sami. Jenom my sami plichtíme se všude veřejně k národnosti německé, aniž nás k tomu kdo nabízí neb nutí, kromě naší převrácenosti a módařské zastaralé národní zkaženosti. Ačkoli se již chválabohu mnoho za nejnovějších časů k lepší stránce učinilo, přece ještě posavád většina v zastaralém bludu a šlendriánu německém potopena jest. Kolik set (na tisíce se jistě počítati nemohou) Čechů umí posavad jazyk svůj pravopisně psáti? Německý pravopis neuměti je u nás pro každého, kdo vzdělaným slouti chce, veliká hanba! A český? – Mnozí venkovští páni Francové za zvláštní čest si kladou, že ani česky čísti neumějí!**

Kdo nám zakazuje učit se česky číst a psát? – Ba někteří z nás (a sice je hodně mnoho těch některých), kterým to výslovně nařízeno jest od vlády, všelijakým způsobem ve své necvičenosti zůstati se starají.  A jsou i tací lidé (sic: lidé), kteří pokládají snažení o zvelebení jazyka našeho a národnosti za nedovolenou věc, za jakési rebelantství!!

My tedy sami jsme největší nepřátelé národnosti své, a proto zapotřebí není v Rusích a v Polsku pomoci hledati, nýbrž jenom zastaralou převrácenost ze sebe vypuditi.

O tom, že na probuzení národního smýšlení zpočátku myšlenka Slovanstva velikého a dobrého vplyvu měla, již dříve jsme zmínku učinili: zde jenom přidáme zvláštní ještě spasitelný účinek její ve vlasti naší. Náš českoslovanský národ neměl štěstí spojenu býti vždy pod stejnou vládou. Tím nejvíce utvořily se u nás rozdílnosti provinciální a nevyhnutelná provinciální zášť a řevnivost na škodu celku. Hlavní vada při nás jest také to, že společného jména národního jako Francouzi, Angličané, Němci, Poláci, Vlaši atd. nemáme. Naše „Čech“ značí výhradně obyvatele království tohoto, a Moravan, Slovák již sebe nenazve Čechem aniž svůj jazyk českým, nýbrž moravským, slovenským. Nedůstatek tento, rušící svornost a jednotu celku, již dávno těžce se cítil, a proto nastalo jméno Čechoslovan, které se však pro lpící na něm zápach učenosti k takové potřebě nehodí.

Což by nikterak nebylo provinciální smýšlení blahu celé vlasti obětovati a jména Čech (a pro spisovní jazyk český), které již mnoho v historii na sobě nese a i v cizině za společné nám všem Čechoslovanům přijato jest, všude, kde o celém našem národu řeč jest, užívati?

Poláci v tom ohledu takto se vyhnuli zmatku. Obyvatelé Království polského nazývají se Koroniaři a Poláci jsou všichni dohromady. I my bychom provincii českou nazývati mohli výhradně „královstvím“, a Čechy by pak všechno dohromady sloulo: pak by se, kde by rozdíl provinciální vytknouti zapotřebí bylo, obyvatelé království jmenovati mohli kupř. Korunáři a ostatní jako posavad Moravané, Slezané, Slováci. Všichni ale jsou Čechové, Čechové v království, Čechové na Moravě, Čechové na Slovensku. Anebo se snad Provensalé, Vendejci, Burgunďané nechtějí jmenovati Francouzi a Sasové, Prušáci nenazývají sebe Němci? –

S myšlenkou Slovanstva vznikla touha po spojení všech Slovanů v jeden národ, s jediným písemním jazykem: touha tato uskutečniti se nemůže. Kýž by aspoň mezi námi Čechoslovany co hlavními pěstiteli této krásné, veliké, avšak nepraktické myšlenky za odměnu pravá svornost ve všem a úplné spojení v jeden národ s jediným písemním jazykem nastaly a vždy trvaly.

*Pro uvarování všelikých špatných výkladů vyslovuji zde své přesvědčení, že navždy vlast svou sice nikdo opouštěti nemá, že však vždy dovoleno a s vlasteneckým smýšlením spojitelno jest na jistý čas v cizině prospěchu svého v jakémkoli povolání vyhledávati.

**Zde nemůžeme opominouti obrátiti pozornost na to, čeho si, jak se nám zdá, ještě veřejně nikdo nevšimnul: že se totiž venkovští vrchnostenští úředníci patrně vyhýbají zákonu zemskému, který od každého v Čechách úřadujícího výslovně žádá úplnou známost jazyka našeho (tedy i gramatiku a pravopis). Český však jazyk neučí se nikde leč na vyšších ústavech (jako na vysokých školách), a poněvadž vrchnostenští písaři tak vysoko ve školách neprorážejí, nýbrž obyčejně jen několika klasy gymnaziálními atd. své veškeré vzdělání ukončí, ucházejí tím způsobem tak jaksi té české gramatice. Kýž by se tak mohl nějaký dobrý způsob vymyslit, kterak by nějak lacině lepšího vzdělání dojíti mohli!

Pokračování