Karel Havlíček Borovský: Slovan a Čech (5)

Nejnešťastnější ze všech slovanských národů byl ilyrský. Nejenže skoro vždy v hrubé poddanosti vzdychal u Turků a Vlachů, že na mnoho malých, nepatrných dílců rozdělen byl a jest, kteří mezi sebou žádného neměli spojení, nejenže ode všech stran rozličné národnosti: maďarská, německá, turecká, řecká, vlašská, škodný vplyv naň měly a zčásti jej pomaďařily, poněmčily, poturčily, pořečtily, povlaštily; ale potkalo tento národ ještě podivnější a hrozivější neštěstí v náboženství. Vyznávají náboženství katolické, řecké, unitské, mohamedánské a protestantské! Hodná rána proti jednotě v národu za našich časů, kde se lidé ještě v stavu jsou pro náboženství zabíjeti a z lásky křesťanské jeden druhého trhati a – jísti!

Co však již nejnesnesitelnější jest, i ta mizerná abeceda dělí je na dvě strany, cyrilskou a latinskou, ba dříve i glagolitika pomáhala všemu dobrému do třetice. A k tomu ještě rozděluje cyrilika a latinka v literatuře a v životě národ mluvící jedním nářečím, neboť mezi srbštinou a ilyrštinou (jakou v Záhřebě a v Dalmatsku píší) dokonce žádného není rozdílu, vyjímaje nepatrné provincialismy! Za našich časů, kde se všechno sbližuje, sestřeďuje, spojuje, k politování jest ovšem taková malicherná rozdělenost kvůli abecedě, a pokavad se nějakým způsobem neodstraní, nebude národ ilyrský ve světě zaujímati takovou důležitost, jakou by dle položení, počtu a jarosti své míti mohl.

Slovanstvo a slovanská vzájemnost učinily v tom ohledu Ilyrům nejdůležitější pomoc; skrze ni naučili se jižní Slované považovati za jeden národ; Srbové, Bosňáci, Hercegovci, Černohorci, Dalmatinci, Chorvaté, Hraničáři, štýrští i krajinští Slovenci otevřeli oči a nahlídli, že si podobnější jsou, než posud myslili; pochopili, že v ničemnosti zahynou a v boji s velikými, silnými národnostmi utnou, pakli ještě déle pěstovati budou množství malých literaturek, každou s jiným podivným a nemotorným pravopisem.

I podařilo se v Záhřebě, kde vlastně nejvíce národnímu živlu místo příznivé bylo, utvořiti střediště jižního Slovanstva neřecké víry; vzdělaný již dosti jazyk starých dubrovnických spisovatelů a náš český pravopis přijaty jsou co blahoslavené spojidlo veškerého dolního Slovanstva. Proti jménu Ilyr vedle se sice ještě opozice, avšak nenahlížíme, proč by se přijmout nemohlo; na jménu zajisté málo záleží, jaké jest, ale nějaké společné jméno míti nevyhnutelně zapotřebí k udržení pevného svazku a jednoty. A proto myslíme, že by tu všechny učené důkazy a domněnky přestati a jenom blaho celku, budoucí velikost národu před očima býti měla, která, ač se to třeba nezdá, přece velmi od jména společného závisí.

Každému národu přejeme, aby se co možná k největšímu štěstí dopracoval, a jižním Slovanům kromě toho zvlášť ještě máme příčiny všechno dobré přáti a jim dle možností pomáhati, protože mezi námi a nimi veliká analogie jest, kterou každý, kdo věci rozumí, sám nahlížeti musí. Češi a Ilyři mohou býti pobratimci, oni mohou ukázati světu řídký, ba neznámý posud příklad přátelství dvou národů. Všechny příčiny toho a důvody nedají se zde tak pojednou uvésti, budeme však ještě častěji budoucně o tak důležité věci mluviti, která pro oba národy velmi důležitá a užitečná jest a teprv bude.

Opravdivě tři nářečí jazyka ilyrského spojily se již v jednu literaturu a spojení toto vždy upevňovati a šířiti se bude. Tím více však litovati musíme, že když se tato těžší věc podařila, přece kvůli pouhé liteře, kvůli pouhé nekřesťanské náboženské zášti celý národ, celá síla jeho na dvé rozpoltěna být má; neboť řeč, jakou v Záhřebě a v Dalmatsku píší, úplně jest taková, jako se v Srbsku mluví! A není naděje, aby kdy toto rozdvojení tak statečného národu přestalo, leč že by se v Srbsku latinská litera přijala ve světských spisech a jenom pro náboženské cyrilica podržela. Tím by (ó kýž by se to někdy podařilo bystrým hlavám proraziti)! nejen Srbové sami velice získali přivtělením se k ostatním, osvícenějším literaturám evropejským, tím by se emancipovali od záhubného pro samostatnost svou vplyvu ruštiny, který až posud tak veliký jest, že snad kupř. novinám bělohradským Rusové lépe rozuměti mohou než sami Srbové; tím by se teprv jak náleží zvedla literatura ilyrská, když by celý národ každý spis čísti mohl; a kdož vypočte všechny jiné blahodějné následky přijatí latinského písma! Víme dobře, že se tomu kněžstvo srbské protiví, ale právě tím by získalo náboženství, kdyby se cyrilici jenom jakožto svatého, ctihodného písma v náboženských spisech užívalo!

Latinští Ilyrové nemohou žádným způsobem cyrilicu přijmouti, má-li se tu tedy něco pro spojení celého národu stát, závisí věc jenom od Srbů. I zde doložiti musíme, aby když se celé Slovanstvo v jeden národ, v jednu literaturu spojiti nedá, aspoň to, co se státi může, zanedbáno nebylo – spojení ilyrské literatury a ilyrského národu, aby i zde ustoupila marnost jednotlivých prospěchu všeobecnému.

Bulharové posavad ještě osamělí stojí a určiti se nedá, budou-li sami pro sebe, nebo-li se z nich stanou Rusové či Ilyrové. Rusové se o ně sice dost opatrně starají, jako o tom sám osobní zkušenost mám: doufám však pevně, že se přece z vnuknutí anjelů strážců konečně k Srbům přidají, z čeho jedině by pro ně pravé blaho vykvésti mohlo.

Jazyk ilyrský vyniká nad jiné slovanské bohatostí kořenů a blahozvučností svou, to, jakož i mnohé krásné staroslovanské zvyky, které se v jihu zachovaly, a ráznost, zmužilost, pravou svobodomyslnost (nejen šlechtickou jako v Polsku) mohou se všichni ostatní Slované od Ilyrů přiučiti. Zvláště naší české poezii, která až posud mnoho blahozvučnosti nevyplodila, nemohlo by důkladné studium jazyka národní poezie ilyrské na újmu býti, jakož by oběma nám, Čechům i Ilyrům, dobře bylo vzájemně vlastnosti své trochu si vyměniti: my od nich statečnost, poctivost, nezkaženost národní a oni od nás zas trochu industrie a toho ernstu v životě, kterému jsme se drobet již od Němců naučili, pro kterýž ale posud ještě ani my, ani žádný jiný jazyk slovanský slovíčka nemá.

Upříti se nemůže, že Ilyrové ze všech ostatních Slovanů nejdále v umění, vědách a vůbec ve vzdělání pozadu zůstali: a tu právě mohou použíti příležitosti a od ostatních Slovanů, což jim velmi snadno, i z literatury, i z praktického života, i z jazyků (totiž novější slova kultury, která posud jazyk jejich nemá) co možná nejvíce kořistiti.

Jedna věc přislibuje zvláště národu ilyrskému časem svým velikost a znamenitost v řadě národů evropejských: myslím rozmanitost částek, z kterých sestává, a vplyvů, pod kterými stojí. Ještě vždy se pozorovati mohlo, že se ve světě rozmanitost, pakli v jeden celek souměrně spojena byla, neminula s velikými následky, a dobré položení a rozličné nestejné sousedstvo jižního Slovanstva ručí nám za budoucí znamenitost literatury i života tohoto národu.

Pozorna zde činím čtenáře na to, že v Ilyrech celé ostatní Slovanstvo v malém jako reprezentováno jest: Slovenci korutánští a štýrští jsou jako ilyrští Čechové, poněmčilí, s přísadou protestantství, nejvycvičenější v řemeslech; Chorváti jsou ilyrští Poláci, buřiči na sněmích, horliví katolíci, šlechta všechno, a sedlák nic; Srbové jsou ilyrští Rusové, kupci řecké víry s cyrilicou; Bosna je hluchá, nečinná, v otroctví kleslá ilyrská Bělorus; a Černohorci jsou ilyrští kozáci. Opravdu jsou tyto analogie (ačkoli omnis similitudo claudicat) velmi nápadné již jen proto, že také zrovna v tom pořádku za sebou tyto země leží.

Pokračování