Kdo chce kam….

Strýc František z Jirotkova Saturnina měl svérázné názory na objevy a pravidla nejrůznějšího druhu. Nezajímalo ho, že řadu znalostí již před ním objevili jiní. Nechtěl ani slyšet o tom, že vědci něco vymysleli. Říkal: „Potřebuji jen papír, tužku, kružidlo a klid, ve kterém na všechno přijdu sám.“

Ve stejném gardu se nacházela tvořící se politická garnitura po roce 1989. Politické strany a poslanci mohli vybírat z řady osvědčených základních zákonů státu. Mohli převzít a modifikovat v evropských poměrech propracovanou ústavu Spolkové republiky Německo. Mohli využít státnickou a politickou moudrost a s ní spojenou předvídavost Dr. Edvarda Beneše k vypracování ústavy, která by propojila mnohaletou zkušenost prezidenta získanou ve složitých podmínkách Společnosti národů s přihlédnutím k nové evropské situaci.  Na moji myšlenku využít ústavu SRN mi jeden z poslanců sdělil, že by to bylo politicky neúnosné. Místo logické projekce vize a idejí Dr. Beneše byla dána přednost lidové poslanecké tvořivosti. Trpké ovoce užitého přístupu jsme sklízeli více než čtvrt století a na talíři ho máme v současné situaci po volbách.

Vizi Dr. Beneše můžeme jen velmi stručně rekapitulovat s pomocí vybraných citací z publikace „Demokracie dnes a zítra“, ČIN-Praha, 1946. V úvodu čteme: „Snad tyto úvahy pomohou objasnit i problémy dnešní doby a zejména naší nové vnitřní výstavby. Jsou některé lidské pravdy, které se nemění ani v největších revolucích“. K aktuální situaci v České republice lze z uvedeného textu vyjmout zejména následující rady a postřehy. Názory Dr. Beneše lze kategorizovat jako kritiku a návrhy.

Kritické názory směřovaly k nedostatkům ryze politického rázu. Zásadní nesouhlas je spojen s organizací politického života ve formě politických stran, na jejich bezohledný egoistický boj o moc ve státě, jejich přílišnou početnost, stranickou zaujatost a sobectví: z nich vznikala atomizace státu, rozvrat občanské morálky a zamoření všeho veřejného života neobjektivním stranickým duchem. Dalším důsledkem těchto poměrů byla korupce a tendence žít všude na útraty státu. Ještě další kritika směřovala na nedostatečnost vůdců, která je vlastní inherentní demokracii s četnými politickými stranami v oligarchii buď stranických, vládních, úředních a peněz chtivých bonzů a sekretářů nebo bohatých průmyslových a finančních plutokratů, vše na všech stranách korumpujících a ovládajících v podstatě celý stát ve prospěch své třídy.  Omezení počtu politických stran na jednu mírně doleva od středu, druhou mírně doprava a další středovou by usnadnilo orientaci voliče a dalo by možnost plnit předvolební sliby. S tím souvisí i nezdravý stav, ve kterém roste nedůvěra občana ke státnímu aparátu, soustavné korumpování politiků nebo ovládání penězi a tím vědomé a soustavné ovlivňování veřejného mínění nikoliv však v zájmu demokratického státu a společnosti. Z těchto a dalších nedostatků plyne neschopnost přijímat rychlá, pevná a setrvale odpovědná rozhodnutí, jaká život potřebuje. Odtud plyne neúčinnost a pomalost demokratických metod ve vedení státu zejména v dobách krize. S tím souvisí těžkopádnost, často korumpovanost a přílišné zpolitizování demokratické byrokracie. Tyto a další analyzované ideologické různosti a rozpory jsou vlastní všem státům v dnešních politických, sociálních, hospodářských a kulturních institucích spojených se zájmem velkých skupin a tříd obyvatelstva.

Stručná analýza uvedená v citované literatuře ukazuje, že bez uplatnění politiky jako vědy zůstávají velká slova o demokracii prázdnými slovy, sloužícími k zakrytí nejvulgárnějších sobeckých zájmů vládnoucích tříd, stran a jedinců. Politika má být vědou i uměním, spočívajícím na určité filozofii a morálce, na určitém filozofickém a mravním pojetí celého života individuálního a společenského. Její provádění vyžaduje mnohastranné znalosti všech věd, sociálních, přírodních, technických.

A nyní k návrhům: v roce 1990 mohla být provedena efektivní a strategicky perspektivní správní a zákonodárná reforma.  Podle uvedené literatury na str. 329 říká autor, že “je správné, abychom měli ústřední parlament sestávající jen z jedné sněmovny.  Ponechal by na našich příslušných činitelích, neměl-li by se místo senátu utvořit ústřední poradní sbor pro otázky hospodářské a finanční - ústřední hospodářská rada. Nové hospodářské úkoly státu to budou vyžadovat.“ Včas ustavená ústřední hospodářská rada doplněná renomovanými právníky mohla vytvářet strategické vize rezortů, doporučovat takticky optimální rozhodnutí v celém spektru národního hospodářství, předcházet arbitrážím, formulovat názory na vhodnost privatizačních procesů a tím trvale ovlivňovat poměr mezi hrubým a čistým domácím produktem. Pokud by byla vhodně sestavena, mohla být její činnost přínosem řádově v bilionech korun.

V podstatě nedemokratický politik vidí politiku v mluvení, diskutování a hádání. Většinou to kombinuje s malicherným politikařením, intrikami a hádkami. Takový přístup byl podle mého názoru odklonem voličů od „starých“ politických stran. Občan očekává rozumné vize a politické hádky se mu v podstatě hnusí. Demokracie je systémem užité vědy, racionalizmu, rovnosti lidí, diskuze, evolučních metod v denní politice a systémech, v nichž mravní bezúhonnost, poctivost a přímost má podstatnou úlohu.

Z uvedených ukázek je zřejmé, že politické scéna nevyužila odkazu svého druhého prezidenta. Následky vnímáme zvláště významně v současné době, kdy nedbání využitelných názorů extrémně zkušeného českého politika, kterým Dr. Beneš byl, prohlubují nedůvěru v politický systém, kdy očekávané dohadování politických stran a straniček hrozí nejen patovou situací, ale je hrozbou plynoucí z kompromisů politických stran, které nebudou schopné splnit předvolební sliby. Takový závěr není kritikou současného stavu. Ta plyne z vadných rozhodnutí přijatých před čtvrt stoletím nově zvolenými politickými reprezentanty národa, kteří v období protestů a bourání předchozího systému nemysleli na odpovědnost, kterou převzali při převzetí moci petrifikací pravidel, které měly starý systém výrazně překonat. Politickými akty mohli umístit hospodářskou situaci republiky v Evropě na pozici, kterou zaujímala jako demokratický stát v době první republiky. Místo toho převzali volení politikové postoje strýce Františka z knihy Saturnin.

Doc. Ing. Petr Otčenášek, CSc.