Kojná

Tak zove se osoba, která, sama jsouc matkou, mlékem prsou svých vyživuje cizí dítě. Kojná jest nejlepší náhrada ve všech těch případech, ve kterých vlastní matka dítě své kojiti nemůže. Bohužel stává se v moderních dobách, že matky, obzvláště v lepších stavech žijící, nechtějí kojiti buď z pohodlí, neb z bezdůvodné obavy, že by kojením utrpěly na své kráse: tu stává se kojná nutným, modním podnětem. Takový zlořád nutno však s veškerým důrazem potírati.
Při volbě kojné nutno hleděti hlavně ku dvěma bodům:
1. Kojná musí býti absolutně zdravá; nesmí býti stížena žádnou nakažlivou nemocí, hlavně tuberkulosou a příjicí (syfilis).
2. Kojná musí míti s dostatek mléka, čemuž hlavně nasvědčuje brzké prospívání kojencovo.
Oba uvedené požadavky nejlépe prozkoumá lékař, jehož odborným vědomostem má býti vždy svěřena volba kojné.
Výhodno jest, aby kojná nebyla ani příliš mladá (ne pod 18 let), ani stará; ne brzy po porodu: nejlépe v 6. týdnu kojení. Není též důvodu kojnou propouštěti, dostavila-li se u ní perioda.
Nemusí se také hleděti k tomu, aby kojná slehla v témže čase jako matka dítěte, jež kojiti má; nedoporučuje se však kojná, která nalézá se v 7. – 8. měs. po porodu: mléko její totiž v těch měsících značně již ztrácí na výživnosti.
Hojnost mléka u kojné udrží se nejlépe tím, když neměníme nijak způsob života jejího: není tedy správné, pro kojnou zvláštní pokrmy připravovati; nejlépe jí poslouží prostá strava domácí.
Pečovati nutno také o dostatečný pohyb kojné hojnými procházkami v čerstvém vzduchu i zaměstnáváním při lehčích pracích v domácnosti; nestačí pouhé vystavování kojné na balkoně, na verandě neb parádní projíždka v kočáře!
Možno-li voliti, je dobře, vybeřeme-li kojnou z krajiny, jež známa jest dobrými kojnými. Dobrý zvuk v tom směru má u nás Plzeňsko a některé krajiny Slovácka, ač-li nehraje při tom hlavní úlohu ješitnost matek: pěkný, národní kroj kojné. Znajíť z podobných krajů kojné lépe již své povinnosti i svá práva; rozhodně však zasluhují přednost kojné z venkova. Nejsouť v celku tak zkažené (duševně), jsou rozhodně zdravější, statnější a vzdálenost od muže neb milence přidržuje je také svědomitěji ku přejaté povinnosti.
Kojná má býti čistotná, pořádku milovná, se svým postavením spokojená. Nemá se vyznačovati ani přílišnou hubeností ani tloušťkou; lhostejno, je-li blondýnka nebo brunetka.
S kojnou má se v domácnosti zacházeti přívětivě, taktně, aby nepociťovala podřízenost svého postavení; odsloužiť se za vše, co pro ni učiníme, na dítěti!
Nedaří-li se kojenci u prsu kojné, jest věc lékařova, pátrati po příčině, a po případě naříditi změnu kojné. Rozhodnutí pro jinou kojnou bývá často obtížnější onoho prvého. Starší kojenci někdy nechtějí vůbec přijmout prs nové kojné: trpělivost a vyčkávati i zde mnohdy prospěje!
Mnozí doporučují v takovém případu prs podati – k oklamání kojencovu – tiše v místě tmavém, by kojence novou kojnou neviděl ani neslyšel.
Ve větších městech zřízeny jsou zvláštní ústavy, sprostředkující obstarání kojných; nejsou-li podobné ústavy pod stálým lékařským dozorem, jemuž ovšem hlavně kojná musí býti podrobena, neposkytují dostatečné záruky a nedoporučují se. Nejlépe poslouží v tom směru, obrátiti se na přednostu českého oddělení zemského nalezince v Praze (na Karlově), kdež za určitý poplatek propůjčeny bývají zaručeně zdravé i spolehlivé kojné, jež dobrovolně se nabízejí ku službě té.
Stane-li se z různých důvodů, že kojnou nelze pro kojence přijmout (např. kde tomu poměry majetkové nedovolují), tu nezbývá, nežli dítě vyživovati uměle.