Poslanci dnes využili jednu z posledních předvolebních příležitostí, jak si dárky za peníze daňového poplatníka naklonit voliče. Jak si za voličovy peníze naklonit toho samého voliče. Vládní poslanci prosadili mimořádné navýšení důchodů nad rámec valorizace, opoziční koalice SPOLU zase, v souladu s návrhem ČSSD, nad rámec valorizace ke starobnímu důchodu přidá matkám speciální bonus 500 korun měsíčně navíc za vychované dítě.
Oba návrhy jsou nesystémové. Politici vládní i opoziční se jimi před blížícími se volbami snaží na účet daňového poplatníka zalíbit voličům.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová sice tvrdí, že by navýšení důchodů nad rámec valorizace financovala z digitální daně. Zejména američtí technologičtí obři jako Facebook, Amazon, Apple či Google (resp. jeho mateřská společnost Alphabet) by tak zaplatili navýšení penzí o 300 korun.
Problém je v tom, že takové navýšení ve svém celku americké technologické firmy nezaplatí, i kdyby se je nakrásně podařilo zdanit. Už pro letošní rok počítal státní rozpočet s výnosem více než miliardy korun právě z digitální daně. V příštím roce měla vynést 3,5 miliardy. Jenže zatím se ji vládě nepodařilo prosadit. Nyní se navíc rýsuje mezinárodní dohoda o zdanění velkých technologických firem, sice na půdorysu organizace OECD. V praxi to znamená, že by Česko nemuselo mít inkaso z digitální daně ještě ani v příštím roce, neboť je taktičtější vyčkat právě dojednání mezinárodní úmluvy, než se pokoušet zdaňovat technologické velikány jednostranně.
I kdyby vláda však digitální daň prosadila, suma 3,5 miliardy korun je jen zhruba třetinou sumy, kterou navýšení důchodů nad rámec valorizace „spolyká“. V příštím roce má totiž navýšení penzí vyjít státní kasu na 10,6 miliardy korun, v dalších dvou letech pak přibližně na jedenáct miliard korun. I pokud by tedy již od příštího roku byla plně uplatňována digitální daň, navýšení důchodů v následujících třech letech vytvoří dodatečný schodek ve veřejných financích čítající zhruba 22 miliard. Jestliže se digitální daň nepodaří prosadit a pokrýt jejím výnosem navýšené důchody, bude tedy „manko“ dokonce takřka 33 miliard.
Dále by se tak prohloubil schodek takzvaného důchodového účtu, který už loni činil takřka 41 miliard korun.
Letos průměrný důchod vzrostl o 839 korun na 15 336 korun. Příští rok by tedy třistakorunové navýšení nad rámec zákonné valorizace (valorizace samotná vede k navýšení o 458 korun) mělo důchodcům zajistit průměrné navýšení penzí o 758 korun. Průměrná penze v příštím roce by tedy přesáhla opticky zajímavou „metu“ 16 tisíc korun, což se jistě bude hezky vyjímat na předvolebních billboardech.
Starobní důchodci přitom nejsou socioekonomickou skupinou, kterou by pandemická situace čistě z finančního hlediska jakkoli poškodila. I když loni čelili poměrně výrazné inflaci (inflace, které čelí důchodci byla loni mimořádně vyšší než inflace, které čelí spotřebitelé jako celek), tato inflace stále byla o něco slabší, než by byla nebýt pandemie. Příjmy důchodců například na rozdíl od řady OSVČ nebyly nijak poníženy, naopak se loni koncem roku dočkali takzvaného rouškovného ve výši 5000 korun na hlavu.
Ekonomická situace penzistů samozřejmě celkově není nijak zářná. Řešením by však měla být systémová změna financování penzí, která by zlepšila vyhlídku udržitelnosti tuzemských veřejných financí – tedy pořádná důchodová reforma. Nesystémové „přihazování“ nad rámec valorizace tak postrádá ekonomické opodstatnění a racionalitu. A rozhodně ne jen proto, že jej nepokryje dokonce ani digitální daň, i pokud vůbec bude schválena.
Jedná se zjevně o součást snahy vládních stran si před blížícími se volbami koupit hlasy početné a spolehlivé voličské skupiny seniorů. Poslanci proto měli odmítnout, leč nestalo se.
Jestliže by vládní politici měli blaho seniorů skutečně tak moc na srdci, vehementněji by se zasadili o realizaci důchodové reformy. Čas na to měli.
To samé v bleděmodrém platí také o výchovném, tedy výše uvedeném bonusu ke starobnímu důchodu za vychované dítě. To by spolykalo osmnáct miliard korun ročně. Přitom stát ani neví, kdo dítě fakticky vychovával. V některých případech to byl spíše otec. Pokud se o bonus 500 korun přihlásí oba rodiče, stát nebude mít dostatečné páky a informace, aby vznikající spor rozsoudil.
Česká ekonomika roste historicky rekordně, i když se čekalo více
Lepší výkon zhatila mezinárodní přepravní krize, výpadky průmyslové výroby a růst cen materiálů.
Česká ekonomika má dnes velký den. Statistický úřad totiž zveřejnil její meziroční míru růstu v letošním druhém čtvrtletí, který je historicky rekordní – 7,8 procenta. Čekalo se ovšem o něco více. Neoptimističtější prognózy počítaly až takřka s desetiprocentním růstem. Například největší americká banka, JP Morgan, prognózovala růst 9,6 procenta. Prakticky všechny prognózující instituce – zpravidla domácí či zahraniční banky – předpokládaly růst převyšující úroveň osmi procent. V historii ČR dosud ekonomika rostla nejvýrazněji o 7,5 procenta, a to ve druhém čtvrtletí roku 2006.
Slabší než předpokládaný růst odráží pomalejší náběh ekonomiky, například v segmentu služeb, v době jejího jarního otevření. Zrcadlí též potíže, jimž čelí průmysl. Jedná se zejména o světovou přepravní krizi, post-pandemické narušení mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců a s tím související dramatický růst cen přepravních nákladů a vstupních materiálů, včetně například materiálů stavebních. Výpadky v dodávkách letos omezují výrobu například v největších tuzemských automobilkách.
Předpokládaný rekordní růst tuzemského hospodářství je nepochybně „vodou na mlýn“ vládním stranám. Ty si dnešní čísla velmi pravděpodobně zařadí do arzenálu předvolebních PR argumentů. Vězme ovšem, že rekordní růst je z velké části výsledkem loňského propadu. Loni ve druhém čtvrtletí, kdy vrcholil dopad pandemické situace na tuzemskou ekonomiku, se české hospodářství propadlo meziročně, tedy v porovnání se druhým čtvrtletím 2019, o více než deset procent. Na úroveň roku 2019 se tak česká ekonomika vrátí až v příštím roce. Za celý letošní rok ekonomika vykáže růst 3.5 procenta.
Předvolební PR mašinérie vládních stran ovšem verdikt statistiků o historicky rekordním růstu ekonomiky jistě ráda využije. To, že jde do značné míry o výsledek ponížené srovnávací základny loňského roku, je z hlediska PR totiž vlastně druhořadé.
Zatímco tedy očekávaný rekordní růst české ekonomiky je do značné míry jen výsledkem použité statistické metodiky, kladoucí důraz na meziroční srovnání, rekordní spokojenost českých domácností s vlastní ekonomickou situací nikoli. Z šetření agentury CVVM, která na přelomu května a června letošního roku pro jeho účely oslovila takřka tisícovku respondentů, vskutku plyne, že tuzemské domácnosti vychází se svými příjmy nejlépe v historii sledování od začátku tohoto milénia. A také to, že v posledních dvanácti měsících čelil velmi obtížné finanční situaci historicky nejnižší podíl tuzemských domácností. V neposlední řadě pak z šetření plyne i to, že historicky nejnižší podíl českých domácností sdílí subjektivní pocit chudoby.
Je takřka k nevíře, že domácnosti v ČR jsou tak spokojeny s vlastní finanční situací zrovna v době, kdy česká ekonomika prochází či se čerstvě zotavuje ze svého historicky rekordního propadu. Zásadní podíl na takovém výsledku má ochota naší i zahraničních vlád zachraňovat hospodářství, jeho zaměstnanost a poptávku, a to za cenu enormního nárůst zadlužení. Nárůst dluhu zkrátka umožnil vyhladit propad ekonomky, resp. ztlumil nepříznivý dopad tohoto propadu na trh práce, zaměstnanost a celkovou poptávku.
České ekonomice zkrátka v čase pandemie pomohly programy jako Antivirus, kompenzační bonusy, odklady splátek dluhu či výhodné půjčky. Vládní politici nepochybně dosáhli svého, neboť mají krátký horizont, zajímá je vlastně jen čas „do voleb“. A v tomto čase už k žádnému ekonomickému otřesu s největší pravděpodobností nedojde. Zda bude mít enormní nárůst zadlužení své dlouhodobé neúnosné náklady, se teprve uvidí. Nynější politiky to ale až tak moc zajímat nemusí.
Rekordní spokojenost obyvatel ČR s vlastní finanční situací, kterou navíc ještě vykazují v době rekordního propadu celé ekonomiky, je opravdu silným PR argumentem vládních stran, který z krátko- a střednědobého úhlu pohledu lze napadnout jen stěží.
Benzín v ČR tento týden zdražil nejvýše od roku 2014, i tak patří k levnějším v EU
Naftu mají levnější než v ČR v celé EU pouze v Rumunsku a v Bulharsku.
V tomto týdnu cena benzínu v ČR vyskočila nejvýše od prosince 2014, a to na průměrnou cenu 33,93 koruny za litr. Včera však cena benzínu z této středeční úrovně citelně poklesla, o takřka dvacet haléřů, na 33,74 koruny za litr. Nelze vyloučit, že takto prudký výkyv je spíše než faktickou změnou cen dán určitým posunem v rámci sledování cenového vývoje a jeho vyhodnocování, resp. metodiky tohoto vyhodnocování. V úterý totiž průměrná cena benzínu dle CCS činila 33,73 koruny za litr, tedy jen o haléř méně než ve čtvrtek. Rekordní cena za celé období od roku 2014 je tedy čistě jen záležitostí středy.
Růst cen pohonných hmot v ČR totiž – odhlédneme-li od středečního výkyvu – ustal. Benzín mezi čtvrtkem minulý týden a včerejškem zdražil pouze o haléř, nafta o haléř zlevnila. Předtím přitom cena obou druhů pohonných hmot stoupala prakticky nepřetržitě od začátku letošního roku. Litr benzínu za tu dobu zdražil z necelých 28 korun na aktuálních 33,74. Nafta zdražila z necelých 27,50 koruny za litr na 31,63.
Důvodem ustání cenového růstu pohonných hmot v ČR je zastavení zdražování ropy, k němuž došlo během července. Ropa Brent je nyní o 0,4 procenta levnější než začátkem měsíce, když se prodává za cenu necelých 76 dolarů za barel. Během července se totiž postupně zhoršují vyhlídky globální ekonomiky, neboť zejména asijské země – z nichž mnohé jsou významnými čistými dovozci ropy – se potýkají s další vlnou šíření covidu, tentokrát takzvané delta mutace.
K poklesu cen ropy ale přispívá nejen probíhající či vyhlížený útlum poptávky či obava z něj, ale také situace na nabídkové straně. Klíčoví tradiční ropní těžaři v čele se Saúdskou Arábií a Ruskem totiž během července překonali své rozpory a shodli se na navyšování těžby, a to už od srpna. Navíc někteří z těžařů se dočkali vyšších základních těžebních kvót, které žádaly zejména Spojené arabské emiráty, člen kartelu OPEC. Kartel a jeho spojenci se o předminulém víkendu tedy dohodli na koordinovaném, postupném navyšování těžby od srpna dále, což vyvolává další tlak na pokles cen ropy.
V příštím týdnu tak je třeba počítat se stagnací cen pohonných hmot v ČR, případně s jejich mírným zlevněním v rozsahu do deseti haléřů na litr. Ani kurs koruny k dolaru totiž do situace výrazněji nepromlouvá, neboť dolar teď vyjde na 21,42 koruny, tedy česká měna je vůči té americké o 0,6 procenta silnější než začátkem července. To spíše hovoří pro zlevnění pohonných hmot v ČR. Stabilita kursu upevňuje vyhlídku stagnace cen pohonných hmot v ČR.
Zpomalení až zastavení cenového růst nastane i v dalších zemích, do nichž čeští řidiči často cestují. Benzín je tradičně výrazně levnější než v ČR v Bulharsku a Rumunsku. Levněji jej v červenci řidiči tankují ale také v Polsku, Slovinsku a Maďarsku. Cenově srovnatelný je benzín v Rakousku. Na Slovensku, v Chorvatsku a tradičně v Německu či Itálii je pak dražší než v ČR. Řidiči dieselů tankující v ČR jsou na tom lépe, neboť levněji mohou naftu koupit ze zemí EU pouze v Bulharsku a Rumunsku. V Polsku je její cena prakticky srovnatelná s cenou v ČR. Ve všech dalších zemích EU je nafta dražší než v ČR.
Babišův bonus za očkování v podobě dvou dní volna připraví českou ekonomiku až o 21 miliard
Pokud volno dostanou jen státní zaměstnanci, bude ztráta činit zhruba 2,5 miliardy.
Premiér Andrej Babiš dnes na ranním zasedání vlády prosadil návrh na dva dny volna jakožto „odměnu“ za očkování. Státní zaměstnanci, kteří se již nechali očkovat, tak mají do konce letošního roku nárok na dva dny placeného volna. Premiér navíc apeluje na firmy a podniky, kraje i obce, aby dva dny volna umožnily o ony také svým zaměstnancům.
Ministerstva, úřady a jejich příspěvkové organizace letos zaměstnávají přes 482 tisíc lidí. Celkově jsou v Česku takřka čtyři miliony zaměstnaných osob.
Den volna navíc připraví českou ekonomiku o 0,25 procenta HDP. Den volna pochopitelně neznamená, že volno si mohou dopřát úplně všichni. Například zdravotníci, příslušníci bezpečnostních sborů nebo někteří zaměstnanci průmyslu s nepřetržitým provozem nemohou svá pracoviště nikdy zcela opustit. Den volna ovšem znamená také to, že ti lidé, kteří si volno dopřát opravdu mohou, tíhnou k vyšší spotřebě. Například proto, že mají více času na návštěvu nákupního centra, pokud je tedy otevřené. Navýšení spotřeby částečně kompenzuje dopad propadu ekonomické aktivity v oblasti produkce, ovšem nevykompenzuje jej zcela.
Proto je výsledkem právě zhruba zmíněná 0,25procentní ztráta z celoročního výkonu ekonomiky. Tento celoroční výkon – neboli nominální hrubý domácí produkt ČR – by letos měl dle nejnovější, dubnové prognózy ministerstva financí činit 5932 miliard korun a v příštím roce pak 6257 miliard.
Pokud si očkovaní státní zaměstnanci opravdu vezmou dva dny placeného volna a pokud navíc vyslyší premiérovu výzvu také firmy a podniky soukromé sféry, dále kraje a obce, takže by také umožnily svým zaměstnancům – dohromady tedy oněm takřka čtyřem milionům – vzít si letos dva dny volna, přijde česká ekonomika za den takového volna navíc o zhruba 15,3 miliardy korun.
To je údaj, jenž odpovídá 0,25 procenta denního HDP druhé poloviny roku 2021. Výše zmíněný údaj 5932 miliard korun celkového letošního HDP je poznamenaný pandemickými uzavírkami a omezeními prvního letošního pololetí, které však už ve druhém pravděpodobně nenastanou. Proto bude denní ztráta ekonomiky ze dne volna ve druhém pololetí letošního roku vyšší, než průměrně v pololetí prvním nebo než průměrně z celoročního pohledu, jehož optikou by odpovídala 14,8 miliardy. Ztráta se bude blížit spíše průměrné denní ztrátě vypočtené z dat za nominální hrubý domácí produkt příštího roku, který již by neměl být poznamenaný pandemickými uzavírkami a omezeními. Tato ztráta, vypočtená tedy na základě přepokládaného výkonu ekonomiky v příštím roce, odpovídá 15,6 miliardy.
Ztráta 15,3 miliardy však platí jen tehdy, pokud by dostali volno úplně všichni, u nichž je to možné. tj. pokud by již proočkovanost ve věkové skupině 18 až 64 let bylo stoprocentní. Pak by ale pochopitelně nemělo smysl dny volna jako motivaci k očkování vůbec zavádět.
Dle aktuálních otevřených dat k očkování je právě dnes alespoň jednou dávkou očkováno průměrně 56,2 procenta obyvatel ČR ve věku 18 až 64 let, tedy ve věkových skupinách, jichž by se volno jako benefit za očkování týkalo především. Pokud by se i vlivem motivace v podobě dní volna vyhoupl podíl plně očkovaných v uvedené skupině 18 až 24 let na 70 procent, denní ztráta ekonomiky klesne z 15,3 na 10,7 miliardy korun, neboť neočkovaní nebudou mít na volno nárok a budou muset jako normálně do práce.
Celkový účet za motivační dva dny volna za očkování odpovídá 21,4 miliardy korun. To je tedy maximální ztráta, kterou motivace způsobí celé české ekonomice. Pokud dva dny volna využijí striktně jen státní zaměstnanci, kteří tedy tvoří zhruba dvanáctiprocentní podíl na celkovém počtu zaměstnanců, bude ztráta také zhruba jen dvanáctiprocentní, odpovídající tudíž 2,5 miliardy korun. (30.7.2021)
