Pomůže naopak prodejcům stále populárnějšího nealko piva či limonád.
Stále populárnější akce „Suchej únor“ představuje stále větší problém pro prodejce alkoholu. Ať už se jedná o hospody či hypermarkety.
Kvůli existenci akce, při níž se Češi na celý druhý měsíc roku (a někteří i na déle) vzdávají konzumace alkoholických nápojů, přicházejí totiž prodejci alkoholu o stále méně zanedbatelnou část svých tržeb. Letos lze jejich ztrátu způsobenou akcí „Suchej únor“ vyčíslit na zhruba půl miliardy korun.
Podle organizátorů „Sucháče“ se do akce loni zapojila desetina dospělé populace v ČR, v přepočtu na 700 tisíc lidí.
Ze zprávy Alkofakta 2020, kterou sestavili organizátoři akce „Suchej únor“ a Ladislav Csémy z Národního ústavu duševního zdraví, vyplývá, že přibližně 90 procentům účastníků akce se podaří její cíl naplnit. Takovou úspěšnost potvrzují za osm dosavadních ročníků i sami organizátoři kampaně.
To znamená, že zhruba 630 tisíc lidí si alkohol opravdu zcela odpustí. Ač by jej – nebýt akce „Suchej únor“ – jinak tito lidé konzumovali (a kupovali).
Za alkoholické nápoje obyvatelé ČR v obchodech podle nejnovějších dat Eurostatu – za rok 2020 – utratí zhruba 96,5 miliardy korun ročně. To je přibližně 11 tisíc korun v přepočtu na dospělou osobu. Měsíčně jde tedy o přibližně 914 korun na osobu.
Akce „Suchej únor“ se ovšem budou účastnit spíše ti konzumenti alkoholu, kterým relativně více záleží na životosprávě, pročež i jejich konzumace alkoholu je i bez akce „Suchej únor“ podprůměrná. Jejich měsíční výdaje za alkohol činí průměrně zhruba 760 korun, nikoli 914 korun.
Pokud tito lidé dodrží „Suchej únor“ jako loni i letos, připraví prodejce alkoholu po celé ČR během právě letošního února o přibližně 479 milionů korun. To plyne z toho, že 630 tisíc účastníků „Sucháče“, kteří akci úspěšně zvládnou, si tím pádem „odpustí“ výdaje za alkohol v průměru 760 korun, tedy dohromady za 479 milionů korun. Ve skutečnosti tato suma skutečnou ztrátu od prodejce alkoholu o něco podhodnocuje, neboť výdaje za alkohol rok od roku rostou, i kvůli inflaci. Ta například loni činila v případě alkoholických nápojů 2,3 procenta. Navíc rok od roku roste popularita akce Suchej únor, takže letos jsou nejen vyšší ceny alkoholu – tedy potenciálně vyšší ztráty pro prodejce, i pokud by kvůli „Sucháči“ neprodali přesně ten samý objem alkoholu jako loni –, tak i vyšší počet účastníků akce. Lze tedy počítat se ztrátami pro prodejce čítajícími zhruba půl miliardy korun.
Navíc, u deseti procent účastníků akce, kteří se do ní rozhodli zapojit, ale nakonec její cíl nenaplnili, lze na základě údajů z minulých ročníků předpokládat nulovou spotřebu alkoholu alespoň po část letošního února. Pokud tito lidé utratili v průměru za alkohol zhruba poloviční částku, než jakou by utratili nebýt jejich (byť nakonec ne zcela úspěšného) zapojení se do akce „Suchej únor“, jedná se o dalších zhruba 32 milionů korun ztráty pro prodejce alkoholu.
Podle zmíněné zprávy Alkofakta 2020 však část účastníků akce drží „Suchej únor“ i během března, dubna či května. Ještě v květnu se alkoholu nedotkne dvanáct procent účastníků akce, což odpovídá 84 tisícům osob. Ještě více lidí zřejmě logicky vydrží alkohol nekonzumovat v březnu a dubnu. Takže tito lidé v souhrnu připraví prodejce alkoholu počínaje březnem až do konce letošního roku v souhrnu o dalších zhruba 200 milionů korun.
Sečteno, podtrženo, „Suchej únor“ letos prodejce alkoholu připraví o zhruba 730 milionů korun.
Se ztrátou musí počítat také stát, třeba proto, že vybere méně na spotřební dani z lihovin, piva či některých vín.
Radovat se z akce „Suchej únor“ zato ale mohou třeba prodejci stále populárnějších domácích limonád a dalších nealkoholických nápojů. Těm tržby naopak díky ní rostou, neboť část konzumentů si místo alkoholického nápoje koupí právě nějaké „nealko“.
České stavebnictví svírá nejtíživější nedostatek materiálů od začátku milénia
Důvěra v ekonomiku ale navzdory rekordnímu strachu z inflace stoupá.
Důvěra v českou ekonomiku je nyní v lednu mezi lidmi a firmami v souhrnu nejvyšší od loňského srpna. Dosahuje 97,6 procenta dlouhodobého průměru období let 2003 až 2021. V zásadě to znamená to, že dále již nijak zásadně nenarůstá obava z dopadů mezinárodní výrobní a přepravní krize, ani strach z ekonomických dopadů šíření omikronu, ani obava z inflace.
Zvláště výrazně se optimismus vrací mezi firmy a podnikatele z odvětví stavebnictví, kteří ekonomickou situaci i své vyhlídky hodnotí nejpříznivěji od roku 2019, tedy ještě od doby před propuknutím pandemie. A to přesto, že stavebnictví svírá historicky rekordní nedostatek materiálů. Ten je důsledkem zmíněné světové výrobní a přepravní krize, která udeřila zejména loni v důsledku pandemie, resp. pandemických uzavírek a omezení výroby.
Jako hlavní bariéru růstu uvádí nedostatek materiálů celá pětina podnikatelů ve stavebnictví, což je suverénně nejvíce v historii sledování od roku 2003. Vždyť v letech 2003 až 2019 jej jako hlavní bariéru růstu uvádělo průměrně jen 1,2 procenta podnikatelů ve stavebnictví. Přesto tento problém není tak závažný, aby bránil celkovému růstu optimismu ve stavebnictví.
Mezi spotřebiteli zůstávají na rekordně vysoké úrovni obavy z inflace. Ani ony však nejsou tak závažné, aby zabránily růstu celkového spotřebitelského optimismu. Klesá totiž počet domácností, které v porovnání s předchozími dvanácti měsíci hodnotí svoji stávající finanční situaci nepříznivě. Zřejmě tedy mnozí lidé měli z inflace ještě větší obavy, než jaké se zatím zhmotňují.
Zároveň spotřebitelé příznivě hodnotí to, že šíření omikronu zatím nevede k žádným zásadnějším ekonomickým omezením. Vnímají zároveň zřejmě i to, že polevuje světová výrobní a přepravní krize, což se zrcadlí v číslech stvrzujících lednové zlepšení nálady mezi tuzemskými průmyslníky. V průmyslu vládne v lednu největší optimismus od loňského července. (24.1.2022)
