Vlády a centrální banky v něm ale zpravidla vidí stále nebezpečnějšího rivala.
Bitcoin se v týdnu vyhoupl na nový cenový rekord. Cena nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny se dostala až na úroveň necelých 67 tisíc dolarů za kus. V korunách tak bitcoin vyšel takřka na 1,5 milionu, poprvé v historii. Bere jej totiž za svůj jak Wall Street, tak země typu Salvadoru.
Dosavadní rekordní cena, které bitcoin dosáhl letos v půli dubna, představovala necelých 65 tisíc dolarů. K novému rekordu pomohlo bitcoinu zejména to, že v úterý úspěšně debutoval první americký burzovně obchodovaný fond umožňující investice do bitcoinu, resp. do termínových kontraktů na něj.
Spuštěním fondu společnosti ProShares se v USA skončila osmiletá etapa dohadů a debat ohledně spuštění fondu, který umožňuje poměrně snadné investování do bitcoinu. Investování konvenčním způsobem. To by k vkládání peněz do bitcoinu mělo přivést další investory, kteří se dosud zdráhali do této kryptoměny investovat, neboť si například nechtěli sami zakládat bitcoinové peněženky nebo překonávat jiné překážky plynoucí stále z poměrně slabé uživatelské přívětivosti kryptoměn. Konvenční bitcoinový fond navíc kryptoměnu v očích dalších fondů, bank z Wall Streetu, v očích odborné i širší veřejnosti dále legitimizuje.
První žádost o spuštění bitcoinového fondu byla u americké Komise pro burzy a cenné papíry podána už v roce 2013 (autor textu to tehdy komentoval s potleskem). Komise ale dosud všechny žádosti „smetla ze stolu“, s širokou paletou zdůvodnění, od obav z cenové manipulace po pochybnosti nad ověřováním objemu vlastnictví kryptoměny v majetku toho či onoho fondu.
Ve Spojených státech se konvenčně obchoduje s termínovými kontrakty na bitcoin, avšak zatím nejsou činné žádné fondy, jež se na ně specializují. To se tedy od tohoto týdne mění. Jedná se o vysoce příznivou, přelomovou událost, takže rozhodně nelze vyloučit, že cena bitcoinu v blízké době výrazně překoná svůj dnešní rekord.
S postupnou legitimizací bitcoinu a rozšiřováním okruhu uživatelů jeho i jiných kryptoměn ale zároveň stoupá leckdy až úporná snaha kryptoměny a transakce s nimi regulovat, nebo dokonce zakazovat. Úpornost této snahy ponejvíce obnažuje bezradnost „strážců“ konvenčních měn. Ostatně třeba Čína kryptoměny zakázala už asi šestkrát nebo sedmkrát, nejnověji letos v září. Vypudila ze země prakticky veškerou těžbu bitcoinu, ale těžaři se jen přesunuli do zemí jako Spojené státy, Kazachstán či Rusko a těží dále. Toto „stěhování těžařů“ se neprojevilo propadem ceny bitcoinu, což dokládá jeho odolnost.
Přesto, že bitcoin a některé další kryptoměny vykazují solidní odolnost, politici a úřady se při zdůvodnění snahy je regulovat, ba zakazovat trapně zaštiťují ochranou spotřebitele. Ten ale žádnou ochranu nepotřebuje, pokud tedy má všech pět pohromadě. O žádnou ochranu spotřebitele samozřejmě nejde. Jedná se o doznání, že systém nekrytých peněz se ocitá ve stále bezvýchodnější krizi a v rozkladu. Ty způsobuje zejména neustálé tištění miliard a bilionů nových dolarů, eur a dalších konvenčních měn.
Absurditu celé situace podtrhuje aktuální návrh nové podoby tištění miliard – kvantitativního uvolňování – z pera Evropské centrální banky. Rozumějte: inflace je v eurozóně na mnohaletých maximech, třeba v Pobaltí až na více než šesti procentech, znatelně výše než v ČR, a ECB se zamýšlí nad tím, jak do ekonomiky pumpovat další a další miliardy. Už ani nezakrývá, že vlastně nejde o boj s deflační hrozbou. Jde o to, ulevit vládám od nákladů dluhu. Jde o to, uměle stlačovat úrok, jejž platí předlužené státy typu Itálie nebo Řecka.
Před těmito kejkli, které ochuzují nás všechny, zejména pak lidi v eurozóně, by měla existovat ochrana spotřebitele. Ne před bitcoinem. Jenže krypto představuje konkurenční měnový systém. Jestliže by se více rozmohlo, vlády po celém světě ztratí možnost pohodlně platit své dluhy inflačním znehodnocováním peněz běžných lidí. Právě proto je krypto v jménu ochrany spotřebitele potlačováno. Ve skutečnosti je potlačováno kvůli ochraně vlády, establishmentu a jejich nekryté měny.
Jednu z výjimek z tohoto pravidla představuje Salvador. V této středoamerické zemi jde vláda, hlavně sám prezident, vstříc bitcoinu a kryptoměnám. Letos v září se v Salvadoru bitcoin stal oficiálně používaným, zákonným platidlem. To je historický průlom. Odpůrci i příznivci kryptoměny budou tento experiment bedlivě sledovat. Veřejnost v Salvadoru však nad vládním opatřením učinit kryptoměnu měnou zákonnou nijak zvlášť nejásá.
Salvador před zářijovým spuštěním bitcoinu coby zákonného platidla nakoupil 400 kusů kryptoměny v ceně zhruba 20 milionů dolarů. Čtyřicetiletý prezident země, Nayib Bukele, sám velký fanoušek bitcoinu a hlavní iniciátor jeho přijetí jakožto zákonného platidla, slíbil, že země nakoupí ještě „mnohem více“ kryptoměny. Bukele se tak za peníze salvadorských daňových poplatníků stává alespoň u části celosvětové komunity stoupenců bitcoinu kultovní figurou, což je dost možná jeho stěžejní cíl. Je však otázkou, na kolik je kompatibilní s původní myšlenkou bitcoinu. Ale řekněme, že jinak další rozvoj bitcoinu coby zákonného platidla některé ze zemí možný prakticky není.
Krok Salvadoru je nepochybně riskantní. Nicméně je třeba jej také ocenit. Má-li se změnit globální finanční sytém k lepšímu, nebýt tak manipulovatelný a závislý na dluhu, je prostě třeba odvahy a ochoty jít do rizika. Ostatně i krok Salvadoru přispívá k další legitimizaci kryptoměny a tedy k růstu jejich ceny.
Běžná domácnost v ČR ušetří na elektřině 2500 Kč měsíčně, kvůli snížení DPH z energií na nulu
Vládu však pomoc lidem v ČR s platbou energií vyjde na 18 miliard Kč jen v této topné sezóně, a to není málo.
Text níže reaguje na probíhající debatu o tom, jak pomoci lidem hradit účty za energie, jejichž ceny prudce rostou, případně prudce porostou v nejbližší době. Je rozdělený do tří částí: první přibližuje nová doporučení Evropské komise členským státům EU. Vzhledem k tomu, že stěžejním z nich je snížení daně z energií, je pro přiblížení situace v druhé části textu detailně rozebráno, z čeho se vlastně skládá „cena elektřiny“, kterou běžná domácnost v ČR platí. Ve třetí části textu je pak dopad do veřejných rozpočtů v ČR, který by letos a v roce 2022 měla opatření, která mají lidem pomoci hradit účty za energie.
Z textů je patrné, že typická domácnost při snížení DPH z 21 na nula procent na elektřinu ušetří zhruba 2500 korun měsíčně. Pokud tedy o tolik vzroste cena elektřiny, bude „na svém“. Vláda však dá v této topné sezóně lidem na energie zhruba 18 miliard korun. To není málo, zvláště, měla-li by šetřit.
Co doporučuje Evropská komise
Evropská komise minulý týden publikovala sadu doporučení členským zemím EU, jak čelit prudce rostoucím cenám energií. Navržená opatření se dělí na okamžitá a střednědobá.
Okamžitá opatření, zejména:
► Pomoc s platbou účtů za energie, které se dostane těm sociálně nejzranitelnějším. Lze ji financovat z výnosů z prodeje emisních povolenek. Ty si ze zákona a pod hrozbou pokut musí kupovat například uhelné elektrárny nebo teplárny, aby mohly vyrábět elektřinu, resp. teplo, a vypouštět tedy znečištění v podobě částic oxidu uhličitého.
► Státní garance znemožňující odpojení odběratele ze sítě či umožnění dočasného odkladu platby za energie.
► Možnost dočasně od daně osvobodit či uplatnit sníženou sazbu daně pro sociálně zranitelné domácnosti, a to v případě daně z elektřiny, uhlí, plynu nebo pevných paliv. (V Česku už vláda schválila snížení DPH na energie ze 21 na nula procent, které má platit letos v listopadu a prosinci).
► Plošné dotace odběratelům energií z řad domácností, které vykazují určitou úroveň odběru. Zacílená podpora firmám a podnikům, aby se mohli vyšším cenám energií přizpůsobit.
Střednědobá opatření, zejména:
► Zajistit účinnější využití a fungování systému plynových zásobníků na jednotném vnitřním trhu EU.
Složení ceny elektřiny u typické domácnosti (spotřeba 2,2 megawatthodiny, MWh, ročně)
– ceny elektřiny platné pro období před začínajícím/nadcházejícím citelným zdražením; celkem výdaj cca 14 190 Kč ročně včetně DPH (bez DPH jde o částku 11 730 Kč):
Neregulovaná složka (daná vývojem ceny elektřiny na burze, ovlivnitelná třeba fixováním)
Silová elektřina (proud vyrobený v elektrárně), bez DPH 22,3 % - 4152 Kč
Daň z přidané hodnoty ze silové elektřiny 6,1 % - 872 Kč
Pevná platba za odběrné místo 9,1 % - 1292 Kč
Složka regulovaná Energetickým regulačním úřadem
Distribuční poplatky 33,2 % - 4718 Kč
Poplatek za příkon 10,4 % - 1481 Kč
Příspěvek na obnovitelné zdroje elektřiny 9,3 % - 1318 Kč
Platba provozovateli přenosové soustavy 1,5 % - 206 Kč
Platba státu za organizaci trhu s energiemi 0,5 % - 74 Kč
Daňová složka
Ekologická daň z elektřiny (28,3 Kč/MWh) 0,5 % - 75 Kč
Všechny uvedené ceny jsou včetně daně z přidané hodnoty (DPH), není-li uvedeno jinak. Sazba DPH činí 21 %. Takže například silová elektřina vyjde bez DPH na 4152 korun. Jinými slovy, běžná domácnost dá za vlastní elektřinu, tedy za samotný elektrický proud vyrobený v elektrárně, ročně zhruba 4150 Kč a dalších vice než 10 tisíc korun k tomu musí zaplatit na daních, poplatcích, příspěvcích a dalších platbách, tedy za položky, které přímo elektrický proud nepředstavují.
Na kolik to vyjde veřejnou kasu ČR?
Vláda dá lidem v ČR na splácení energií jen v této topné sezóně zhruba 18 miliard korun. To není málo, zvláště, když by vláda měla naopak spíše šetřit.
Na ochranu domácností a firem v Česku před vysokou cenou elektřiny či plynu padne jen v nejbližších měsících až zhruba osmnáct miliard korun. Babišova vláda v týdnu rozhodla zmocnit ministryní financí Alenu Schillerovou, aby mohla rozhodnout o odpuštění daně z přidané hodnoty za měsíce listopad a prosinec letošního roku. Odpuštění připraví státní kasu o zhruba miliardu korun měsíčně, celkově tedy o dvě miliardy korun jen letos. Sazba se odpuštěním sníží z 21 na nula procent.
Snížení sazby bude muset schválit Brusel, konkrétně tamní výbor pro DPH a eurokomisař pro hospodářství Paolo Gentiloni. To by však neměla být závažnější překážka, neboť energetická krize zachvátila celou Evropu a jednotlivé státy nyní nouzově hledají způsoby, jak svým občanům od vysokých plateb za energie, jež je čekají, alespoň částečně ulevit. Brusel se také kvůli růstu cen energií obává růstu antiunijních nálad napříč EU, pročež podle všeho právě také odpuštění DPH v ČR odkývne, stejně jako posvětí podobná opatření v jiných unijních zemích.
Schillerová uvažuje, že by dojednávala snížení DPH na nulu i na celý příští rok. V takovém případě by to státní kasu připravilo o dalších přibližně dvanáct miliard korun. Může však narazit na odpor nastupující vlády. Její pravděpodobný předseda Petr Fiala s plošným odpouštěním DPH na energie totiž nesouhlasí.
Zároveň by stát mohl odpustit domácnostem osm miliard na poplatcích za obnovitelné zdroje. O podobnou sumu by ulevil i firmám.
Celkově by tedy stát v nejbližších měsících přišel o osmnáct miliard korun, o dalších možná až dvanáct pak v příštím roce. To je celkem 30 miliard korun, což rozhodně není zanedbatelná suma. A zvláště ne v této době, kdy stát musí hledat nemalé úspory. Podle studie řecké vlády ovšem během letošní topné sezóny lidé v EU zaplatí za energie navíc v přepočtu 2550 miliard korun. Z tohoto hlediska je tedy úleva českým občanům a firmám za 18 miliard poměrně zanedbatelná.
Je zjevné, že zelené politiky EU mají své obrovské náklady. Přitom pokud státy budou na dluh pomáhat svým občanům platit prudce navýšené účty za energie, jdou tím proti smyslu emisních povolenek a zdražování energií z fosilních zdrojů. Cílem totiž je, aby citelné zdražení těchto energií, jež nebude kompenzováno státní dotací, přimělo domácnosti a firmy v EU k přechodu na obnovitelné zdroje.
Dušičky se letos lidem v Česku pořádně prodraží
Evropští pěstitelé květin kvůli drahému plynu dávají své skleníky mimo provoz.
Češi si letos o Dušičkách pořádně připlatí. Svátek zesnulých nastává od tohoto úterý za týden a evropská plynová krize nutí pěstitele po celé Evropě, zejména v „květinové velmoci“ Nizozemsku, přerušovat provoz svých skleníků. Energie jsou totiž tak drahé, že by se mnohým evropským pěstitelům pěstování a následný prodej květin nevyplácel. Mají totiž své konkurenty například v afrických zemích Keni či Etiopii. A ti jsou schopni dopravit do Evropy květiny dnes již za konkurenční ceny. I tak jsou tyto ceny vyšší, než jaké by si účtovali evropští pěstitelé, pokud by žádná plynová krize neudeřila.
Tradičně nejvyhledávanější smuteční, „dušičkovou“ květinou je v ČR chryzantéma. Do Česka se ročně dováží řezané chryzantémy průměrně za 210 milionů korun. Nizozemsko se obecně podílí na dovozu květin do ČR ze zhruba 80 procent. Celkově se do Česka každoročně dováží řezané květiny za zhruba 2,3 miliardy korun, přičemž Nizozemsko zodpovídá za 1,8 miliardy z této částky. Vzhledem k tomu, že se v Česku ročně celkově prodají řezané květiny za zhruba čtyři miliardy korun, bezmála polovina útrat lidí v ČR za květiny se týká květin původem právě z Nizozemska.
Nizozemských chryzantém se tedy v Česku prodá ročně za desítky milionů korun, přičemž tyto prodeje vrcholí právě na přelomu října a listopadu, v „dušičkovém“ období. Letos však pěstitelé květin v Nizozemsku a jinde v Evropě svoji produkci omezují. K vytápění skleníků totiž často používají plyn, jehož velkoobchodní cena v EU roste na historické rekordy. Nizozemský burzovní kontrakt na zemní plyn, jenž je směrodatný pro celou EU, včera dosáhl ceny přes 87 eur za megawatthodinu, což odpovídá zhruba pětinásobku průměru předpandemických let.
Při takto vysoké ceně plynu v EU se dostávají do konkurenční výhody pěstitelé z východoafrických zemí, kteří díky přirozeně příznivému klimatu mnohdy žádné skleníky nepotřebují. Z evropské plynové krize se tak radují pěstitelé květin v Etiopii či Keni, jimž citelně stoupá odbyt. Zaplňují totiž na trhu místo po nizozemských a obecně evropských pěstitelích, kteří museli „zavřít krám“. Přepravní náklady z afrických zemí jsou sice vyšší než ty z Nizozemska, zvláště nyní při globální přepravní krizi, avšak i tak si kvůli astronomickým cenám vytápění evropských skleníků keňští či etiopští pěstitelé udržují cenovou výhodu. Přesto samozřejmě dochází ke zdražení.
Lidé v ČR se tak musí připravit na to, že si za měsíc při Dušičkách za květiny na hrob pořádně připlatí. A nejen za chryzantémy. Ceny mohou snadno být až o třetinu výše než loni. O zhruba deset procent totiž květiny v ČR zdražovaly už o prázdninách, ještě před propuknutím evropské plynové a obecně energetické krize. A třeba gerbery, které ještě před pandemií stály leckde jen 15 korun, letos o prázdninách vyšly už i na 35 korun. To je zdražení o více než sto procent. Pěstitelé v celé Evropě se totiž během pandemie obávali, že nebudou mít odbyt. Zasadili tedy méně rostlin a už letos v létě tedy nedokázali poptávku pokrýt. Někteří z pěstitelů také pandemii finančně nepřežili a byznys ukončili. I to nyní přiškrcuje celkovou nabídku květin na českém trhu. Do toho všeho udeřila zmíněná mezinárodní přepravní krize, jež prodražuje právě i přepravu květin, a nyní tedy navíc ještě evropská plynová a energetická krize. (24.10.2021)
