Petice tlačí na premiéra, aby prodej zarazil.
Již za deset dnů se uskuteční aukce, při které bude dost možná vydražena historicky nejdražší nemovitost k bydlení. Cena římské vily Casina dell’Aurora se odhaduje na 471 milionů eur, v přepočtu 11,5 miliardy korun. V aukci se ale konečná cena zřejmě vyšplhá výše. Mohla by tak překonat i cenu dosud nejdražší kdy prodané rezidenční nemovitosti. V roce 2015 se hongkongský pozemek k rezidenčnímu developmentu Zahrady Ho Tung, na místě vily zbořené o dva roky dříve, prodal za v přepočtu přibližně 14 miliard korun.
To, co vilu Casina dell’Aurora o rozloze 2800 čtverečních metrů činí tak výjimečnou, že se může stát světově nejdražší budovou k bydlení, je stropní freska od Caravaggia, italského barokního mistra přelomu 16. a 17. století. Jde o jedinou známou stropní nástěnnou malbu tohoto malíře. Jenom cena fresky samotné činí v přepočtu nejméně 7,3 miliardy korun.
Otázkou však je, zda k převodu nemovitosti do rukou nového soukromého vlastníka nakonec dojde. Část italské veřejnosti, včetně politiků či akademiků, tlačí na premiéra Maria Draghiho, aby aukci „zarazil“. Online petice, kterou během několika dní podepsalo před 30 tisíc lidí, vyzývá italskou vládu, aby použila evropské peníze k nákupu vily do státního majetku. Podle italského zákona vláda může uplatnit právo odmítnutí transakce mezi soukromými subjekty během 60 dní od jejího data.
Vila byla postavena v roce 1570, zpočátku jako lovecká chata. Od začátku 17. století patřila rodině Ludovisi. Po smrti posledního majitele, kterým byl Nicolo Boncompagni Ludovisi, se o objekt strhl dědický boj mezi jeho třemi syny z prvního manželství a jeho třetí manželkou, rodilou Američankou. Soud nakonec nařídil, aby vila i přilehlými zahradami šla do aukčního prodeje. Kupec si vedle nákupní ceny musí stranou přichystat ještě v přepočtu zhruba 270 milionů korun na nutné renovace.
Cena plynu v EU roste opět nad 100 eur za megawatthodinu, kvůli slabým dodávkám z Ruska
Ze situace těží USA, v prosinci vyvezly historicky rekordní objem plynu.
Burzovní cena plynu v EU se v pátek ráno vrátila nad psychologickou úroveň 100 eur za megawatthodinu, poprvé od 29. prosince loňského roku. Je tedy evidentní, že evropská plynová krize nepolevuje. Flotila tankerů se zkapalněným zemním plynem, která zamířila z USA do Evropy koncem minulého roku, přinesla jen krátkodechou úlevu.
Námořně přepravovaný zemní plyn totiž po delší dobu nemůže kompenzovat nedostatečný přítok pozemními plynovody. Tento přítok, převážně z Ruska, zůstává nadále omezený. Dodávky plynu z Ruska do Evropy jsou pro tuto část roku nejslabší minimálně od roku 2015. Evropa je přitom na ruském plynu závislejší než tehdy, neboť loni zejména kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám dostatečně nenaplnila své plynové zásobníky a protože v souvislosti se zelenou transformací a německou Energiewende odstavuje své uhelné a jaderné elektrárny.
Plynovod Jamal, procházející přes území Běloruska a Polska, nezajišťuje žádné dodávky už 18. den v řadě, neboť plyn místo do Německa, jak je obvyklé, v něm proudí opačným směrem. Rusko to vysvětluje nedostatečnou poptávkou v EU. Klíčoví evropští odběratelé potvrzují, že nasmlouvané dodávky Rusko zajištuje plně v souladu s kontrakty. Slabé jsou ovšem také ruské dodávky skrze plynovody na Ukrajině. Kompresorová stanice Veĺké Kapušany na slovensko-ukrajinské hranici hlásila v pátek jen zhruba třetinový objem přepraveného plynu v porovnání s průměrem prosince 2021.
Zatímco tedy dlouhodobé kontrakty Rusko plní, krátkodobě zajistitelné dodávky pokulhávají. Rusko takto může tlačit na to, aby více evropských zemí přešlo na dlouhodobé kontrakty, které jsou pro něj výhodnější. Zároveň tím Rusko může demonstrovat důležitost plynovodu Nord Stream 2, který má vést plyn pod hladinou Baltského moře z Ruska přímo do Německa. Stavba už je dokončena, čeká však na schválení k provozu ze strany německých úřadů, a potažmo zřejmě pak i Bruselu. Slabší krátkodobé dodávky ruského plynu do EU také mohou souviset se stále nepolevujícím rizikem možné invaze Ruska na Ukrajinu.
Ze situace těží dodavatelé zkapalněného plynu z USA. Spojené státy v prosinci 2021 vyvezly historicky rekordní objem zkapalněného zemního plynu. Přibližně polovina těchto dodávek našla své odběratele v Evropě, zatímco dříve v loňském roce směřovalo na starý kontinent méně než 40 procent měsíčního amerického exportu zkapalněného plynu. Dramaticky rostoucí ceny plynu, které kulminovaly před Vánoci, však přiměly některé z amerických tankerů se zemním plynem ke změně trasy: místo do Asie přepravily plyn do Evropy.
Začátkem roku 2022 je však pravděpodobné zesílení poptávky po zkapalněném plynu v Asii. Jedním z důvodů je to, že Indonésie omezuje svůj vývoz termálního uhlí, tedy uhlí používaného k výrobě elektřiny. Země typu Číny tak budou k výrobě elektřiny používat právě i více plynu dovezeného ve zkapalněné podobě z USA, takže evropské země přeplatí. To může vést k dalšímu růstu ceny zemního plynu v EU, pokud tedy ruské krátkodobé dodávky zůstanou nadále relativně slabé.
Spojené státy disponují značným objemem zemního plynu, který jsou tedy s to ve značném objemu i vyvážet. V posledních zhruba dvou desetiletích totiž zažívají takzvanou břidličnou revoluci – nové technologie umožňují těžit dříve jen obtížně dostupnou či zcela nedostupnou ropu i plyn z břidličných ložisek. Export do evropských zemí však zatím nebyl zcela konkurenceschopný tváří v tvář levnějším dodávkám plynovody typu těch přepravujících surovinu z Ruska. S růstem ceny plynu v EU k rekordním úrovním se však americký zkapalněný plyn stává v Evropě stále více poptávanou alternativou.
Koruna po zveřejnění příznivých čísel posiluje na rekord od roku 2012
Očekávání překonal průmysl, zahraniční obchod a pozitivní je i zpřesnění růstu ekonomiky ve třetím loňském čtvrtletí.
Koruna v pátek dopoledne zpevnila na 24,480 za euro, na svoji nesilnější úroveň od září 2012, v reakci na zveřejnění sady příznivých makroekonomických čísel.
Průmyslová výroba v ČR a ruku v ruce s tím také zahraniční obchod překonaly loni v listopadu očekávání. Jde tak o potvrzení toho, co již naznačily předstihové ukazatele typu těch plynoucích z šetření podmínek ve zpracovatelském průmyslu v ČR. Ke konci loňska zmírňovaly dopady světové logistické a výrobní krize na tuzemský průmysl.
Zahraničnímu obchodu svým způsobem svědčí evropská energetická krize, která se rozpoutala loni na přelomu léta a podzimu. Ta vedla k růstu cen velkoobchodní elektřiny v řadě zemí EU na historický rekord, z čehož Česko, resp. jeho zahraniční obchod, těží. ČR totiž představuje klíčového evropského vývozce elektřiny.
Bilanci zahraničního obchodu ale pochopitelně zhoršuje pro změnu to, že ČR je čistým dovozcem ropy a ropných produktů, takže růst jejich ceny, jenž nastal po pandemii, umenšuje přebytek tuzemského zahraničního obchodu.
Zpřesnění odhadu růst ekonomiky v loňském třetím čtvrtletí taktéž korunu podpořilo, jelikož překonalo očekávání. Trh předpokládal, že statistici potvrdí svůj poslední odhad, který odpovídal 3,1 procenta. Ve skutečnosti však ekonomika loni od července do září rostla meziročně o 3,3 procenta. Nepříznivý dopad světové logistické a výrobní krize byl totiž nakonec o něco slabší a popandemické celkové ekonomické oživení se naopak ukázalo silnějším.
Za celý loňský rok česká ekonomika vzroste ale i tak jen o 2,5 procenta, letos pak její expanze zrychlí na 4,1 procenta.
Vládě hrozí, že v programovém prohlášení v oblasti veřejných financí „honí příliš zajíců naráz“
Programové prohlášení vlády v ekonomické oblasti týkající se veřejných financí obsahuje řadu spíše obecnějších formulací. Vláda se například zavazuje k „co nejrychlejšímu splnění maastrichtských kritérií“. Bude tedy usilovat především o snížení schodku veřejných financí alespoň na úroveň tří procent HDP. Otázkou však zůstává, jak rychle zamýšlí tohoto cíle dosáhnout. Zda si tedy na splnění cíle vyhradí celé funkční období čtyř let, nebo bude postupovat ambiciózněji, tedy rychleji. Každopádně důraz na ozdravení veřejných financí je z celého programového prohlášení zřetelně patrný a je zřejmé, že konsolidace veřejných financí představuje vládní prioritu. Což ostatně potvrzuje četná dřívější prohlášení vládních představitelů v čele s premiérem.
Fialova vláda také bude usilovat o „zahrnutí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti do ústavního pořádku ČR“. To znamená, že například legislativa týkající se takzvané dluhové brzdy by mohla nabýt rázu ústavního zákona. To by znamenalo, že v případě dosažení dluhové brzdy, nyní stanovené na úrovni veřejného zadlužení ve výši 55 procent HDP, by politici pravděpodobněji museli přijmout razantní konsolidační opatření, neboť hranici dluhové brzdy by nemohli navýšit tak relativně snadno jako dnes, kdy příslušná legislativa podobu ústavního zákona nemá.
Obecnější je programové prohlášení také ve věci takzvané daňové brzdy, která má po vzoru zmíněné dluhové brzdy ustavit strop, tentokrát ovšem strop nikoli zadlužování, ale zdaňování, a to na úrovni stanovené maximální možné míry složené daňové kvóty. Tato kvóta představuje poměr daňových výnosu státu v poměru k HDP. Obecnost dané proklamace programového prohlášení spočívá v tom, že zatím ani rámcově není stanovena či jakkoli naznačena úroveň daňové brzdy. Bude-li daňová brzda ustavena příliš velkoryse, tj. na příliš nízké úrovni, ztíží splnění maastrichtských kritérií. Vláda by se v takovém případě nakonec mohla v oblasti veřejných financí ocitnout v poloze „myslivce, který loví příliš zajíců najednou, takže nemusí chytnout žádného.“
Česko má nejvyšší schodek v historii, úroková sazba na jeho dluhu i proto vyskočila na desetileté maximum
Česká republika loni vykázala historicky nejvyšší schodek státního rozpočtu, 419,7 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které zveřejnil na tiskové konferenci ministr financí Zbyněk Stanjura. Deficit je tak ještě o 52,3 miliardy korun vyšší než ten za předloňský rok, kdy pandemie propukla.
Shodou okolností několik minut před zahájením konference poprvé od roku 2012 překročila úroková sazba na desetiletém dluhopisu vlády České republiky psychologickou úroveň tří procent. Vláda ČR tak čelí nejvyšší úrokové sazbě na svém dluhu za posledních takřka deset let. Čelí tak dvojímu problému: právě i kvůli historicky rekordnímu deficitu jí enormně narůstá samotný dluh, a navíc ještě narůstá výše úrokové sazby na tomto dluhu.
To zesiluje tlak na vládu, aby hledala úspory. Její možnosti jsou ale omezené, protože panuje rapidní inflace a protože nyní připravuje rozpočet na letošek v režimu provizoria. Koncepčněji tak může přistoupit až k návrhu rozpočtu na rok 2023. Letos navíc musí realizovat některé mimořádné výdaje, například druhou valorizaci důchodů, k níž dojde nejspíše v červenci. Stanjura její náklady vyčíslil na dvanáct miliard korun. K druhé valorizaci letos ze zákona dojde mimořádně kvůli rapidní inflaci. Důchodci by červenci měli dostat navíc průměrně zhruba 700 korun. Celkově se tedy jejich důchod letos navýší průměrně o přibližně 1500 korun, v absolutním vyjádření nejvíce v historii.
Právě rapidní inflace, jež se letos může průměrně přiblížit úrovni sedmi procent, pohání vzhůru na desetiletá maxima zmíněné úrokové sazby na dluhopisech vlády ČR. Rostoucí schodky a nárůst celkového zadlužení svým dílem k nárůstu úrokové sazby přispívají ovšem také. I proto je žádoucí dluh postupně redukovat. (8.1.2021)
