Lidé v ČR loni v listopadu navýšili své útraty v obchodech nejvíce za více než dvacet let. Meziročně totiž tržby v maloobchodu vzrostly o 13,2 procenta, což je nejvyšší údaj od října 2001.
Takový výsledek překonal drtivou většinu expertních odhadů. S dvojciferným růstem se široce počítalo, nikoli ovšem s tím, že bude až tak výrazný.
Důvodem je zejména pandemická uzávěra ekonomiky listopadu 2020, kdy kulminovala druhá vlna šíření nákazy covidem. Podstatná část maloobchodu se tehdy uzavřela, což ponížilo základnu meziročního srovnání. Zároveň ovšem rekordnímu růstu maloobchodu za posledních dvacet let nahrálo rozpouštění pandemických úspor loni v listopadu, kdy už se lidé v ČR kvůli postupujícímu očkování mnohem méně než o rok dříve obávali dalších uzávěr a zhoršení obecné ekonomické situace. Slábnoucí obava z finanční tísně a propouštění je vedla k výraznějšímu než očekávánému utrácení, stejně jako obava z inflace a zdražování, kvůli níž si řekli, že je lepší utrácet teď hned za nižší ceny než otálet a čelit později cenám vyšším.
Výdaje za oděvy a obuv narostly loni v listopadu meziročně o více než 280 procent, útraty za výrobky pro domácnost o třetinu, za kosmetiku pak lidé utráceli o zhruba pětinu více. Za sport a kulturu Češi navýšili své výdaje o bezmála padesát procent.
Projevil se ale také růst cen energií a paliv. Za pohonné hmoty tak utratili meziročně o více než sedm procent víc, a to zejména z důvodu citelného zdražení benzínu a nafty u čerpacích stanic.
Vyšší útraty jsou tedy nejen odrazem vyššího zájmu a sháňky po zboží a službách, ale také odrazem postupující inflace, tj. vyšších cen zboží i služeb.
Každopádně celkově jde o příznivé údaje, které podpoří další zpevňování koruny. Ta vůči euru dnes ještě před oznámením výsledků maloobchodu zpevnila na nejsilnější úroveň od září 2011, vůči dolaru je nejsilnější od loňského června.
Koruna je nejsilnější za více než deset let, dnes zpevňuje na 24,27 za euro, nejsilnější úroveň od roku 2011
Nahrávají jí úterní slova šéfa americké centrální banky v americkém Kongresu.
Koruna dnes ráno středoevropského času zpevnila 24,27 koruny za euro, svůj nejsilnější kurs za posledních více než deset let. Poprvé tak zpevňuje pod všechny úrovně roku 2012, takže lze dnes konečně tvrdit, že je nejsilnější za deset let. Dokonce za více než deset let, totiž za celé období od začátku září 2011.
Podle dat Bloombergu koruna dnes posílila až na kurs 24,266. Překonala tak své dosavadní maximum období posledních deseti let, kterým byla hodnota 24,278 koruny za euro, dosažená během obchodování dne 11. září 2012.
Koruna včera i dnes posiluje ruku v ruce s dalšími měnami středoevropského regionu, zlotým i forintem. V letošním roce zpevňuje vůči euru i dolaru nejvýrazněji ze všech měn zemí, jež Mezinárodní měnový fond řadí mezi vyspělé ekonomiky. V Evropě letos výrazněji než koruna zpevňuje proti dolaru i euru pouze zmíněný maďarský forint.
Středoevropské měny bezprostředně posilují v reakci na úterní slyšení šéfa americké centrální banky Jeroma Powella před senátním výborem amerického Kongresu. Trh Powellovy výroky vyhodnocuje jako relativně méně jestřábí, což vytváří tlak na oslabení dolaru a posílení aktiv vnímaných jako méně bezpečná než právě americká měna, jako jsou právě i česká koruna, zlotý či forint.
Již delší dobu pak česká koruna těží z rapidního zvyšování základní úrokové sazby v podání České národní banky. Trh míní, že ČNB do konce března zvedne tuto sazbu na 4,5 procenta. Pod vlivem právě razantního zpevňování koruny tak trh zmírňuje svá očekávání ohledně zvedání sazeb ČNB. Ještě v minulém týdnu totiž předpokládal, že základní úrok ČNB se letos v prvním čtvrtletí vyšplhá až na 4,75 procenta. Posilování koruny však utahuje měnové podmínky natolik, že pokud lednová inflace příliš nepřekročí úroveň deseti procent, mohla by se ČNB opravdu spokojit pouze s nárůstem základní úrokové sazby na 4,5 procenta. V současnosti základní úrok činí 3,75 procenta.
Posilující koruna může být problémem pro některé vývozce. Podle prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka však takovým problémem plošněji bude teprve tehdy, pokud by prolomila úroveň 24,00 korun za euro. Hanák to prohlásil v minulém týdnu v rozhovoru pro TV Nova.
Ropa letos citelně zdražuje, pohonné hmoty v ČR podraží též
V Evropě poptávku po ropě zvyšuje i záměrné omezování dodávek plynu, z něhož Rusko nově viní Mezinárodní agentura pro energetiku.
Ceny pohonných hmot v ČR v uplynulém týdnu nepatrně klesly. Benzín zlevnil o jediný haléř na 35,98 koruny za litr, nafta pak o tři haléře na 34,93 koruny za litr. Tím však končí zlevňování uplynulých několika týdnů, které nastalo po takřka celoročním loňském cenovém růstu a jeho kulminaci ve druhé polovině listopadu 2021. V příštích týdnech je třeba počítat s růstem cen pohonných hmot. Důvodem je citelný vzestup cen ropy na světových trzích, jehož efekt nedokáže potlačit ani znatelně posilující koruna. Cena ropy Brent dnes stoupla nad úroveň 85 dolarů za barel, a to poprvé od 10. listopadu 2021.
Za uplynulých 14 dní ropa Brent zdražila v dolarech o zhruba sedm procent. Po přepočtení z dolarů do korun však zdražení odpovídá pouze 3,3 procenta. To proto, že koruna proti dolaru posiluje, a zmírňuje tak efekt dolarového zdražení ropy. Už v příštích sedmi dnech se proto nadějeme růstu cen pohonných hmot v ČR, který však bude jen mírný, v rozsahu do deseti haléřů na litr.
Ropa zdražuje, neboť polevují obavy z ekonomického dopadu šíření nové varianty covidu, omikronu. Opadání obav zvyšuje vyhlíženou globální poptávku po ropě, a tedy také její cenu. Nabídka ropy totiž zůstává stále omezovaná. Velcí těžaři typu Saúdské Arábie nebo Ruska, kteří mají kapacitu k navýšení těžby, se obávají produkovat více. To proto, že pokud by šíření omikronu mělo nakonec přece jenom závažnější ekonomické dopady, přílišná nynější těžba by vedla k až přílišnému poklesu její budoucí ceny, což by přineslo problém státním rozpočtům Saúdské Arábie nebo Ruska a některých dalších těžařů.
S odezníváním pandemie a například obnovou letecké dopravy ale převis vyhlížené poptávky nad nabídkou může být tak výrazný, že cena ropy Brent už během prvního letošního čtvrtletí dosáhne psychologické úrovně 100 dolarů za barelů. Takové prognózy se nyní množí. Část pozorovatelů ale zůstává skeptická. Podle nich by při cenách kolem 90 dolarů za barel svoji těžbu navýšily země jako Norsko nebo Kanada, které nejsou členy OPEC ani jeho spojenci, což by vzestup cen zastavilo.
V Evropě poptávka po ropě částečně narůstá v důsledku omezených dodávek plynu. V některých případech totiž ropa slouží jako náhrada plynu, a to třeba i při výrobě elektřiny. Například loni koncem roku země jako Švédsko nebo Francie nouzově zapojovaly do výroby elektřiny také záložní mazutové elektrárny. Mazut představuje ropný produkt.
Mezinárodní agentura pro energetiku, jejímž členem je i Česko, dnes Rusko obvinila, že své dodávky plynu Evropě omezuje záměrně. Jedná se o dosud nezávažnější obvinění Ruska z takového typu jednání. Dosud takto Rusko vinili spíše jen jednotliví evropští politici nebo někteří obchodníci s plynem či další experti z energetické branže. Podle agentury, jež vznikla v 70. letech na půdorysu OECD, Rusko záměrně omezuje své dodávky Evropě nejméně o třetinu. Rusko delší dobu uvádí, že své dlouhodobé závazky plní. K omezování dodávek však evidentně dochází v oblasti krátkodobě nasmlouvávaných kontraktů.
Rusko se takovým jednáním může snažit přimět německé úřady a také Brusel k tomu, aby rychleji a ve větším rozsahu jeho kapacity schválily zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková se tento týden nechala slyšet, že pokud by Rusko opravdu chtělo Evropě dodávat více plynu, využilo by volnou kapacitu v již provozovaném plynovodu Nord Stream 1.
V minulých dnech americká banka Morgan Stanley zveřejnila analýzu, podle níž je omezování dodávek plynu do Evropy pro Rusko, resp. jeho plynárenský monopol Gazprom, za stávajících podmínek na evropském trhu ziskovější, než pokud by dodávalo více plynu. To proto, že Gazprom je dominantním dodavatelem plynu Evropě. Takže při nedostatku dalších zdrojů, třeba jaderných elektráren, které jsou odstavovány v Německu, může omezováním dodávky s cenou manipulovat ve svůj prospěch, a vydělat tak na již zajišťovaných dodávkách více, než pokud by své dodávky navýšil, a lépe tak evropskou poptávku uspokojoval.
Inflace v ČR stoupá k rekordu od roku 1998, nebýt redukce DPH na energie už by tam byla
Letos citelně podraží i potraviny, Češi si po delší době „utáhnou opasky“
Inflace v prosinci 2021 vykázala hodnotu 6,6 procenta v meziročním vyjádření. Jedná se o její nejvyšší úroveň od září 2008, kdy dosáhla stejné hodnoty. Vyšší byla naposledy v červenci 2008. Loni za celý rok tak inflace vykazuje nejvyšší průměrnou úroveň právě od roku 2008.
Stále však jde jen o „zahřívací kolo“ v porovnání s tím, co nás čeká letos. Letos průměrná celoroční míra inflace dosáhne či mírně převýší úroveň sedmi procent, přičemž v lednu bude i více než desetiprocentní. Půjde tak o nejvýraznější měsíční meziroční inflaci od poloviny roku 1998, kdy naposledy její míra dosáhla dvojciferné hodnoty. Lidé v ČR si tedy letos „utáhnou opasky“, neboť míra inflace poprvé od krizového roku 2013 překoná průměrné tempo růstu nominálních platů a mezd.
Prosincovou míru inflace podobně jako v listopadu 2021 opticky snižuje redukce sazby DPH na energie z 21 na nula procent. V listopadu tato redukce snížila míru inflace o jeden procentní bod. Pokud by tedy Babišova vláda k redukci nepřistoupila, přesáhla by prosincová inflace 7,5 procenta, takže by byla nejvyšší od října roku 1998.
Nicméně konečný údaj 6,6 procenta je v souladu s expertními odhady. Inflace tak přestává překvapovat svým nadměrným růstem, což je první náznak toho, že se inflační situace v ČR může začít stabilizovat. Už totiž jde o pojmenovaný problém, který centrální banka a koneckonců i Fialova vláda vnímají jako zcela klíčový a podnikají – či podniknout zamýšlí – proti němu razantní kroky. Fialova vláda však odmítá pokračovat v praxi redukce sazeb DPH na energie. To počátkem roku 2022 přispěje k růstu míry inflace právě až nad úroveň deseti procent, neboť vzestup cen energií bude klíčovým tahounem inflace i v letošním roce.
Například elektřina v prosinci meziročně zlevnila o patnáct procent a zemní plyn o necelých osm procent. Právě vlivem snížení sazby DPH. Jenže tento efekt se již za leden nezopakuje. Navíc v lednu například upravuje své ceníky směrem nahoru, v průměru o zhruba třetinu, největší dodavatel elektřiny domácnostem, společnost ČEZ. Nadále jako v prosinci i v lednu pokračuje enormní meziroční růst cen pohonných hmot, tedy i dopravy, nebo bydlení, resp. imputovaného nájemného, jež nadále zdražuje vlivem růstu cen stavebních materiálů a nemovitostí jako takových.
Navíc už v prosinci znatelně zrychloval meziroční růst cen potravin, jimž si jinak loni citelné zdražování víceméně vyhýbalo. Například brambory podražily o skoro pětinu, cukr o takřka osmnáct procent, pečivo o necelých sedm procent, mléko a sýry o necelých šest. Růst cen potravin bude v roce 2022 dále zrychlovat, z podstatné míry vlivem nynějšího zdražování energií. Na růst cen potravin, stejně jako energií, jsou zvláště citlivé sociálně nejzranitelnější vrstvy. Inflace tak letos bude mnohem více než loni i problémem sociálním.
Koruna v reakci na oznámení prosincové inflace vůči euru mírně posílila. Celkově ale trh mírní svůj předpoklad ohledně dalšího letošního zvyšování základní sazby České národní banky. Ta by podle trhu měla vzrůst do března na 4,5 procenta, ze stávající úrovně 3,75 procenta. Zpevňování koruny totiž utahuje měnové podmínky natolik, že podle trhu nebude třeba jít se základní sazbou na úroveň 4,75, nebo dokonce pěti procent. Tento předpoklad ale může vzít za své příští měsíc, po oznámení lednových čísel k inflaci. Pokud ta trh překvapí směrem nahoru, nelze stále vyloučit růst základní sazby ČNB ještě v letošním prvním čtvrtletí až na úroveň pěti procent.
Dluh Česka stále dramaticky roste
Vláda čelí dvojímu problému: citelně stoupá „jistina“ dluhu, jež je letos historicky rekordní, i úrok na něm, ten je na maximu od půle roku 2012.
Veřejný dluh České republiky meziročně dále narůstá, ačkoli tempo růstu se zpomalilo. Ve třetím loňském čtvrtletí činil dluh 40,5 procenta HDP. Předloni ve třetím čtvrtletí to přitom bylo 38,1 procenta HDP. Vzestup tedy odpovídá 2,4 procentního bodu. Mezi třetím čtvrtletím 2019, tedy předposledním čtvrtletím před propuknutím pandemie, a třetím čtvrtletím 2020 se dluh zvýšil z 31,3 procenta HDP na zmíněných 38,1 procenta HDP, tedy o 6,8 procentního bodu.
Loni tedy nárůst dluhu v poměru k HDP zpomalil na třetinové tempo oproti prvnímu pandemickému roku. Z velké části má toto zmírnění tempa na svědomí výraznější ekonomický růst, který se po šoku a propadu roku 2020 podařilo loni alespoň zčásti obnovit. Absolutní výše dluhu však i loni nadále dramaticky rostla. Ve třetím čtvrtletí 2019, před pandemií, činila 1,78 bilionu korun, předloni ve třetím čtvrtletí už 2,17 bilionu a loni ve třetím čtvrtletí 2,43 bilionu. Absolutně se tedy nárůst dluhu zmírnil citelně méně než v relativním vyjádření. Loni byl dluh v absolutním vyjádření na historickém rekordu, který letos bohužel dále překoná.
Na svědomí měla růst dluhu loni ve třetím čtvrtletí nadále zejména ústřední vláda. Obce a kraje, stejně jako fondy sociálního zabezpečení totiž na rozdíl od ní hospodařily ve třetím čtvrtletí 2021 přebytkově.
Rostoucí zadlužení zejména ústřední vlády představuje stále tíživější problém v současném prostředí mezinárodních financí, které charakterizuje růst úrokových sazeb. Růst úrokových sazeb je zřetelně patrný také například na desetiletých českých vládních obligacích, které 10. 1. vykazovaly úrok až 3,2 procenta, jenž je tak nejvyšší za celé období od poloviny roku 2012.
Náklady vlády na obsluhu dluhu tak povážlivě rostou hned ze dvou zdrojů: stoupá samotná výše dluhu, tedy „jistina“, kterou je třeba financovat, ale roste také vlastní úrok na takto bobtnajícím dluhu. Vládě tak zbude měně prostředků na nutné reformy a ozdravování veřejných financí, případně bude muset znatelněji seškrtávat sociální dávky typu starobních důchodů nebo omezovat veřejné investice typu těch do dálnic a další infrastruktury.
Obědová menu zdražila v uplynulé době o 50 %, v krajích víc než v Praze
Kvůli inflaci si tak lidé budou letos víc připravovat jídlo do práce už doma, hrozí krach 15 % restaurací.
Ještě před necelými deseti lety se obědové menu všude v republice, i v Praze, vešlo pod stovku. V roce 2013 vyšlo v Praze obědové měnu průměrně na 98 korun (zde). V krajských městech stálo v té době menu vesměs méně než 90 korun, plyne dále z tehdejších dat portálu Lunchtime.cz. A ve městech typu Frýdku-Místku třeba jen 70 korun. Celorepublikově tak menu stálo průměrně ani ne 85 korun.
Loni však již menu celorepublikově vyšlo v průměru na více 125 korun, plyne z údajů portálu menicka.cz. Za uplynulých osm let tak obědová menu zdražila o zhruba 50 procent. Za pozornost stojí, že průměrná cena menu v Praze stoupla za osm let, od roku 2013, „pouze“ o necelých 37 procent, tedy méně, než odpovídá celorepublikovému průměru. V metropoli je totiž mezi restauracemi větší konkurence, ale zejména roste v Praze průměrná mzda pomaleji než celorepublikově.
Mezi třetím čtvrtletím 2021 a třetím čtvrtletím 2013 vzrostla průměrná mzda v Praze o 41 procent, zatímco celorepublikově o 51 procent, plyne z údajů ČSÚ. Většina republiky tedy v uplynulých osmi letech stáhla výdělkový náskok Prahy. To souvisí s dramatickým zvyšováním minimální mzdy, které přilepšuje znatelněji nízkopříjmovým vrstvám, zastoupeným spíše v oblastech mimo bohatá města Prahu či Brno.
Naopak například ve finančnictví nebo peněžnictví výdělky, ač průměrně poměrně vysoké, v uplynulých letech zase tolik nerostly. Výrazněji si přilepšovali třeba manuální pracovníci v průmyslu, sociální pracovníci, pedagogové nebo zdravotníci. Tedy profese, které jsou rovnoměrněji než finančníci, soustředění zejména v Praze, rozloženy celorepublikově. I proto republika jako celek náskok Prahy stahovala.
V Praze loni menu vyšlo na více než 134 korun, na Karlovarsku, z daného hlediska v nejlevnějším kraji, vyšlo ani na 110 korun.
Výrazné zdražování poledního menu bude v době rapidní inflace a očekávaného poklesu reálných příjmů, který Česko letos čeká poprvé právě od roku 2013, řadě lidí důvodem, aby dali přednost přípravě pokrmu k obědu už doma. Naučila je to pandemie. Ten trend je patrný také v jiných evropských zemích. Ve své loňské studii jej analyzuje dokonce i Evropská centrální banka.
Lidé se během pandemie (znovu)naučili obstarávat si řadu věcí svépomocí či v rámci domácnosti, ať už jde o přípravu jídla k obědu nebo třeba o ostříhání. Není to tedy jenom o popandemickém zdražování, ale také o celkové změně spotřebních návyků, kterou pandemie způsobila. Zdražování jídla ovšem tuto změnu návyků podporuje a umocňuje.
Jídla v restauracích zdražují a zdražovat budou i nadále kvůli rostoucím cenám energií, kvůli nedostatku vhodné pracovní síly, kvůli zdražování základních surovin pro přípravu pokrmů, ale i třeba z důvodu růstu cen nemovitostí a zvyšování nájemného. Při ceně menu v průměru kolem 140 korun už restaurace zjistí, že dále cenu příliš navyšovat nemohou, neboť by jim to vzalo až příliš zákazníků. Letošní rok tak pro řadu z nich bude složitý. Svým způsobem i tento rok budou splácet účty za pandemii, přičemž zhruba patnáct procent gastro provozoven může zkrachovat či jinak ukončit činnost. (13.1.2022)
