Evropská komise letos do konce července Česku proplatila 30,4 procenta dotací určených na programové období 2014 až 2020. Jde o 186,2 miliardy korun z celkově přidělených 611,5 miliardy Kč. Smluvně zajištěno má Česko 443,3 miliardy korun, tedy 72,5 procenta. Vyplývá to z údajů zveřejněných na stránkách ministerstva pro místní rozvoj (MMR).
Od začátku letošního roku Česko vyčerpalo 40,6 miliardy korun, proti stejnému období roku 2018 je o 70 procent více. Za celý loňský rok Evropská unie Česku proplatila 80,5 miliardy korun, z toho téměř polovina připadala na prosinec.
Ačkoli Česká republika letos oproti loňsku zrychlila tempo čerpání evropských peněz, z celounijního pohledu patří v čerpání k nejslabším státům. A to přesto, že od konce července se k dnešnímu dni podíl proplacených dotací z celkového přiděleného objemu zvýšil na 32 procent, jak vyplývá z průběžně aktualizovaných údajů Evropské komise. Průměrné číslo za celou EU totiž činí 34 procent.
ČR je tak v čerpání stále podprůměrná. Hůře než Česko je na tom už jenom šest států, a sice Malta, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Itálie a Chorvatsko. Například Finsko už má proplaceno šedesát procent přidělených dotací. Je ovšem pravda, že třeba zrovna Finsko má celkově přiděleno mnohem menší objem dotací než ČR, v běžícím programovém období je tento objem zhruba jen čtvrtinový. A protože je snazší rozdělit méně peněz než více, je Finsko v určité výhodě, což částečně vysvětluje jeho rychlejší čerpání.
Větší objem než ČR však už mají proplacený i země, jimž byl přidělen vyšší objem dotací, ať už jde o Polsko, Francii, Německo či Portugalsko. Česká republika tak stále v čerpání vykazuje rezervy, což je zvláště varovné s blížícím se koncem programového období. Ten nastane v příštím roce, avšak období bude „dobíhat“ i v letech následujících, kdy se bude zřejmě opět překotně dočerpávat. Tak jako po skončení minulého programového období v roce 2013, kdy zejména rok 2015 poznamenalo právě až příliš překotné dočerpávání, které je leckdy „čerpáním pro čerpání“. Financovány jsou tedy projekty, které by třeba ani financovány být nemusely nebo neměly, jen proto, aby se prostředky dočerpaly. Je tristní, že ČR dosud nedokázala větší objem prostředků uspokojivě a strategičtěji použít na rozsáhlé, dlouhodobé projekty typu vybudování kvalitní dálniční a železniční infrastrukturní sítě.
V Česku se loni vyrobil rekordní objem zmrzliny, poprvé v historii přes 50 milionů litrů. Po přepočtu na hlavu deklasujeme Slováky, na Belgičany nemáme
V Česku se díky ekonomické prosperitě posledních let rekordně daří výrobě zmrzliny. Podle nově zveřejněných údajů Eurostatu se loni v ČR vyprodukovalo bezmála 51 milionů litrů oblíbené ledové pochoutky.
Jedná se o historický rekord za celé období samostatné ČR od roku 1993. Dosud rekord držel rok 2004, kdy produkce dosáhla takřka 46 milionů litrů. Předloni se vyrobilo více než 44 milionů litrů zmrzliny.
V loňském roce výrobě zmrzliny částečně nahrávalo také nadmíru teplé počasí, které umocňuje poptávku po ní. Extrémně teplé počasí se již letos neopakuje, tudíž je otázkou, zda se rekord podaří překonat. Spotřeba domácností ovšem zůstává nadále poměrně vysoká, což hovoří spíše pro další překonání rekordu. Domácnosti jsou navíc stále ochotné výrazně své výdaje navyšovat za zboží, které nutně nepotřebují. Zmrzlina je příkladem právě takového zboží, ačkoli v potravinářském segmentu pozorujeme letos slabší nárůst spotřeby než v některých jiných segmentech.
Pro letošní překonání rekordu hovoří ale i skutečnost, že vliv teplého počasí nelze přeceňovat. Loňská vlna veder zasáhla podstatnou část Evropy, a přesto produkce zmrzliny v zemích jako Francie, Německo nebo Itálie meziročně klesla. Mimochodem, uvedený trojlístek zemí vévodil předloni i loni EU v celkové produkci zmrzliny. V Německu se loni vyrobilo takřka 494 milionů litrů, ve Francii přes 450 milionů litrů a konečně v Itálii 435,5 milionů litrů. Zvláště markantní byl z těchto tří zemí loni meziroční pokles produkce v Itálii, kde vyrobilo o zhruba 66 milionů tun zmrzliny méně než v roce 2017.
Po přepočtu na obyvatele je pořadí úplně jiné. Vede Belgie, kde se loni vyrobilo 18,3 litrů zmrzliny na hlavu, následuje Estonsko a Litva s 15,4, resp. 15,1 vyrobenými litry na obyvatele (viz tabulka níže). Česko je dle produkce zmrzliny na hlavu v rámci EU šestnácté, s 4,8 litry na hlavu. To je v rámci EU podprůměrný výsledek, jelikož v EU se loni vyrobilo zhruba 6,2 litru zmrzliny na obyvatele. ČR si však vede výrazně lépe než Slovensko, kde loni vyprodukovali pouze 0,03 litru zmrzliny na hlavu. V rámci zemí Visegrádské skupiny ale Česko zaostává jak za Maďarskem (loni 6,7 litru zmrzliny na hlavu), tak Polskem (loni 6,3 litru na hlavu).
Kde v EU se loni vyrobilo nejvíce zmrzliny na obyvatele (v litrech):
1. Belgie 18,3
2. Estonsko 15,4
3. Litva 15,1
4. Švédsko 9,7
5. Chorvatsko 8,6
6. Finsko 7,2
7. Itálie 7,2
8. Francie 6,7
9. Nizozemsko 6,7
10. Maďarsko 6,7
11. ČR 4,8
EU 6,2
Češi se bojí růstu nezaměstnanosti a zdražování, důvěra v českou ekonomiku však v srpnu celkově vzrostla. Varovný je propad nálady ve stavebnictví
Celková důvěra v českou ekonomiku se v srpnu zlepšila, po třech měsících poklesu. Nadále však zůstává blízko svých minim za celé období od roku 2016. Ze svého bezmála pětiletého dna vzrostla oproti červenci důvěra v podnikatelském sektoru.
Varovný je pokles sentimentu mezi podnikateli ve stavebnictví. Právě stavebnictví totiž v uplynulých měsících svým růstem kompenzovalo útlum průmyslové výroby, k němuž dochází zejména vlivem zhoršujících se podmínek ve světovém obchodě a geopolitických a jiných tenzí, včetně hrozby takzvaného tvrdého brexitu. Podnikatelé ve stavebnictví hledí pesimističtěji než v červenci do dalších tří měsíců. Vyhlížejí nejen pokles své výrobní činnosti, ale také zaměstnanosti v sektoru.
Nadějné je naopak to, že propad sentimentu v průmyslu se navzdory zmíněným zhoršujícím se podmínkám během letošního června až srpna stabilizoval. Průmyslníci sice hodnotí hůře než v červenci potenciál domácí a mezinárodní poptávky, přitom však očekávají pro nejbližší tři měsíce vyšší tempo své výrobní činnosti než v červenci. Vzhledem k nadále se zhoršujícím podmínkám ve světovém obchodě nelze čekat, že by sentiment v průmyslu již dosáhl svého dna. Spíše si jeho zhoršování dalo jen „přestávku“. Tuzemská ekonomika nemůže poměrně vysokou odolnost vůči nepříznivým mezinárodním tlakům vykazovat věčně. Ostatně dnešní čísla k vývoji sentimentu mezi německými podnikateli nejsou nijak povzbudivá, Německo, na němž jsme silně ekonomicky závislí, už nyní dost možná prochází recesí.
Meziměsíčně si však v srpnu pohoršila důvěra spotřebitelů. Ta však z historického hlediska zůstává nadále poměrně vysoká. Na spotřebitele doléhají obavy z možné ekonomické krize, o níž pod vlivem zhoršujícího se mezinárodního obchodní prostředí poměrně intenzivně referují média. Spotřebitelé mají obavu zejména z růstu nezaměstnanosti, který by možná krize či ekonomický útlum způsobily. Probíhající zdražování elektřiny či bydlení, ale také mnohých potravin je vede k úvahám o dalším růstu cen, které rovněž přispívají ke zhoršení jejich nálady.
Ve zbytku letošního roku lze očekávat, že si spotřebitelská nálada udrží svoji poměrně vysokou úroveň. Spotřeba domácností díky stále solidnímu růstu reálných mezd bude letos klíčovým tahounem celé české ekonomiky. Bez dobré nálady spotřebitelů by jím prostě být nemohla. Zato se však zřejmě dále zhorší nálada v průmyslu a zřejmě i v obchodě. Nálada ve stavebnictví by se mohla zlepšit vlivem nutnosti čerpat agilněji prostředky z fondů EU, neboť běžící programové období pro jejich čerpání řádně končí už příští rok. Celková důvěra v ekonomiku do konce roku ovšem spíše dále poklesne.
Zlato dnes pokořilo další rekord, Asie padá a Trump je v pasti, kterou sám sobě uchystal
Asijské akciové trhy se propadají, stejně jako tamní měny. Hongkongský hlavní burzovní ukazatel, index Hang Seng, ztrácí při dnešním obchodování bezmála tři procenta. Klesá také například klíčový ukazatel čínských akcií, index Shanghai Composite, a to 1,3 procenta. Čínská měna, jüan, se vůči dolaru propadla na nejnižší úroveň od února 2008. Varianta jüanu, která obíhá mimo pevninskou Čínu, pak dokonce oslabuje na historicky vůbec nejnižší úroveň od svého uvedení v roce 2010.
Propad asijských trhů navazuje na páteční citelný pokles amerických burz. Investoři se z burz stahují, případně přeskupují své portfolia ve prospěch těch nejbezpečnějších investic (japonský jen, švýcarský frank, americké dluhopisy, zlato,…). Třeba zlato dnes vyskočilo nad cenovou úroveň 1550 dolarů za troyskou unci, nejvýše od dubna 2013.
Investoři totiž očekávají další růst nejistoty způsobený nadále se stupňující obchodní válkou Spojených států a Číny a celkově nepříliš utěšenými vztahy na mezinárodní scéně, a to i mezi spojenci. Nepříliš utěšený vztah panuje i mezi Spojenými státy a Evropskou unií, což částečně dokumentoval probíhající summit zemí skupiny G7 ve francouzském letovisku Biarritz.
Navíc hostitel summitu, francouzský prezident Emmanuel Macron, v době konání summitu nečekaně pozval k bleskové návštěvě íránského ministra zahraničí, čímž riskuje další zhoršení vztahu s USA. Prezident Spojených států Donald Trump zase před odletem na summit pohrozil uvalením stoprocentního cla na francouzská vína, a to jako odvetu za digitální daň. Tu Francie zavedla retroaktivně letos od 1. ledna a míří zejména na americké technologické platformy, jako je Facebook nebo Google, pročež ji nyní americká administrativa prošetřuje pro možný diskriminační ráz.
Klíčovým důvodem probíhajícího propadu burz je ale vyostření obchodní války USA a Číny. Trump oznámil svoji nejnovější odvetu v obchodní válce s Čínou až po pátečním uzavření burz, takže ji trhy do cen akcií a dalších aktiv „započítávaly“ teprve v pondělí. Zatímco Peking nejprve v pátek oznámil úmysl zavést další cla na americké zboží v ročním objemu dovozu čítajícím 75 miliard dolarů, včetně politicky citlivých zemědělských produktů typu sójových bobů, Trump v reakci uvedl, že Washington zvýší sazby u aplikovaných nebo chystaných cel. A to z pětadvaceti na třicet procent, resp. z deseti na patnáct procent. Trump si o víkendu v Biarritzu postěžoval, že navýšení sazeb je ještě možná až příliš malé.
Peking zjevně v rostoucí míře sází na to, že by Trump v příštím roce nemusel být znovuzvolen. K tomu ostatně Čína může dopomoci právě opatřeními typu toho pátečního. Protože cly na zemědělskou produkci USA zasahuje farmáře a další zemědělské výrobce z amerického Středozápadu nebo i jižních oblastí USA, kteří patří k pilířům Trumpova elektorátu.
Trump opět poznává, že obchodní válku není snadné vyhrát, jak tvrdil, když ji loni zahajoval. Číňané se evidentně k ústupkům nechystají, a Trumpovi tak nezbývá, než z pádu burz vinit americkou centrální banku. Prezident se v pátek v jednom ze tweetů tázal, zda je větším „nepřítelem“ Spojených států jeho čínský protějšek Si Ťin-pching, nebo šéf americké centrální banky Jerome Powell. A to přitom nelze tvrdit, že Powell před víkendem trhy zklamal. Vlastně měl Trumpa potěšit, neboť bankéřův páteční projev v rámci každoročního setkání centrálních bankéřů v Jackson Hole pomohl trhům vzhůru. Než je Trump svými tweety poslal zase dolů.
Zjevně stále nervóznější Trump se v čase, který do prezidentských voleb v USA zbývá, stane velmi pravděpodobně největší hrozbou celé světové ekonomice. Kvůli obrovské nejistotě, kterou jeho jednání způsobuje. Firmy zkrátka nemohou dost dobře plánovat, investovat a zaměstnávat, když jejich výhled může zcela „překopat“ jediný tweet amerického prezidenta, jenž se stále zjevněji ocitá v pasti, kterou si sám sobě nastražil. (27.8.2019)