Růst cen v oblasti tuzemské výroby byl i letos v září přiměřený a nepředstavuje tak z hlediska České národní banky, která ze zákona pečuje o cenovou stabilitu, důvod ke znepokojení, ani důvod k přehodnocení stávajícího základního směřování měnové politiky. Úrokové sazby ČNB se letos zvyšovat nebudou, příští rok je pravděpodobnější jejich snížení než zvýšení.
Ceny průmyslových výrobců v září rostly meziročně tempem 1,9 procenta, v souladu s očekáváním trhu. V srpnu růst činil
2,1 procenta. Průmyslníky tíží zejména pokračující citelný růst cen energií, zejména elektřiny, meziročně o 7,7 procenta. V potravinářském průmyslu stoupá zejména cena masa a výrobků z něj.
Klíčovým důvodem je epidemie afrického moru prasat, která loni v létě propukla v Číně a od té doby se šíří nejen v Asii, ale částečně i v Evropě. Chovy jsou ve velkém vybíjeny, aby se zamezilo dalšímu šíření epidemie. V Číně meziročně ceny masa zdražují o zhruba 50 procent a země musí zejména vepřové v rostoucí míře dovážet, což vytváří celosvětový cenový tlak, v jehož důsledku stoupá cena masa i v ČR. V Česku se však přidává také třeba růst cen energií nebo mezd.
Epidemie afrického prasat se promítá i do cen zemědělských výrobců. Cena jatečných prasat v ČR vzrostla v září meziročně o 24 procent. Zemědělští producenti se nadále utkávají s dopady loňského suchého a letošního kolísavého počasí. V důsledku loňské nízké sklizně brambor, jedné z nejhorších v historii ČR, a stále nedobré úrody letošní zdražovaly brambory v září meziročně o bezmála třicet procent, nejstrmější cenový nárůst mají však za sebou. O více než dvacet procent roste cena ovoce, jehož úroda je letos slabší než loni. Suchý a teplý rok 2018 sice nepřál pěstitelům zeleniny, ale sadařům a ovocnářům většinou ano.
Například sklizeň jablek letos meziročně poklesne o třicet procent, kvůli jarním mrazíkům i letním krupobitím. Jednalo by se tak o jednu z nejhorších sklizní jablek v novodobé historii ČR. Špatná úroda se v cenách jablek projeví postupně, během následujících měsíců. Do ceny pro konečného spotřebitele se ale promítne také například efekt levné polské či italské konkurence, a tedy i tamní letošní úroda jablek.
Právě i kvůli horší úrodě ovoce v ČR letos zdražují pálenky, meziročně zatím o pět až deset procent. Důvodem je kromě relativního nedostatku ovoce k pálení opět také růst cen energií a vody a dalších nákladů. Lze očekávat, že cena pálenek může nakonec letos vyskočit meziročně o deset až patnáct procent.
Hypotéky v Česku jsou jako prošlý jogurt. Výrazně zlevňují – nejvíce za osm let –, ale není o ně zájem
S hypotékami v Česku je to momentálně jako s lehce prošlým jogurtem. Banky je zlevňují, seč mohou, přesto o ně mezi Čechy není kdovíjaký zájem. Bankéři by rádi půjčovali víc, protože hypotéka je pro ně zlatý důl, avšak naráží na neochotu Čechů kupovat drahé, dost možná předražené a cenově nafouknuté nemovitosti. A naráží také na regulace České národní banky, které jim znemožňují půjčovat rizikovější klientele.
Hypotéky v Česku aktuálně zlevňují nejvýrazněji za posledních osm let. Mezi srpnem a zářím letošního roku se průměrná sazba hypoték v ČR – Fincentrum Hypoindex – propadla z 2,61 na 2,47 procenta. To představuje pokles o 0,14 procentního bodu. K výraznějšímu meziměsíčnímu zlevnění hypoték došlo naposledy v září 2011, kdy se průměrná sazba propadla rovnou o 0,2 procentního bodu na tehdejší úroveň 3,89 procenta.
Nynější prudké zlevnění hypoték je způsobeno za prvé tím, že o ně mezi Čechy není z výše uvedených důvodů až takový zájem, a za druhé tím, že bankám takové zlevnění dává z hlediska jejich byznysu stále ekonomický smysl, což je dáno současným obecnějším poklesem tržních úrokových sazeb napříč ekonomikou naší i těmi zahraničními.
Tento obecnější pokles úrokových sazeb způsobuje rostoucí obava mezinárodních trhů z citelného celosvětového ekonomického zpomalení. Ostatně Mezinárodní měnový fond včera představil prognózu, ve které pro letošek světové ekonomice předpovídá nejpomalejší růst od globální finanční krize před deseti lety. Zpomalení světové ekonomiky je do značné míry dáno nejistotou firem ohledně vlastního investování v čase obchodní války nebo hrozeb typu tvrdého brexitu (která, zdá se ovšem, by dneškem mohla být zažehnána). Pozdržení investování snižuje poptávku po investičním kapitálu, takže jeho cena – úroková sazba – klesá. Současně investoři přesunují kvůli vyhlídce nižší ziskovosti firem a nižší inflaci své peníze z akcií do bezpečnějších dluhopisů, což zvyšuje cenu právě dluhopisů a snižuje jejich úrok.
Na své letošní dno se tržní úrokové sazby v ČR propadly v srpnu, od té doby mírně vzrostly. V srpnu totiž obava z globálního ekonomického útlumu vrcholila, než ji v září částečně rozptýlily světově významné centrální banky. Například Evropská centrální banka právě v září oznámila, že od listopadu spustí další kolo podpůrného „tištění peněz ve velkém“ a následného odkupu dluhopisů a dalších cenných papírů, čili kvantitativního uvolňování.
Tuzemské banky však nadále pokračují ve zlevňování svých hypoték. Rezervoár potenciální nové klientely jim povážlivě vysychá, takže musí používat stále lákavější návnadu, aby alespoň nějakého klienta „ulovily“, případně přetáhly konkurenci v rámci refinancování. Tento ostrý konkurenční boj vede banky k tomu, že snižují úrokové sazby hypoték a své marže ve jménu navýšení nebo alespoň udržení tržního podílu na hypotečním trhu. Tento vývoj jen tak neustane, byť jsou banky v možnosti snižovat sazby hypoték limitovány výší základní úrokové sazby České národní banky, která činí dvě procenta. Tato sazba se letos v nejpravděpodobnějším scénáři dalšího vývoje již nezmění. V příštím roce je pak rozhodně pravděpodobnější její pokles než růst. Snížení základní sazby ČNB by bankám otevřelo další prostor ke snižování sazeb hypoték. Ani tak však není zaručené, že se Češi osmělí k rozsáhlejšímu pořizování nemovitostí. Což ovšem banky povede k další redukci sazeb. Průměrná sazba hypoték v ČR tak bude nadále klesat – letos i se vstupem do roku 2020. Tím výrazněji bude klesat, čím problematičtější bude vývoj světové ekonomiky.
Zemědělská „katastrofa“ jako loni se letos konat nebude, sklizeň obilí bude na průměru. Související cenové tlaky v oblasti potravin tedy zmírní
Poslední letošní odhad sklizně, ten k 15. září, který zveřejnil ČSÚ, poskytuje alespoň v oblasti obilovin mírně pozitivní obrázek.
Sklizeň obilovin včetně kukuřice na zrno by totiž měla dosáhnout 7638 tisíc tun. To je více než loni, což tolik nepřekvapí, neboť rok 2018 byl z hlediska úrody obilovin kvůli teplému a suchému počasí mimořádně špatný. Letošní úroda obilovin by ale také měla lepší než úroda předloňská. V roce 2017 činil objem sklizně obilovin včetně kukuřice na zrno celkem 7457 tisíc tun. Příznivé je také to, že na odhadovaném takřka desetiprocentním meziročním nárůstu objemu sklizených obilovin se podílí především vyšší hektarový výnos, nikoli rozsáhlejší osevní plocha.
Letošní sklizeň obilovin sice zřejmě zaostane za pětiletým průměrem, bude však podle všeho zhruba na úrovni průměru desetiletého. Nutno však vidět to, že léta 2014 až 2016 byla z hlediska sklizně obilovin nejúspěšnější v novodobé historii ČR od roku 1993. Nikdy předtím se totiž nestalo, aby objem sklizně třikrát po sobě překročil úroveň 8000 tisíc tun. Rok 2016 je pak z hlediska objemu sklizně druhý nejúspěšnější v celé historii novodobé ČR. Sklidilo se tehdy 8596 tisíc tun, takže úspěšnější už je jedině rok 2004 s 8783 tisíc tun sklizně.
Navíc nelze vyloučit, že letošní úroda obilovin bude nakonec ještě třeba o 100 či 300 tisíc tun vyšší, než nač ukazuje zářijový dohad. Například v letech 2015 až 2018 byla konečná úroda vždy právě zhruba v takovém rozsahu vyšší než zářijový odhad. Zemědělci v této věci postupují zpravidla obezřetně a nechtějí mít „velké oči“ předtím, než je celková úroda do posledního zrna i klasu spočítána.
Problematičtější je situace v oblasti brambor. Jejich sklizeň bude sice také podle všeho lepší než ta loňská, avšak i tak poměrně výrazně zaostane jak za pětiletým, tak zejména desetiletým průměrem. Nicméně cenové tlaky v oblasti brambor pro konečného spotřebitele již nyní polevují a polevovat ještě budou.
Za pětiletým i desetiletým průměrem zůstane letos patrně sklizeň cukrovky i řepky, naopak mák si polepší nejen oproti loňskému velmi špatnému roku, nýbrž též v porovnání s průměrem posledních pěti či deseti let. To přispěje ke zmírnění tlaku na růst cen pekárenských výrobků pro konečného spotřebitele, který beztak nebude nijak citelný.
Zářijový odhad sklizně poskytuje v oblasti obilovin mírně pozitivní obrázek, zejména v porovnání s loňskem. V oblasti dalších plodin je situace nadále spíše neutěšená, ovšem celkově se o žádnou „katastrofu“ typu té loňské nejedná. Letošní objem sklizně by v souhrnu neměl způsobit žádné zásadnější cenové tlaky jako sklizeň loňská.
Trumpovy turecké sankce poškozují české oceláře, ohrožují banky typu UniCredit
Americký prezident Donald Trump se zapřisáhl, že Turecko za jeho syrskou vojenskou operaci a zintenzivňující boj proti tamním Kurdům stihnou obří sankce. Ty jsou však ve skutečnosti zatím mírnější, než jaké žádají jak demokratičtí, tak i republikánští kongresmani. Trumpova administrativa vychází z toho, že mnohdy postačí pouhá hrozba sankcí, aby jejího adresáta odradila od dobyvačného či jinak ohrožujícího jednání. Navíc Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo cestuje do Turecka, aby situaci zklidnil, takže vyhrocené sankce by v tuto chvíli mohly být kontraproduktivní.
Trump tedy zatím zjevně nehodlá konflikt s Ankarou stupňovat. Ostatně Pompeo nemá v Ankaře ani žádat stažení tureckých vojsk ze severní Sýrie, nýbrž pouze příměří a utišení bojů na již obsazeném území.
Loni Trumpova administrativa zvýšila celní sazbu na dováženou tureckou ocel na 50 procent, ovšem letos v květnu ji zase snížila zpátky na 25 procent. Nyní ji Trump opětovně zvyšuje. Dovoz turecké oceli do USA se po letošním snížení cla však už nevrátil na původní úroveň, takže například letos v srpnu byl meziročně o 88 procent nižší. Turci totiž mezitím našli jiná odbytiště. Turecká ocel například ve vyšší míře směřuje na evropské trhy, což přidělává vrásky na čele třeba i českým nebo slovenským ocelárnám.
Potenciální zpřísnění Trumpových sankcí vůči Turecku však představuje problém nejen pro evropské oceláře, ale také evropské bankéře. Turecko je totiž vysoce závislé na financích ze zahraničí. Toto financování by ale mohlo v důsledku sankcí vyschnout. Nejde přitom o žádné malé peníze, nýbrž zhruba o 170 miliard dolarů, tedy dvacet procent tureckého hrubého domácího produktu.
Trumpovy sankce by totiž zřejmě nakonec přiměly zejména západoevropské banky, jako je UniCredit, aby se z Turecka stáhly, tedy aby se částečně či zcela zbavily podílu v tureckých bankách. Loňskou krizi turecké měny liry ještě vydržely, při druhém obdobném otřesu by však takovou trpělivost čelit dalším ztrátám mít nemusely. I když je pravda, že lira zatím na hrozbu amerických sankcí nijak výrazněji nereaguje.
Kromě italské banky UniCredit mají značné angažmá v tureckém bankovnictví také španělská banka BBVA nebo francouzská BNP Paribas. Jen v příštích dvanácti měsících dojde v Turecku do splatnosti 60 miliard dolarů cizoměnového dluhu. Případný masivní odliv zahraničního kapitálu ze země, podnícený americkými sankcemi, by tak mohl způsobit vážný ekonomický otřes, protože v oslabené liře bude splácení cizoměnového dluhu pochopitelně mnohem obtížnější. (16.10.2019)
