S hypotékami v Česku je to momentálně nadále jako s lehce prošlým jogurtem. Banky je zlevňují, přesto o ně mezi Čechy není kdovíjaký zájem. Bankéři by rádi půjčovali víc, protože hypotéka je pro ně zlatý důl, avšak naráží na neochotu Čechů kupovat drahé, dost možná předražené a cenově nafouknuté nemovitosti. A naráží také na regulace České národní banky, které jim znemožňují půjčovat rizikovější klientele.
Hypotéky v Česku zlevňovaly i v říjnu. Průměrná sazba klesla podle Broker Consulting Indexu na 2,50 procenta, ze zářijové úrovně 2,51 procenta. Podle jiného ukazatele Fincentrum Hypoindex odpovídala v září průměrná sazba hypoték 2,47 procenta. Drobná odchylka v obou ukazatelích spočívá v odlišné metodice sběru dat. Broker Consulting Index ukazuje průměrnou úrokovou sazbu u hypotečních úvěrů, jež zprostředkovali konzultanti Broker Consulting a pobočky OK POINT u kteréhokoli poskytovatele hypotečních úvěrů. Naproti tomu vstupní data pro výpočet Fincentrum Hypoindexu poskytují přímo jednotlivé banky, které hypotéky poskytují. Broker Consulting Index zpravidla vykazuje vyšší úroveň, v letošním roce většinou v rozsahu od nuly do 0,1 procentního bodu.
Data za říjen tedy indikují zmírnění zářijového poklesu průměrné hypoteční sazby v ČR. Zářijové prudké zlevnění hypoték je způsobeno za prvé tím, že o ně mezi Čechy není z výše uvedených důvodů až takový zájem, a za druhé tím, že bankám takové zlevnění dává z hlediska jejich byznysu stále ekonomický smysl, což je dáno současným obecnějším poklesem tržních úrokových sazeb napříč ekonomikou naší i těmi zahraničními.
Tento obecnější pokles úrokových sazeb způsobuje rostoucí obava mezinárodních trhů z celosvětového ekonomického zpomalení. Zpomalení světové ekonomiky je do značné míry dáno nejistotou firem ohledně vlastního investování v čase obchodní války nebo hrozeb typu tvrdého brexitu. Pozdržení investování snižuje poptávku po investičním kapitálu, takže jeho cena – úroková sazba – klesá. Současně investoři přesunují kvůli vyhlídce nižší ziskovosti firem a nižší inflaci své peníze z akcií do bezpečnějších dluhopisů, což zvyšuje cenu právě dluhopisů a snižuje jejich úrok.
Na své letošní dno se tržní úrokové sazby v ČR propadly v srpnu, od té doby mírně vzrostly. V srpnu totiž obava z globálního ekonomického útlumu vrcholila, než ji v září částečně rozptýlily světově významné centrální banky. Například Evropská centrální banka právě v září oznámila, že od listopadu spustí další kolo podpůrného „tištění peněz ve velkém“ a následného odkupu dluhopisů a dalších cenných papírů, čili kvantitativního uvolňování.
Tuzemské banky však nadále pokračují ve zlevňování svých hypoték. Rezervoár potenciální nové klientely jim povážlivě vysychá, takže musí používat stále lákavější návnadu, aby alespoň nějakého klienta „ulovily“, případně přetáhly konkurenci v rámci refinancování. Tento ostrý konkurenční boj vede banky k tomu, že snižují úrokové sazby hypoték a své marže ve jménu navýšení nebo alespoň udržení tržního podílu na hypotečním trhu. Tento vývoj jen tak neustane, byť jsou banky v možnosti snižovat sazby hypoték limitovány výší základní úrokové sazby České národní banky, která činí dvě procenta. Tato sazba se letos v nejpravděpodobnějším scénáři dalšího vývoje již nezmění. Do konce roku čekají bankovní radu ČNB ještě dvě řádná měnověpolitická zasedání, na tom zítřejším zůstanou dle konsensu trhu úroky beze změny.
V příštím roce je pak rozhodně pravděpodobnější její pokles než růst. Snížení základní sazby ČNB by bankám otevřelo další prostor ke snižování sazeb hypoték. Ani tak však není zaručené, že se Češi osmělí k rozsáhlejšímu pořizování nemovitostí. Což ovšem banky povede k další redukci sazeb. Průměrná sazba hypoték v ČR tak bude nadále klesat – letos i se vstupem do roku 2020.
Bankovní rada České národní banky na svém zítřejším (6. 11.) měnověpolitickém zasedání ponechá základní úrokové sazby na stávající úrovni. I takový krok však lze v současném mezinárodním kontextu považovat za „jestřábí“. Světově významné centrální banky, v čele s americkým Fedem a Evropskou centrální bankou, totiž své klíčové sazby snižují, případně dokonce měnovou politiku opět nekonvenčně uvolňují či se tak činit chystají.
ČNB pochopitelně není vůči současnému i vyhlíženému vývoji ve světě netečná. Tempo spotřebitelské inflace v posledních měsících překonává předpoklad ČNB, což by za klidnějších zahraničních podmínek tuzemskou centrální banku vedlo k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Takto ale úroky raději ponechává a ponechá i v příštím týdnu na stávající úrovni, tj. základní úroková sazba zůstane na úrovni dvou procent.
Obchodní válka Spojených států a Číny, stále nedořešený brexit a ekonomické zpomalování Číny či Německa totiž představují na horizontu měnové politiky ČNB, tedy v horizontu zhruba půldruhého roku, ústřední protiinflační hrozby i z hlediska české ekonomiky.
V horizontu měnové politiky také zvolní tuzemský tlak na růst mezd, protože už příští rok lze kvůli globálnímu zpomalení a nejistotám očekávat mírný nárůst míry nezaměstnanosti v ČR. ČNB tak navzdory tomu, že se inflace drží blízko horní meze tolerančního pásma inflačního cílování není ke zvýšení sazeb nucena, a naopak udržením stabilních sazeb zohledňuje vyhlížený nárůst dezinflačních tlaků.
Dobrou zprávou pro všechny zájemce o bydlení v Česku je tedy to, že hypotéky budou právě i díky postoji ČNB zlevňovat i nadále. Kdo tedy hypotéku nepotřebuje nutně hned teď, může zkusit štěstí vyčkáním na ještě nižší sazby. Pravděpodobnost úspěchu je poměrně vysoká. Nebo si může při individuálním jednání v bance o výši sazby zkusit vyjednat nižší než nabídnutou sazbu právě s poukazem na další zlevňování hypoték. Hypoteční bankéř by na to mohl slyšet. Mezi bankami totiž probíhá ostrý konkurenční boj o klienta, který se s nedávným poklesem tržních úrokových sazeb dále vyostřil. Pro banky je v čase klesajících úrokových sazeb hypoteční úvěrování ještě relativně výnosnějším byznysem než při sazbách vyšších, a to navzdory faktu, že i u hypoték jsou se sazbami dolů.
Mezi Washingtonem a Pekingem se otepluje, Trump chce být znovuzvolen. Radost by z toho měla mít i Babišova vláda, snáze bude příští rok plnit rozpočet
Americké akcie včera vystoupaly na svůj historický rekord, evropské pokořily čtyřleté maximum. Na optimistickou vlnu dnes navazuje asijské obchodování. Trhy povzbuzuje kuloárová zpráva Financial Times, že americká administrativa diskutuje odstranění cel na čínské zboží, která zavedla v září. Tato cla zatěžují například dovážené oděvy či některé druhy elektroniky.
Zrušení cel o celkovém objemu ročního dovozu do USA ve výši 110 miliard dolarů, které Peking žádá, by dále zvýšilo šance na úvodní dílčí dohodu v rámci dojednávání širšího obchodního paktu mezi dvěma nejsilnějšími ekonomikami světa. Čína navíc žádá snížení cla na zboží v objemu 250 miliard dolarů, které bylo zavedeno loni. Sama je recipročně připravena odstranit svá cla na americké zboží, zejména zemědělskou produkci.
Zrušení čínských cel na zemědělskou produkci by pomohlo americkému prezidentu Donaldu Trumpovi zvýšit své šance na znovuzvolení ve volbách, které se konají za dvanáct měsíců. Trump čelí zpomalující americké ekonomice, a s blížícími se volbami je tak méně ochotný celní válku s Čínou stupňovat. Je mu jistě lákavou představou, když by Peking ulevil americkým farmářům – začasté jeho voličům. Proti přílišným ústupkům však jsou v americké administrativě lidé typu obchodního zmocněnce Roberta Lighthizera, kteří vnímají ponechání výrazných cel v platnosti jako pojistku toho, že Čína opravdu bude plnit dohodnuté závazky.
Pokud „jestřábi“ americké administrativy budou nakonec tahat za kratší konec, výraznější oteplení americko-čínského ekonomického vztahu zřejmě opravdu zvýší pravděpodobnost Trumpova znovuzvolení. Rapidně by se v takovém případě snížila nejistota ve světové ekonomice, což by mělo příznivý dopad i na ekonomiku eurozóny či ekonomiku českou.
V eurozóně by v takovém případě mohlo skončit kvantitativní uvolňování Evropské centrální banky, zahájené opětovně nyní v listopadu, již za rok touto dobou. Česká ekonomika by pak v roce 2020 vykázala růst převyšující dvě procenta. To by Babišově vládě umožnilo snáze plnit rozpočet, který již byl rámcově schválen a který staví na předpokladu růstu tuzemského hospodářství v příštím roce ve výši 2,2 procenta.
V Česku se auta kradou šest- až osmkrát více než v ostatních zemích Visegrádské čtyřky
Česká republika si připisuje další nelichotivé umístění. V krádežích automobilů v přepočtu na obyvatele totiž náleží ke špičce mezi zeměmi EU. Vyplývá to z aktuálních údajů Eurostatu. V letech 2015 až 2017 se v Česku každoročně ukradlo 238 automobilů na každých 100 tisíc obyvatel. Jedná se pochopitelně o krádeže nahlášené policii.
V rámci zemí Visegrádské čtyřky tak Česká republika zřetelně vede. Na každých sto tisíc obyvatel se v Česku ukradne šestkrát až osmkrát více aut než v Polsku (kde se v přepočtu na 100 tisíc obyvatel ukradne ročně 37 aut), v Maďarsku (32) i na Slovensku (31).
Tabulce vévodí Lucembursko, kde se každoročně ukradne 328 aut na 100 tisíc obyvatel. Lucembursko je ovšem v rámci EU nejvíce motorizovanou zemí – s největším počtem aut v přepočtu na obyvatele. Tím však nelze vysoký počet krádeží aut vysvětlit zcela. Poměrně vysoce motorizované je například také Polsko. V přepočtu na obyvatele je tam více aut než v Česku a přitom, jak víme, vykazuje země výrazně nižší počet krádeží aut než ČR.
Nejméně se auta v EU kradou v Dánsku. A také v Rumunsku, což je však pro změnu nejméně motorizovaná země EU, což tam má na nízký počet krádeží svůj vliv. (5.11.2019)