Kdo by to byl ještě na přelomu roku čekal, hypotéky v Česku zlevňují. A ne málo. V březnu navázaly na opatrné únorové zlevnění pořádným cenovým sešupem. Průměrná sazba hypoték totiž spadla nejvýrazněji za poslední čtyři roky. Z únorové hodnoty 2,99 procenta na 2,9 procenta.
Na přelomu roku přitom převládaly prognózy letošního růstu sazeb hypoték, který měl navazovat na jejich růst z roku loňského. V posledním čtvrtletí loňského roku se však zásadně změnily podmínky na mezinárodních trzích, které nyní některým bankám dokonce umožňují poměrně citelně hypotéky zlevňovat.
Loni v říjnu totiž začaly kvůli globálnímu vývoji klesat výnosy z českých dluhopisů. Například výnos desetiletého dluhopisu české vlády se propadl z úrovně z konce září převyšující 2,2 procenta na úroveň pod 1,75 procenta, na niž se ocitl letos začátkem roku. Od té doby korigoval svůj popsaný pokles jen částečně, jelikož nyní vynáší zhruba 1,95 procenta.
Důvodem poklesu je hromadný úprk investorů z akcií do bezpečnějších dluhopisů, k němuž došlo z důvodu rostoucí nejistoty v mezinárodním obchodě a kvůli růstu obav z globálního zpomalení, způsobeného tuze přísnou měnovou politikou centrálních bank. Letos však centrální banky signalizují holubičí přístup k měnové politice, případně své ekonomiky opět stimulují či slibují stimulovat, což tlačí úrokové sazby níže.
Níže tak zůstávají nejen sazby na zmíněných tuzemských dluhopisech, ale také právě sazby na hypotékách v ČR. Prostředí obecně nižších sazeb umožňuje jít bankám s úroky hypoték dokonce dolů. K tomu je podněcuje konkurenční boj o zákazníka, který je kvůli růstu cen nemovitostí a regulacím České národní banky stále méně ochotný si hypotéku vzít, případně mu to už zpřísněná regulace ani neumožňuje.
Výnos z desetiletého dluhopisu české vlády by se letos měl pohybovat průměrně kolem úrovně dvou procent, což značí, že ani úroky na hypotékách by oproti současné situaci neměly příliš vzrůst. Jinými slovy, lze předpokládat, že se po celý letošek udrží poblíž úrovně tří procent, v případě zhoršení mezinárodních ekonomických podmínek by mohly klesnout výrazně níže, na úroveň kolem 2,5 procenta. Možné zvýšení základní úrokové sazby České národní banky na jejím květnovém měnověpolitickém by na této situaci nic moc měnit nemělo. Obecně trhy nepočítají a tím, že klíčové centrální banky budou letos sazby zvyšovat, spíše lze sázet na to, že další pohyb se sazbami bude směrem dolů. To by pochopitelně vytvořilo podmínky pro další citelnější zlevnění i českých hypoték.
Ještě horší, než se čekalo. Německo opět snižuje svůj odhad letošního ekonomického růstu, pro příští rok se spoléhá na Čínu
Německá vláda dnes dle očekávání snížila svůj odhad růstu nejsilnější evropské ekonomiky. Německé hospodářství podle ní letos poroste pouze tempem 0,5 procenta. Jedná se o další citelné snížení odhadu růstu. V lednu německé ministerstvo hospodářství redukovalo svůj odhadu růstu ekonomiky v roce 2019 z podzimní úrovně 1,8 procenta na rovné procento. Rok starý odhad pak dokonce počítal s letošním růstem ve výši 2,1 procenta. Nyní tedy následuje další, již několikáté snížení odhadu.
Z důvodu vysoké ekonomické provázanosti obou ekonomik se pochopitelně nejedná o dobrou zprávu ani z hlediska České republiky. Rozhodně nelze vyloučit, že právě i ve světle zhoršujícího se německého výhledu bude muset také česká vláda opětovně upravit směrem dolů svůj odhad letošního růstu české ekonomiky. Tuzemské ministerstvo financí zatím počítá s růstem 2,4 procenta. Ten lze ovšem v kontextu zhoršujících se prognóz letošního výkonu německé ekonomiky považovat za ještě docela optimistický.
Německou ekonomiku kromě přechodných záležitostí typu přísnějších homologačních kritérií pro automobily či loňského sucha trápí zejména politická nejistota ve světě, ať už ta týkající se brexitu, či obchodních válek.
Příznivé zprávy i pro Německo však zrovna dnes dorazily z Číny. Tamní ekonomika, na které je ta německá vysoce závislá, podala v prvním letošním čtvrtletí lepší než očekávaný výkon. Dařilo se jak ekonomice jako celku, tak zvlášť i průmyslu či maloobchodu. Čínské ekonomice pomáhají uplatňovaná nebo zvažovaná stimulační opatření ve fiskální i monetární oblasti, jako jsou rozsáhlé infrastrukturní investice, snížení rezervních požadavků bankám nebo snížení DPH.
Německo naopak svoji ekonomiku podobným způsobem stimulovat odmítá. Důležitější je z jeho hlediska snižování zadlužení. Svým způsobem se tak „veze na vlně“ čínské stimulace, která podporuje nejen samotnou Čínu, ale zprostředkovaně i její obchodní partnery.
Němci se zřejmě spoléhají na to, že čínská stimulace zabere trvaleji, neboť pro příští rok předpokládají růst své ekonomiky čítající 1,5 procenta, což by byl relativně slušný výsledek. (17.4.2019)
