Biti jsou pracovníci v kultuře či rekreaci, naopak o přidání si úspěšně říkají pracovníci logistiky nebo „ajťáci“.
Vývoj průměrné mzdy v ČR v letošním třetím čtvrtletí potvrzuje, že Češi si musejí „nechat zajít chuť“ na rapidní nárůst reálných výdělků v pásmu tří až více než šesti procent, na nějž byli čtvrtletí co čtvrtletí zvyklí před pandemií. Důvodem je jak určité zmírnění růstu průměrné nominální mzdy, tak zejména citelný vzestup inflace, který zejména způsobuje razantní ponížení průměrné reálné mzdy. Ta tak v letošním třetím čtvrtletí stoupla meziročně pouze o 1,5 procenta.
Výdělky ve třetím čtvrtletí rostly citelně nadále pracovníkům ve zdravotnictví a sociálních službách, kde se výrazně projevilo přidávání na platech státním zaměstnancům. Mzdově si velmi dobře polepšili ovšem také například pracovníci v oblasti nemovitostí, například realitní makléři. Ti těžili z citelného růstu cen nemovitostí, do nichž Češi hojně investují právě i v obavě z popandemické inflace. V oblasti kultury, zábavy a rekreace – což jsou segmenty, na něž protipandemická opatření doléhají obzvláště neblaze – se mzdy ve třetím čtvrtletí reálně propadly nejvýrazněji. Nominálně tam totiž výdělky stouply pouze o 0,6 procenta, což při příslušné meziroční inflaci na úrovni 4,1 procenta odpovídá poklesu reálné mzdy o 3,5 procenta.
Zejména ve velkých podnicích se silnými odbory se do probíhajících mzdových vyjednávání kolektivních smluv pro příští rok aktuálně znatelně promítají právě rostoucí inflační očekávání. Ve firmách a podnicích se slabším nebo žádným odborovým zastoupením probíhají jednání o mzdovém navýšení na individuální úrovni, přičemž rozhodujícím zdůvodněním ze strany zaměstnanců je právě objektivní, těžko zpochybnitelný fakt citelné inflace, nevýraznější od roku 2008. Zaměstnavatelé jsou nuceni tlaku zaměstnavatelů velmi často ustoupit, neboť na trhu práce není v době nízké nezaměstnanosti a extrémně vysokého, rekordního počtu neobsazených pracovních pozic „kde brát“.
Zaměstnanců se nedostává zejména v oblasti výroby, logistiky či stavebnictví, kde přetrvává enormní sháňka po manuálních pracovnících. Mzdy nadále citelně rostou ale i na „opačném pólu“ pracovníků s vysokou kvalifikací, zejména pak v IT segmentu. Mzdový vývoj tak hrozí roztočit inflační spirálu. Té se ovšem snaží předejít Česká národní banka razantním navyšováním své základní úrokové sazby.
V letošním roce celkově mzdy nominálně porostou o 5,9 procenta. Poprvé v historii bude ve čtvrtém čtvrtletí průměrná mzda atakovat úroveň 40 tisíc korun. V příštím roce se ale Češi musí připravit na pokles reálné mzdy. Nominálně totiž mzda poroste zhruba o 5,5 procenta, zatímco inflace bude v průměru činit zhruba šest procent. Reálné výdělky tak Čechům klesnou poprvé od roku 2013.
Češi v říjnu utráceli více, než se čekalo
Návrat společenského život vedl k růst výdajů za oděvy, obuv, kosmetiku či sportovní zboží.
Vývoj maloobchodních tržeb bez zahrnutí prodeje aut v říjnu pozitivně překvapil. Růst tržeb zrychlil na 5,6 procenta, takže znatelně překonal průměrné očekávání trhu.
Češi v citelně navýšené míře nakupovali zejména notebooky, chytré mobily a další IT vybavení. Částečně to stále souvisí s pandemickým nástupem fenoménu práce z domova. Češi v reakci na pandemické dění nyní touží po flexibilnějším balancování pracovního a rodinného života, takže – je-li to možné – vítají alespoň částečnou práci z domova.
Meziročně znatelně více utráceli Češi v říjnu také v obchodech s oděvy, obuví, sportovním zbožím nebo kosmetikou. To je z velké části dáno tím, že loni v říjnu byly tyto typy obchodů zavřené. Češi ovšem letos v říjnu také reagovali na návrat společenského dění, pročež právě doplňovali své šatníky a více sportovali a pečovali o svůj zevnějšek.
Naopak, zejména z důvodu mezinárodní čipové a logistické krize se notně zadrhávaly tržby v automobilovém segmentu. Z důvodu nedostatku aut na trhu se jejich prodeje meziročně propadly o takřka devět procent.
Po zahrnutí segmentu aut rostl maloobchod o 0,3 procenta, což je poměrně solidní výsledek, třeba i vzhledem k energetické krizi, která se v říjnu v ČR projevila pádem Bohemia Energy a dramatickým nárůstem cen energií pro statisíce domácností. O solidní výsledek maloobchodu se se zčásti postaralo také letošní zrušení superhrubé mzdy, tedy vlastně snížení daně ze mzdy zaměstnanců, které nechává lidem v kapse více peněz právě pro osobní spotřebu.
Češi kvůli pandemii pijí nejméně piva minimálně od roku 1989
O „tvrdý alkohol“ ale jejich zájem příliš neklesá, navzdory vyšší spotřební dani.
Pandemie v mnoha ohledech přiměla Čechy ke zdravějšímu stravování. Ať už dobrovolně či vynuceně. Snaha o posílení imunitního systému je například vede ke konzumaci většího množství ovoce a zeleniny a hovězí maso nahrazují drůbežím, či dokonce rybami. Zavřené hospody a restaurace je zase přiměly pít méně piva.
Spotřeba „národního nápoje“ tak loni klesla pod 140 litrů na osobu, poprvé minimálně od roku 1989, od kdy ČSÚ zveřejňuje příslušnou časovou řadu. Naproti tomu roční spotřeba lihovin se meziročně prakticky nezměnila, klesla ze 7,1 na rovných sedm litrů na obyvatele.
Češi v průměru loni zkonzumovali 139,9 litru piva, tedy zhruba 280 „půllitrů“, na osobu. Denně si tak dopřejí v průměru o trochu víc než „třetinku“ zlatavého moku. V celém období po roce 1989 pivu nejvíce holdovali v roce 2005, kdy zkonzumovali 163,5 litru piva na osobu, tedy 327 „půllitrů“.
Lihovin ovšem Češi loni stále pili více než v první polovině uplynulého desetiletí, kdy se v letech 2011 až 2015 průměrná spotřeba lihovin na hlavu pohybovala soustavně pod úrovní sedmi litrů ročně. Přitom ministerstvo financí loňské navýšení spotřební daně z lihovin zdůvodňovalo snahou o odrazení od jejich spotřeby. Výsledky této snahy tak zatím příliš patrné nejsou.
Pandemické omezení konzumace piva, ale také vína je výraznější než omezení konzumace lihovin. Zavření hospod a restaurací tak na spotřebu „tvrdého alkoholu“ dolehlo relativně nejméně. Češi evidentně prakticky plně nahradili nemožnost jeho konzumace v pohostinském zařízení konzumací v domácích podmínkách. (6.12.2021)
