Brzy přijde „Fialova drahota“.
Inflace v Česku letí vzhůru nad prakticky všechna očekávání, která přitom vůbec nebyla malá. V září vykázala v meziročním vyjádření hodnotu 4,9 procenta, nejvíce do října 2018. Trh ve střední hodnotě analytických odhadů počítal s růstem 4,6 procenta. Česká národní banka pak ve stále aktuální prognóze předpokládala pro září inflaci jen 3,2 procenta. Koruna v reakci na zveřejnění údajů o inflaci znatelně posiluje, neboť se zvyšuje pravděpodobnost ještě přísnějšího utahování měnových šroubů České národní banky, tedy růstu základních úrokových sazeb.
Zářijový cenový šok způsobilo kromě jiného více než pětinové zdražení pohonných hmot, které odráží vzestup cen ropy na světových trzích. Pohonné hmoty zdražují nadále. V těchto dnech vzrostla cena benzínu Natural 95 poprvé od roku 2014 nad úroveň 35 korun za litr. Přitom další cenový úder, jemuž budou domácnosti čelit, teprve přijde. Je jím zdražování hlavně cen elektřiny a plynu. To se odehraje zejména od listopadu letošního roku do ledna 2022. Lze předpokládat, že i velcí dodavatelé zdraží elektřinu a plyn pro domácnosti o nějakých 25 až 30 procent.
Cena plynu a ropy se na světových trzích vyvíjí zpravidla v jakémsi tandemu. V září ještě cena plynu a elektřiny pro domácnosti meziročně klesala, takže dramatický nárůst přijde v posledních měsících letošního roku.
V září ovšem citelně zdražovaly automobily včetně ojetin, a to kvůli mezinárodní přepravní krizi a „čipovému hladomoru“. Dále výrazně rostly ceny bydlení, které zvyšuje růst cen stavebnin, plynoucí rovněž z mezinárodní přepravní a výrobní krize, a také růst cen nemovitostí jako takových. Zdražovaly ovšem také oděvy, obuv, alkohol, mnohé potraviny včetně zeleniny a mléka a již „tradičně“, kvůli letošnímu dalšímu zvýšení spotřební daně, tabák.
Nemovitosti zdražuje omezená výstavba uplynulých let a donedávna extrémně uvolněná měnová politika ČNB, jež notně zlevnila hypotéky.
V posledních měsících letošního roku bude tempo inflace kulminovat, neboť v příštím roce zmírní. Letos koncem roku ovšem může atakovat úroveň šesti procent, nelze vyloučit vzestup až k sedmiprocentní úrovni. Jestliže v té době bude vládnout již nová vláda, zřejmě pod vedením premiéra Petra Fialy, opozice získá do ruky mocnou kartu – bude moci vládu účinně kritizovat, s poukazem třeba na „Fialovu drahotu“, přestože valná většina letošní inflace je, byla a bude „dovážená“.
Nobelovu cenu za ekonomii získává i muž, na nějž nedají dopustit odboráři a stoupenci imigrace
Letošní Nobelova cena za ekonomii je nezvykle rozdělena na tři nestejné části. Polovina ceny míří Davidu Cardovi za výzkum v oblasti trhu práce. O zbylou polovinu se pak rovným dílem dělí Joshua Angrist a Guido Imbens za metodologické obohacení analýzy příčinných vztahů.
To, že cenu letos získávají hned tři laureáti nezvyklé není, neobvyklé je tedy zejména její rozdělení na tři nestejné části. Letos je mírně narušena obvyklá nadvláda amerických ekonomů, neboť Card je Kanaďan a Imbens Nizozemec. Všichni tři, včetně amerického rodáka Angrista, však v USA působí, po řadě na univerzitě v Berkeley, na Massachusettském technologickém institutu a na Stanfordu.
Cardův výzkum trhu práce potvrzuje, že kouzlo i úskalí ekonomie spočívá v omezené možnosti ověření výsledku experimentem. Zatímco chemik se totiž může zavřít do laboratoře a provádět jeden a týž pokus stále dokola, ekonom analyzuje systém zpravidla vždy za pochodu, „naostro“. Ostatně, těžko lze zavřít lidskou společnost na nějaký čas do laboratoře, tu zvyšovat sociální transfery, tu ubírat na daních a čekat, „co to udělá“.
Lidé nejsou molekuly. A trh – a ekonomický systém vůbec – není souborem molekul, ale právě lidí. Máme tu ovšem lidi, jako je třeba Fidel Castro, kteří leckdy nevědomky s lidskou společností experimentují, a ekonomům, jako je Card, tak poskytují cenný výzkumný materiál. Totiž když ekonom hodlá zkoumat třeba dopad imigrace na pracovní trh hostitelské země či regionu, výtečně mu poslouží zkoumání důsledku výnosu kubánského vůdce z 20. dubna 1980.
Tehdy před více než 41 lety Castro vyhlásil, že všem Kubáncům, kteří si tak budou přát, umožní svobodně opustit „ostrov svobody“, aby se mohli vydat k břehům Spojených států. Do září 1980 využilo možnosti na 125 tisíc Kubánců. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel – proto se jim říká „Marielitos“.
Ekonomové dodnes zkoumají, jak imigrační vlna „Marielitos“ ovlivnila miamský pracovní trh. Ten se jim tak zpětně stává pomyslnou laboratoří. Do zkoumání se v roce 1990 pustil právě i Card. Ve své přelomové studii dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla jakkoli zásadní dopad na pracovní trh v Miami, přestože ten musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů.
Mzdová úroveň v Miami se nesnížila. Beze změny zůstala i nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním, zjistil letošní čerstvý nobelista. Závěry Cardovy studie se tak staly vítaným argumentem zastánců imigrace.
Studie, na nichž se Card podílel, významně ovlivnily také teorii i praxi zavádění a úprav minimální mzdy. Autor textu vedl v roce 2013 rozhovor s již zesnulým ekonomem Alanem Krugerem, toho času šéfem ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy (zde). Krueger zavzpomínal právě na studii k minimální mzdě, kterou počátkem 90. let zpracovával s Cardem.
„Tou studií jsme s Davidem Cardem původně chtěli jen potvrdit – pomocí sofistikovanějších metod – tehdy konvenční závěr. Ten, že zvýšení minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost,“ vzpomínal Krueger. „Paradoxně jsme však zjistili pravý opak. Myslím, že i vlivem této studie dochází v posledních letech k posunu napříč ekonomickou obcí a stále více a více ekonomů se kloní k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost.“
Card s Krugerem tehdy srovnávali mzdy ve fastfoodech v Pensylvánii a New Jersey a překvapivě a přelomově shledali, že zvýšení minimální mzdy nezvyšuje míru nezaměstnanosti. Tato studie dodnes slouží odborářům celého světa, včetně českých, k podpoře jejich argumentace pro zvyšování minimální mzdy.
Benzín v Česku prudce zdražuje nad 35 korun za litr, bude i nadále
Ropa se je blízko maxim od roku 2014, od tehdejší břidličné revoluce, a dále zdražuje.
Cena ropy Brent se dnes (11.10.) dopoledne středoevropského času dostala poprvé od roku 2018 nad úroveň 84 dolarů za barel. S výjimkou několik dní října 2018, kdy se její cena vyhoupla až nad 86 dolarů za barel, je tak nejdražší od roku 2014. V roce 2014 probíhalo historické zlevnění ropy, umožněné břidličnou revolucí zejména v USA. V druhé polovině minulého desetiletí cenu ropy významně stlačoval právě příliv ropy získávané z břidlic v Severní Americe.
Benzín v ČR se nyní prodává za nejvyšší ceny od roku 2014. V těchto dnech se poprvé od té doby přehoupla jeho průměrná cena nad úroveň 35 korun za litr. Další zdražování bude následovat. V zimě nelze vyloučit ceny kolem 40 korun za litr. Již nyní zdražování pohonných hmot, v září meziročně více než dvacetiprocentní, výrazně přispívá ke zrychlování celkové inflace. Tak bude koncem roku atakovat až sedmiprocentní úroveň.
Ropa zdražuje, jelikož Rusko, Saúdská Arábie a další velcí tradiční těžaři ropy, kteří po pandemii látají díry svých státních rozpočtů, záměrně neuvolňují těžbu ropy tolik, jak by mohli. Protože ropa na světový trh tedy neproudí v takovém objemu, aby to při stávající ceně uspokojilo veškerou poptávku, její cena znatelně roste. Sháňka po ropě je silná i proto, že ropa do značné míry představuje náhražku plynu. Když třeba výrazně zdraží plyn pro průmyslové využití, představují ropné produkty typu topné nafty blízkou alternativu. Rekordní zdražování plynu, které v posledních týdnech přivodilo Evropské unii a také části Asie energetickou krizi, tak umocňuje sháňku po topné naftě, tím pádem tak zvedá cenu tohoto ropného produktu – takže se nakonec zvyšuje i cena ropy. A kvůli tomu pak zdražuje benzín či nafta u českých čerpacích stanic. (12.10.2021)
