Komentář Lukáše Kovandy: Kde může škrtat Stanjura

Nová vláda je pod tlakem: musí hledat úspory naléhavěji než jakákoli jiná před ní v novodobé historii země. Důležitější než hon za letošními škrty ve výši 80 miliard však bude rozvážná a odvážná proměna rozpočtu na rok 2023.
Český veřejný dluh se meziročně dál zvyšuje, ačkoli tempo růstu se zpomalilo. Ve třetím loňském čtvrtletí činil dluh 40,5 procenta hrubého domácího produktu. Loni tedy nárůst dluhu v poměru k HDP zpomalil na třetinové tempo oproti prvnímu pandemickému roku. Z velké části má však zmírnění tempa na svědomí výraznější ekonomický růst, který se po propadu roku 2020 podařilo alespoň zčásti obnovit.
Absolutní výše dluhu však i loni nadále dramaticky rostla. Ve třetím čtvrtletí 2019, před pandemií, činila 1,78 bilionu korun, předloni ve třetím čtvrtletí už 2,17 bilionu a loni ve třetím čtvrtletí 2,43 bilionu. Absolutně se tedy nárůst dluhu zmírnil citelně méně než v relativním vyjádření. Loni byl dluh na historickém rekordu, který letos bohužel dále překoná.
Na svědomí měla růst dluhu loni ve třetím čtvrtletí nadále zejména ústřední vláda. Obce a kraje stejně jako fondy sociálního zabezpečení totiž na rozdíl od ní hospodařily ve třetím čtvrtletí 2021 přebytkově.
Rostoucí zadlužení zejména ústřední vlády představuje stále tíživější problém v současném prostředí mezinárodních financí, které charakterizuje růst úrokových sazeb. Růst úroků je zřetelně patrný například na desetiletých českých vládních dluhopisech, které tento týden poprvé od května 2012 překročily úročení 3,3 procenta. Náklady vlády na obsluhu dluhu tak povážlivě rostou ze dvou zdrojů: stoupá samotná výše dluhu, tedy „jistina“, kterou je třeba financovat, ale roste i vlastní úrok na takto bobtnajícím dluhu. Vládě tak zbude měně peněz na nutné reformy a ozdravování veřejných financí, případně bude muset odvážněji seškrtávat své výdaje či sociální dávky typu starobních důchodů nebo omezovat veřejné investice typu těch do dálnic a další infrastruktury.
Naštěstí Fialův kabinet s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou má kde šetřit. Ostatně v zemi, kde ministerstvo vnitra provozuje svoji vlastní cukrárnu nebo kde existuje vedle sebe několik de facto státních zdravotních pojišťoven, nelze zmírat strachy, že by nebylo kde škrtat. Je k tomu však třeba odvahy. Ale také rozvahy. Lze odvážně střílet od boku, respektive škrtat od boku. Nebo lze odvážně škrtat po zralé rozvaze. K té je třeba času. A ten zatím nová vláda neměla.
Pokud se zásadních, ale také již promyšlených a koncepčních škrtů dočkáme až v návrhu rozpočtu na rok 2023, půjde o věc, kterou lze objektivně přijmout. A kterou akceptují i ratingové agentury. Pokud se tedy už letos povede o škrtech vážná a stále zasvěcenější debata. Naše veřejné finance nebyly a nejsou v žádném rozvratu, jak někteří stále omílají, takže ač situace bezesporu naléhavá je, nějaký čas ještě máme.
Zrušení superhrubé mzdy i zvyšování slevy na poplatníka, případně i slevy na dítě, jen loni a letos navyšuje příjem běžného zaměstnance dohromady o 50 až 60 tisíc korun čistého. To vytváří polštář pro čas inflace a vládě to umožňuje i navyšovat nyní platy státním zaměstnancům mnohem pozvolněji, pokud vůbec. Potvrzuje se stále zřetelněji, že zrušení superhrubé mzdy v kombinaci se zvyšováním slev bylo správné, i když to mnozí kritizovali.
Vedle pomalejšího navyšování platů státních zaměstnanců a vedle nenavyšování důchodů nad rámec valorizace je ovšem třeba přistoupit k dalším krokům. Třeba k definitivnímu zrušení stravenek. Ke zrušení státního příspěvku ke stavebnímu spoření, na který od roku 2000 šlo už skoro 200 miliard. K rušení některých státních organizací a agentur, například těch podporujících export. Český vývoz je silný a bude i bez nich. Nakonec lze přistoupit k výraznějšímu propouštění ve státní sféře, například po sloučení několika zdravotních pojišťoven.
Úspory by přinesla také privatizace části České pošty a Českých drah. A rušení provozních dotací. Je však třeba také lobbovat na úrovni EU, aby byly dotace omezovány i v dalších zemích. Pokřivují trh celoevropsky. Vlastně se dá při pohledu do historie říci, že čím více dotací v Evropě je, tím horší relativní výkon v celosvětovém měřítku podává. A nakonec můžeme jako třešinku na dortu konečně privatizovat „slavnou“ pankráckou cukrárnu ministerstva vnitra – vždyť něco takového nemají snad ani v KLDR.
Vláda již tento týden přikročila k omezení slev na jízdném. Nebojme se, nehrozí přesun cestujících k individuální dopravě ani žádný jejich citelnější ústup od cestování v současné intenzitě. Nemělo by totiž pro dotčené znamenat zásadní neřešitelnou dodatečnou finanční zátěž, a to ani v letošním roce, který bude tak jako tak ekonomicky náročný kvůli celkové rapidní inflaci.
Zmíněné zrušení superhrubé mzdy a loňské i letošní zvýšení základní daňové slevy na poplatníka vytvářejí polštář, z něhož mohou jeho příjemci podpořit v rámci rodiny své děti nebo naopak rodiče, seniory, a pomoci jim tak s financováním dražšího jízdného. Důchodci se navíc nejspíše v červnu dočkají letošní druhé zákonné valorizace penzí. Ty by měly vzrůst průměrně zhruba o 700 korun, což usnadní financování právě i o něco méně zlevněného jízdného.
Z hlediska veřejných financí a nutnosti jejich ozdravování znamená omezení slev jízdného spíše symbolický krok, avšak „halíře dělají talíře“ a je třeba někde začít.
Bude ale třeba řady dalších kroků snižujících veřejné výdaje. Pokud vládě nyní dáváme čas k rozvaze, měli bychom po ní časem žádat také odvahu. Doufejme, že ta se zhmotní už v návrhu rozpočtu na rok 2023.
 
V případě války na Ukrajině hrozí zdražení pohonných hmoty v Česku nad 45 korun za litr, vyplývá z prognóz amerických bank
I bez války ale mohou jejich ceny vzrůst až ke 40 korunám ze litr.
Hned tři přední americké banky nyní prognózují, že cena ropy letos zhruba do poloviny roku dosáhne úrovně 100 dolarů za barel.
Bank of America prognózuje zdražení barelu ropy typu Brent, jež je určující pro ceny pohonných hmot v ČR, na 120 dolarů za barel v polovině letošního roku. Morgan Stanley a Goldman Sachs pak míní, že ropa dosáhne úrovně 100 dolarů za barel nejpozději letos ve třetím čtvrtletí, tedy nejspíše v létě.
Navíc největší americká banka, JP Morgan, v pátek zveřejnila „válečnickou“ prognózu, která propočítává dopad závažného vzplanutí doutnajícího rusko-ukrajinského konfliktu. Cena ropy by se už do března letošního roku vyhoupla v takovém případě až na 150 dolarů za barel.
Co to znamená pro české řidiče? Pokud by například letos v půli roku stál barel Brentu trvaleji nějakých 105 dolarů, a byl by tedy ještě o zhruba 17 dolarů dražší, než je právě teď, pohonné hmoty samozřejmě dále citelně zdraží. Jejich zdražování se v uplynulém týdnu po zhruba dvouměsíčním poklesu definitivně obnovilo. V uplynulých dvou dnech se podle dat CCS poprvé v tomto roce prodával benzín Natural 95 v ČR průměrně za více než 36 korun za litr a nafta pak za více než 35 korun za litr.
Podle konsensu mezinárodních analytiků devizových trhů, jak jej uvádí agentura Bloomberg, by měla koruna do poloviny letošního roku vůči dolaru oslabit, a sice z nynějšího kursu zhruba 21,50 na 22,00 za dolar. Takové oslabení koruny samozřejmě pohonné hmoty dále prodraží, neboť ropa se na světovém trhu obchoduje v dolarech.
Pokud by tedy v polovině roku vyšel barel Brentu na oněch 105 dolarů a jeden dolar by současně stál uvedených 22 korun, v české měně pak barel Brentu vyjde na 2310 korun. To je zhruba o 22 procent více, než na kolik v české měně vyjde nyní – zhruba na 1890 korun.
V tomto přibližně 22procentním zvýšení korunové ceny ropy je tedy zahrnuto jak očekávané zvýšení její dolarové ceny, tak rovněž očekávané oslabení koruny vůči dolaru.
V celé dosavadní historii stál barel Brentu více než 2300 korun prakticky jen v roce 2012 a pak krátce, po několik dní, v roce 2014. Následně se však na světovém trhu s ropou projevila takzvaná břidličná revoluce, při níž navýšily svoji těžbu významně zejména Spojené státy, takže světové ceny ropy na řadu let poklesly pod sto dolarů za barel. To se však letos podle všeho změní.
Pokud se korunová cena barelu Brentu trvaleji přiblíží k úrovni 2300 korun, je poměrně pravděpodobné, že cena benzínu Natural 95 vystoupá v průměru v ČR až na 39 korun. V Praze by pak převyšovala úroveň 40 korun za litr. V roce 2012 se cena benzínu dostala celorepublikově maximálně do blízkosti úrovně 38,50 koruny za litr. Je však třeba počítat také s obecnou inflací, jež od té doby, a zvláště rapidně v posledních měsících, navyšuje cenu také za další vstupy, jako jsou ceny energií typu elektřiny nebo mzdové náklady – s tím vším se celý řetězec zpracování ropy, rafinace, distribuce či samotného prodeje musí potýkat.
Cena nafty by při růstu ceny benzínu na 39 korun stoupla pravděpodobně k úrovni 38 korun za litr, zejména díky loňskému snížení spotřební daně z ní.
Oba dva základní druhy pohonných hmot tak do poloviny letošního roku zdraží v průměru o přibližně tři koruny na litr.
Jestliže by koruna v důsledku ruské invaze na Ukrajinu oslabila na 24,75 za dolar, kde se pohybovala po zhruba dva měsíce na jaře 2020, v době první vlny pandemie covidu, pohonné hmoty samozřejmě dále zdraží, vysoko nad 40 korun za litr. Při ceně ropy až 150 dolarů za barel, jak ji v případě invaze prognózuje JP Morgan, by korunová cena Brentu činila 3450 korun. Byla by tak o zhruba 83 procent vyšší než nyní. Tento nárůst by po přechodnou dobu dostal cenu pohonných hmot v ČR na úrovně nad 45 korunami za litr.
V případě vyostření konfliktu na Ukrajině by cena benzínu atakovala úroveň 47 korun za litr a 46 korun v případě nafty. Po propuknutí války by totiž také oslabila koruna a zároveň ještě více zpevnil dolar.
Takový scénář je samozřejmě extrémní. Jeho pravděpodobnost není vyšší než 10 až 15 procent, nicméně opírá se o běžně využívané prognostické modely využívané u nás i v zahraničí.
Nejpravděpodobnějším scénářem zůstává zmíněné zdražení pohonných hmot v průměru tři koruny na litr do letošního léta. Ani to však pochopitelně není málo. Navíc nebudou zdražovat pouze pohonné hmoty, ale také třeba bydlení, energie nebo potraviny či služby, neboť inflace vykáže celoročně průměrné tempo minimálně kolem osmi procent.
 
Proč si letos tolik připlatíme za rohlík, máslo a další potraviny? Vydejme se na „stopu zdražování“, skončíme u obvyklých podezřelých
Zemědělce napříč Evropou, i v Česku, teď trápí extrémně vysoké ceny hnojiv. Ty se v důsledku energetické krize zvýšily třeba až na šestinásobek úrovně roku 2020. K výrobě hnojiv je totiž třeba plynu, který v uplynulých měsících v Evropě extrémně zdražil v souvislosti s energetickou krizí.
Místo hnojiv se totiž loni z plynu, co byl k dispozici, ve velkém vyráběla elektřina. A to proto, že jí kvůli nepřízni počasí – v Německu málo foukalo, v Norsku málo pršelo – nevyrobily dost zelené zdroje typu větrníků či hydroelektráren. A kvůli překotnému odstavování ani elektrárny uhelné a jaderné.
Například evropští pěstitelé kukuřice či pšenice proto letos čelí vůbec poprvé „hnojivové krizi“. Hnojiva vyživující ozimé plodiny vycházející z vegetativního stádia jsou totiž výrazně dražší než kdykoli v minulosti, což sníží hektarový výnos už letošní jarní sklizně.
Dražší hnojiva znamenají, že jich zemědělci použijí citelně méně. Kvůli slabší výživě plodin tak bude výnos sklizně nižší, a to zvláště ještě přidá-li se v nejbližších týdnech a měsících nepříznivé počasí, například jarní sucha. Pokud třeba bude v dubnu a květnu panovat nadprůměrně suché počasí, bude nepříznivý dopad na úrodu ještě znatelnější, neboť dusíkatá hnojiva pomáhají plodinám též přežít právě suché dny.
Evropská „hnojivová krize“ tak letos přispěje skrze slabší úrodu obilovin či kukuřice a dalších plodin k citelnému zdražení potravin, a to i v ČR.
Jak velké zdražení bude? V období od roku 2000 rostly zatím ceny potravin v ČR nejvýrazněji v roce 2008, o 8,1 %. Při tehdejší celkové inflaci 6,3 %. Letošní celková inflace dle předevčírem zveřejněné prognózy ministerstva financí dosáhne celoročně průměrně úrovně 8,5 %. Potraviny přitom budou muset „dohánět“ to, že loni prakticky nezdražily, zatímco ve zbytku ekonomiky ceny často velmi výrazně rostly. Stoupají třeba i ceny potravinářských obalů, například lahví nebo kartónů, a to rovněž kvůli zdražujícím energiím a mezinárodní výrobní a logistické krizi, důsledku pandemie. A navíc se projeví právě „hnojivová krize“.
Dražší hnojiva zvedají ceny obilovin, tedy i mouky a nakonec třeba rohlíku. Pekárenské výrobky poměrně citelně zdražovaly už v prosinci a letos bude růst cen pokračovat. Pečivo tak může letos zdražit až o 15 %, někteří pekaři varují až před třetinovým růstem cen.
V podobném rozsahu, až o 15 %, zdražují či ještě podraží mléčné výrobky, jako je máslo. Řada výrobců mění své ceny až nyní v lednu. Drahá hnojiva totiž prodražují krmivo pro zemědělský dobytek. Méně krmiva či jeho horší kvalita a výživnost, způsobená také právě slabším hnojením, přispívají k nižšímu obsahu tuku v mléce. Cena takového tuku pak tedy nutně roste, pročež zdražují právě výrobky typu másla.
Sečteno, podtrženo, nelze vyloučit, že potraviny, i ty základní, pečivo či mléko, letos podraží nejvýrazněji v tomto miléniu, tedy za celou dobu od roku 2000. Jejich zdražení může činit celoročně v souhrnu až 10 %.
 
Zhoršení rusko-ukrajinského konfliktu zlevní Čechům nákupy v Polsku, říká třetí největší americká banka
Dopady možného dalšího zhoršení stupňujícího se rusko-ukrajinského konfliktu zasáhnou mezi středoevropskými ekonomikami nejtíživěji tu polskou. Ve své dnes zveřejněné prognóze to předvídá Citigroup, třetí největší banka v USA. Podle ní bude polská měna, zlotý, zasažena hůře než česká koruna nebo maďarský forint.
Polsko je totiž dovozně na Rusku více závislé než Česko nebo Maďarsko. Zároveň je měnový trh se zlotým větší než ten s korunou nebo s forintem. To ovšem vede k tomu, že jej světoví investoři využívají, pokud chtějí obecně, bez zřetelnějšího zaměření investovat do „středoevropských aktiv“ nebo „středoevropských měn“. Takoví povšechní, povrchní investoři se ovšem budou v případě závažnějšího zhoršení rusko-ukrajinského konfliktu ze středoevropského regionu stahovat nejdříve a v největší míře.
Možné zavedení dalších sankcí proti Rusku a jeho odpověď v podobě dodatečných protisankcí, včetně potenciálního omezení vývozu plynu, by podle Citigroup vedlo k oslabení zlotého vůči koruně či forintu. To ale znamená, že zejména Čechům v polském příhraničí by dále zlevnily přeshraniční nákupy.
Zlotý je přitom vůči koruně tento týden nejslabší v celé historii volné směnitelnosti obou měn, jež se píše od dubna roku 2000. Ve středu se cena jednoho zlotého propadla vůbec nejníže v celé této historii, když se prodával i jen za 5,35 koruny. Nyní je jeho cena jen nepatrně výše, 5,36 koruny.
V rámci transformace Česko přijalo režim volného plovoucího kursu v květnu 1997, Polsko pak v dubnu 2000. Pro srovnání, třeba v dubnu 2015 se zlotý prodával za bezmála sedm korun, v roce 2001 dokonce za více než deset korun.
Slabá polská měna zvýhodňuje nákupy zejména Čechům v polském příhraničí, kteří tak právě díky extrémně výhodnému kursu vyrážejí k severnímu sousedovi na nákupy ještě houfněji než běžně. Další vyhrocení rusko-ukrajinského konfliktu by tyto nákupy mohlo tedy ještě dále zvýhodnit.
Zejména Češi ze severních částí naší země se už nyní do Polska vydávají častěji než jindy za nákupy nejen potravin, ale třeba i oděvů, pohonných hmot, nebo dokonce nábytku. (23.1.2022)