Komentář Lukáše Kovandy: Letitý bolák českého zemědělství

Zpráva MZe: "Celková produkce českého zemědělství v roce 2019 vzrostla na 151 miliard korun. Ve srovnání s předešlým rokem je to o 9 miliard více. Vzrostl i čistý důchod zemědělského sektoru, zemědělcům však zároveň stouply náklady o 6 miliard na 175 miliard korun."

Tuzemské zemědělství loni vykázalo solidní výsledek své celkové produkce, a to zejména vzhledem k nepříznivým podmínkám, které panovaly. Klimatické podmínky byly sice příznivější než předloni, ale přesto sucho, mrazy a další neblahé situační vlivy představovaly zásadní výzvu z hlediska tuzemských zemědělců. Celková produkce však loni meziročně rostla o tři miliardy korun rychleji než náklady. Dařilo se sklizni ozimých obilovin, kukuřice, ale i brambor či máku, z ovoce pak sklizni meruněk či třešní.

Z nákladových položek zemědělce trápí zejména vzestup mzdových nákladů, nájemného z budov a pozemků, navýšení pachtů a růst cen osiv a hnojiv. Zemědělci obecně čelí a čelit budou růstu cen energií v čele s elektřinou. To vše se v letošním roce projeví růstem cen potravin pro domácnosti až o dvacet procent, některé z položek zdraží jen nepatrně, takzvaně „o inflaci“. Cenové tlaky by letos měly z důvodu relativně dobré sklizně polevit oproti loňskému roku u brambor, naopak zesílí u masa, zejména vepřového. Klíčovou výzvou českému zemědělství a veterinární správě je zamezení zavlečení epidemie afrického moru prasat do Česka. Tato epidemie se od předloňska šíří z Číny a postupně se objevuje nejen v dalších asijských, ale i evropských zemí, včetně například Polska. Vepřové maso v ČR může v jejím důsledku letos v ČR zdražit o dalších až dvacet procent, v podobném rozsahu přitom zdražovalo už loni.

Klíčovým problémem českého zemědělství zůstala i v roce 2019 prohlubující se záporná bilance zemědělského zahraničního obchodu. Ta plyne do značné míry z té skutečnosti, že přidaná hodnota českého vývozu je nižší než přidaná hodnota agrárního dovozu do ČR. Jde o letitý bolák českého zemědělství, který je způsoben předně nastavením společné zemědělské politiky EU a dotačních programů a politik jednotlivých členských zemí. Primárním problémem českého zemědělství tedy není to, že bylo hluboce nesoběstačné, nýbrž to, že struktura tuzemské zemědělské výroby je až příliš vychýlena ve směru produkce, a tedy i vývozu agrárního zboží nízké přidané hodnoty.

Zahraniční obchod ČR přichází o imunitu vůči zavádění cel, novou výzvou se mu v roce 2020 může stát sílící koruna

Zahraniční obchod ČR v listopadu 2019 zaostal za očekáváním trhu. V národním pojetí vykázala jeho bilance přebytek 10,2 miliardy korun, přičemž trh ve střední hodnotě analytických dohadů počítal s výsledkem 16,5 miliardy korun.

Na sklonku loňského roku začal na tuzemský zahraniční obchod, jenž dlouho zůstával poměrně „imunní“, výrazněji doléhat nepříznivý stav na mezinárodních trzích. Ty se dostaly do citelného útlumu kvůli zavádění cel a nárůstu protekcionismu, který probíhá od začátku roku 2018, ale také kvůli nejistotám spjatým s brexitem či právě se stavem mezinárodního obchodu a souvisejícím zpomalováním čínské či německé ekonomiky.

Je však třeba říci, že nárůst protekcionismu ve světě nemá na český zahraniční obchod výlučně negativní vliv. Zhoršuje sice odbytové možnosti českého exportu, včetně subdodávek, na trzích, jako je ten německý nebo britský. To se v listopadu 2019 projevilo zhoršením bilance v zahraničním obchodu ČR s elektronikou a počítači nebo s automobily. Na druhou stranu však útlum mezinárodního obchodu zhoršuje výhled třeba i pro světový trh s ropou, která tak v důsledku zlevňuje, tudíž se snižuje i objem dovozu ropy a ropných produktů do ČR. To bilanci zahraničního obchodu svědčí, jak je patrné i z listopadových čísel.

Nárůst protekcionismu zlevňuje nejen ropu, ale třeba i základní kovy. I proto se klesající objem dovozu kovů do ČR v listopadu rovněž příznivě promítl do bilance zahraničního obchodu.

V roce 2020 je třeba počítat zejména v první polovině roku s dalším zhoršováním podmínek pro zahraniční obchod ČR. Přitom spotřeba v ČR kvůli stále solidnímu růstu reálných mezd zůstane poměrně vysoká, včetně spotřeby dováženého zboží. To bude působit ve směru zhoršování bilance českého zahraničního obchodu, který si tak letos již svoji „imunitu“ vůči zahraničnímu vývoji neudrží.

Nadějí je však možnost zotavení jak německé ekonomiky, tak ekonomiky eurozóny a také opadnutí podstatné části nejistoty spjaté s brexitem a možná i s celní válkou USA a Číny. Tento pozitivní vývoj sklonku roku 2019, pokud letos vydrží, se však projeví v českém zahraničním obchodě jeho určitou stabilizací nejdříve ve druhém pololetí roku 2020.

Novou výzvou se v případě tohoto pozitivního vývoje stane tuzemským vývozcům sílící koruna. Nelze vyloučit, že Česká národní banka zvýší během prvního pololetí 2020 svoji základní úrokovou sazbu, která by přispěla k dalšímu zhodnocování české měny. Ta je přitom nyní vůči euru blízko svého pointervenčního maxima, tj. maxima za celé období od dubna 2017. 

Český trh práce má za sebou historicky úspěšný rok 2019, překonal trh práce japonský i německý a podal nejlepší výkon od 90. let, od přechodu z centrálně plánované na tržní ekonomiku

Míra nezaměstnanosti v ČR sice v prosinci dle očekávání stoupla z 2,6 na 2,9 procenta, avšak celý rok zakončuje jako nejnižší nejen v rámci zemí Evropské unie, ale také mezi státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD. Trh práce v Česku svým výkonem loni překonal i „učebnicově“ výkonné trhy práce, jako je ten japonský či německý. Poprvé od 90. let také prosincová míra nezaměstnanosti v ČR vykazuje hodnotu nižší než tříprocentní. Korunuje tak rok, jenž byl z hlediska vývoje na trhu práce v ČR nejúspěšnější v celém období od transformace tuzemské ekonomiky z centrálně plánované, socialistické ekonomiky, v jejímž rámci byla nezaměstnanost jednotlivce trestným činem příživnictví, na ekonomiku tržní. To je další historický milník českého trhu práce roku 2019.

Na loňský rok se bude alespoň v rámci probíhajícího národohospodářského cyklu vzpomínat jako na rok maximálního výkonu – a také maximálního přehřátí – tuzemského trhu práce.

Množí se totiž signály, na základě nichž je třeba počítat s tím, že míra nezaměstnanosti bude letos už „jen“ stagnovat (a počet volných pracovních míst klesat), nebo dokonce že mírně vzroste, a to nad úroveň tří procent v celoročním pohledu.

Ke snižování stavu pracovní síly – buď přirozenou cestou (např. odchodem do důchodu) nebo propouštěním – bude letos pravděpodobně docházet v hutnictví, těžebním průmyslu či v průmyslu automobilovém, což jsou odvětví zvláště citlivá na plynulost mezinárodního obchodu. Tato plynulost je nyní podvazována nárůstem protekcionismu a zaváděním cel. I tak by však ještě letos měla míra nezaměstnanosti v ČR zůstat nejnižší v rámci zemí EU.

V úvodu zmíněný nárůst míry nezaměstnanosti (z listopadové úrovně 2,6 na prosincovou hodnotu 2,9 procenta) je typickým, každoročním zimním úkazem, kdy se kvůli nástupu chladnějšího počasí omezují práce v exteriérech, například ve stavebnictví, povrchové těžbě, lesnictví, zemědělství apod. Prosincový růst míry nezaměstnanosti v roce 2019 se svým rozsahem nijak nevymyká prosincovému růstu let minulých a není tudíž signálem zhoršování situace na českém trhu práce.

Koruna zhodnotila na nejsilnější úroveň vůči euru od února 2018. Příznivě reagovala na Trumpovu tiskovou konferenci

Koruna dnes v podvečer (9.1.) středoevropského času zhodnotila na nejsilnější úroveň od 8. února 2018, tedy za takřka dva roky, když se euro prodávalo i za méně než 25,22 koruny. S výjimkou právě prvního únorového týdne roku 2018 nebyla od ukončení intervenčního režimu České národní banky v dubnu 2017 koruna nikdy vůči euru tak silná jako právě dnes.

Bezprostředním důvodem ke zhodnocení koruny pod úroveň 25,22 byla tisková konference amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten dal najevo, že nemíní stupňovat vojenské napětí mezi Spojenými státy a Íránem, byť oznámil nové ekonomické sankce vůči Teheránu. Trhy tento krok americké administrativy přijaly s úlevou. V tuto chvíli se totiž zdá, že ani íránská, ani americká strana nechtějí přilévat oleje do ohně již tak napjaté situace. Otázkou samozřejmě je, zda jim tento postoj vydrží. Postoj Teheránu lze vnímat tak, že si prostě uvědomil, proti jaké vojenské a technologické převaze stojí. Trump zase evidentně nechce vojenský střet, neboť jistě vnímá, že u svých potenciálních voličů mu nejspíše žádné extra politické body a voličské hlasy v souhrnu nepřinese.  

Nečekané letošní posilování koruny svědčí o tom, že trhy zatím nevěří, že se situace na Blízkém východě „vymkne kontrole“. Nevěří ve vojenský střet obou znesvářených zemí a už vůbec nevěří třeba v třetí světovou válku – a po dnešku a Trumpově zmíněné tiskové konferenci je toto jejich přesvědčení ještě silnější než včera. Koruna sílí, neboť trhy naopak věří v to, že letošní rok bude ekonomicky příznivý. Konkrétně míní, že jak německá ekonomika, tak ekonomika eurozóny letos budou podávat už zase poměrně solidní výkon, že žádné nepříjemné překvapení nepřichystá ani dění kolem brexitu a konečně že USA nezabřednou do války s Íránem, ani neprohloubí obchodní válku s Čínou. V takovém případě totiž bude koruna těžit z růstu apetýtu investorů po rizikovějších aktivech a také z toho, že nůžky úrokových sazeb v Česku a v eurozóně jsou rozevřeny doširoka, nejvýrazněji od začátku milénia. To zatraktivňuje korunové úložky před eurovými a zvyšuje zájem právě o českou měnu. 

Připomeňme, že během prvního týdne letošního roku česká měna zhodnotila na znatelně silnější úroveň, než jakou jí ještě v prosinci 2019 analytici věštili pro samotný konec letošního roku. Vždyť z nejnovějšího vydání pravidelného šetření České národní banky mezi analytiky vyplývá, že dle analytického konsensu se má jedno euro prodávat koncem roku 2020 za 25,36 koruny. Jenže hned během prvního dne roku 2020 se koruna dostala níž, na 25,31. A ještě než skončil pondělní tříkrálový večer, posílila dokonce až na kurs lehce nad 25,23, tedy na svoji nejsilnější úroveň vůči jednotné evropské měně za skoro dva roky, tedy za celé období od února 2018. Dnes večer pak tedy prolomila dokonce i hranici 25,20.

Nečekaně silné posilování české koruny ale započalo už během podzimu 2019. Nahrává mu opětovně vysoce expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank. Evropská centrální banka (ECB) provádí od listopadu 2019 kvantitativní uvolňování a americká centrální banka realizuje jakési zastřené kvantitativní uvolňování, prováděné v reakci na zářijový závažný výpadek likvidity v americkém mezibankovním systému.

V důsledku je celosvětově trhům masivním způsobem poskytována nová likvidita (lidově řečeno, opět se tisknou dolary či eura ve velkém), což podněcuje jejich apetýt po riziku. V posledních třech měsících loňského roku jsme tak byli svědky bujaré nálady na akciových trzích, kterou koncem roku 2019 ještě přiživil dílčí smír v celní válce USA a Číny a výrazné snížení rizika takzvaného tvrdého brexitu. Bujará nálada přetrvala právě i do začátku roku 2020. Obecně vede k tomu, že podstatná část světového kapitálu se přesouvá do rizikovějších aktiv typu akcií nebo i měn, jakou je koruna. Českou měnu navíc zatraktivnil efekt zmíněné opětovně extrémně uvolněné měnové politiky ECB spočívající v rozevírání nůžek mezi úrokovými sazbami v Česku a v eurozóně.

Posilování koruny je prostě výsledkem „idylky“ na světových trzích, tedy příznivé kombinace uvolněné měnové politiky a nadějného vývoje stran celních válek nebo brexitu. Hned první dny roku 2020 ale daly tušit, že idylická situace může vzít rychlé zasvé. Blízkovýchodní napětí se ovšem zatím nestupňuje, jak je patrné po dnešku, což ovšem neznamená, že se tak nemůže stát v příštích hodinách či dnech. Vojenští jestřábi, kteří si mohou volat po stupňování střetu, jsou na jeho obou stranách, jak íránské, tak americké. Je otázka, zda se Teherán a íránský lid spokojí s odvetou za smrt elitního generála Solejmáního, při níž ovšem nezemřel jediný Američan. Situace se může zkomplikovat nejen v rámci konfliktu USA a Íránu, ale také v rámci obchodní války USA a Číny a také co se obecné ekonomické situace ve světě týče.

Stále je tedy prozíravé počítat se tím, že koruna svoji pouť letošním rokem zakončí kolem úrovně 25,40 za euro. Kurs koruny k dolaru by měl ke konci letošního roku být na zhruba 22,05 koruny. Silnější koruna vůči dolaru by mohla letos příznivě tlačit na zlevňování třeba elektroniky. Cenově výhodnější by mohla být jak dovážená elektronika, tak ta zakoupená v e-shopech. Elektronika je zboží, které poměrně rychle zastarává, takže během letošního roku bude zlevňovat i bez ohledu na vývoj kursu. Prodejci zkrátka budou muset postupně uvolňovat sklady, aby je mohly doplnit novým, modernějším typem té či oné elektroniky, ať už jde o mobil, televizor nebo třeba bílou techniku. Některé druhy elektroniky mohou během roku zlevnit třeba až o dvacet procent. Například během roku 2018 zlevnil televizor podle údajů ČSÚ o zhruba patnáct procent, a to koruna během toho roku vůči dolaru oslabila o zhruba 5,5 procenta.

Při výraznějším a trvalejším letošním zlepšení mezinárodní ekonomické a geopolitické situace nelze vyloučit zvýšení základní úrokové sazby ČNB a výraznější posílení koruny až k 25,10 koruny za euro, což však není základní scénář. Spíše je třeba opravdu sázet na to, že na mezinárodních trzích bude „střídavě zataženo“. Americký prezident Donald Trump sice nebude příliš chtít stupňovat obchodní válku s Čínou, aby si před volbami nepoškodil ekonomiku, na stranu druhou je bláhové domnívat se, že si Washington s Pekingem „padnou do náruče“.

Koruna letos bude jednoznačně ve vleku mezinárodního dění. Světově významné centrální banky však budou schopny tlumit možné houstnoucí geopolitické napětí či případný nepříznivý dopad stupňování obchodní války a zavádění cel ze strany USA a dalších zemí. Tím budou tlumit i možný strach investorů z držení rizikovějších aktiv, včetně české koruny, tudíž k výraznějšímu oslabení české měny by dojít nemělo. Pravděpodobnější je její výraznější posílení, avšak v základním scénáři skončí koruna nakonec jen nepatrně silnější, než byla koncem roku 2019. Výraznější posílení české měny nastane jen tehdy, pokud se trvaleji budou zlepšovat mezinárodní ekonomické a obchodní podmínky, což je například vzhledem k nevyzpytatelnosti Trumpova jednání docela odvážný předpoklad. 

Íránské balistické střely „vystřelily výše“ zlato, palladium či bitcoin

Více než tucet balistických střel, které Írán odpálil na irácké základny, vynášejí dnes výše zlato či bitcoin, ale i další aktiva vnímaná z větší či menší míry jako takzvaná bezpečná útočiště. V iráckých základnách jsou soustředěni i američtí vojáci, takže útok Íránu je vnímán jako součást jeho odvety za zabití elitního generála Solejmáního rukou Američanů z minulého týdne. 

Zlato se dnes v české měně prodávalo i za více než 36 492 korun za jednu troyskou unci. To je jen o zhruba stokorunu nižší částka, než za jakou se jedna unce drahého kovu v korunách prodávala v dějinách dosud nejdráže. Rekordní ceny, necelých 36 600 korun za unci, dosáhlo zlato loni začátkem září. Jiný drahý kov, palladium, se právě teď prodává za vůbec nejvyšší korunovou cenu v historii, dnes poprvé přesahující 47 tisíc korun.