Program půjček na bydlení mladým, který Státní fond rozvoje bydlení, spustil v srpnu 2018, skončil fiaskem. Proto nyní stát svůj program výhodnějších půjček na bydlení upravuje a rozšiřuje. Veřejnost ale o takovém kroku není dostatečně informována.
V rozšířeném programu, nazvaném Vlastní bydlení, se zvyšuje maximální věk pro poskytnutí půjčky na bydlení pro mladé lidi, a to z 36 na 40 let. Navyšuje se také maximální částka poskytnutých úvěrů, a sice z 1,2 na dva miliony korun. Žádosti lze podobně jako u zmíněného předchozího programu, Programu pro mladé, podávat od dnešního dne na pracovištích Státního fondu rozvoje bydlení v Praze a Olomouci. Stát ovšem podcenil osvětovou kampaň, a tak tato informace není veřejnosti dostatečně známa.
Původní program půjček na bydlení svůj účel nesplnil. Například v roce 2019 stát na podporu bydlení mladých vyčlenil takřka miliardu korun, avšak fond vyhověl žádostem jen zhruba v polovičním objemu, konkrétně za 494 milionů korun.
Důvodů nezdaru je hned několik. Prvním jsou poměrně svazující podmínky pro čerpání přidělených prostředků. Následně také ta skutečnost, že úrokové sazby hypoték v rozporu s předpokladem z počátku roku 2019 předloni postupně klesaly, přičemž na svůj pokles navázaly také v roce 2020 – tentokrát z důvodu koronavirové pandemie a souvisejícího ekonomického útlumu. Bankám se navíc například v případě hypoték, resp. jejich podmínek dařilo účinně oslovovat obzvláště právě mladou klientelu. Některé banky například už předloni umožnily čerpat až takzvanou 90procentní hypotéku, a to zejména na takzvané „prvobydlení“, což jsou často startovací byty mladých, včetně mladých rodin s dětmi. Na jaře 2020 pak v souvislosti s pandemickou situací Česká národní banka rozvolnila podmínky, resp. doporučení pro poskytování hypoték, což společně s poklesem úrokových sazeb zásadně přispělo k tomu, že loňský rok byl z hlediska objemu poskytnutých hypoték podle všeho historicky rekordní.
Problémem programu půjček na bydlení pro mladé bylo ovšem také omezení výše úvěru. Státní půjčka na bydlení byla v případě koupě bytu omezena již zmíněnou maximální hranicí poskytovaných prostředků ve výši 1,2 milionů korun. Přitom dnes je standardem, že lidé při koupi třeba běžného pražského bytu na hypotéku musí dát nejprve 1,6 milionu ze svého, leckdy i více. Navýšení limitu na dva milionu koruny by tedy tuto situaci mohlo řešit, i když jen částečně, neboť ceny nemovitostí nadále rostou.
Z finančních limitů státem zvýhodněných půjček tedy zřetelně vyplývá, že tyto úvěry ve svém původním nastavení ztratily význam pro všechny zájemce o vlastní bydlení ve větších městech, kde jsou ceny nemovitostí nad původní maximální možnou půjčkou státního fondu.
Půjčka i nyní, po svém rozšíření, může dávat smysl hlavně jen zájemcům v menších městech a na vesnicích. Určitou naději na využití půjčky od státního fondu dává zájemcům o vlastní bydlení její kombinace s hypotékou. Aby mohl dlužník s hypotékou zároveň čerpat státem zvýhodněnou půjčku, musí vědět, zda banka přistoupí na to, že v katastru nemovitostí bude mít první vložené zástavní právo Státní fond rozvoje bydlení, tedy úřad, a ne banka. Na to banka v praxi většinou nepřistupuje, pokud ovšem žadatel může dát do zástavy další nemovitost – třeba byt rodičů –, na kombinované řešení už dosáhnout může. I tak jde pochopitelně o komplikaci, která přispívá k celkovému dosavadnímu fiasku se státními půjčkami mladým.
O původní program Státního fondu rozvoje bydlení tedy zdaleka nebyl takový zájem, jak se mohlo zdát v srpnu 2018, kdy se v době jeho rozjezdu před pobočkami fondu v Praze a Olomouci tvořily doslova fronty zájemců.
Na druhou stranu, z makroekonomického pohledu není fiasko programu nijak zlou zprávou. Nejde totiž o koncepční řešení situace na trhu s bydlením pro mladé. Tím je naopak vzít celou věc z opačného konce, prosadit legislativu usnadňující výstavbu, a tak zajistit, že nabídka bydlení bude moci pružněji reagovat na růst poptávky, což vyvolá kýžený přirozený tlak na pokles cen bydlení a učiní jej pro mladé dostupnějším. Touto kýženou novou legislativou by mohl být navržený nový stavební zákon.
Nemovitosti v Česku zdražují během pandemie podobně jako před ní, na úrovni celé EU dokonce ještě rychleji
Lidé napříč Evropou se totiž v rostoucí míře bojí inflačního znehodnocení úspor.
Ve třetím loňském čtvrtletí zdražovaly nemovitosti v ČR pátým nejrychlejším tempem v EU, meziročně o 8,4 procenta. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnil Eurostat. Rychleji nemovitosti zdražovaly už pouze v Lucembursku a v sousedních zemích Polsku, Rakousku a na Slovensku.
Nemovitostní trh v ČR tak v rámci EU odolává koronavirové krizi solidně, neboť si Česko v rámci uvedeného pořadí polepšuje. Ještě v prvním loňském čtvrtletí zdražovaly nemovitosti v ČR až osmým nejvýraznějším tempem v EU a v posledním kvartále roku 2019 pak šestým nejvýraznějším tempem.
Nutno navíc říci, že meziroční růstová dynamika v oblasti cen realit nijak nezmírnila ani na úrovni celé EU. V EU jako celku nemovitosti v roce 2020 dokonce zdražovaly v meziročním pohledu výrazněji, tempem převyšujícím pětiprocentní úroveň, než v roce 2019, kdy jejich meziroční růst skončil pod pětiprocentní úrovní.
Lidé ve většině zemí EU tedy v nemovitostech spatřují stále vhodný způsob uložení peněz a jejich ochrany před inflačním znehodnocením. Obava z inflačního znehodnocení stoupá napříč Evropou, neboť vlády a centrální banky v rámci boje s dopady pandemické situace zesilují svoji expanzivní fiskální, resp. monetární politiky, přičemž veřejný dluh napříč zeměmi EU poměrně citelně narůstá. Ve třetím čtvrtletí 2020 ceny nemovitostí podle Eurostatu klesaly v jediné zemi, a sice v Irsku – ovšem pouze o 0,3 procenta. Lidé v celé Evropě si totiž stále více uvědomují, že dluhy nakonec budou umazávány právě inflačně, neboť vládám prakticky ani jiná možnost nezbude.
Biden v Bílém domě zdraží českým řidičům benzín i naftu
U nafty však bude zdražení mírnější, protože už se projevuje letošní snížení spotřební daně na ni.
Ropa Brent v tomto týdnu zdražila na své jedenáctiměsíční maximum, když se jeden její barel prodával za více než 57 dolarů. Tak drahá nebyla nikdy od propuknutí pandemie onemocnění covid-19. Čeští řidiči se tak musí v příštích týdnech připravit na zdražení pohonných hmot. Ty v uplynulém týdnu cenově stagnovaly, ba zlevnily. Benzín Natural 95 stojí stejně jako přes týdnem (14. 1.), když jeden jeho litr vyjde na 27,92 koruny, zatímco cena nafty se snížila o devět haléřů a činí nyní 27,23 koruny.
Od začátku letošního roku benzín zlevnil o tři haléře na litr, nafta ovšem hned o 25 haléřů na litr. Výraznější zlevňování nafty je způsobeno tím, že prodejci pohonných hmot postupně do své cenové kalkulace zahrnují snížení spotřební daně právě z motorové nafty o jednu korunu na litr, k němuž došlo k 1. lednu.
Ceny pohonných hmot v ČR ovšem ještě nezohledňují citelné zdražení ropy, jen za letošní rok více než desetiprocentní, jehož klíčovým důvodem jsou dodatečné škrty v těžbě, k nimž se v měsících únoru a březnu hodlá uchýlit Saúdská Arábie. Ta již minulý týden uvedla, že v daném období půjde dolů s těžbou až o milion barelů denně. Své prohlášení učinila po skončení napjatého dvoudenního on-line jednání zástupců kartelu OPEC a jeho spojenců v čele s Ruskem. Saúdská Arábie už nyní snižuje objem dodávek pro některé své asijské odběratele, což trh utvrzuje v tom, že svůj závazek naplní. Ropy tak na světovém trhu bude méně, což je klíčový motiv aktuálního růstu její ceny k takřka ročnímu maximu.
Tuzemští řidiči se tak musí v nadcházejícím týdnu připravit na růst cen benzínu a nafty, a dále pak na to, že pohonné hmoty mohou v příštích týdnech zdražit až o desetihaléře. Cenu nafty však bude postupně během dalších měsíců v ČR tlačit dolů zmíněné snížení spotřební daně na ni, které je součástí loni schváleného daňového balíčku. Benzín tak ve výsledku v příštích týdnech zdraží na 28,50 koruny za litr, zatímco nafta na 27,50 koruny za litr.
Růst ceny ropy dále podpoří růst poptávky po palivech ve Spojených státech, jejž podnítí vyhlížené kroky nové americké administrativy prezidenta Joea Bidena. Přes Spojené státy se totiž přelije takzvaná „modrá vlna“ – demokraté současně ovládnou Bílý dům, Sněmovnu reprezentantů i právě Senát. Prezidenta Bidena tak nebude nic svazovat v prosazování svého programu. Umírněný demokrat Biden se bude ale také muset tím spíše podvolit tlaku extrémnějších křídel demokratické strany. Nebude už moci požadavky extrémnějších demokratů, volajících po radikálnějších krocích, odrážet s tím, že kvůli republikánskému Senátu je nucen hledat kompromisní a konsensuální řešení.
Senát v rukou demokratů také znamená, že Kongres spíše prosadí další balík rozpočtových opatření na podporu ekonomiky. To ovšem ve výsledku značí dodatečný růst zadlužení USA a nutnost půjčit si prostřednictvím dluhopisů další peníze. Vyhlížená vyšší emise dluhopisů tak stlačuje jejich cenu, což jde ruku v ruce právě se zvýšením jejich výnosu. Vyhlížený růst zadlužení USA současně vytváří tlak na další oslabování dolaru.
Slabý dolar ve spojení s dodatečným rozpočtovým balíkem opatření Bidenovy administrativy tlačí a potlačí cenu ropy výše. Balík opatření totiž zvýší ekonomickou aktivitu v USA, byť na dluh, takže právě stoupne poptávka po palivech a ropných produktech. Slabší dolar rovněž povede ke zvýšení ceny ropy, neboť ta se v něm obchoduje. Oslabení dolaru vůči koruně nebude tak citelné, aby ve světle saúdských škrtů nebo vyhlídky na další rozpočtový balík v USA zabránilo růstu cen pohonných hmot v ČR. Ty by však ani tak neměly zdražit nad úroveň 30 korun za litr, neboť je bude nadále tlačit dolů pandemická situace a karanténní uzavírky či omezení jednotlivých ekonomik ve světě.
Ceny pohonných hmot v příštích týdnech zdraží nejen v ČR, ale i dalších evropských zemích. Podle mezinárodního srovnání je benzín začátkem ledna 2021 levnější než v Česku tradičně v Bulharsku či Rumunsku, ale také v Polsku a poněkud netradičně i ve Slovinsku a v Maďarsku. V Rakousku je cenově srovnatelný. Na Slovensku, v Chorvatsku a také tradičně v Německu či v Itálii je dražší. Nafta je levnější než v ČR v zemích, jako je opět Bulharsko či Rumunsko a také Polsko. V Rakousku je cenově srovnatelná. Na Slovensku, v Maďarsku, ve Slovinsku, v Německu, Chorvatsku či Itálii je cena nafty vyšší než v ČR.
Vláda ve své covidové pomoci dává přednost důchodcům před živnostníky, jimž se tedy nedostává tolik, kolik by mělo
Mimořádné výdaje státního rozpočtu související s covidem-19 představovaly loni zhruba 217 miliard korun, tedy necelých 60 procent výsledného schodku. Schodek by totiž byl poměrně výrazný, zhruba 60miliardový, i pokud by žádný covid nebyl. Z podstatné části kvůli předpandemickému navyšování starobních důchodů.
Navíc covidové „rouškovné“ pro důchodce nakonec vyšlo na 15 miliard korun, tedy na víc než kompenzační bonus pro OSVČ, který státní rozpočet vyšel na 13,3 miliardy. To ilustruje priority vlády: důchodcům solidně přihazovala před covidem i během něj, kdy jim dává přednost před živnostníky, jimž – na rozdíl od důchodců – z kompenzačního bonusu v celkové výši 15 tisíc měsíčně ještě navíc zhruba třetinu zase sebere na odvodech.
Vládní představitelé se totiž už na jaře rozjeli do krajů, kde od důchodců slýchali, že „v tej Praze a těm podnikatelům“ dávají nějak moc. Senioři se báli, že nezbude na navyšování penzí a premiér se začal obávat, že přijde o jejich hlasy u voleb. I proto nakonec nedošlo na třetí, „prázdninové“ kolo výplat kompenzačních bonusů. K jejich výplatě, v omezenější podobě než na jaře, vláda přikročila opět až na podzim s druhou vlnou pandemie, ovšem až poté, co už důchodcům přislíbila 5000 korun na ruku v podobě zmíněného „rouškovného“.
Právě „rouškovné“, a nikoli kompenzace OSVČ, je bonusem v pravém smyslu slova. Neboť se vyplácí nad rámec zákonné valorizace, a to lidem, jejichž příjmy – na rozdíl od podstatné části příjmů živnostenských – během covidu nijak neutrpěly.
Je tedy zjevné, že politický klíč hraje roli v tom, kolik pomoci té které skupině připadne. Proto pomoc podnikatelům, živnostníkům, OSVČ měla a mohla být vyšší, třeba i za tu cenu, že důchodci ji budou mít o něco nižší. (15.1.2021)
