Komentář Lukáše Kovandy: Loni v korunách zvláště vydělávaly řecké či ruské akcie, dále třeba bitcoin; palladium a zlato dosáhly historického maxima. Nafta v ČR během roku 2019 zlevnila navzdory zdražení ropy a oslabení koruny k dolaru

V loňském roce po přepočtu do korun nejvýrazněji rostla řecká, ruská, novozélandská, americká a rumunská burza. V korunovém vyjádření hlavní indexy těchto burz přidaly po řadě 47,7 procenta, 46,1 procenta, 33,2 procenta, 29,9 procenta a konečně 29,8 procenta. Pokud vezmeme v potaz nejen hlavní burzovní indexy (jakým je třeba v případě burzy americké ukazatel Standard & Poor’s 500), ale také indexy ostatní, pořadí se poněkud změní.
Vůbec nejvýkonnějším ze všech burzovních indexu byl loni v korunovém vyjádření index americké Filadelfské akciové burzy zahrnující firmy z oboru polovodičů, který přidal 61,4 procenta. Druhý v celkovém pořadí burzovních indexů skončil ukazatel čínské Šenčenské akciové burzy, který zahrnuje stovku zejména technologických a finančních společností. Dařilo se také dalšímu z indexů Filadelfské burzy, tomu, jenž zahrnuje firmy z oblasti těžby zlata a stříbra. Tento ukazatel během roku 2019 zhodnotil v korunách o 52,5 procenta.
Nejhůře z hlavních burzovních indexů dopadl ukazatel zambijské burzy, který ztratil 31 procent.
Z jednotlivých měn vůči koruně loni nejvýrazněji posílila ukrajinská hřivna, o 17,8 procenta. O více než deset procent pak vůči koruně zhodnotil ještě ruský rubl, o 13,8 procenta, a egyptská libra, o 12,9 procenta. Nejvíce vůči koruně oslabilo argentinské peso, o 36,4 procenta.
Z drahých kovů loni v koruně nejvíce zhodnotilo palladium, o 56 procent. Následuje platina (o 22,9 procenta), zlato (19,7 procenta) a stříbro (16,6 procenta). Počátkem září minulého roku se zlato dostalo na svoji nejvyšší korunovou cenu v dějinách, když jedna unce uzavírala na ceně necelých 36 500 korun. V polovině prosince pak svého historického maxima v české měně dosáhlo palladium, jehož jedna unce se prodávala i za více než 45 200 korun.
Z dalších surovin například ropa typu Brent v korunách přidala 22,9 procenta. Benzín ale za celý rok zdražil ve výsledku jen o tři haléře. Dne 1. ledna 2019 činila průměrná cena benzínu Natural 95 v ČR dle údajů CCS 31,89 koruny, 31. 12. 2019 pak 31,92 koruny. Nafta ve stejném období zlevnila, a to z 32,31 na 31,59 koruny za litr.
Investoři po celém světě, včetně Česka, loni v souhrnu zaznamenali nejlepší výnos svých investic za poslední desetiletí. Takřka všechno loni vydělávalo, tedy samozřejmě kromě vkladů na bankovních účtech či burz typu té zmíněné zambijské a několika dalších. Dokonce i třeba kryptoměna bitcoin v korunách loni zhodnotila, a to hned o 94,5 procenta.
Loni tedy bylo na burzách „uměním“ spíše o peníze přijít, než je vydělat. To je ovšem do značné míry dáno výjimečně dobrým čtvrtým čtvrtletím roku 2019. Světově významné centrální banky totiž v posledních měsících loňského roku opět provozovaly extrémně uvolněnou měnovou politiku. Evropská centrální banka od listopadu provádí kvantitativní uvolňování, americká centrální banka zase provozuje jakési zastřené kvantitativní uvolňování, ironicky někdy zvané „not a QE“ (i když americká centrální banka trvá na tom, že o kvantitativní uvolňování nejde, jeho podpůrný efekt na trhy a ceny aktiv je však obdobný).
Tato „tištění peněz ve velkém“ přispívají k nafukování cen aktiv, a i díky tomu tedy investoři loni bohatli prakticky na všem. Také je třeba si uvědomit, že loňský rok začínal z velmi nízkého základu, protože konec roku 2018 byl příznačný naopak až panickým výprodejem mnoha druhů aktiv. Opticky pak srovnání s nízkou základnou začátku ledna taktéž přifukuje ceny, a tedy i výnosy, z konce roku 2019. Pokud srovnáme ceny konce roku 2019 třeba s těmi z konce září 2018, už to taková sláva nebude. Přechodný propad cen aktiv, včetně ropy, k němuž došlo na přelomu let 2018 a 2019 také pomáhá vysvětlit právě třeba to, že nafta v ČR během roku 2019 zlevnila, i když ropa zdražovala a dolar vůči koruně mírně posílil. 
 
 Češi se chovají jako Bridget Jonesová. Na nesplněném novoročním předsevzetí „zhubnout“ promrhají stovky milionů korun
„Sobota, 31. prosince. Novoroční předsevzetí,“ zapisuje si Bridget Jonesová do deníku a pokračuje: „BUDU chodit do posilovny třikrát týdně – a nejen, abych si mohla koupit sendvič.“ V pokračování Deníku Bridget Jonesové hrdinka odhaluje, kolik zůstala předsevzetí dlužna. „Pondělí, 28. dubna,“ nadepisuje stránku, „Letošní počet návštěv posilovny: 1, cena roční permanentky: 370 liber; cena jedné návštěvy posilovny: 123 liber.“
Bridget v tom ale rozhodně nejede sama. Počet lidí, kteří si stanovují až příliš ambiciózní předsevzetí, je překvapivě vysoký, Čechy nevyjímaje. To pochopitelně dělá radost provozovatelům všech možných fitek, posiloven a wellness center. Na přehnané důvěře lidí ve vlastní vůli tužit v nadcházející době tělo, zlepšovat kondici či hubnout totiž z podstatné části stojí jejich byznysmodel.
Ekonomové Stefano DellaVigna z Kalifornské univerzity v Berkeley a Ulrike Malmendierová ze Stanfordu publikovali v prestižním ekonomickém žurnálu American Economic Review studii přesně na toto téma. Jmenuje se Paying Not to Go to the Gym, a jak název napovídá, pojednává právě o lidech jako Bridget Jonesová. O lidech, kteří si zaplatí „permici“ a pak posilovnu navštěvují jen sporadicky. A ve finále zaplatí mnohem víc, než kdyby vstupné hradili jednorázově, návštěvu od návštěvy.
Oba ekonomové analýzou dat týkajících se více než sedmi tisíc návštěvníků amerických fitness center zjistili třeba to, že lidé, kteří si pořídí měsíční permanentku v ceně přesahující 70 dolarů, navštíví zařízení v průměru méně než 4,5krát měsíčně. Za jednu návštěvu fitka tak nakonec platí více než 17 dolarů. Kdyby si koupili lístek na deset vstupů, stálo by je jedno trápení těla deset dolarů. Pravda, Bridget na tom byla ještě hůř, ale i tak v průměru tito lidé připraví sami sebe o 600 dolarů během celého období, na které mají permanentku vypsanou. Sumu vynásobme víc než třiceti miliony – to je počet lidí, kteří podle studie navštěvují v USA fitness centra – a zjistíme, že nesplněná předsevzetí jsou skvělý byznys. A platí to jistě i pro další země, včetně Česka.
Češi během Vánoc přiberou v průměru dvě až pět kilogramů, takže nepřekvapí, že zhruba 40 procent z nich si dává novoroční předsevzetí, nejčastěji právě to, že mají více sportovat a hubnout. Díky novoročním předsevzetím tak hned začátkem ledna posilovnám a fitness centrům v ČR začíná hlavní sezóna. Během ledna se návštěvnost každoročně zvedá až o 30 procent. Za sportovní aktivity jsou přitom Češi ochotni utratit i tisíce korun. Třeba roční permanentka do posilovny v Praze vyjde až na osm tisíc korun, podobné ceny zaplatí lidé i v Ostravě nebo v Brně.
Podle odhadu České komory fitness v Česku pravidelně cvičí až dvě procenta populace. Vyjdeme-li z uvedeného zjištění z USA, že lidé pořízením permanentky platí nakonec o sedmdesát procent více, než by platili při běžném vstupu, nenaplněné novoroční přání shodit přebytečná kila vyjde nakonec Čechy každoročně v souhrnu na více než 200 milionů korun. Kila zůstávají, ale jsou o miliony „lehčí“. (2.1.2020)